Můj příběh je trochu komplikovaný, ale pokusím se být stručná. Před třemi lety jsem potkala kluka, který o mě jevil zájem. Říkejme mu třeba Pavel. Začala jsem s ním chodit na kafe, na procházky, do divadla, do kina...vídali jsme se asi tři měsíce jednou týdně a pak jsme spolu začali chodit. Měli jsme jen platonický vztah další tři měsíce - takže spolu jsme byli půl roku a to pouze platonicky. Milovala jsem ho srašně moc a po tom půl roce mi přišlo, že je takový uzavřený a citově se moc neprojevuje. Najednou jsem měla strach, že on náš vztah nebere vážně, ale já jsem ten, kdo miluje víc. Začala jsem se bát, že mě opustí, tak jsem náš vztah raději ukončila. Hned mi došlo, že to byla chyba a napsala jsem mu to, ale on mě je odbyl. Začala jsem jezdit za jeho kamarádem a brečela jsem mu na rameno, jak to, že mě Pavel nechce. Trvalo to nějakou dobu a s Honzou jsme se natolik sblížili, že jsme spolu začali chodit.Bylo to komplikované, dvakrát ročně jsem Pavla vídala na společných akcích. Nebyli jsme ale schopni říct si jediné slovo. Po dvou letech s Honzou, kdy už jsem byla se vším smířená, si se mnou Pavel přišel promluvit. Řešili jsme naši minulost. Říkal mi, že žádnou nemiloval tak, jako mě. A já byla úplně vedle. Dokonce jsem se chtěla s Honzou rozejít. Po tom rozhovoru jsme si psali maily a zprávy, jak jsme na světě jeden pro druhého, pak jsme se i dvakrát sešli. No a když jsem se po dvou měsících psychického utrpení rozhodla Honzikovi vše říct, napsal Pavel, že potkal novou holku, a do týdne s ní začal chodit. Přitom den před tím byl se mnou a říkal mi všechny ty sladké řeči! Možná je problém v tom, že v lednu jedu na půl roku pryč a on nechce čekat. Nevím. Jsem nešťastná, nerozumím tomu! Jinak mi je 23, Pavlovi 24, takže bychom už mohli mít rozum...
Můj příběh je trochu komplikovaný, ale pokusím se být stručná. Před třemi lety jsem potkala kluka, který o mě jevil zájem. Říkejme mu třeba Pavel. Začala jsem s ním chodit na kafe, na procházky, do divadla, do kina...vídali jsme se asi tři měsíce jednou týdně a pak jsme spolu začali chodit. Měli jsme jen platonický vztah další tři měsíce - takže spolu jsme byli půl roku a to pouze platonicky. Milovala jsem ho srašně moc a po tom půl roce mi přišlo, že je takový uzavřený a citově se moc neprojevuje. Najednou jsem měla strach, že on náš vztah nebere vážně, ale já jsem ten, kdo miluje víc. Začala jsem se bát, že mě opustí, tak jsem náš vztah raději ukončila. Hned mi došlo, že to byla chyba a napsala jsem mu to, ale on mě je odbyl. Začala jsem jezdit za jeho kamarádem a brečela jsem mu na rameno, jak to, že mě Pavel nechce. Trvalo to nějakou dobu a s Honzou jsme se natolik sblížili, že jsme spolu začali chodit.Bylo to komplikované, dvakrát ročně jsem Pavla vídala na společných akcích. Nebyli jsme ale schopni říct si jediné slovo. Po dvou letech s Honzou, kdy už jsem byla se vším smířená, si se mnou Pavel přišel promluvit. Řešili jsme naši minulost. Říkal mi, že žádnou nemiloval tak, jako mě. A já byla úplně vedle. Dokonce jsem se chtěla s Honzou rozejít. Po tom rozhovoru jsme si psali maily a zprávy, jak jsme na světě jeden pro druhého, pak jsme se i dvakrát sešli. No a když jsem se po dvou měsících psychického utrpení rozhodla Honzikovi vše říct, napsal Pavel, že potkal novou holku, a do týdne s ní začal chodit. Přitom den před tím byl se mnou a říkal mi všechny ty sladké řeči! Možná je problém v tom, že v lednu jedu na půl roku pryč a on nechce čekat. Nevím. Jsem nešťastná, nerozumím tomu! Jinak mi je 23, Pavlovi 24, takže bychom už mohli mít rozum...
- Odpovědět
Pošli odkaz