Mladší partner

... a teď vážně. První rok jsem měla nepříjemné rýpavé narážky na jeho mládí a a některé naše problémy s tím spojené, ale zvládla jsem to a nechala toho.Není snadné v mladším partnerovi vidět hned muže a plnohodnotnou životní oporu.Je to na Tobě. Jakmile s ním přestaneš jednat jako s klukem a začneš se na něj plně obracet jako na muže, bude z něho rázem muž (je to ze dne na den a je to jako mávnutí kouzelným proutkem). Když jsem to dokázala já, dokáže to každý. Normálně ho nešetři, ať sám ukáže, co v něm je.

Nikitko, tak z toho si nec nedělej. Něčím ho přece trošku škádlit musíš :-) a možná je to jen forma po jeho ujišťování, že jsi pro něho ta nejlepší na světě Ty a žádná jiná ho absolutně nezajímá - aspoň tak je to u mě :-). Já třeba mému příteli šeptám do ouška: Ty můj MALÝ sladký medvídku (on měří 202 cm, prostě chlap jak hora :-)) a taky ho to vždycky podráždí a pokouše mě, no. :-)

Jak uz jsem psala, take mam mladsiho (22x30)partnera. Vsechno je super, jenom, kdybych do něj porad nerejpala (kvuli veku) Doufam, ze se dokazu ovladnout a nezkazim si to.

Četla jsem teď nádhernou úvahu nějaké DENI, to, co teď budete číst, napsala ona v jiném tématu, ale sem se to hodí taky.Takže DENI:Je hodne smutne na nasich zivotech, ze se tolik zajimame o nazory "sousedu", pusobime sami sobe bolest, prichazime mnohdy o spousty krasnych chvil a zazitku, sami sobe stavime hraze a malujeme hranice. Ja se ptam, kdo ,kdy, kde rekl, ze muz v paru musi byt vzdy ten starsi, vyssi, svalovitejsi... , dale se ptam jake k tomu mel pravo, neco takoveho urcit a rict...a proc nas to tolik zatezuje, proc mame pocit, ze se neco deje spatne, kdyz je muz mladsi, mensi, a uuuppplllnnnee hubeny ......nase charaktery jsou rozdilne, nase psychika je rozdilna, nase cile jsou take rozdilne....tak proc stavet meritka a parametry ( ktere stejne na nikoho nepasuji), jak ma opravdovy par vypadat......Nemam sice mladsiho partnera, ale kdybych mela, a kdyby jedine tak bylo mozne muj zivot naplnit opravdovou laskou a partneskym stetsim, nekoukala bych nalevo ..napravo , a bylo by mi jedno, co tomu reknou lidi.Clovek zije kratce a mel by pro stetsi trochu riskovat, protoze jedine tak muze stesti poznat....

ahoj. Mám syny 9 a 11 let, mému partnerovi je 25 let a mě 32. Žijeme spolu 2 roky (z toho rok všichni spolu) a je to perfektní.Musím přiznat, že nám oběma dělalo velké potíže sžít se spolu a díky věkovému rozdílu byl náš první rok opravdu vemi bolestivý, bylo to hlavně kvůli okolí. Ale teď už je nám to jedno. Je nám spolu moc dobře a snažím se nebýt závislá na myšlenkách na budoucnost, stejně nikdy nevíte, jak co dopadne.Myslím, že díky svému věku si skvěle rozumí s mými syny (sport a počítače, na to je užije všechny tři).Poradit ale nedokážu nikomu, kdo podobné věci řeší, to ani nejde. Ať už je člověk, na kterém Vám záleží, jakkoli starý (nebo mladý :-)), jestli stojí za to, nevzdávejte to.Já nechávám za sebe rozhodovat srdce.

Ahoj všichni,mám pocit, že můj život (hlavně citový) je jeden velký chaos! Snad pomůže pokec s vámi. Jsem přes 3 roky rozvedená 32-letá maminka 12-leté dcery. Po rozvodu jsem měla strach jít bezhlavě do dalšího vztahu, bohužel jsem se po letech citového vyprahnutí zamilovala do muže, který bydlí v cizině. Protože zde mám zázemí, práci (7 let v jedné firmě), dcera tátu, babičky, dědy apod. odmítla jsem jít "na zkoušku" za partnerem ven (upřímně necítila jsem z něj až takovou podporu, či jistotu). Vztah jsme násilím tedy ukončili. Ne ale náš kontakt (sem tam si sdělujeme novinky co doma, práci apod.). Byla a je mezi námi velká harmonie... Do toho jsem začala vztah s čerstvě rozvedeným mužem, moc bolí srovnávání s ex-manželkou a ustavičné vzdychání. Snažila jsem se ho podpořit, ale už to trvá přes rok a leze mi svým přístupem na nervy. Dokonce jsem došla až k psychosomatickému astmatu a dráždivému tračníku ! Já taková optimistka ! Jsem rozhodnutá jít z toho ven. Řešíme to už měsíce, citově jsme k sobě studení a já docházím k názoru, že účelový vztah s pesimistou žít nemůžu ! A aby toho nebylo málo, tak se mi do cesty stále již delší dobu "plete" o dva roky mladší (svobodný) muž. Jezdí k nám do firmy(už dva roky), vím, že je ca rok rozejítý se svou láskou (mimochodem maminkou 2 kluků), ale přes oboustranné sympatie si ho držím raději od těla. Mám strach si ublížit a taky si chci vyřešit svoje problémy ve vztahu a v neposlední řadě pořád přemýšlím o tom, že teprve oslavil 30. Má jiný způsob života, nezná, co je to být vázaný apod. Přesto všechno mám pocit, že náhody nás nějak podivně svádí dohromady. Tak jednou měsíčně si soukromě zavoláme. Dokonce jsme si jednou na řekli, že se navzájem přiblížit, by mohlo znamenat "spadnout do toho" ...

Tak já se můžu podělit o dvouletou zkušenost s mužem-klukem mladším o 6,5 roku.Ale od začátku...Vdávala jsem se v 18nácti za kluka o 3 roky staršího, měli spolu dítě a po 6 letech jsme se rozvedli.Neklapalo to.Pak jsem vystřídala asi 3 partnery,ale pořád jsem nebyla s něčím spokojená.Nevyhovovali mě názorama,postojem k mému synovi a k budoucímu vztahu.Ted mám již zminovaného o 6,5 let mladšího partnera.Jsme spolu štastní a nebýt mých sem tam připitomělých poznámek tak bych mohla říct,že jsme vztah jak z pohádky.To že mě sem tam někdo na začátku zrazoval,že je mlady a že si najde jinou a jestli mě to vyhovuje...to už pominulo.Já vedle něho mládnu.Nevypadám na svých 30 let a on si myslím že vypadá taky starsí než 24 letý kluk.Jak říkám..jediné co je problém jsem já a to,že do něho rypkám..že si určitě najde někdy někoho mladšího a hezčího..no děs.Vím že si může mladšího a hezčího najít i stejně starý partner jak jsem ja ale když máte vedle sebe "mládí" tak vás to napadá víc.Přítel si skvěle rozumí s mým desetiletým synem.Ten ho miluje víc jak otce.Prostě to všem vřele doporučuji.Pokud jsou tedy na obou stranách stejné názory.Nemá cenu se snažit nikoho předělávat.To už pak není ono a vznikají pochybnosti.Teda beru podle sebe a svých minulých vztahů.Tak papap Renata

To Ramirez: Téměř 8 let bydlím ve společné domácnosti s partnerkou, která je o 18 let starší. Mohu říct, že máme spolu stále velmi hezký vztah . Myslím si, že v partnerství není důležitý věk, ale aspoň část společných zájmů a určitá míra tolerance.

Prosím dámy o vaše názory či zkušenosti

Nikdy nemůžeš dopředu odhadnout, co nastane. Také si myslím, že věkovýrozdíl 3 let není zase tak katastrofický. A pokud máš šťastný vztah, plánujete spolu budoucnost, nemusí Tě teď vůbec nic trápit. Chtěla jsem se Tě zeptat, kdy s partnerem plánujete svatbu a miminko?

Ahojky, chtela bych se zeptat, jake mate kdo zkusenosti s mladsim partnerem. Je mi 27, memu partnerovi 24 a jsme spolu temer dva (velmi stastne) roky a planujeme spolecnou budoucnost. Vsechno klape, rozumime si, vekovy rozdil nijak nepocituji (nastesti neni tak vyrazny). Najde se nekdo, kdo ma dlouhodobejsi zkusenosti se souzitim s mladsim partnerem? Zajimalo by me, jestli to dela dobrotu v pozdejsim veku (samozrejme vim, ze je to individualni a ze zalezi na partnerech - jake si to udelaji, takove to maji).

Mám mladšího partnera o 3,5 roku (je mi 27 let a mému příteli bude za 2 měsíce 24 let). Po fyzické i mentální stránce je můj přítel znatelně vyspělý a rozumíme si. Myslela jsem, že nám to bude klapat, ale zjistila jsem, že máme každý úplně jiný názor na blízkou budoucnost (tím myslím otázku 3 let). Já sním o rodině a dětech, on tyto věci neřeší. Cítí se mladý a nezodpovědný k těmto věcem.Proto se chci zeptat, zda-li máte někdo podobnou či naopak úplně odlišnou zkušenost.

Ahoj, vubec si s tim nelamej hlavu. Mam take mladsiho partnera. Je mi 30 a jemu 21. Nikdy bych nepredpokladala, ze se to muze stat, ale ono to zajiskrilo a je to skvele porad. mam take 9-leteho syna a oba si rozumi. Uzijeme si hodne srandy. od te doby co s nim ziji se mi cizi lide ptaji jakouze to delam skolu. A kamaradi mi porad lichoti jak porad mladnu. takze na tom neco bude:-))) Ale take krome te srandy, me dokazal dat tak bezvadnej pocit, ze za mnou stoji opravdu chlap ( a vubec nevadi, ze je takovy mladoch) take jsem si ze zacatku resila ten problem, ze budu jakl jeho mama, ale rekla jsem si, ze ziji jen jednou a ted chci milovat a byt milovana. A je to fakt super.Drzim Ti palce a zkus ten vek. rozdil naprosto ignorovat.

Tedy... děkuji moc za tuhle odpověď. Já to mám právě stejně, ty depky to je hrůza. Jsi mě dostala s těma dvojčatama. Ty jsi totiž já v bleděmodrým, a ten věkový rozdíl mezi děckama a jím je přesně:)) Takže je mi jasné, že se s tím budu muset poprat. On mě opravdu miluje, a já zatím nemohu, jak to říc, na 100%?:), protože jsem těch 10 let ještě nerozžvejkala...a to mě přímo žere:)) Přitom si s ním rozumím daleko víc než s bývalým, stejně starým partnerem. Máme mnoho harmonických vazeb, až se mi to zdá divný, když jsme od sebe tak věkově daleko :) Jeho, a tím pádem i mým, velkým "štěstím" je jeho neodolatelné mužství, o jehož kvalitách se dá říct že jsou nadpozemské...takže, já myslím, že je to jasné co? :) No, každopádně, napište mi ještě víc, chcete-li, kdokoliv, přece jen, takováhle partnerství neabsolvovává každý... Vidíte, že se v tom plácám, docela, i když láskyplně ... díky:) FFranka

Ahoj, mám mladšího partnera "pouze" o 6 let. Žijeme spolu již 6-tý rok a musím říct, že nám to klape, i když občasné bouřky jsou též. Byla jsem vdaná za partnera, který byl starší o 7 let, ale zkrátka nám to neklapalo. Nynější přítel si dobře rozumí i s mými syny dvojčaty - možná proto, že je mezi nimi věkový rozdíl 15 let :-). Musím se ale přiznat k tomu, že ze začátku jsem měla strašné depky z toho věku, neustále jsem to řešila s ním i s mou nejlepší kámoškou. Nechápala jsem spoustu věcí - např. proč si vybral zrovna mě (rozvedená s dětmi na krku), proč si nenajde nějakou 18-náctku atd, atd. Teď už se tím netrápím, zjistila jsem totiž, že vedle něho stárnu jaksi pomaleji :-))........

Téma staršího partnera se tady už někde probírá...ale co ti, kteří jsou mladší? Mám vztah s mladším mužem, o 10 let. Kromě toho věkového rozdílu mě netrápí nic...jenže ono je to vlastně tím pádem všechno...? Stále to v hlavě probírám sem a tam...miluji ho, jenže to, že vypadá spíše jako můj mladší brácha (v tom lepším případě) anebo rovnou můj syn (v tom horším případě) - jak to mám rozchodit. Já sice vypadám mladší, ale stejně... Ne, nejde mi o to, co na to říká okolí, to mi vrásky nedělá. Jde mi o mé vlastní trápení z faktu, který nejde změnit, se kterým nejde nic dělat, leda se s ním smířit...a to mi asi nejde. Řeším tohle dilema celou dobu co jsem s ním. Máte někdo podobnou zkušenost? A jak to u vás dopadlo?