Co by to mohlo být za psychickou nemoc (poruchu) ?

Tohle se mi stává pravidelně když má můj noční,začnu mít panickou hrůzu,že tu někdo je, praskání podlahy,občas jako kdyby nekdo šoural nohama po zemi, když se začnu hodně bát tak rychle dýchám, jednou se mi stalo,že jsem měla pocit,že ze strachu omdlim. S odborníkem jsem se neradila.

Tak toto je jednoznačně porucha f22.

může to a asi i bude...Asi vím o čem mluvíš a o čem je příběh dívky z původního dotazu. Také jsem se dřív děsně bála samoty v noci - podotýkám samoty v noci v nějaké uzavřené místnosti, venku jsem se vůbec nebála. Jako mrně jsem chodila spávat k rodičům (přišla jsem do ložnice a probudila maminku, která si šla lehnout na moje a já spala s tátou). Toto přetrvalo do puberty, kdy už nebylo na místě obtěžovat rodiče... naštěstí jsem měla asi až cca do 18i let společný pokoj s bráchou, ale když on usnul, já se strašně bála (když se mi chtělo na záchod, probudila jsem ho a musel jít se mnou) - primárně jsem se hrozně děsila toho, že uvidím nějakého ducha, trochu se to zlepšilo, když nám naši pořídili do pokoje televizi, ale to bylo jen obcházení problému, nikoli jeho přímé řešení. Pořád jsem se ujišťovala tím, že až dospěju, strach "z bubáků" určitě zmizí. Nezmizel. Tenkrát jsme prvních 21let mého života bydleli ve větším městě v bytě v paneláku a já se ze všeho nejvíc bála jít do naší koupelny (v noci sama, když všichni spali). Poté jsme se přestěhovali na odlehlou, osamělou malou vesničku u lesa, kde se pouliční lampy zhasínaly po 23.hod a zase rozsvěcely ve 4.hod. Tam jsem s rodiči bydlela ještě rok a tam to bylo děsivé prostě všude... dokonce i venku.... Poté jsem začala bydlet s mým nynějším partnerem. Bydleli jsme v podkrovním bytě. Přítel často jezdíval třeba na celou noc pracovně pryč a to pro mě bylo řádné školení, protože jsme nikdy neměli televizi (za což teď děkuji a jsem bez ní mnohem spokojenější). Některé noci pro mne byly opravdu příšerné - měla jsem rozsvícená všechna světla a křečovitě seděla na posteli a čekala, až se přítel vrátí, abych mohla vůbec jít na záchod. Tehdy jsem došla k závěru, že to takhle už dál nepůjde a svěřila se s tím jedné mi velice blízké osobě, která velmi věří na neuvěřitelné věci, ale vždy se snažila je podkládat a vysvětlovat i logickými a vědeckými fakty. Tato osoba mi poradila, že mám zkusit navázat aktivní spojení se svým strážcem. (Dle ní máme každý svého něco jako "strážného anděla", který nás chrání a pokud s ním začneme i komunikovat, můžeme ho přímo žádat před čím konkrétním nás má ochránit). Byla jsem vůči tomu trochu skeptická, ale byla jsem ve stavu zoufalství a ochotná zkusit úplně cokoli, tak jsem toto spojení se svým strážcem opravdu zkusila navázat. Potom jsem jednou měla hroznou noční můru, že mi chtějí jakési 2 zlé duše ukrást tělo a mou duši z něj prostě vykopnout :-) ). V tom snu jsem si zvláštní náhodou "vzpomněla" na svého strážce a rázem ty zlé duchy jakoby vycucnul velký vysavač a ještě za nimi i prásknul dveřmi :-D a byl klid. Po tom snu jsem na teorii strážců začala věřit víc a dost mi to pomáhalo. Vždycky, když jsem byla sama a začínala jsem mít zase ten děsivý pocit, zavolala jsem strážce a pocit byl hned mnohem lepší. Přesto jsem přetrvávala stále v přesvědčení, že takové děsivé pocity, ačkoli jsem je již uměla víceméně krotit, budu mít už asi doživotně. Pak jsme se s přítelem přestěhovali do nově postavené bytovky a tam jsem poprvé v životě zažila blažený klid. Místo, kde jsem se poprvé nebála. Zpočátku. Když jsme tam bydleli už asi rok, pocity se vrátily a byly mnohem specifičtější. Měla jsem pocit, že se přímo ke mně blíží nějací duchové. V té době jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí o předchozích místech, kde jsem bydlela. V prvním bytě, s rodiči v paneláku, byl přímo nad námi... nad naší koupelnou zastřelen malý chlapec, při hře s kamarádem... pistolí tatínka jednoho z nich. Na místě, kde je nynější vesnička, kde bydlí do teď moji rodiče, stávalo jakési pravěké hradiště... V podkrovním bytě, kde jsme bydleli dřív s mým přítelem, byla kdysi půda starého domu, kde se oběsil muž, který tam bydlel. Byt, kde dodnes bydlíme, je novostavba, kde se nemohlo odehrát, žádné neštěstí a hradiště ani pohřebiště to také nejspíš nikdy nebylo. Proč se tedy pocity znovu vrátily? Opět jsem se svěřila té samé osobě jako tenkrát. Ta osoba mi řekla, že z celého mého života jasně vyplývá, že jsem mnohem senzitivnější než jsou lidé průměrně, a že se domnívá, že je dost možné, že duše, které po smrti těla ulpěly na tomto světě, a které teď zmateně bloudí, přehlížené očima naprosté většiny lidí, ve mně cítí jakousi bránu, možnost komunikovat a žádat o pomoc. Tehdy jsem odvětila, že komunikovat ani pomáhat nikomu nechci. Ta osoba mi sdělila, že to je jen mé rozhodnutí, a na takové mám své svaté právo, ačkoli, že pokud těmto zbloudilým duším přeci jen pomohu, přestanou "obtěžovat" a odejdou tam, kam mají a ta pomoc měla být formou podání rady, co mají dělat... komunikace měla být velice prostá - jen vyřknout větu: Zavolejte anděla smrti, on vás odvede do světla. Dále mi ta osoba poradila říkat si nějakou svou mantru, slova jež mne mají chránit. Opět jsem byla vůči těmto radám skeptická a opět se ukázalo, že nebyly zase až tak mimo mísu. Měla jsem tedy svého aktivního strážce, svou mantru, která zněla: Jen já jsem pánem ve svém prostoru a jen já rozhoduji o tom, s kým tento prostor budu sdílet. a byla jsem také "vyškolena", jak pomáhat přecházet "ulpývajícím duším" do světla. Hrozně moc mi to pomáhalo, když se děsivé, úzkostné pocity dostavovaly a já si připadala silnější a silnější. Později jsem se s tím svěřila i svému příteli. Poradil mi, ať chodím po bytě s mačetou :-) To mi také velmi pomáhalo. Byla jsem tehdy už celkem v klidu... byla jsem silná a se svým strachem jsem statečně bojovala. Přesto představa ideálního stavu pro mne byla, kdybych nemusela s ničím bojovat a tyto mé děsivé pocity by prostě zcela vymizely. A potom... nyní to budou dva roky... mi vstoupilo do života něco, co jej zcela změnilo, ať už mne to vyléčilo z jakési fóbie či ať už to ke mně nepropouští duchy, ať už je ta opravdová pravda jaká chce... Přišel mi do života pejsek :-) Moc důstojný a kamarádský stafordík :-) dokonce, i když je z bytu pryč s přítelem - už se vůbec nebojím, zlé pocity zmizely úplně. Samozřejmě jsem se o tomto obratu v mém životě, i s okolností s tím spjatou, svěřila mému blízkému. Nikdy nezapomenu na to, co mi řekl... Psi mohou být ti nejlepší strážci - ve starém řecku střežil pes kerberos vchod do podsvětí, aby živí nevstupovali dovnitř, ale i aby duše mrtvých neunikaly ven.

Když někdo klepe na okno a...Jen pro doplnění.Steve ma pravdu,ze člověk má nejdřív vyloučit všechny racionální moznosti jako praskáni starého dřeva,působeni zvířectva atd.jednou jsem si říkal,ze zase dušiska zlobí.slysel jsem podivne zvuky jako funeni a duneni takové něco mezi.byl to ježek na dvore :-) třeba to klepani na okna se děje tak ze je vyklepavan zcela přesný rytmus asi tak 5-6 tuknuti.zacne to na jednom okne,přesune se k dalšímu.Během par vteřin.Takhle to obejde dum a pokračuje v patře 4m vysoko.nemuze to byt člověk protože některá okna jsou v zahradě kam by pri přesunu od těch předchozích nestihl za par vteřin přelézt plot,jine okno je na vodou mlýnským nahonem tam nedosáhne.dokonce když to klepalo v zimě a byl sníh vypustil jsem v noci ven psa dost drsná dogovita potvora,které by nikdo neutekl a nic.vsude s výjimkou mých a psich stop okolo domu neporušena sněhová pokryvka.ono se takové věci a spousta jiných děje i na jiných místech.nepovazuju to za nic mimořádného.smyslem příspěvku bylo jen konstatováni,ze slečna o které byla řeč nemusí být nutně psychicky nemocná.

To je celkem normální .......Když někdo klepe na okno a evidentně tam nikoho nevidíš ani nemá jak se tam držet takto je kočka ?

To je celkem normální .......Asi to myslíš dobře ale zase perlíš :-))
Když se někde samy zavírají dveře, přemísťují předměty tak si pusť rádio :-)))))) to je jen strach

A zapni si třeba potichu jako kulisu rádio .... aspoň neuslyšíš to totální ticho a potom nějaké její náhlé narušení.

Zkus něco takovýho vymyslet a uvidíš že budeš mnohem víc v klidu.

ahoj, tak já si to nesu asi...To je celkem normální .... tyto stavy jsem taky míval na chalupě když jsem byl tam sám (rodiče třebas odjeli na pár hodin někam na návštěvu) Kor na chalupě, kdeco občas praskne nebo něco zachrastí, nebo myš zachrastí, nebo po střeše se něco skutálí apod. Pokud máš strach ze tmy (totální) tak si dej do zásuvky aspoň tu mini bludičku, ta to zlepší :-) Mě totál tma taky vadí ... nemám jí rád.

Je to forma úzkosti a...může to a asi i bude úzkostná porucha nebo forma deprivace tedy deprese. Ale nemusí nutně. Podívejte. Dříve jsem byl striktní materialista. Máme obrovský starý mlýn po němcích v pohraničí. Původně ze 13. stol.. Děda válečný veterán se celá léta v podkrovní místnosti,kterou v létě obýval na noc úzkostně zamykal s puškou u postele.Já se mu celkem nehezky smál, že je strašpytel. Prý v noci, říkal, slyší asi kočku jak tam hlomozí a tak.Jednoho dne děda zemřel.Podkroví již nikdo neobýval. Přesto se tam začaly ozývat kroky a dít zvuky jako když tam člověk je. Nejspíš se to dělo i dříve, ale rodina to přikládala přítomnosti dědy.A pokračovalo to.Otevírání a zavírání dveří, pohyb a rozbíjení předmětů, pocity jako kdyz se na vás někdo uppřeně dívá, bouchání v noci zvenku na okna a to vč. prvního patra ve výšce kam nikdo nedosáhne atd.. Mě bylo tehdy nevím 13? Začal jsem vídat příležitostně (a nejen já i návštěvy) obrysy pohybujících se postav a podobně. To kromě strachu mou materialistickou povahou otřáslo.Samosebou jsem si začal myslet, ba dokonce si namlouval a přál si , aby to byla jen má fantasie, nějaký stihomam.O pár let později v 18 jsem tedy vymyslel plán, že se nechám vyšetřit psychiatrem. Neřeknu mezi dveřmi že mi po chalupě pobíhají duchové. Navlékl jsem to tak,že jsem prakt.lékařce řekl, e mám návaly bušení srdce, což byla konečně pravda (asi stres ve škole) a prokázalo se to i EKG. No a řekl jsem, že se mi to děje,když na mě okolí je hrubé,někdo křičí atd..Poslala mě tedy na psychiatrii. Tam jsem postoupil téměř celodenní vyšetření. Soubor asi 800 otázek, pohovor, malování nevím. Hrůza.Lékař konstatoval,že jsem sice citlivější s nadprůměrným IQ, ale jinak zcela normální. Tu přišla moje chvíle. Popsal jsem situace co se na chalupě děje,že se tam pohybují stíny postav,mohu doložit i fyzicky rozbité předměty,které se rozbíjí jakoby samy od sebe,nedělá to nikdo z rodiny a vnímám to já, rodinní příslušníci atd..Lékař prohlásil, že nemít výsledky nejpodrobnějšího možného vyšetření měl by mě za blázna zralého na medikaci. Ale bohužel jsem zcela normální. I můj záměr nechat se vyšetřit s vizí, že budu diagnostikován a až příště situace strašení či aktivity duchů nastane, budu se uklidňovat tím, že mám přeci lékařskou zprávou doloženo, že mi kape na karbid, šplouchá na maják a ve zkutečnosti se vlastně vůbec nic neděje,je poměrně logický. Takže sice coby odborník mi neřekne, že duchové existují,ale na druhou stranu se jistě o psychickou nemoc nejedná. Čímž mi byl vzat vítr z plachet.Musel jsem se s tím naučit žít. Čiliano dotyčná přítelkyně může dost pravděpodobně býti psychicky nemocná,ale ne nutně.Kupodivu církev něco podobného řeší. Vatikánský exorcista a kromě jiného lékař psychiatr Gabrielle Amorth se tuším jmenuje napsal po celoživotní praxi knihu Exorcisté a psychiatři,kde se dost podrobně zabývá diferenciací toho,kdy jde o např. psychický problém medicínsky diagnostikovatelný a léčitelný a kdy jde třeba skutečně o jakési paranormální jevy, posednutí atd..Chci říci ne vždy a sám jsem toho a nejen já důkazem musí být dotyčný jedinec nemocný. Je docela dobře možné, že má prostě vyšší vnímavost na jisté věci.

Je to forma úzkosti a obsese. Jsou na to léky, zajděte za psychiatrem.

ahoj, tak já si to nesu asi...nemůžeš být sama,trpíš nějakou úzkostí.Tohle jsem také neznala,ale nedávno jeden pán,který pracoval fuškou u kamaráda,tak se vždycky ptal,jestli tam někdo bude-prostě tam nemohl být sám,bál se,že umře,že bude mít infarkt.Jednou tam s ním přišla manželka,prý je mu jako psych.podporou,aby tam právě nebyl sám.Dříve na to bral i léky,které mu ale stejně nepomohly.Asi máš něco podobného,ty strachy,že něco slyšíš,že tam někdo je.To chce spíš vyhledat odborníka.

Tyhle problémy mi přijdou jako nějaké typy schizofrenie.

ahoj, tak já si to nesu asi taky od děctví, bydlela jsem na vesnici( kde lišky dávaj dobrou noc brzo odpoledne. tam sem se naučila strachu ze tmy a samoty. A taky sem si myslela až se vdám že to přejde, mám 2 děti je mi 28let a stálé to přetrvává. Manžel je na rybář, a když má jít na noc chytat už mám hrůzu jak večer usnu. Večer si lehnu, holky už spí a já nezaberu, zavřu oči, začne mi srdce bušit, zvýši se mi tlak, a pořád čekám co uslyším, kde se mi co zjeví( i duch) na stěně, začnu se i potit, slyším i halucinace jako že nkdo chodí na půdě) i když tam nikdo není. Věřím na duchovno, ezoteriku a odobné věci. tím se mi to asi zhoršuje. zvažuji nějakou dobrou kartářku, která mi projede čakry a nebo nějaký rituál odpuštění...Nevím...ale začíná mě to omezovat a švát....když je manžel pryč třeba i na pivě nespím do té doby, než příjde, to usnu jako špalek unavená.

Ja mam asi taky fobii byt sama doma vždycky slyšim njake zvuky a hned zacnu panikart ještě chodim do školy ale i tak se strašně bojim a myslím že to zavinila moje kamoška protože mi pustila horor a ja myslel ze je to film a uplně jsem se bala ale bylo to davmo ale bojim do ted myslim že tvoje přítelkyně to ma z děctví asi se dívala na horory ale jeden horor ji mohl zpusobit fobii

Mam to iste.nedokazem v noci sama zaspat.manzel jazdi na tyzdnovky,takze sa vyspim,len ked je doma.poradte,co pomaha prekonat ten strach

Mám to samé. Normální strach ze tmy. a děsivé představy k tomu.

Dneska se mi pritelkyne po...Mám úplne to samé co tvoje přítelkyně,pripada mi jako by tohle někdo napsal o me..pritel chodi na nocni smeny a ja jezdim radsi k mame a nebo k babicce a dedovi,je mi 21 a mám půlroční mimco,strach stále přetrvává i po narození malé..chci se zeptat jestli se vám situace podarila vyresit a jak?

souhlasím se zz a Alesem.

LENCE-divat seš ratši na filmy o zvířaech a dokumentární filmy..přesně tak..a třeba poslouchat rádio..né čučet na horory

LENKO to je asi schizofrenie-psychoza