Muž v dámských botách

pocit je skvelý, hlavne ak idem so psom na 2-3km prechádzku. Keď si nedám aspoň 6cm podpätok tak ma strašne bolia päty.
Dnes som objavil predajcu ONLYMARKER na AMAZON.com ponuka je úžasná, ale neviem, aká je to kvalita. Nepoznáte niekto ?

Při nošení dámských bot,...Ve všem máš pravdu. Jen s těmi známými jsem už ve stádiu, kdy -pokud mne někdo potká a zjistí to- tak mi to je jedno. Buď mne znají a neberou to v potaz anebo se se mnou přestanou stýkat a já to pustím z hlavy. Nikdo není tak důležitý, jako vlastní rodina. A ta mne bere takového, jaký jsme. Dnes jsme byli u tchýně a babičky a ty dvě se ptali, kdo má vyšší jehlový podpatek-já nebo manželka.

Mimochdem, dnes jsem si koupil už asi 35. botičky a jsou mooooooooooooooc pohodlné a super :
http://www.deichmann.com/CZ/cs/shop/damy/damy-obuv/00010001249321/Kotn%C3%ADkov%C3%A1*obuv.prod?r=5&c=3&filter_size=212@44&orderby=topseller&st=PRODUCT&filter_cat=damy/damy-obuv

snad ten odkaz bude fungovat.

Dušan: Dobře tak položím...Při nošení dámských bot, nejde vůbec o myšlení, jde o pocit. Přirovnal bych to třeba k jízdě v závodním autě,zkrátka to někoho bere a namůže bez toho vydržet. Já osobně občas nosím boty na vysokém podpatku a jediné na co myslím, je, ať nepotkám nikoho známého, nebo mě to znemožní,ale nemůžu to překonat a musím si ty byty obout a vyrazit alespoň na hodinku.

Koupil jsem si nové pohodlné a mekoučké lodičky na jehlách.Překvapuje mě že se v nich dá celkem pohodlně chodit.Zaleží na provedeni - některé i nižší jsou třeba takřka nenositelné.

A ty jsi jí tu tchýni třetí den po svatbě nezaškrtil? Tak to jsi udělal velkou chybu!

Jenže, když vyhodím manželku, tak udělám velkou radost tchýni, a to zas nepotřebuji.

Něco vyhoď! Buď boty nebo manželku! Boty za nic nemohou a je jim to jedno, ale manželka se asi nesmíří a tak se raději rozluč s ní. Proč by to měly odnášet ty boty?

Fandím všem mužům v dámských botách, a ty, co mají manželky a přítelkyně vzkazuji, aby si jich co nejvíce vážily . Má manželka nemá pro to pochopení a dnes našla mé kozačky a je mi z té s cény, kterou udělala na nic.Psichycky jsem na dně.

Černé kožené hladké a...Maslicku odparal ? Me se naopak ty maslicky na balerinkach libi.

A jake balerínky jsi mě?...Černé kožené hladké a mašličku jsem odpáral.
Koupil jsem je v Brně (velikost45)v prodejně v OC Omega na Svoboďáku.

V MAXAME v Brne som mal vyhliadnuté kozačky Gabor cierne pod kolená č.11. Priznajte sa, kto mi ich vyfúkol pred nosom. A uži si ich.

Petře, díky za odpověď....mail: [email protected]

Po dome nosime drevaky,...Petře, díky za odpověď. Je na Tebe nějaký další kontakt (mail)..prosím?

R

Pro Petera : máš skvělou...Po dome nosime drevaky, korkace a rozne damske slapky a balerinky. Manzelka si kupi niekedy slapky o cislo vacsie kvoly mne, aby som ich mohol nosit aj ja. V skrinke mame asi 20 parov roznych damskych slapiek, tie su spolocne a asi 15 parov lodiciek, ktore ma ona na nosenie a ja mam asi 5 parov lodiciek, Manzelka to vobec neriesi ze nosim damske slapky a ked sa v nich citim dobre, tak si ich mam nosit.

Včera jsem si užil cestu...A jake balerínky jsi mě? Byli s mašlí? Já chodím v semišových a kytičky jsem odpáral, ty byly pro chlapa řekl bych nedůstojné.

Včera jsem si užil cestu vlakem v černých balerínkách+černé punčocháče 60DEN.6ádné divné pohledy ani poznámky.Znovu zopakuji.

tak jsme se zase něco...Prasata jsou velmi chytrá. V jedné oblasti byl v pasti ráno pokaždé stejný kanec. Byl silný, a tak si dobroty hlídal a nikoho jiného k nim nepustil „Věděl, že ho pustíme, tak si do pasti chodil jak do restaurace. Nakonec jsme to vzdali a přesunuli výzkum do jiné oblasti.“
Obojek díky systému GPS mapuje pohyb prasat po okolí. Ukázalo se, že prasata jsou věrná místu, které si oblíbí a dobře znají. V noci se procházejí, ale většinou ne více než 3 kilometry. Obojek se nasazuje prasatům dospělým a baterie v něm vydrží asi rok. Prasata se chytají na dobroty do pastí, pak se uspí a dostanou obojek.

Samozřejmě jste se nejvíce ptali, jestli je prase při setkání v lese nebezpečné a jak se v takovou chvíli zachovat. Dozvěděli jsme se, že může být nebezpečné, když se lekne. Takže heslo zní: nepřekvapit!

Jakmile se dostanete na území zryté kanci a máte obavu, že jsou nablízku, mluvte nahlas, tleskejte a třeba i zpívejte. Stydět se nemusíte, prasata sice slyší perfektně, ale není to sluch hudební

Pojmenování: samec-kňour, samice bachyně, mládě-sele. Selata do 31. března následujícího roku jsou letošáci, potom lončáci. Kňour ve třetím roce života je sekáč, později silný, kapitální nebo hlavní kňour. Výška v kohoutku u kňoura 90-115 cm, u bachyně 70-95 cm. Hmotnost kňoura se pohybuje od 95 až do 160 kg, bachyně 70 až 110 kg. Tělo je porostlé štětinami (osinami), na hřbetní straně delšími (zejména v zimě, kdy tvoří tzv. hřeben), tuhými a pružnými, na konci rozštěpenými. Dospělý kňour bývá světlejší než bachyně, která mívá matně černou barvu srsti. Selata jsou podélně pruhovaná, kde se střídá v podélných pruzích šedohnědá se světle zlatohnědou srstí.

Dokáže se velmi rychle pohybovat a je schopen vytrvale a dlouho běžet. Velmi dobře plave i na delší vzdálenosti. Kňour chrochtá, když sbírá jadrné krmivo mlaská, v nebezpečí zbraněmi (zuby) klektá. Bachyně má podobné projevy při ohrožení. Selata kvičí. Má velmi dobře vyvinutý čich a sluch, zrak je slabší. Je velmi dobře ostražitý. Kňour má dlouhé zbraně, které zřetelně nadzvedávají horní pysk. Háky (špičáky) u bachyně jsou krátké, horní pysk téměř nenadzvedávají. Hlava bachyně se zdá být protáhlejší.

Biologie
S černou zvěří se dnes setkáváme téměř všude, nejvíce jí však vyhovují lesy lužní a rozlehlejší lesy, sousedící s polními kulturami. Nejvíce se zdržuje ve smíšených, popřípadě listnatých lesích s příměsí dubu a buku. Vyhledává místa s bahnisky, kde se kaliští (válí se v bahně, aby se mu nalepilo na osiny, a po zaschnutí ho sedře z osin i s kožními parazity) od jara do zimy, a kde nachází dostatek stromů, o které se ráda otírá (drbe) a na stromech zůstává bahno z kaliště (malovánky, otěrky, otěrkové stromy, drbiště). K odpočinku vyhledává husté mlaziny a v letním období rozsáhlé kultury obilí a v pozdějším létě i kukuřici. Je všežravec, živí se rozmanitou potravou od živočišné po rostlinnou. Nejraději vyhledává plody lesních dřevin jako žaludy, bukvice, kaštany, dále obiloviny (brambory, řepu, topinambury), kořeny různých bylin a kapradin, nepohrdne však ani hmyzem, obojživelníky, plazy, sebere i násadu a mláďata ptáků hnízdících na zemi, drobné hlodavce, mláďata zvěře až po srnčata i staré mršiny.

Po většinu roku žije ve větších tlupách různého pohlaví a stáří a pouze starší kňouři, někdy i nevodící bachyně a kusy nemocné, žijí samotářsky. Není vzácným jevem, že se bachyně ujme opuštěných selat.

V současných podmínkách je převážně nočním živočichem, který vychází na žír za světla pouze v odlehlých místech, kde není rušen. Jinak je přes den zavláčený (zalehlý) v kotlinách v hustých porostech.

Páření (chrutí) probíhá tak, že k tlupám bachyní se připojují kňouři. Pokud k tlupám bachyní přijdou stejně silní kňouři, urputně mezi sebou bojují. Slabší před silným kňourem uteče. Chrutí začíná pravidelně v listopadu a trvá přes celý prosinec až do ledna (bachyně může však být oplozena i v létě). Chrutí se zúčastní zpravidla kusy staršího jednoho roku, avšak není výjimkou, že se ho zúčastní i letošáci, zejména bachyňky (k tomu dochází všude tam, kde je narušená věková skladba populace). Bachyně je plná 16 až 17 týdnů. Selata jsou kladena (metána) od března (někdy již koncem ledna a v únoru) do konce května a není neobvyklé setkat se s metáním téměř po celý rok zejména tam, kde byla narušena sociální skladba populace. Bachyně má 4 až 8, ale i 12 selat. Starší bachyně mívají pravidelně více selat než bachyně mladé. Bachyně pečuje o selata (podle povětrnostních podmínek) 14 dnů v zálehu vystlaném mechem, suchou travou a chvojím, kde je kojí a pečlivě ochraňuje. V případě nebezpečí zaútočí i na člověka. Potom selata s bachyní opouštějí záleh a jsou kojena asi 2 měsíce. Po odstavení se zdržují s bachyní až do příštího metání, kdy je bachyně od sebe odežene. Letošáci i lončáci jedné bachyně zůstávají pohromadě v okolí místa zrození, pokud odtud nejsou starší zvěří vytlačeni. Tělesně dospívají v 3. až 4. roce, tedy mnohem později, než dosáhnou pohlavní dospělosti. Kňourek je pohlavně dospělý v 8. až 11. měsíci a bachyňka v 6. až 8. měsíci. Vzorec chrupu je 3.1.4.3 3.1.4.3. Trvalý chrup se všemi stoličkami (44 zubů) je dokončen ve stáří 21 a 21 měsíců (někdy i později). Spičáky kňoura v horní čelisti jsou klektáky, ve spodní čelisti jsou páráky a dohromady se nazývají zbraně. Špičáky bachyně se zvlášť nepojmenovávají a souhrnně se nazývají háky.

Zvěř přebarvuje na jaře od konce května do poloviny června, kňouři s nevodícími bachyněmi přebarvují dříve než vodící bachyně. Podzimní přebarvování probíhá téměř nezřetelně od začátku září do konce října.

Rozšíření v ČR
V českých zemích je zvěří původní, avšak koncem 18. století byla ve volných honitbách vystřílena (podle nařízení Marie Terezie z roku 1770 a Josefa II. z roku 1786) a směla se chovat pouze v oborách. Po druhé světové válce se zvolna dostala do volných honiteb (únik z obory, hlavně však migrace z Polska, Německa a karpatské oblasti).

tak jsme se zase něco...Ač skrytě žijící, neunikla divoká prasata v posledních několika letech zájmu médií. Hlavním důvodem, proč se tomu tak stalo, jsou jejich silně zvýšené stavy. Díky přemnožení pak rostou i škody na zemědělských plodinách, které prasata s oblibou vyhledávají. Stále častějším jevem se také stává vesele pobíhající skupinka divočáků mezi panelovými domy sídlišť. U mnohých obyvatel předměstí navazujících přímo na polní či lesní kultury tento fakt zřejmě vyvolá nepříjemný pocit mrazení v zádech.
Obava lidí z nečekaného setkání s divokým prasetem často pramení z malého povědomí o jeho životě. Rád bych proto čtenáře v následujícím textu seznámil alespoň se základními poznatky z oblasti biologie a etologie tohoto druhu.

Prase divoké (Sus scrofa) je rozšířeno téměř v celé Evropě s výjimkou Britských ostrovů, kde byla jeho populace vybita již před dávnými časy. Nenalezneme jej ani ve vysokohorských polohách a v klimaticky nepříznivých severních krajích s dlouho trvajícími zimami. Naopak hojně se vyskytuje v teplých a lesnatých částech Asie a v severní Africe. O velkém rozšíření prasat v rámci Evropského kontinentu vypovídá i vysoký počet původních poddruhů. Najdeme mezi nimi například prase iberské (Sus scrofa castilianus) rozšířené na Pyrenejském (resp. Iberském) poloostrově, prase italské (Sus scrofa majori) obývající oblast Apenin, či prase karpatské (Sus scrofa attila) vyskytující se v Polsku a v západních oblastech Ruska.

Divoká prasata zjevně vynikají mezi ostatními druhy našich velkých savců svojí velkou mírou přizpůsobivosti prostředí. O tomto faktu svědčí i rychlost nárůstu jejich stavů. Přitom ještě před druhou světovou válkou byli divočáci výhradně oborní zvěří. Jednalo se hlavně o zbylé jedince původní populace, která byla z velké míry vyhlazena intenzivním lovem během vlády Marie Terezie. Na konci druhé světové války však bylo mnoho těchto obor poničeno a divoké prase se tak stalo opět přirozeným obyvatelem české přírody. Další posílení jeho populace přišlo ze sousedního Slovenska, neboť vyplašená zvířata prchala před postupujícími boji, mimo jiné i na naše území. O tom, že divoká prasata našla v naší, z velké části zemědělské krajině příhodné životní podmínky, se můžeme přesvědčit i na příkladu dvou údajů o odstřelech. Jestliže v roce 1950 bylo na území ČR zastřeleno pouhých 200 jedinců tohoto druhu, pak v roce 1962 byl odstřel jedenadvacetkrát vyšší, tedy 4 200 kusů!

Selata ihned po narození vidí a jsou velmi čilá
Selata ihned po narození vidí a jsou velmi čilá
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Rostislav Stach / Naše příroda

Již stavba žaludku a utváření chrupu svědčí o všežravosti divokých prasat a jejich přizpůsobivosti. Divočáci požírají nadzemní i podzemní části rostlin, semena lesních dřevin (zejména žaludy a bukvice), hlodavce, mláďata obratlovců a také padliny. Podíl živočišné složky potravy je u prasat malý (zhruba 4 %) a v průběhu celého roku poměrně konstantní. Během přesunů za potravou urazí zpravidla v nočních hodinách i několik desítek kilometrů. Velké oblibě divočáků se těší rozsáhlá kukuřičná pole či pole osetá řepkou. Zde totiž nalézají nejen dostatek krmiva, ale i potřebné krytové podmínky. Pokud je v blízkosti voda, neopouští divoká prasata kukuřičné lány mnohdy po několik dní. I přes důmyslné snahy zemědělců zabránit prasatům v nevítaných nájezdech do jejich polí, si divočáci vždy najdou cestu za lákavou, křupavou pochoutkou, v podobě kukuřičného klasu.

V jídelníčku divokého prasete můžeme najít i houby, ty však nikterak zvlášť nevyhledává, ale spíše je jen příležitostně ukusuje. Značné škody mohou divočáci napáchat při hledání larev, žížal a jiných bezobratlých živočichů žijících v zemi nebo při hledání oddenků a kořínků různých druhů bylin. Během několika hodin tak louky mění v hnědě zbarvené, čerstvě zorané pole. Tento obraz pak přivede nejednoho zemědělce k zuřivosti. Naopak prospěšná je tato činnost v lesním hospodářství, kde prasata hubí lesní škůdce. Nejčastěji jde o larvy bekyně, chrousta, sosnokaze a zámotky ploskohřbetky.

Prase divoké •hmotnost: 50–200 kg
•délka: 1–1,2 m
•ocas: 20–40 cm
•tlupy o 5–30 jedincích
•dožívá se až 12 let
•samice vrhá až 12 mláďat
•lovný druh zvěře (1. VIII. – 15. I.)

Divoká prasata jsou velmi plachými, skrytě žijícími tvory. Díky vysoké míře osídlení krajiny člověkem byla postupně nucena přesunout svoji původně denní aktivitu do nočních hodin. Jedná se o zvířata velice společenská trávící život v rodinných tlupách. Výjimku tvoří pouze dospělí samci (kňouři), kteří žijí samotářsky. V tlupách existuje přísně daná hierarchie jednotlivých členů. Vedoucí úlohu zastává vždy nejstarší (vedoucí) samice, zpravidla matka ostatních samic v tlupě. Postavení dalších členů tlupy pak závisí především na jejich věku a pohlaví, nikoliv na síle. Po vedoucí samici tak v hierarchii následují další samice od nejstarší po nejmladší. Na pomyslné nejspodnější příčce tohoto žebříčku se nacházejí členové samčího pohlaví. Jedná se o samečky starší deseti měsíců až jednoho roku.

Samci starší jednoho roku (v myslivecké mluvě – lončáci) se v rodinných tlupách již zpravidla nevyskytují, neboť silně nepřátelské chování ze strany samic je donutí tlupu opustit. Tímto jednoduchým mechanismem je tedy zamezeno degradaci genofondu a páření rodinných příslušníků uvnitř tlupy. Selata mají v rámci hierarchického žebříčku zvláštní status. Mohou si tak dovolit cokoli vůči kterémukoli rodinnému příslušníku. Toto období u nich končí nejpozději ve stáří deseti měsíců.

Divoké prase je všežravé a velmi přizpůsobivé
Divoké prase je všežravé a velmi přizpůsobivé
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Hedvika Bečvářová / Naše příroda

Jak již bylo řečeno, staří samci žijí samotářsky a k tlupám se připojují pouze v období páření. To začíná u divokých prasat začátkem listopadu a přetrvává do konce ledna. V tento čas kňouři vyhledávají říjné samice a na krátko se tak opět stávají příslušníky tlup. Samci o samice svádějí prudké boje, ve kterých v krajním případě smrtelné. Zajímavým jevem je odvedení selat samčího pohlaví z blízkosti boje alespoň jednou ze samic, která je tak před rozzuřenými dospělými samci chrání. Ti je totiž v zápalu boje mnohdy napadají, neboť je považují za potenciální soky.

Páření může z různých příčin (narušení sociální struktury tlupy, příhodné podmínky) nastat i v jiných ročních obdobích. Samice po 16–20 týdnech březosti rodí v jednoduchém hnízdě 3–12 selat. Ta ihned po narození vidí a jsou velmi čilá. Již ve čtrnáctém dnu svého života následují matku a snaží se sbírat potravu, přestože je tato ještě dva měsíce kojí. Samice dosahují pohlavní dospělosti v 8. měsíci věku, samci o několik měsíců později. Mláďata z časných vrhů se tak mohou zapojit do reprodukce již v prvním roce života. Březí samice poté můžeme vidět celé léto a s malými selaty se lze setkat i v prosinci.

Období vodění selat je také jediným obdobím, kdy jsou divoká prasata opravdu nebezpečná. Při obraně potomků jsou samice vůči vetřelci nekompromisní a reagují rychlým útokem, který je zpravidla veden s neobvyklou razancí. V tento čas je proto dobré chovat se při procházkách lesem obezřetně, zejména při venčení svých čtyřnohých kamarádů. Ti totiž svým zájmem o mladá pruhovaná selátka celkem spolehlivě útok vodící bachyně vyprovokují. Bohužel velmi rychlá útočná reakce samice, která mnohdy váží i přes sto kilogramů, často ohrozí i samotného majitele psa. V některých případech je útok veden i několika samicemi najednou, přičemž alespoň jedna z nich zůstává selatům na blízku.

Prasata kvůli přemnožení pobíhají a „upravují terén“ i v těsné blízkosti lidských sídlišť
Prasata kvůli přemnožení pobíhají a „upravují terén“ i v těsné blízkosti lidských sídlišť
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Hedvika Bečvářová / Naše příroda

Pokud však bachyně nebezpečí včas zaregistruje a není tak náhlým narušitelem přímo zaskočena, raději volí klidný odchod, nežli otevřený konflikt. Z tohoto důvodu jsou tedy nejčastějšími místy těchto nebezpečných setkání husté, mladé porosty, či pole osetá zemědělskými plodinami vyššího vzrůstu. Obecně tedy místa pro vodící samici méně přehledná. V případě náhodných setkání s vodící bachyní je nejlepší volbou rychlý a klidný ochod do bezpečné vzdálenosti.

Divoké prase má v současnosti velkou šanci stát se nejhojnějším evropským sudokopytníkem. Příčiny vedoucí k tomuto stavu jsou různé – ať už se jedná o postupnou změnu druhové skladby našich lesů, agrární politiku či znečištění ovzduší. Přestože se tedy zdaleka nejedná o žádný ohrožený druh, dostalo se divočákům nebývalého zájmu ze strany biologů, myslivců a ochránců přírody. Nikoliv neprávem. Jejich skrytý způsob života, míra inteligence a přizpůsobivosti či složité sociální vztahy uvnitř tlup jsou stálým zdrojem mnoha otázek. Až čas ukáže, na kolik z nich člověk najde uspokojivou odpověď. Stále totiž platí, že teprve při dlouhodobém studiu jednoho druhu si uvědomujeme, jak málo o něm vlastně víme.

tak jsme se zase něco dozvěděli...
Založ si vlastní vlákno pro svoje prasátka a neobtěžuj na ostatních.