Myšlenky na sebevraždu

jeden velmi starý sovětský film mrzké obrazové kvality, který však dobře vystihoval nemilosrdné plynutí času mezi nevědomými, bídnými a bezvýznamnými lidmi v raných ruských porevolučních letech.

Hlavní hrdina je mladičký kluk, ještě ani ne pohlavně zralý, žijící s hysterickou a alkoholickou matkou v jakési nuzné sovětské osadě, postavené hned vedle pracovního lágru pro ženy.

Život s tím klukem krutě zmítá na všechny strany bez šance na to, že by se mu mohlo dostat jakékoli moudrosti, poučení, nebo byť jen malinkaté příležitosti k sebenepatrnější inhibitivní reflexi toho, co se s ním v jeho bláznivém světě beze smyslu a jasných pravidel vlastně děje.

Každý ho chce k něčemu využít - vězeňkyně z lágru po něm neúspěšně žádá sperma, aby mohla otěhotnět a být propuštěna na svobodu. Když uteče z domova, kontrarevolucionáři na Dálném východě ho zaplétají do svých konspirací. Když jej později najde jeho nejlepší kamarádka a nabádá jej k návratu domů, neočekávaně ji zasřelí a uteče neznámo kam. Jeho matka se poté nadobro zblázní a nahá na návsi před svými spoluobčany, včetně dětí, masturbuje koště, jako pravá bosorka.

Ten to měl jednoduché - jabka pro něj byla prostě jabky, brambory bramborami, děti dětmi. Úvahy o ontologické povaze a identitě kompozitních entit či objektů v okamžikovém či diachronním kontextu nesnášel a častoval je výsměchem a urážkami - nechtěl totiž, aby podobné úvahy odváděly marxisty od revoluční činnosti. Když pak zbyla z Lenina pouhá syfilitická lidská troska zmítaná ničivými mrtvicemi, úpěnlivě prosil Stalina, aby jej zastřelil. Marně.

D je zpátky?Buď zdráva. Tebe podobné starosti netrápí? Jsi schopna se natolik zaměstnat praktickými problémy, aby ti na noční můru absurdity člověka a universa nevybyl žádný čas a energie?

a nedejbože ještě děti nebo těhotné ženy, brutální, mučivou smrtí, je nepsanou povinností každého "slušného člověka" se hluboce otřást. Není dovoleno na to reagovat poznámkou, že ty děti či těhotné ženy byly tak jako tak pouhými nestálými, nepodstatnými, ontologicky nedostatečně fundovanými socio-kulturními konstrukty. A to i přesto, že ony byly pouhými nestálými, nepodstatnými, ontologicky nedostatečně fundovanými socio-kulturními konstrukty.

... a dál?Tvůj zájem o má slova mě upřímně těší.

Samozřejmě, že to jde doříct. Universum jako celek, a v něm i jednotliví lidé, mají absurdní charakter. Lidská kultura, a zejména kultura populární, je tu od toho, aby tento absurdní charakter universa a člověka co nejvíce zastřela. Takový Samuel Beckett si však tuto absurditu dobře uvědomoval a upřímně artikuloval. Lidé ho pak pomačkali a zahodili. Přišili mu psychiatrickou diagnózu, a nechali ho zemřít v pařížském blázinci.

... a dál?

Látková výměna a...> Látková výměna a cirkulace látek uvnitř organismu je opravdu závažný filosofický problém. Většina lidí přitom konvenčně, ale mylně danou záležitost neproblematizuje. Lidé se obyčejně domnívají, že dokud nenatáhnou bačkory, zůstanou sami sebou.

Situace však může být ještě o poznání horší.

Jako kdyby bylo málo, že lidský život od narození po smrt nežije jediná lidská bytost, nýbrž nesourodý konglomerát po sobě časově následujících a vzájemně cizích lidských bytostí, které jsou falešně socio-kulturně zvýznamňovány jako bytost jediná, byť se každá z těchto různých bytostí stejného jména, příjmení a rodného listu ve skutečnosti skládá z velmi jiných množin mikročástic.

Podle některých myslitelů dokonce ani lidská bytost v jakémkoli konkrétním okamžiku není jediným svébytným, samo sebou se rozumějícím, vnitrně dobře propojeným a privilegovaným celkem, ale rovněž spíše jen konglomerátem vzájemně dosti cizích částí či elementů, které mají navzájem společného daleko méně, než se má konvenčně a tradičně za to.

Obyčejní lidé si však k těmto věcem pěstují prakticky úplnou slepotu. Považují to vše za pičoviny, se kterými nemá smysl ztrácet čas. Místo toho jen šoustají, jedí a serou, plodí děti a starají se o ně, chodí do práce, udržují domácnosti, nakupují.

Látková výměna a...> Látková výměna a cirkulace látek uvnitř organismu je opravdu závažný filosofický problém. Většina lidí přitom konvenčně, ale mylně danou záležitost neproblematizuje. Lidé se obyčejně domnívají, že dokud nenatáhnou bačkory, zůstanou sami sebou.

Situace však může být ještě o poznání horší.

Jako kdyby bylo málo, že lidský život od narození po smrt nežije jediná lidská bytost, nýbrž nesourodý konglomerát po sobě časově následujících a vzájemně cizích lidských bytostí, které jsou falešně socio-kulturně zvýznamňovány jako bytost jediná, byť se každá z těchto různých bytostí stejného jména, příjmení a rodného listu ve skutečnosti skládá z velmi jiných množin mikročástic.

Podle některých myslitelů dokonce ani lidská bytost v jakémkoli konkrétním okamžiku není jediným svébytným, samo sebou se rozumějícím, vnitrně dobře propojeným a privilegovaným celkem, ale rovněž spíše jen konglomerátem vzájemně dosti cizích částí či elementů, které mají navzájem společného daleko méně, než se má konvenčně a tradičně za to.

Obyčejní lidé si však k těmto věcem pěstují prakticky úplnou slepotu. Považují to vše za pičoviny, se kterými nemá smysl ztrácet čas. Místo toho jen šoustají, jedí a serou, plodí děti a starají se o ně, chodí do práce, udržují domácnosti, nakupují.

Látková výměna a...že i jejich děti jsou pouhé nestálé, pochybné, málo hodnotné a neseriózní objekty. Ve své omezenosti ti urazí hlavu. Pro rodiče je subjektivní hodnota jejich dětí přímo kosmická.

Lidská bytost jakožto...Látková výměna a cirkulace látek uvnitř organismu je opravdu závažný filosofický problém. Většina lidí přitom konvenčně, ale mylně danou záležitost neproblematizuje. Lidé se obyčejně domnívají, že dokud nenatáhnou bačkory, zůstanou sami sebou. Nepřipouštějí si, že již za několik týdnů jejich těla vymění většinu svých mikročástic s prostředím, a že tím pádem to, čím jsou tady a teď, se zakrátko změní v množinu částic rozptýlenou po celé planetě. Lidé se bohužel nevysírají z podoby, ale naopak ze samé své mikročásticové podstaty. A ano, tato substanciální proměnlivost živých organismů, tato jejich závislost na soustavné látkové výměně s prostředím opravdu, činí z těchto organismů, včetně lidí, pochybné, málo hodnotné a neseriózní objekty, na jejichž každodenním přežívání příliš nezáleží - jakkoli se to někomu může zdát kruté, absurdní či antihumanistické.

Tvorba stolice, chcánek,...anihilací, ne autonihilizací.

Tvorba stolice, chcánek, potu je vlastně naší pomalou autonihilizací. Každé sraní či chcaní je pak dokonanou minisebevraždou.

Na druhou stranu, každý čaj, chleba, brambora či kuřecí kýta, kterou pozřeme, se dere do našich tělesných molekulárních struktur, kde vytlačuje naše stávající já a nahrazuje je pro nás cizím já příštích dnů a týdnů.

Lidská bytost jakožto jedinec, který soustavně žije typicky po šest až osm dekád, od data narození až po datum smrti, je pouhou mentální či sociálně kulturní konstrukcí. To, co po tuto dobu opravdu existuje, je přinejlepším jen relativně stabilní forma, která s velkou rychlostí mění svůj molekulární či atomový obsah, přičemž i ty mikročástice, které po nějaký čas v dané formě zůstávají, typicky rychle mění svoji pozici ve formě.

Člověk jako časové kontinuum se tak vlastně podobá vodnímu či vzdušnému víru, který taktéž do sebe na jedné straně soustavně vtahuje nové molekuly, a na straně druhé se jiných soustavně zbavuje.

Co z toho vyplývá pro praktický život? Jen a pouze to, že to, co "budeme" už za nemnoho dnů či týdnů, už vlastně nebudeme v pravém slova smyslu my, nýbrž spíše jen jakási vůči nám "nástupnická" bytost, která se sice bude těšit stejnému jménu a příjmení a disponovat stejným rodným listem či občankou, ale ve fundamentálně fyzikálním smyslu už s námi - kromě pouhé formy - nebude mít mnoho společného. Bude sestávat do značné míry ze zcela jiných mikročástic, a i ty naše stávající mikročástice, které v ní zbudou nebo se do ní přírodním koloběhem opětovně vrátí, budou mít vesměs úplně jinou pozici v těle než mají nyní.

Tato vůči nám nástupnická bytost tak bude vůči nám též fundamentálně cizí - až přijde její čas, budeme my, jak existujeme v tento moment, pouhou rozptýlenou množinou vysraných, vychcaných, vypocených či vydýchaných, a druhotně možná něčím jiným opět pohlcených, mikročástic v přírodě.

Mají za těchto okolností význam jakékoli osobní plány, které by svým časovým horizontem přesahovaly více než několik hodin, či maximálně dní? Má smysl se na cokoli pozdějšího těšit, nebo se čehokoli pozdějšího obávat? Fundamentálně nikoli.

Kdo se proto trápí, a nemá šanci to zvrátit do několika hodin, či maximálně dní, by se tudíž měl zprovodit ze světa. Pokud se totiž rozhodne překlenout těžké životní období, učiní tak nikoli k vlastnímu prospěchu, nýbrž ku prospěchu naprosto cizích budoucích bytostí, které s ním nebudou sdílet o moc více než jen podobou formu vzhledem k jeho dnešnímu mikročásticovému vnitřnímu uspořádání, jméno a příjmení, rodný list či občanku.

zdravim podle otce sem se zmenil ale k sebvrazde mne dohnal se svoji pritelkyni jenze ze mam tezky deprese toho nezajima ta pritelkyne je podle nej nez syn ale co ,pritelkyne se vyjadrila abych ji nezabil

Zuzko, moc děkuji za velmi pěkný příspěvek. Víš, nejhorší je, že ta nemoc mně postupem mnoha let vybudovala závislost na lécích a kvůli ní vlastně nemůžu léky vysadit a tím se závislosti zbavit. Nehledě na to, že dané léky mi obluzují hlavu a myšlení, což mně dost komplikuje zatím úspěšnou kariéru....Ale těch špatných diagnóz je víc, včetně tělesné. Co s tím chceš dělat?

Ano, pokud po smrti nic...dnes uz prece nachazi spojitosti mezi ruznymi elementy prozivani a konkretnimi aktivitami v mozku. A mozek mrtveho zadne aktivity nevykazuje - a pokud neni vypreparovan, drive nebo pozdeji je bud spalen, nebo rozezran a rozlozen pudnimi organismy.

Zuzka: Utěšující slova nic neřeší, to je jen jakýsi oblbovák.

NIKDO! To je pouze jednosměrka.

Ty co údajně prožili klinickou smrt apod. to je ale něco jinýho ten příjemný stav, to není žádné Nebe ani Očistec.

Ano, pokud po smrti nic není, tak je to všechno jedno. Kdo to ale ví na 100%?

Zuzka, Steve:
Léky nejsou...že po své smrti už prostě nebudeš existovat, takže se tě taktéž nebude naprosto nic týkat - samozřejmě ani problémy tvého otce nebo sestry.