Nechci mít dítě

Mě na dětech odrazuje hlavně moje představa, že bych pak už neměla na nic jiného čas. Nebo skoro na nic jiného. Aby mi bylo špatně v těhotenství, pak porodní bolesti, minimálně další 3 roky se nevyspat... Myslím si prostě, že s dětmi je spousta práce a starostí pro chvilku radosti.

Holky, já vim, že je to věc každé, jestli chce nebo nechce mít dítě,ale rozhodně mi přijdou hodně slaboduchý řeči o krmení, přebalování a posranejch plínkách, který se tady už taky objevily. Jo, souhlasim, že s dětma je hodně práce, ale dítě přece neznamená jenom tu námahu a ty posraný plínky. Mě je 18 a nedovedu si představit, že bych se třeba nevdala a hlavně neměla děti. Představuju si, že budu chodit do práce a doma na mě bude čekat manžel a děti. Určitě horší na tom všem je, že je mezi náma spousta žen, které by strašně moc chtěly mít miminko a nemůžou.Doufám, že jsem někoho neunudila a všechny zdravim.

Taky jsem děti nikdy nechtěla, ne že bych je neměla ráda, ale nelíbil se mi ten způsob života, pořád jen s dítětem ,přebalovat, krmit, posrané plínky apod. Připadala mi to hrozná nuda...no ted je mi 29 a mám malé dítě a nikdy bych ho za nic na světě nevyměnila. Tam chut přišla až se narodil...

Co že?? Až kolem třicítky? Mě teprv bude 17 a už od takových 13-14 si nedokážu představit, že bych nikdy neměla děti... To bych umřela. Miluju to svoje budoucí imaginární dítě už několik let. Je to jen taková fantazie, ale je to krásný. Říkám si, že vlastně studuju pro něj, všechno co teď dělám je pro něj...Ale každý má právo se rozhodnout, jestli chce nebo nechce děti. Nikomu nic nevnucuji, jen mě zarazilo, že se mateřské pudy "mají objevovat" až kolem třicítky. To prostě není pravda.

Myslím, že je to hodně o tom, potkat "ideálního potenciálního otce". Dávám to do úvozovek záměrně, ideál je ideál a hledá se těžko, snad ani neexistuje. Takže je to spíš o zamilování. S těmi muži, do kterých jsem byla opravdu zamilovaná, jsem si přála mít dítě. Ne třeba nutně hned, ale časem. Jenže kde jsou teď ti, které jsem tam milovala? Možná právě proto, že svou lásku neumím dávkovat, jsem teď sama a bez naděje. A v takovém stavu dítě nechci. Nechci dítě jen tak s někým. Zase až tak moc mi ty moje biologické hodiny netikají.

No já nejsem taky zrovna mateřský typ, ale jedno dítě mám. Pořídila jsem si je ze zvědavosti, chtěla jsem to poznat. Dneska jsem hrozně ráda, se synem mám takový kamarádský vztah, protože sama jsem ještě "jednou nohou v dětství", je mu devět a je to takový ukecaný dítě, byla jsem stejná. Protože mám nepovedený vztahy s rodinou, s otcem si nerozumím, maminka mi umřela , když jsem byla malá, sestra je jiná krevní skupina, s manželem to taky není ideální, jsem ráda, že je na světě někdo, kdo mě má rád takovou jaká jsem a koho takhle mám ráda já. Sblížila jsem se s mužem,do kterého jsem se opravdu zamilovala, a s ním bych si přála mít dítě, ale přálo by si to moje tělo, hlava moc pochybuje, hlavně o tom , jestli jsem dobrá matka atd. A jsme zase u toho..

Já mám děti docela ráda, ale nechci mít vlastní. Upřímně řečeno jsou mi sympatičtější starší děti, na miminko sice může být hezký pohled, ale ta práce kolem něj! Je mi 24, můj přítel děti chce a já se moc bojím, že ho kvůli tomu ztratím. A strašně mě štvou takové ty typicky maloměšťácké názory, jako že každá žena touží po dítěti nebo že kdo nechce děti, je sobecký. Když někdo děti mít chce, je to v pořádku, ale už není v pořádku, aby ostatním tenhle svůj názor vnucoval. Vy, co děti mít nechcete, nestyďte se za to, nemáte vůbec za co!

Take jsem mela obdobi, kdy jsem deti uplne nesnasela. Tak kolem 28 zacaly bit ty hodiny a ja pokukovala po miminkach a batolatkach. V 29 se mi narodila holcicka. Koukala jsem na ni a rikala si, tak to je moje dcera. No, zadnou lasku jsem necitila, ale kdyz jsem na chodbe v porodnici potkala postylku s moji malou a nikde nikdo (mela byt na oddeleni u sester), tak ve mne poradne hrklo a polilo me horko. Mohl si ji kdokoli odnest a nikdo by si toho ani nevsiml. Okamzite jsem si ji privezla na pokoj a sestre, ktera si "pouze" odbehla, jsem poradne vynadala a malou uz jsem z rukou nedala. A TED? K male pribyl jeste maly, a ja jsem stastna, ze je mam a myslim si, ze je to to nejkrasnejsi obdobi pro zenu. Ty pocity, ktere clovek s tim malym proziva, nenahradi zadny chlap, ani pes, ani sebekrasnejsi dovolena a ani miliony na konte.

Petro, já jsem mela podobný náhled na zivot. Také me popuzoval zpusob zivota standardní Ceské rodiny.Ve 28 letech jsem si porídila vlastní byt, mela prítele, dobré povolání a psa.Deti jsem nechtela.Muj prítel jako vetsina ceských chlapu prisel z práce, nic neudelal,penezma do domácnosti prispel jen aby se nereklo,já jsem prala, uklízela i varila a nakonec jsem chodila i s jeho psem ven. Rekla jsem dost! Prítel se odstehoval a já si porídila holcicku. "Zijeme sami, chlapa do domácnosti uz nechci. Kdyz za námi prijde otec Terezky, tak si nelehne na gauc,neocekává ze ho budu obskakovat. Ba naopak, venuje se jak me, tak Terezce. Chtela bych,aby to tak zustalo.

Ahoj Ilono, je mi 28 a jak rikam zatim zadny matersky pud se u me neobjevil. Treba casem... uprimne kdyz vidim sve kamaradky, ktere uz maj deti jakym zpusobem zivota zijou.... vubec me to nelaka. Nakoupit, uvarit, a v podstate 90 % sveho casu travi s miminem. Nektere vypadaj dost vycerpane a prestaly o sebe dbat, protoze jim dite zabere vsechen volny cas. Vetsina z nich maj jeste k tomu manzely, ktery litaj z prace na fotbal ci na tenis a domu se chodi s ditetem i s manzelkou jen vecer pomuchlovat. To je dalsi vec kterou bych nesnesla. Jinak jit na prochazku se psem mi stale pripada hezci nez s ditetem. Nemusi se o nej clovek tak bat, nemluvi, neknoura, nelouda se, a hlavne sebou nemusis brat tasku s plinkama, lahvickou, dudlikama apod.

Petro asi jsem se spatne vyjádrila. Postupem let se mení také zebrícek hodnot.Kdyz je clovek mladý tak si uzívá svobody, prátel, cestování, poznávání....Myslím si vsak stále, ze je pro zenu dulezitejsí díte nez chlap. Decko budes mít jedno ale chlapu kolik budes chtít a nebo zádného.Chodit s deckem na procházku je také lepsí nez chodit se psem. Líbat svoje decko je príjemnejsí nez se nechat olizovat od psa.

Takze pokud zena nema chlapa nebo dite tak nema NIC??? to je blbost ne? Muze mit konicky, zájmy a prátele, psa... akorat doma bude mit klid a nikdo ji tam nebude delat bordel:-) Ja deti take nechci. V soucasne dobe pritele mam ale neni to stred meho zivota. Vedu pekny spokojeny zivot a pritel je jen tresnicka na dortu. Je mi 28 a dite neplanuju, materske pudy na me nedolehaji, hodiny neslysim tikat a z cizich deti mam fobii. Nelibi se mi a lezou mi na nervy.

Deniso, díte je pro zenu dulezité pro celý dalsí zivot. Porád nebudes mladá a hezká holka, jednou zestárnes, chlap uz pro tebe nebude znamenat to co drív a ty nebudes mít nic. Ani vnoucat se nedockás a to by byl smutný zivot. Domnívám se, ze pro zenu je dulezitejsí mít decko víc nez chlapa.Zena by mela také zvázit kdo bude otcem jejího dítete, aby melo decko dobrou genetickou výbavu.

Mně to nepřipadá jako blbosti. Cítím to podobně, i když ne tak radikálně.

Andreo a Tino, mate obe naprostou pravdu, taky to tak citim. A verte, ze kdybych mela nekoho, koho budu mit rada, on bude mit rad me a bude se mnou chtit dite, tak nevaham zmenit pusobiste. V nasem manzelstvi plati jenom to druhe, ze on hrozne miluje me. Ale ono je to dost tezky nekoho jineho najit. Do mych 30ti se o me muzi zajimali docela dost, ale ted jsem nekolik let nepotkala nikoho kdo by za neco stal, natoz svobodneho. Kdyz vidim nektere sve kamaradky, kterym je pres 30 a partnera stale nenasly, byt nejsou osklive, blbe ci nehodne, tak si dovedu predstavit jak bych dopadla ja. Asi kdybych se rozvedla, tak budu bez ditete a bez chlapa. Takhle budu "jen" bez ditete, to jen davam do zavorek, protoze to tak nemyslim. Holt jsem si nemela brat rozvedeneho, ktery uz si to s tim deckem jednou uzil a ted se o nej stara idealnim zpusobem - pujcuje si ho na vikendy na hrani a vychovavat ho a starat se nemusi. Ovsem i toto mi dost drasa nervy, protoze dite je zpovykane, nevychovane a postupem casu, cim vice jsem ho poznavala tim vice sem ho zacala nesnaset. Manzel si asi mysli, ze by mi melo stacit starat se o toho jeho "andilka" a mela bych ho milovat jako svoje, coz teda fakt nemuzu.

Deniso, abys nelitovala, četla jsem jednou smutný příběh, žena se obětovala, vzdala se dítěte, který partner nikdy nechtěl. Nyní v jejích 45 letech ji opustil a má mladou manželku, která už se pyšní bříškem. Pokud dítě chceš, nevzdávej se ho kvůli někomu, kdo o něj nestojí. Je to každého věc, ale stejně pohlížím na tyto lidi jako na sobce. S dětmi se dá provádět spousta věcí, člověk se zas tak nemusí ošidit

Kdyz chci dite, nemuzu ztracet cas s nekym, kdo o to nestoji. Takovyho chlapa bych opustila, i kdyby byl ten nejlepsi. Nechat se pripravit o to, co zenu dela zenou. Chapu, kdyz holka nechce dite ve 30 letech, ale v 35 uz je to vetsinu dost s rizikem. Tak se zamysli, co je pro tebe dulezite. Sobecky partner, a nebo nadherny tvorecek z Tebe?Kdo to nezazil , nevi o co prichazi.A tak je to se vsim.

Diky Jani za radu. Bohužel to asi tak nezafunguje, protože prášky neberu ze zdr. důvodů už 3 roky a ten můj si dává setsakra pozor. A taky mi jednou řekl, že kdybych náhodou nemohla mít děti, tak to určitě nebude z jeho strany důvod k opuštění mě apod., protože on už jedno má. Jo, je to zapeklitý, když se ho zeptám, tak řekne jasně a na otázku kdy odpovídá : po dovolený, na jaře atd. Ale těch jar přibývá. Na druhou stranu nejsem z těch, který by zrovna do tohodle chlapa nutily, vím, že se to často nevyplácí a nějak na to nemám povahu.

ahoj jestli to dite ty fakt chces , tak si toho tvyho vecer pritul k sobe a rekni mu jasne, chces? zitra prestavam brat prasky, nechces? za rok uz bude pozde a ani ja uz treba nebudu chtit. Vis aby to neodkladal a za par let az to opravdu nepujde ti to nevycital ze tenkrat chtel... Takhle to bude jeho rozhodnuti a muze pak nadavat leda sobe, at uz se rozhodne jak chce:-)

Tak nějak podobně vám a narozdíl od většiny pisatelek už bych docela dítě ráda měla. Už proto, že je mi 34. Ale vzala jsem si rozvedenýho (40) a on už jednoho puberťáka má z prvního manželství. A že by uvažoval o dítěti se mnou, to se moc říci nedá, protože o tom jenom kecá "měli bysme", "už nejsme nejmladší" apod., ale skutek utek. Je to asi tím, že už si to prožil. Akorát nechápu, když ten první zrovna co do charakteru a inteligence nepoved, proč nechce mít svoje, aby si ho vychoval dle svých představ. No a já už tak nějak cítím, že skončit to a začít vztah někde jinde s někým kdo by se mnou dítě chtěl, by bylo nerealizovatelný, protože to bych do přechodu nestihla :-).BTW: ignorujte ty idioty co sem píšou