Nenapadá mě jediný důvod, proč nespáchat sebevraždu...

Mno, jak to říct. Můj...tečko, nevím, kolik je ti roků, ale dobře promysli důsledky.
Třeba tě čeká skvělá budoucnost a takto by ses o ni připravila.
Pochybuju, že jsi stará a nemocná, ty přece můžeš ve svém životě ještě všechno změnit.

A proč ji teda nespácháš? Kdo ti v tom brání?

Mno, jak to říct. Můj život je peklo. Neumím ho žít. Neumím být šťastná, nic nemám. A hlavně, nemám naději, že se to někdy změní. Že to je můj osud - zabít se, vím už dlouho. Jedinou otázkou zůstalo kdy. Celou dobu jsem chtěla počkat až tu nebude máma. Ona je jediný člověk na světě, kterému jsem to nechtěla udělat, ale....už nemůžu. Můj život je moje soukromé peklo. Proč je sobecké umřít a nechat je tu trápit a není sobecké od nich, že chtějí abych žila, když ví, co to pro mě znamená. Já nedokážu tohle peklo žít jen proto abych jim nezpůsobila bolest.... Proč už se konečně lidi nenaučí na smrt koukat nejen jako na něco negativního, ale také jako vysvobození pro někoho, kdo už nechce dál trpět.