Nesnáším pozitivní pitomce

se narodí dítě postižené,tak jsou matky,které to dítě dají do ústavu a pak jsou takové,které se o to dítě postarají a to za každou cenu.To jen takové přirovnání.

Naprostý souhlas. Máma s...Přesně tak Lucko, i já tak uvažuji. Jednou si adoptuji miminko, nebo klidně i starší dítko. Dítě nemusí být moje, i když bych samozřejmě radši svoje, ale když je problém, tak se raději smířím s tím, že prostě nebude biologicky moje. Jen to prostě není snadné se s tím vyrovnat.

tím,že tak moc chtěla SVÉ dítě,že i za cenu svého zdraví to riskovala.Jsou ženy,které mít děti nemohou a adoptují a pak jsou také ženy,co by nikdy neadoptovaly cizí dítě.Já patřím k nim.Dokázala něco,co nikdo jiný,to je zase můj názor,i když bych sama do toho asi nešla,ale je ěžké posuzovat ted,když to dítě mám,kdybych ale neměla,třeba bych měla zase jiný názor.

Naprostý souhlas. Máma s velkým M by byla žena, která by udělala vše, aby zachránila svoje již existující dítě. Tahle žena dítě ještě neměla, byla jen zaslepená a nezodpovědná a nevyplatilo se jí to. Na co přivádět na svět další děti za takovou cenu? Vždyť jsou děti, které nemají rodiče, tak proč nedat raději lásku jim???

posoudit,když nevím,s čím...Tak ta žena dokázala akorát to, že riskovat se nevyplácí. Sorry, ale to není žádná máma s velkým M, je to jen příběh se smutným koncem. Takhle já fakt skončit nechci, i kdyby dítě bylo zdravé.

potrestala sama sebe.Každý to bereme jinak,já jí za to neskutečně obdivuji,právě proto,že by to jen málokdo riskoval.Ty píšeš,že nelituješ,že jsi byla štastná i bez dětí,pak nemáš žádný mateřský cit,který má většinou každá žena.Tohle já nesoudím,protože je jiné,pokud už dítě máš a zase jiné,pokud nemáš a chceš.Ani sama nevím,jak bych se rozhodla,nejspíš bych ale do takového rizika nešla,ale rozhodně bych štastná také nikdy nebyla.Tam by opravdu záleželo o jaké onemocnění by šlo.Neuvěřitelně sobecká rozhodně nebyla,byla to máma s velkým M.Dítě má zdravé,ona sama velmi a těžce onemocněla.

posoudit,když nevím,s čím...Anonymko, dokázala jen to, že byla neuvěřitelně sobecká. Nic víc.

No kdybych takhle uvažovala,...Nebuď sobecká. Já zažila ve 30ti také rozhodování a rozhodli jsme se správně. Jsme bez dětí, ale šťastní. Když se otočím, vidím, že těch 20 let co uběhlo, jsme si užili o hodně víc, šťastněji, bez hádek a starostí, než ti, kteří měli dítě za každou cenu.
Nestojí to za to. A žádné dítě nechce mít nemocnou maminku, nebo žít jen s otcem, poté co zemřeš při porodu.

Touha je někdy posedlost , pokud nezapojíte zdravý rozum, můžete ublížit. Ale co nadělám , jsou to hormony.

posoudit,když nevím,s čím jsi tolik nemocná,že mít dítě bys neměla.Co bych dělala sama,to netuším,protože se mě to netýká,ale jedno vím jistě,že bych udělala úplně všechno,abych aspon to jedno mít mohla.Znala jsem jednu,dnes už je po smrti co riskovala a sama zůstala ochrnutá,až tak moc toužila po miminku.Tohle já obdivuji,protože ta žena dokázala něco,co nikdo z nás.

No kdybych takhle uvažovala, tak se můžu jít rovnou oběsit. Já bych taky dítě chtěla, ale co mám dělat??? Když neposlechnu doktory bude to pro mně velmi riskantní a vůči dítěti nezodpovědné. Sama bych něchtěla být dítě s nemocnou maminkou.
Ti pozitivní prostě nechápou, že život může přinést potíže, které nejde vyřešit jenom tím jejich "pozitivním" přístupem.

Ano, tohle přesně znám....tohle je moc těžké a rozumím ti,i když sama nevím,co bych volila.Záleží moc na onemocnění,protože bez dětí bych já žít prostě nechtěla.To dítě ti totiž nikdo a nic nevynahradí.Je ten život opravdu někdy hodně nespravedlivý.

Však máte svůj rozum . Mě jsou lhostejní.

Ano, tohle přesně znám. Já mám vážné zdravotní potíže, a tak jsem se po konzultacích s lékaři rozhodla raději nemít děti. Když to řeknu nějaké "pozitivní" ženské, začne mě ujišťovat, ať otěhotním, že to bude dobrý, že doktoři jenom straší apod. Tyhle kecy mi vhání akorát slzy do očí. Dítě bych chtěla, ale ne za cenu těch všech rizik, a tyhle pozitivní kecy jsou jako sůl do otevřené rány.

Přesně. A všiml sis- když...Ano všiml, naprostý souhlas. Ty jejich rady jsou děsně povrchní a navíc můžou být i nebezpečné. Zmíníš se o potížích pozitivnímu pitomci a on se začne uculovat a radit ti, že se máš např. rozvést nebo změnit zaměstnání a že vše bude lepší atd. Takový pozitivní pitomec uráží mojí inteligenci, myslí si snad, že bych na tyhle možnosti nepřišel sám? Třeba jsem zkoušel si najít nové místo a nedaří se mi to a pitomec se uculuje a snaží se ti nacpat svoji "pravdu". To je na facku!! Pokud někdo vezme rady pozitivního pitomce vážně, může toho později dost litovat. Tak pozor na ně vážení, oni jsou nejen otravní, ale i nebezpeční!!

Tak proč sem lezeš když jsi jeden z nich?

Přesně. A všiml sis- když...Můj osobní pocit je, že člověk musí občas dát průchod i naštvanosti, aby mohl být opravdu pozitivně vyladěný. Schraňovat si vztek v sobě vede naopak jenom k negativismu a zapšklosti.
Vadí ti jejich pozitivismus, třeba i hraný, nebo spíš to údajně obří ego?

Jedna pozitivní kráva...Není nad negativní inteligenty, kterým vadí i něčí culení a náušnice v uchu cizího dítěte.

Pozitivní pitomci sice...Přesně. A všiml sis- když se jich potíže netýkají, mají plnou hubu rádoby pozitivního nadhledu a rad. Ale jak se jich něco začne dotýkat, tak absolutně pohoří a sluníšššššššškářstvíé je rázem pryč. A všimla jsem si, že sluníškářům stačí málo, často mají obří ego a hned je oheň na střeše a valí na člověka kletby zaobalené do filosofie a tak dál.

Já mám radši inteligentní...Pozitivní pitomci sice působí spokojeně, ale někdy je to jenom póza, do které se sami vmanipulovali. Uvnitř to pak tím víc vře, když to nemůže na povrch. Jindy jsou zase už natolik vygumovaní, že věří všem pozitivním lžím, a takovým pitomcům už není pomoci, protože totálně ztratili soudnost. Žijí v jakémsi jiném světě, imaginárním. Dokud se nestřetnou s realitou a nepadnou na držku.