Nešťastný přítel

Je to mamánek a od něj pryč!! nebo budeš mít tři děti, dvě malý a jedno velký !

Terezo, já si myslím, že je...Říká se tomu "MAMAHOTEL" a nebo:
Dokud mama funí,
tak zůstanu u ní!"

Ja bych ho nakopal poradne do...
P.S.:

Kdyz mu je ta jeho prace tak odporna, kterou vzal kvuli placeni draheho bytu, tak at se na ni vykasle a na byt take, najdete si neco levnejsiho, treba garsonku ci alespon 1+1, abyste meli v budoucnu mistnost kam dat dite.

A jestli na tebe vyslovene histericky rve, ze je nestastnej, tak bych od neho utekl co nejrychleji, protoze to pak budes jen zirat co bude delat az budete mit deti=opravdove starosti a problemy. Ty budes udrena jeho sluzka a on vecne nespokojenej krikloun.

Jestli na tebe nerve a jen place, chudacek, tak to reste levnejsim bytem, hnusi-li se mu ta nova prace tolik a je-li ona tim duvodem proc je chudinka nestastnej.

Ja bych ho nakopal poradne do zadku!!! Jezismarja proc knoura jako male dite??? Delas mu sluzku (varis, peres, uklizis apod..) a jeste ma keci ze je nestastny? Jezis co na nem na takovym volovi vidis??? (Asi jenom toho velkyho dicka, ze?)
P.S. Jo, ty zuby chapu. Hnusny zamestnani taky chapu.......ale to nema nic spolecnyho s novym bytem! Je treba aby si ten tvuj chlapecek laskave uvedomil v com ma problemy a nebo at si klidne jde k mamince a ty si najdi poradnyho chlapa. Protoze tim, ze mu jen delas prvni a posledni, aby se mamincin mazanek citil lepe, jen ze sebe delas vola (totiz kravu).
Sorry, ale rekl jsem svuj nazor lidove a na rovinu

KOMPLETNÍ VÝŽIVA PRO VAŠE TĚLO
7 denní kurz hubnutí zdarma - registrace na www.snama.cz/dieta NEJDE JEN O HUBNUTI, ALE PREDEVSIM O KVALITNÍ VÝŽIVU ORGANISMU

Asi ještě nepřetrhl tu pupeční šňůru, co ho dělí od maminky.Byl jak v bavlnce, netušil, co to je samostatnost a tak se mu stýská.Dej mu ještě šanci, když to nepřekoná, tak pro něj netruchli, to by nebyl chlap pro život.

Já si taky myslím, že není na trvalý vztah připravený a už vůbec ne na starost o společnou domácnost. Pamatuji se, jak jsme s přítelkyní začli společně bydlet. A přesto, že jsme měli velmi hezký vztah, nedopadlo to tenkrát dobře. Přišlo mi, že mám málo svobody, že za společné bydlení dávám moc peněz, že je nedostatek volného času. Po roce jsem jí poprosil, aby dešla. Jen tak, s tím, že spolu budeme chodit i dál. Ale ona to odmítla. Buď odejde definitivně anebo se nikam nehne. Měl jsem tehdy všeho plné zuby a skutečně jsem jí nechal odejít. Dneska mne to moc mrzí, od té doby jsem měl pět dalších přítelkyň, takzvaně jsem si užil, jsem už ženatý, mám 2 děti. Ale pochopil jsem, že to tenkrát byl osudový vztah, nikdy jsem si pak už s žádnou holkou tak nerozuměl. Když se potkáme, zajdeme na skleničku a vzpomínáme, jak jsme byli nevyzrálí a zkazili si to. Proto, kdyby ti navrhl, že spolu přestanete bydlet, dej mu ještě šanci. Mladí kluci si význam vztahu nedokážou uvědomit. Zůstávají dětma mnohem déle než holky.

Plně souhlasím se Zitou a líp bych to nenapsal..Kolik má přítel roků a kolik roků máš Ty? Hodně je také důležité mít společné, ale třeba i nespolečné zájmy jak radí Štěpán..Pokud jen sedíte doma, tak to může mladého kluka fakt pěkně flustrovat..Radši míň vař a uklízej a častěji si vyrazte na romantickou večeři, kino, nebo jen tak na procházku do přírody..

Terezo, já si myslím, že je to jen přechodné, než si zvykne na nové věci. Pokud by tenhle stav trval déle, mohlo by se jednat i o depresi a v tom případě by asi bylo nejlepší obrátit se na odborníka. Hlavně se netrap a příteli zbytečně neposluhuj. Jestli jde opravdu o depresi, stejně by to ničemu neprospělo, jen by sis to zbytečně vyčítala a měla pocit, že nic neděláš správně.

Přijde mi to zvláštní. Pokud spolu dva chodí tři roky, čekala bych, že se budou těšit na chvíli, kdy budou spolu moci začít žít.Chování přítele mi přijde jako chování malého nevyzrálého kluka, který potřebuje péči a starostlivost rodičů. Není ještě připraven žít skutečný život dospělého muže a navíc život partnerský. Pořád ještě potřebuje svobodu a spíše "víkendový" vztah. Nevím, ale neumím si představit nic hezčího, než se každý den vracet k milovanému člověku. Ale k tomu asi ještě Váš přítel nedozrál.

Tak to máš fakt těžké.Možná že ještě nebyl připravený na společnou domácnost.Má nebo máte s přítelem nějaké záliby,věnujte se jim,nebo si nějaké najděte.Fakt těžko radit.

Tak to máš fakt těžké.Možná že ještě nebyl připravený na společnou domácnost.Má nebo máte s přítelem nějaké záliby,věnujte se jim,nebo si nějaké najděte.Fakt těžko radit.

Dobrý den, mám takový problém s přítelem. Teda spíš si myslím, že má nějaký problém přítel. Jsme spolu necelé 3 roky, poznali jsme se na VŠ, máme se hrozně moc rádi, společnou budoucnost spolu plánujeme už od začátku vztahu a asi už rok a půl plánujeme společné bydlení. Teď k tomu došlo. Před týdnem se přítel ke mně přistěhoval. Moji rodiče si koupili a zrekonstruovali byt a mně s přítelem přenechali svůj nájemní byt. Vše se zdá být v pořádku, ale není. Přítel není šťastný, možná je to tím, že má stresující práci, do které musí dojíždět, kterou vzal jen z nouze, abychom spolu mohli začít bydlet a finančně utáhli byt. Jelikož je čerstvě po škole, s minimální praxí, je těžké najít jinou práci. Možná je to tím, že má už asi rok a půl problémy se zubama, který pořád žádný zubař není schopen vyřešit. Možná je to tím, že se mu stýská po zaběhnutém stylu života, možná je to tím, že mu něco chybí, ale každopádně si nevíme rady. Doma měl kompletní servis od rodičů, ale vždyť i já mu ho dávám, peru, žehlím, uklízím a vařím.. On nemá s bytem prakticky žádné starosti.. Ale přitom pořád říká, že by se nejraději odstěhoval zpět k rodičům, že je tady v tom novém bytě nešťastný. Že dřív, když jsme se vídali jen na chvíli po práci, nebo spolu byli na víkend, že to bylo lepší, že neměl žádný starosti.. Já se na něj nezlobím, vím, že to jak říká není mnou, ale ať se snažím jakkoli, prostě vidím, jak trpí a trápí se. Chtěla bych mu nějak pomoct, ale myslím si, že se s tou změnou potřebuje vyrovnat sám a že to bude chtít asi hodně času a pochopení.. V týdnu těžce pracuje, má stresovou práci, doma by se měl znovu nabít energií, měl by si odpočinout. Ale on je doma stejně smutný, nešťastný. Za domov pořád považuje byt svých rodičů, na který je zvyklý. Ani on sám tyhle svoje pocity nechápe. I pro mě je těžké, když ho vidím jak trpí. Možná by se mohlo zdát, že řešením by bylo aby se zas odstěhoval zpátky k rodičům, ale já se bojím, že bych to pak sama nezvládla psychicky, být v prázdném bytě sama, bez milované osoby.. Nechci a ani nemůžu ho tady držet, ale myslím si, že jednou to stěhování muselo přijít. Tak opravdu nevím jak mu pomoct. Můžete mi prosím nějak poradit?