Nevlastni syn

Jiste Nova, uvolni se, jelikoz pubertacka doba prejde. A take je pravda, ze kdyz se clovek stane rodicem, dostane prirodou specialni talent byt vice ohledny na chyby svych deti a na cizi mohu byt vice krytictejdsi. Ale vidim, ze vse bude u vas bezva!

Ten prispevek jsem psala vcera, kdyz jsem byla fakt vytocena, ale dneska uz jsem zase v pohode. Spis mi slo o to zjistit, jestli mi kluk dela naschvaly a po precteni posledni odpovede, asi ne, asi je to normalni pubertak. Ale k tomu taky doktorka je, ne? Diky moc, lidi. (Jeste ze jsem na nej nekricela, a delala jakoby nic.)

Má "kluk" nějaké křestní jméno, nebo ho i oslovujete "kluku"?Víš, dovedu si představit, že toho máš nad hlavu. A dovedu si představit, že "nevlastní" má vždycky víc chyb, než vlastní. Já mám syna, je mu 19 let a musím říct, že to, co popisuješ (nepořádek, nebaví se, nerespektuje) znám moc dobře :-) A taky ho podezírám, že to dělá schválně, aby mě vytočil. Ale když už nevydržím a seřvu ho, tak on nechápe, proč se rozčiluju, že nechal talíř na stole, u postele má dvě nedopité PET lahve a tři dny starý chleba se salámem, když měl v noci hlad, špinavé prádlo hozené těsně vedle koše na prádlo....atd, atp. Jsou to prostě příšery, ale oni si to snad ani neuvědomují, protože totiž za ně všechny pro ně "zbytečné" úkony, jako úklid, praní, nákupy dělá někdo jiný. Chce to prostě pevné nervy, i když je to někdy fakt na doraz. Spíš mám zkušenost, že když už něco udělá, tak ho fakt chválím a aspoň OBČAS to pomůže :-)

Milá JN,tohle by měl vyřešit jeho táta.Ty se můžeš zlobit,jak chceš a on tě bude ještě vytáčet.S mimi je práce a vyčerpání až nad hlavu.Je od tebe šlechetné,že jsi kluka vzala k vám a staráš se o něj.Zkus s klukem promluvit,až bude přístupnější a vysvětli mu stav věci,on to netuší,jak na tom jsi.Dávej mu denně nějaké úkoly,ať ti doma pomáhá a buď důsledná.Třeba jen luxování,nebo nákupy,nádobí.Tobě se uleví a on bude vedený k nějaké práci doma.Máš můj obdiv,já bych to nedokázala.

Zkoušel jsi s ním o tom mluvit? Anebo se svým manželem? Já vidím jediné řešené v komunikaci. Váš nevlastní syn se zas až tak moc neliší od ostatních 17ti letých výrustků, chybí mu jen trochu disciplíny a pravidel. Myslím, že se to pak vyřeší.

Je tu nekdo, s kym se muzu podelit o sve "male trapeni"? Opravdu mi trvalo dlouho si neco takoveho priznat, ale ja proste nesnasim sveho nevlastniho syna. Je to par let, co se k nam nastehoval, protoze tvrdil ze se o nej mam dostatecne nestara (nasla si jineho). Sama jsem mu to pak navrhla, po dohode s manzelem, protoze ten z toho ze je kluk po nocich sam bez jidla (udajne) mel dost nervy. Kluk se k nam nastehoval a ja i kdyz jsem vedela ze ze me neni zrovna blazen, tak jsem si slibila ze udelam vsechno aby vsichni byli spokojeni. Mezitim se mi narodilo miminko, a s tim to vsechno zacalo. Mela jsem furu prace a navic manzel casto neni doma. Po nejake dobe jsem zjistila, ze kluk neni zrovna zly nebo me neurazi, tak jak me mnozi strasili, ale bohuzel je jen velmi mazany. Dela mi dennodenne naschvaly, ktere jsou velice nenapadne, a svedci o tom, ze se k nam nastehoval jen me dohnat k tomu, abych asi utekla. Zrovna dneska me fakt dozral!!! Mela jsem ho odvezt na internat okolo devate vecer, a on se kolem 7 vecer rozhodl navstivit kamarada. Mezitim ale musim dat spat mimco, a tak jsem mela nervy jak to udelat aby aspon mimi usnulo v aute pri jizde. Mimino bylo ospale a brecelo ale ja ho nemohla dat do postylky, protoze jsem cekala na jeho bratra. V pul desate jsem to vzdala a dala ho spinkat. Blbec dorazil okolo desaty, tak jsem mu rekla ze ho nemuzu odvezt, a on: ale ja uz mam odvoz, tak to je v pohode. To mi to nemohl rict predem??? Vim ze to nekomu pripada malicherne, ale ti rodice kteri se staraji o novorozene vi, o cem mluvim, je hrozny poslouchat kricici mimino hodinu a pul, jen proto ze jeho pitomy bratr se neobtezuje se semnou bavit. To je taky proto ze tu neni jeho otec. Kdyz je tady tata, tak se se mnou bavi, ale jak je pryc, tak se na me ani nepodiva, viditelne ke mne nema respekt, proste me nenavidi. KAZDY DEN po nem uklizim bordel, zrovna dneska nechal u pocitace holuba, nebo necha nekde ustrizene nehty, proste je nejakej prdlej. Pak ceka az na nej vyjedu (kdyz uz fakt nemuzu - pocelodennim uklizeni a prani a vareni, snad to znate 17-lety kluk ji za tri, a jeste mam na krku mimco, se kterym si nepohraje ani minutu). Kdyz jsem pak na nej nastvana, tak je rad, protoze muze delat zkrouseny obliceje pred tatikem jaka jsem to zla carodejnice. Jeho tata to tak nejak tusi, ale nechce si to priznat, chudak. Ja se pak vzdycky muzu zblaznit, jak jsem pitoma ze jsem zase naletela. Taky mel kluk jit studovat do ciziny na podzim, uz to bylo vsechno domluveny, taky to stoji furu prachu, a on se vykaslal jit na prijimacky, nevim jestli z lenosti anebo proto abych mohl prudit u nas doma, takze ted bude sedet dalsi rok na zadku, a mne na krku! Co s tim??? Nekdy mam pocit ze uz to nevydrzim, nesnasim ho, jak furt je doma (nema kamarady), jak furt spehuje moje telefonaty, jak nam strka nos do nasich veci, kdyz nejsme doma, a hlavne me stve ze nebere ohled na to, ze jsem fakt vycerpana a nemam cas na nejake "hry". Nejhorsi je ze se nemuzu nikomu sverit, aspon teda tady na doktorce, diky. Ja vim, ze to zni hrozne, nikdy jsem nechtela byt takova ta "macecha", ale co mam delat? Proste me nekdy stve, ze se sem nastehoval, a ja mam ted furu prace nejenom se svym miminem, ale i stimhle lenochem, a on jeste dela naschvaly...