obsedantne kompulzivni porucha

to je hrozně různý ....moje holka měla OCD.......s psychozou ....a zabraky jí léky ale trvalo to hrozně dlouho asi rok.....než to zmizelo uplně......záleží na tom jaký to má důvod-.....

Ahoj Hani,budu ráda,když napíšeš,až zaberou ty léky,jak se cítíš.Já to pořád odsouvám a snažím se to překonávat bez nich,někdy je hůř ,někdy líp,občas se mi daří překonávat ty myšlenky a někdy to vůbec nedávám a radši si ty ruce umyju nebo něco vyčistím a tím si ulevím od úzkosti.Psychiatrička mi doporučila Zoloft,tak pořád zvažuju,jestli ho brát nebo ne.Psycholožka,ta se k lékům moc nepřiklání,musím překonat blok v sobě,léky prý jen sníží úzkost,ale příčinu neřeší,ale co já vím,třeba bych na těch lécích byla víc v pohodě.

hmm....niekedy su dni ked si myslim ze uz to nikdy nebude aspon tak ako to bolo ...dnes ma idu myslienky udolat......no niekedy su aj horšie dni .... sylvi , robiš nejake pokroky??? ako sa ti dari???? ja som zacala uziva sertralin ale to neberem ako riešenie snad na stalo ale teraz uz mi je jedno čo to bude čo mi pomoze. Musim čakat kym to začne učinkovat...cca 14 dni. Psychiatrička mi povedala ze sa toho nemam bat, ze to su ,,myslienky mimo mna,, no keby som konečne tomu uverila.....proste neviem ako na to a zda sa mi ze kazdy pokus sa mi nedari....asi chcem zazraky na počkanie ....

Jejda,nestraš,já pořád věřím ,že se z toho dostanu,nechci se smířit s tím,že mi OCD bude komplikovat celý život.Je to na houby nemoc,ale já to nevzdám,dokud tu mrchu neporazím.Pamatuju si,jaké to bylo,když jsem ještě byla v uvozovkách normální a chci to zpátky.Přeji všem hodně zdaru.

taky jsem slysel, ze jde o nevylecitelnou, jen zmirnitelnou nemoc. pry se nekdy leci i hure nez schizofrenie. ptal jsem se svyho doktora, on pry jeste vyleceneho ocdaka nevidel ani jeho kolegove

anafranil je tricyklicke antidepresivum, na liečbu depresie, fobii, OCD ...poruchy nalad...druha vec je ze aspon u mna , ja beriem sertralin, mi doktorka povedala ze tak tri dni nech berem polovicu a potom az cely....mala som poci tez ma boli hlava a som unavena ale neviem ci to nebolo skor tym ze som cakala ako to budem znasat...ale inak ok. Kedze ti ten liek predpisal psychiater tak asi viem prečo, vysetril ta tak nevidim dovod prečo by ti ten liek nepomohol. Ale pomoze ti az po par tyzdnoch...vtedy nastupia plne učinky takze je predcasne hovorit  prečo ti bolo zle. Mozno to bola nahoda...mozno by ti bolo zle aj keby si neuzil liek. Cloveku niekedy byva spatne. Určite liek poctivo uzivaj a uvidis ze ti pomoze...casom...mozno by nebolo odveci skusit aj psychoterapiu....treba skusat co ti pomoze. tak ti drzim palce

poznal nekdo z vas...Presne tohle znam.Jsem s toho uz uplně zoufalej.Umeju si ruce a porad se musim chodit ujistovat jestly nekpe kohoutek.Je to hrozný....

Nedavno mi psychiatr rekl ze mam OCD.Napsal mi recept na jakysi lek Anafranil.Myslíte že mi to pomůže?Vzal jsem si jednu tabletku a myslel jsem cely den ze chcípnu jak mi bylo blbě.Uvažuju jestly s touto lečbou mam pokračovat. Napiste mi prosim na tel co si o tomto leku myslíte diky:  725006224

Máš pravdu,Hani,je to individualní a u každého jiné,někdo si i uvědomuje příčinu ,proč se u něj rozvinulo OCD a někdo ani nezná důvod a třeba to už má od dětství.Asi člověk k  tomu má dispozice a pak se to vlivem nějakých okolností spustí.U mě se to začlo projevovat když se mi narodily děti,byla jsem taková úzkostlivější matka,ale tehdy jsem v tom neviděla žádný problém,pak po porodu syna,který mi skoro zemřel na sepsi(musím podotknout nedůsledností doktorů)se to zhoršilo a já si začla uvědomovat,že moje pečlivost a strach už není tak normální a řešila jsem to s psycholožkou a celkem to pomohlo.Ale pak ,jak už jsem psala,jsem onemocněla rakovinou a celá ta léčba,stres a strach o vlastní život se na mě podepsala,že se u mě OCD rozjelo naplno.Ale i tak miluju život a když na mě přijdou chmury ,tak se vybrečím a zase jedu dál a někdy mi pomáhá,když si dělám ze své fobie legraci,tak to vlastně zlehčuju,ale taky to  vždycky to nejde.Jestli chceš ,Hani, napiš mi klidně i na email   [email protected]

sylvi ked citam prispevky tak vidim ze u kazdeho cloveka je to OCD ine, niekoho trapi to a druheho niečo ine....u kazdeho to vyvolali ine stresove situacie, kazdy ma ine bloky co ho drzia v tom začarovanom kruhu....preto aj cesta k uzdraveniu bude pre kazdeho z nas ,,jedinečna,, a to co pomohlo jednemu u druheho nefunguje. Myslim ze k mojmu OCD pomohli aj stresy z detstva, bola som a teda aj som skor uzkostlivy clovek čo videl vsetko skor čierne ako biele, doma sme mali casto hadky stresy, moja sestra je telesne postihnuta a narodila sa na konci sociku, kdeze vtedy neboli nejake moznosti jak su teraz pre postihnute deti, len zatvorene ustavy...preto to bolo pre nasich tazke mat taketo dieta a starat sa on ho doma, nepochopenie, vselijake problemy ......Nechcem ich ospravedlnovat , kazdy robime aj chyby ....Takze verim ze vyrastat v tomto prostredi mi napomohlo k rozvoju uzkostnosti a ono sa to potom niekde prejavi.....nejakou neurozou...hlavne ak je clovek k tomu aj disponovany. Su horsie aj lepsie dni musime s tym nejako zabojovat. V pondelok som objednana k doktorke tak uvidim co mi povie.

Pěkně jsi to napsala,Hani,přesně ,mi si držíme tu křivdu a trápíme se nebo se zlobíme a ten dotyčný,kterého se to týká je v pohodě,takže si vlastně ubližujeme jen mi sami.Chtěla jsem ti ještě napsat,dostala se mi do rukou dost dobrá knížka Radikální odpuštění,autor Coling C. Tipping.Tojí za přečtení.

ahoj sylvi,
aj mne pomaha vyplakat sa..ono to uvolni vsetko co je v cloveku nahromadene.  Vieš ked som si zacala uvdedomovat tie bloky ktore sposobily alebo aspon dopomohly k tejto situacii tak som citila hnev, na rodičov hlavne a pytala som sa prečo....obvinovala som ich...potom za pomoci priatelky som sa rozhodla odpustit, ona mi povedala ze odpustit je rozhodnutie ...ked odpustame tak vlastne si tu uz viac nedrzime tu krivdu ...to neznamena ze nezabudneme na to co sa nam stalo ale uz nas to nebude bolet ....ale chce to cas....kym sa zmenia tie pocity. Ešte mi poradila ze den ked sa rozhodnem odpustit tak si mam nejako ,,poznacit,, ze kedy to bolo....lebo pocity sa budu vracat  ale ja si mozem pripomenut ze ja som uz odpustila a preto sa uz k tomu nebudem vracat a obvinovat a hnevat sa. Aj ked na zaciatku som si vyliala srdce aj hnev aj vsetko ale nechcem sa v tom donekonecna rypat. Tak dufam ze som nebola zbytočne zdlhava...to len taky moj postreh ze co mne pomohlo na ceste za uzdravenim.  Odpustenie je určite tazke ale je mozne !!!

sylvi
drzim ti palce!!! je...Tak to je fajn,Hani,že máš u manžela podporu a pochopení.To je asi nejdůležitější mít zázemí.Kvůli OCD se taky potýkám s různýma depkama,někdy je lepší období někdy je hůř,pomáhá mi se z toho vybrečet,ale vždycky v sobě najdu sílu a víru,že všechno bude lepší.S psycholožkou probíráme taky různé věci a nějak se mi vybavilo,že i nějaké bloky pochází s dětství i když v podstatě jsme byli docela spořádaná rodina,ale pamatuju si že u nás docela panovala nervozita a kritika,mám pocit že do dneška v očích svých rodičů neudělam nic dostatečně dobře a uvědomuju si ,že by vše bylo pro mě lehčí kdybych s nima nebydlela na baráku.Spousty věcí jsem si uvědomila,kde je asi zakopaný pes ohledně OCD a tedˇmusím udělat další kus práce,všechno to spracovat,odpustit a tak,což nebude snadné.Ale jsem moc ráda,že existuje tato diskuse,že se vzájemně můžem podpořit ,sdělit si zkušenosti.Tak  držím všem moc palečky.
 
 
 

sylvi
drzim ti palce!!! je uzasne ze mas pochopenie u manzela...to je velmi dolezite. Moj manzel je tiez velmi fajn a snazi sa pomoct ako vie. On ma nahovoril aby som isla k psychologicke lebo ja som vahala....a priznam sa ze aj koli peniazom, splacame hypoteku plus dve decka, tak som nechcela zatazovat rozpocet ono tiez tie ceny konzultacii su dost vysoke a clovek ma zo zaciatku pocit ze to ide do stratena.
Co sa tyka liekov tiez niesom moc zastanca brania pilul ale ked to ma pomoct tak co si pomozeme...zase asi je to nezmysel byt v depkach a nefungovat lebo neberem lieky alebo byt ako tak v pohode ale sice na liekoch. Tak neviem...
Ale jasne ze je lepsie ked to clovek zvlada bez AD.
Inak to co ti Sylvi poradila tvoja psych.je uplne super...ja som to urobila tiez lebo mne sa prave tie obsesie spajaju so zazitkami kde mi naozaj ublizili blizky ludia. Odpustila som, je to rozhodnutie nie o pocitoch aj ked je to tazke..a musim povedat ze do nasich vztahov to prisnieslo niečo dobre, lepsie si napr. rozumiem s rodičmi, mam ich ovela radsej..konfrontovala som aj maminu zo zraneniami ktore mi sposobila a bolo jej to velmi luto ze mi ublizila a stresovala ma..velmi ju to mrzelo....aj to mi pomohlo odpustit jej tie stresy ktore mi sposobila. Moja psychologička mi povedala ze to je uzasne ze sme sa s mamou zmierili lebo to vraj nie kazdemu sa podasri ze rodičia alebo ti čo zranili niekoho sa aj ospravedlnia a je im to luto....

Ahoj holky,děkuji moc za podporu,je to fajn mluvit o tom s někým,kdo vám rozumí.Je to asi těžko pochopitelné pro člověka,který si to neprožil.Doma mám sice zázemí,manžel je zlatíčko,že to se mnou vůbec vydrží,samozřejmě nutím i jeho aby si častěji myl ruce než je třeba.Ale třeba mí rodiče se kterýma bydlím v dvougeneračním rodiném domě už tolik pochopení nemají.No a před ostatníma lidma o tom nemluvím,protože se za to samozřejmě stydím.Já AD neberu žádné,brala jsem během chemoterapie Citalec,ale ten mi na OCD nezabíral,tak jsem ho po roce vysadila a tedˇneberu nic.Chodím k psycholožce a ta je spíše nakloněna k alternativním způsobům léčby,takže mě léky brát nenutí,spíše mě podporuje v tom ,že mám své tělo čistit a detoxikovat,než ho zanášet dalšími lékyPři minulé kontrole mi řekla ,že bych se měla počasové linii vrátit zpět do minulosti až do dětství a odpustit různým lidem ,situacím a tak si vyřešit bloky.Tedˇčtu i dobrou knížku na toto téma ,jmenuje se CESTA od Brandon Bays.
Taky jsem zjistila,že OCD se zhoršuje při stresu a únavě.Taky jsem se chtěla zeptat jestli máte někdo zkušenost s ústavní léčbou KBT?Jinak Vám všem držím palce a hodně štěstí při zvládání.S.

Jsem opravdu ráda,že jste se...Sylvi, je to jak píší ostatní, že je moc dobře, že si uvědomuješ z čeho pramení tvůj problém. Někdo se k tomu dopracovává dlouho a obtížně. Já mám od malička o sebe pořád strach, i když čím jsem starší, tak se to lepší. Z toho se mi asi rozvinuly obsese, také různé kontrolování, zajímání se o věci do úplných detailů, i když mě to už ani nezajímá, líčení věcí do podrobna, kolikrát mě rozčílí, když si nemůžu vzpomenout, jak něco přesně bylo. Soustředění se na souměrnost věcí, urovnávání a různé negativní myšlenky, které rituálně odháním. Někdy mě drape, když něčemu nerozumím, tak musím zjišťovat, jak to je, a co to znamená, třeba cizí slovo a tak. Asi si tím vylepšuju sebevědomí, ale to bych měla jinak. Tohle se různě prolévá. Jedno zmizí a druhé se vynoří. Někdy mě ani nic moc netrápí a zvládám to. Je to jak kdy. Taky pořád věřím, že to jednou vše odezní. Bojuji s tím (léky i psychoterapie), protože vím jak vypadá totální složení se, což jsem zažila a už nechci, aby se to někdy opakovalo. Moc Ti držím pěsti,ať se z toho dostaneš. Už to, že jsi překonala takovou těžkou nemoc svědčí o tom, že jsi silná osobnost. Tohle se taky zlepší, i když by to mělo být po malých krůčkách. I pomalou chůzí se dá dojít do cíle. Přeji hodně štěstí!

Jsem opravdu ráda,že jste se...Ahoj Sylvie,

osobně si myslím, že uvědomit si, v čem tvé problémy vězí, kde se vzaly, co je rozjelo, podpořilo atd. je ohromně důležité. Je dobře, že máš ponětí o jejich souvislostech. V terapii je to důležitý krok k tomu, jak je pomoci odstranit. Možná i ten nejpodstatnější. Podle mého mínění je třeba se tím zabývat víc a plně to reflektovat.
Já s tím mám sama hodně starostí a nevím to ještě přesně, "kde se vzalo", umím reflektovat nepříjemné zlomy v dětství a dospívání, prožitá trápení a bolesti, je toho dost, ale nevím přesně, co vedlo k rozvoji samotného OCD. Vím, že by mi to pomohlo a moc bych na to ráda přišla, ale je to na delší práci. Podle všeho to přispěje k odstranění rituálů, které jsou dnes již nefunkční a nepotřebné.
Přeji hodně sil na cestě k uzdravení. J.

sylvi
je uzasne ze si prekonala rakovinu...to je super!!! myslim ze to s tou cistotou moze suviset s chorobou co si prekonala....
Myslim ze ked uzkostliveho cloveka začne niekto strasit, mozno aj nechtiac , narobi mu tym velke skody na psychike. Moja mama ma raz nastrasila ze dostanem jednu chorobu, velmi som sa nalakala...a myslienka o tom sa mi sustavne vracala do mysle. bolo to cez prazdniny a potom prisla skola a ja som mala ine starosti takze nejako to odoznelo. Teraz po rokoch v dospelosti je to uz horsie.Zial ja mam agresivne obsesie, hlavne sa bojim nozov a tiez si myslim ze to ma suvis s tym ze som v mladosti bola svedkom napadnutia nozom. Ci som sa s tym nevysporiadala alebo ja neviem co...na vianoce nam nič netušiaci pribuzny darovali keramicky noz..hned som mala po nalade.
Naštastie nerobim ziadne ritualy aspon si nemyslim ze su to ritualy...niekedy si hovorim ze pane boze pomoz mi....tak neviem ci to sa rata:):):):):)

Jsem opravdu ráda,že jste se o OCD rozepsali,člověk pak na to není tolik sám,navíc se tu dá dozvědět spousty zajímavýchčlověk věcí.Já sama trpím OCDa jsem ve fázi,kdy mi opravdu komplikuje život.Mám potřebu kontrolovat a přehnanou hygienu.Snažím se taky přemýšlet o podstatě svého problému o jeho příčině a nepřestávám věřit,že nad OCD jednou vyzraju a budu zas v uvozovkách normální.Přesně jak píšete jsem citlivá,úzkostlivá,sebevědomí nic moc.Taky jsem pročítala příspěvky a v každém je kus pravdy.Asi nás obscese a ritualy mají před něčím chránit a třeba si ani neuvědomujeme před čím,protože blok je ukrytý hluboko v podvědomí.
Mi se celkem daří vůlí zvládat kontrolování,ale co se týče přehnané hygieny,tak to naopak nezvládám.Mám potřebu často si mýt ruce,pořád doma něco čistit,tedˇv zimě ani nemůžu do obchodu,šílím z toho,jak tam každý smrká a pak šahá po zboží.Mám pořád potřebu chránit se před nákazou a můj blok pramení z toho,že před 2,5 lety jsem prodělala rakovinu a po první chemoterapii jsem dostala bakterialní sepsi a pak mě doktoři pořád strašili,že nesmím přijít do styku ani s rýmou a asi jsem se nějak zablokovala.A ted´když už jsem zdravá,pořád se mám potřebu chránit.Člověk asi musí na sobě hodně pracovat a jít do jádra problému ale i to odblokování je těžké.

Jinak, když jsem četla několik posledních příspěvků, tak mi fakt přijde, že na to trpí spíš hodně citliví lidé, kteří moc přemýšlí o věcech, hlavně co se týká minulosti a taky se pořád hodně hlídají a zpochybňují.Prostě mám pocit, že jsme si vytvořili nějaký svůj bezpečný svět, ve kterém když budeme dělat vše přesně jak si myslíme že má být, tak bude vše OK a nám se nic nestane.Jsme úzkostliví a obsese nás mají chránit. Jenže nás naopak ničí. Myslíme si, že dodržení nějakých rituálů nás udží v klidu a bezpečí. Snažím se kolikrát přijít na jádro tohoto problému, před čím se vlastně chráníme.Snad to není také nějaká obsese :-).Určitě to souvisí se sebevědomím, že máme pocit, že musíme vše udělat úplně správně, jinak budeme špatní.A protože v jiných oblastech v životě je to těžší, tak to děláme a takových zbytečnostech, protože to máme pocit že zvládneme. Zkrátka když nebudeme dělat věci na 150%, tak budeme outsideři. A to je pěkná kravina. Rozumově to víme ale ten červ v nás hlodá stále. No nic, konec filozofování, jdu si sníst odpolední svačinu. Tak čau všichni - dneska jsem se rozkecala. Ale jsem ráda,že tohle téma není tabu a lidi si sdělují své zkušenosti a názory.