Opustila mě nevlastní ale jediná maminka

Baruško, jsem sice dvakrát starší než Ty, ale myslím, že náš příběh je hodně podobný. Věř mi, ještě nějakou dobu to budeš mít hodně těžké. Je velká škoda, že jsi ztratila paní Elišku. Každý člověk potřebuje někoho blízkého. A zlobím se na ní za to, že Tě bez vysvětlení nechala v tom všem samotnou. Četla jsem si všechny přízpěvky této didkuse a chtěla bych reagovat na to, že někteří nechápou, proč jsi se neosamostatnila, proč se neodstěhuješ od babičky, proč si nenajdeš partnera... Já to chápu. Je to asi hodně těžké. Prakticky celý život se musíš protloukat sama, nemůžeš se na nikoho spolehnout, nikdo Tě nemá rád, jen Ti ubližují a zřejmě proto, nemáš dostatek sebevědomí a odvahy začít sama. Vůbec Ti to nezávidím. Víš, lidé, kteří mají spokojené dětství, kteří mají rodinu, jen těžko mohou pochopit, proč už se sakra nevzpamatuješ, nenajdeš si práci a podnájem. A to nemluvím o partnerovi. To máš asi taky úplně jinak než ostatní.. Musíš být opravdu moc silná, když jsi vydržela takové hrozné věci, tolik bolesti a zklamání. To člověka hodně poznamená. A navíc, ubližoval Ti celé Tvé dětství a jsi v klidu teprve půl roku, takže... Jestli Ti to pomůže, můžem si psát, tak se klidně ozvi. Kontakt na mě máš v profilu na lidé.cz. Drž se!!!

Pokud je příběh pravdivý, tak pisatelka musí být opravdu dospělá, takže se bude muset sama porvat se životem. zatím nám nenapsala, z jakého důvodu přebývá u přísné babičky atd. Pokud byla opravdu takhle znásilňovaná, tak musí s rodiči svůj nevyvážený vztah ukončit. Vzhledem k tomu, že zvládá internet, tak by si mohla vyhledat nějakou poradnu pro takové případy a nechat si poradit, co se s tím vším dá vůbec dělat.
trošku mi tam nesedí její sestra - ta snad musela něco tušit nebo vědět. Takže další záhada.
souhlasím s názorem, že krajně selhala zmiňovaná paní eliška, protože poté, co se dozvěděla velmi osobní zpověď, tak se zachovala krajně nelidsky a neprofesionálně.
To je tak asi všechno.

To už je nyní, bohužel, na doktorce.cz běžné. Je to škoda protože seriózní dotazy a příspěvky mohou hodně pomoci. Nyní je to tady samý nejapný žert.

Milá a Báro, nečetl jsem celou diskusi ale pokud katka určila tvůj věk správně a je ti přes 20 let, tak prostě uzavři kapitolu "milá sestřička" - vzpomínej na ni v dobrém ale snaž se vytvořit si již vlastní život a rodinu. Najdi si partnera se kterým budeš mít vlastní děti. Stále se s někým loučíme a někoho nového poznáváme..

barboro, tvoje mladší sestra je na vejšce? To znamená že je ti minimálně jako mě 22. Mám kamarády, co taky nemají doma nejlepší situaci a jedna holka se odstěhovala a žije sama, druhá bydlí napůl u přítele. Proč to neuděláš? Najdi si práci, pronájem a máš to. Lepší než být u netolerantní babičky.

Milá barunko jestli si budeš chtít popovídat a máš icq klidně mužeme o čem koliv!Ráda ti pomužu aspon přes net!!!
tak když tak moje icq...373637176:)

BARO, ver mi, ze je jen otazka casu, kdy zacnes citit, ze Tvuj zivot ma smysl a ze ho zijes rada, a budes mit spoustu duvodu. Podivej, nic neni cernobile, a ani Ty nemuzes mit jen smulu nebo nestesti. Vse se v dobre obrati a treba uz to dlouho nepotrva. Tak hlavu vzhuru, mysli pozitivne a rozhodne neuvazuj nad nejakym skoncovanim nebo co, jednou budes moooc rada, ze jsi na svete! Pa.

Díky moc za všechny názory. Myslím, že na tom, že moje myšlení není přiměřené, asi něco bude, protože už mi to pár lidí řeklo. Paní Eliška se stále neozývá, dokonce mi položila telefon. Už jí opravdu nebudu kontaktovat. Je to k ničemu. Musím si zvyknout na to, že už pro mě neexistuje. Je mi hůř, ale pořád si říkám, že je to lepší než to peklo doma. Vždyť jsem vydržela být sama skoro celé dětství. Ale je to těžké. Bydlím teď s babičkou. Je to tu lepší než doma, ale babi není moc tolerantní a navíc je naočkovaná od našich, co jsem za blázna. Takže vlastně je to tu taková tichá domácnost. Ale co bych chtěla, že? Mám ještě o tři roky mladší sestru. Ta je v pohodě. Studuje výšku. V létě jede pracovat do Anglie. Má kluka. Chodí i do práce. Prostě je na rozdíl ode mě vzorná a šikovná. Já jsem její pravý opak a všichni mi to dávají najevo. Vždycky si říkám, že když bude nejhůř, tak to svoje trápení prostě ukončím a všichni si oddechnou. Ale zatím se mi nechce...

já myslím, že je u takových zpovědí vždycky lepší brát je vážně než dělat moudrýho a typovat jestli je pistel lhář nebo ne. Riskuje se tím ublížení člověku, který už hodně zkusil a to všechno jen proto, že chcete být ty chytrý, co se nenechaj napálit. Navíc to může číst někdo, kdo má podobnej problém, tak proč chtít být za každou cenu chytrák co neskočí na špek, ale odhalí ho? Myslíte, že takový věci jako zneužívání a krkavčí matky neexistujou? Tak to jste naivní. Nebo jste měli prostě v životě víc štěstí než rozumu. To, co barbora popisuje bohužel zas taková vyjimka není, ale kdo měl štěstí tomu prostě neuvěří.
Co se týče paní Elišky, tak z nějakého důvodu selhala. Misto toho, aby jí podržela když se konečně po pěti letech o něčem takovém dozvěděla, tak se s ní přestala bavit. Možná se lekla zodpovědnosti a uvědomila si do čeho by se mohla zaplést a nechtěla mít problémy. Třeba se jen snažila pomoct dívce, ale zjistila, že na to nemá sílu. Každopádně to od ní nebylo chování dospělého člověka, který má mít moudrost svých let. Nevím, co plánovala na začátku, ale když už si tě SAMA k sobě jednou připoutala a úmyslně si získala tvou důvěru a pět let tě držela v tom, že jste přítelkyně, tak si myslím, že moc dobrej člověk nebude. Ty jí máš ráda jen protože to byl zatím jedinej ne úplně špatnej člověk v tvém životě, ale objektivně to s ní valný není. Jinak si zkus uvědomit, že tvoje myšlení v důsledku traumatu není přiměřený. To, že se nenávidíš ty neznamená, že tě nenávidí i ostatní. Je to blbost i když ty v tom logiku vidíš. Proč by to dělali? Proč by se vysilovali tím tě nenávidět? Nenávist je silnej cit kterej vznikne z vážného důvodu? Zabila jsi někomu dítě? Schodila jsi někoho schválně ze schodů? Snažíš se lidem ubližovat? Jestli jo, tak uvěřím tomu, že tě lidi nenávidí, ale jinak to považuju za tvoje zkreslené vnímání reality. Pohledem rodičů se nehodnoť. To jsou sami magoři, co se měli už dávno léčit. Nic z toho co ti řeknou nemůžeš brát vážně protože minimálně tvůj otec je těžce duševně nemocnej a tvoje matka je podle mě taky, nebo "jen" zmanipulovaná. Brala bys vážně člověka, ktrej ti tvrdí, že je mimozemsťan a přiletěl z Marsu, aby spasil svět? Asi ne, viď? Tak proč věříš svému otci, když je to stejnej magor?

Dělala jsem ošklivé věci, ale nedobrovolně. On mě ponižoval, znásilňoval a když jsem nespolupracovala, tak mě bil. Nechtěla jsem jí o tom vyprávět. Zpočátku se mě na to zneužívání ani neptala. Ale já jsem se pak nějak psychicky složila zrovna, když jsem byla u ní na návštěvě a Eliška chtěla, abych jí vyprávěla, jak to třeba probíhalo, myslím to zneužívání. Po několika letech, kdy prostě jen věděla, že mě otec zneužíval, jsem jí popisovala různé situace, které jsem si prožila. A myslím, že od té doby se ke mně Eliška začala chovat jinak. Už nepsala tak často a teď mi napsala, že už jí nemám kontaktovat. A čím déle o tom přemýšlím, tím víc jí asi chápu. Já se přece taky nenávidím za to, že jsem s ním tak dlouho spala a nepokoušela jsem se to nikde nahlásit. Já jsem se ho strašně moc bála a pořád se ho bojím. Odmalička mi vyhrožoval, že všichni umřeme, když to někomu řeknu a já jsem tomu hodně dlouho věřila. A později, když jsem chápala, že to říká asi jen proto, aby mě zastrašil, jsem se už tak nenáviděla, že jsem s ním spala za trest, abych se potrestala za to, že jsem taková špatná. Možná tu píšu nesrozumitelné věci, ale já v tom všem mám hrozný zmatek. Mám od něj klid teprve půl roku a pořád nevěřím tomu, že už mi prostě nebude ubližovat. Pořád se ho bojím. A bud asi navždy

Nemyslím si, že jsem na paní Elišce závislá, že bez ní nemůžu žít. Nechtěla jsem, aby to tak vyznělo. Ona je pro mě první člověk v životě, který se ke mně chová hezky, který mě má rád. Neviděly jsme se moc často, tak 4x za rok a psaly jsme si jen sem tam. Ale to přátelství pro mě má nepředstavitelnou cenu.

Ano, jsem poslední příspěvek z rubriky - zneužívání v dětství.. Napsala jsem tam. Teď už mě nikdo nezneužívá, ale pořád se cítím hrozně. Ale nejvíc mě teď trápí to, co se stalo s paní Eliškou. Nevím, jestli má cenu jí ještě volat, psát a tak, aby mě pak kvůli obtěžování nezavrhla úplně. S názory typu, že si to vymýšlím, že vyrábím umělé historky, už jsem se už párkrát setkala. Třeba když jsem byla zavřená na dětské psychiatrii a těsně před propuštěním domů jsem přiznala, co se mnou táta provádí. To si pak rodiče zavolali, zeptali se jich, jestli to je pravda a když jim otec i máma všechno popřeli, napsali mi do papírů, že jsem blázen a chci být zajímavá. To člověka opravdu moc nepovzbudí.. Pak jsem chodila k psycholožce, která celou dobu jen zkoumala, jestli mluvím pravdu. Pak to všechno prasklo. Celou věc začala vyšetřovat policie, rodiče znovu vše popřeli a mě donutili změnit svou pravdivou výpověď. Musela jsem tam jít a říct, že jsem si to všecko vymyslela, jinak bych doma měla ještě větší peklo, táta mi vyhrožoval. A já už jsem toho všeho měla opravdu dost, pořád někoho o něčem tak nepříjemném přesvědčovat.. Tak jsem si i na policii vysloužila titul blázna, chorobné lhářky a případ byl uzavřen. Už nikoho nebudu přesvědčovat o tom, aby mi věřil, protože to nemá cenu a nemám na to sílu.

Já myslím, že Barbora je poslední příspěvek z rubriky "zneužívání v dětství" vyjadřování je hodně podobné.

to neřeš. Kdo má zapotřebí vyrábět umělé historky, ten si tady dřív nebo později stejně vyslouží pár kopanců a pak toho nechá. Někdo se bojí, že by byl za blbce, kdyby v takovém případě s dobrou vůlí reagoval, ale to už je riziko anonymních diskusí. Lidi tady kvákají o všem možném a chytají se na ty nejnemožnější témata, ale podezíravost a potřeba zachovat si vlastní důstojnost je posedne obvykle v případě podobných příspěvků jako je ten barbory...

A já nevím proč,ale myslím si že si tu někdo z vás dělá srandu...už jsem se s tím pákrát setkala ,tady na doktorce,že si někdo začne vymýšlet a strašně ho baví že na to lidi reagují........

Nechci se nikoho dotknout,ale kdybych byla Barbora, tak bych se tady s tím, co jsem provedla, určitě nesvěřovala. Není to k ničemu dobré, nanejvýš tak k uspokojení něčí zvědavosti. Co se stalo, stalo se, život jde dál a paní Eliška zřejmě ví, proč se k takovému kroku rozhodla a tím, že se tady bude propírat špinavý prádlo, se nic nezmění. Kromě toho nikdo nejsme svatej a každý máme nějaké ty černé puntíky. No a co. Myslím, že Barbora se teď musí mít k tomu, aby si začala vážit sama sebe a rozpiplávání nějakých levit na doktorce, kde se k tomu může vyjádřit kdokoliv jakkoliv a někdo třeba i dost necitlivě, není asi ta nejlepší cesta.

Barborko,kolik je ti let a odkud jsi? Je mi to moc líto,co prožíváš,ale taky myslím,že vše musím mít nějakou příčinu. Ty ses nezeptala paní Elišky,co ji k takovému rozhodnutí vedlo? Můžeš aspoň naznačit,jaké ošklivé věci jsi jí o sobě svěřila?
A co Tvoji prarodiče a ostatní příbuzenstvo? Nemáš vůbec nikoho,kdo by Tě mohl podpořit?
Přeju Ti hodně štěstí a síly,drž se

Ať už k tomu rozhodnutí vedlo paní Elišku cokoliv, udělala pro tebe hodně: umožnila ti, abys přestala být citově závislá na jednom člověku. Nepíšeš sice, kolik je ti let,ale podle toho, jak píšeš, dítě už asi nejsi. Budu teďka trochu fantazírovat: přátelíš se s paní Eliškou nadále, čas běží a ty začneš chodit s nějakým klukem, budeš mu věnovat tolik času, že Elišku začneš zanedbávat, ale způsob vazby, jaký jsi měla k ní, přeneseš na partnera. Tzn., že budeš naprosto stejně závislá, akorát na někom jiném.
Chápu, že rodiče máš asi na dvě věci a moc lásky jsi nezažila, právě proto si dej pozor na tu svoji slabost - ty totiž pravděpodobně hledáš "zachránce". Tvoje přílišná citová závislost by pak byla příčinou i toho, že by tě dříve nebo později opustil i partner. Dokud si neuděláš čas sama na sebe, aby ses dala dohromady a začala si věřit, dotud se budeš motat v začarovaném kruhu - budeš se upínat k lidem , kteří tě budou později opouštět, přestože tě mají rádi, ale jeden člověk zvládne nanejvýš sebe, nikoliv dva. Závislý partner je vyčerpávající. A ten jediný člověk, kvůli kterému máš důvod žít, není paní Eliška, ale jsi to ty sama. Udělej si svůj život sama, nečekej, že ti ho udělá někdo jiný, rodiče asi zhovadili, co mohli, ale přece tím nechceš trpět celý život. Eliška tě určitě naučila sebeúctě,tak si to od ní vem a kráčej dál a neboj se, samota ti teď může pomoct. Až najdeš samu sebe, až budeš vědět, kdo jsi a co v životě chceš,pak teprve najdeš člověka, se kterým vytvoříš rovnocenný a trvalý vztah. Tak se drž:-)

To, cos ji o sobe rekla, muze byt duvod, pokud to bylo opravdu tak osklive. Muzes naznacit, o co slo? Kolik je ti let?

Ještě mě napadlo, že by v tom mohli mít prsty moji rodiče, ale to by mi přece mohla říct, že se se mnou už nechce vidět ani slyšet, protože jí to můj táta zakázal. On je zlý a možná jí nějak pohrozil. Já nevím, ale strašně mě to všecko bolí. Nemám ani kamarádku, s kterou bych si mohla povídat. Prosím, ať mi odpustí, ať už se na mě nezlobí.