panic ve 32 letech

Lubosi, to už ani nemáte chut to zkusit? Sex je nádherná věc...

Nic si z toho nedelejte,bez sexu se urcite snadno obejdete..vzdyt i ja jsem se bez nej nakonec musel obejit,prestoze jsem v mladi nechtel kvuli tomu zit..Ted s odstupem ale vim,ze to za to nestoji..Dnes je mi 42 let,jsem panic a uz davno se nesnazim to zmenit.Mam spoustu jinych zajmu,kamarady,travim spoustu casu v praci a zensky uz jsou mi jenom pro legraci.Vim ze ma lidska hodnota se zkratka neodviji od toho,jestli jsem mel sex nebo nemel..Vyhovuje mi to tak,realizoval jsem se plne v jinych oblastech zivota.Dum jsem postavil,strom jsem zasadil,syna jsem sice nezplodil,ale ja jsem po detech stejne nikdy netouzil.

Reseni neni.Je to slozita vec.asi mas psychicky blok.

ahoj milane, byl jsem panic do tusim 30 let. nebyl to nic moc pocit. pak jsem to zkusil se svou tehdejsi pritelkyni a sex samozrejme stal za prd. mam pri svym sexu problemy s erekci, ale na ulici nebo v mhd me zenska vzrusi. sex mam tak 2x za rok, takze jsem taky takovej polovicni panic. zavidim lidem s bezproblemovym sexem. jak z toho ven ale nevim. jesli ty nebo nekdo najde reseni, rad si ho poslechnu.

jak to myslíš? jako nějakou diskuzi? kde to je?

zkus rodinné konstelace... moc zajímavé a poučné

Možná je to o tom potkat tu pravou, do teď jsem potkal asi tak 4-5 slečen, o kterých jsem si říkal, že to budou ony, ale vždy to nějak nedopadlo, spíš jsem dostal strach z opravdového vztahu, co bude... Teď čím jsem starší, tak jsem více nervóznější, mám strach z budoucnosti a mám blbej pocit, že jsem něco propásnul, že mi v něčem ujel vlak a že už se to nedá vrátit, během mladých let jsem nezažil to co jiní.

Je mi 28 a jsem taky panic, ani s tou prostitutkou jsem nebyl (to raději nic!). Moji nejlepší kamarádi jsou na tom stejně.

ono se to snadno řekne, že jednou tu pravou potkáš, nebo že až jí potkáš, tak to poznáš, ale hůř se tomu věří, když pořád čekáš a ona ta šance ne a ne přijít, víš. není to dobrej pocit.

Hochu,hochu to ti nezávidím,možná bude problém, v tom, že se díváš příliš na porno a čekáš až budeš stejně tak vzrušený, ale ono to v reálu jde někdy složitěji než na několik týdnů připravované a sestříhané videopasce.Přestaň s masturbací a uvidíš,že budeš zas o krok vpřed.

věřím že to musí být nepříjemný pocit, ale já v tom nevidim žádný problém.Jen si nepotkal tu pravou,a až ji potkáš tak to ucítíš a už se nebudeš tolik bát ale budeš cítit jak je to krásný a pak...neboj někde tady v české republice je žena která na tebe čeká...vždyt kdo říkal že člověk musí prostřídat spoustu partnerů....nenut se do ničeho jen proto že už ti není 20 let...až budeš cítit že máš někoho moc rád tak to půjde snadno ani nevíš jak...

Psal napůl panic...já si taky myslím, že tu pravou určitě poznáš a třeba to i ocení...

jak můžeš být panic?Sám píšeš,že si byl s prostitutkou.Tak si přece šukal.

myslim ze moc tlacis na pilu. ja myslim ze az potkas opravdu tu pravou tak to poznas

Docela mě trápí můj problém se vztahem k ženám a neumím si ho vysvětlit. Je mi 32 let a stále jsem poloviční panic. Tedy jestli se to tak dá nazvat, s normální ženou, kterou bych si někde namluvil jsem ještě žádný sex neměl. Totiž ve 27 letech jsem se trochu trápil panictvím a šel jsem s prostitutkou na privátu, abych neumřel jako panic :-) krátce potom jsem tam byl ještě několikrát. To byly moje veškeré intimní zkušenosti se ženami. Jinak žádnou přítelkyni jsem ještě neměl a kromě prostitutek se o sex s nikým nepokoušel, proto píšu poloviční panic. Blíží se kristovy roky a začínám z toho mít depku, že nejsem normální. Co si o tom myslíte a co by jste poradili? Ženský se mě libí, masturbuji u porna, takže gay nejsem. Sociální fóbii , jinou extrémní plachost nebo problém s komunikací taky nemám. Seznámil jsem se snad s desítkami dívek a žen, v různých podnicích a diskotékách, na internetu, při sportu, na ulici.... Někdy trochu pokecám, někdy začnu flirtovat, potom si vezmu číslo, nějaký kafíčko, nebo nějaké kulturní akce a potom ji nechám, seznámím se zase s jinou. Svým způsobem mě rozhovory se ženami a ženský pohled obohacuje. Rád se s nimi bavím, dávám jim drobnější dárečky, často dochází k oboustrannému jiskřivému flirtu. Nikdy jsem ale žádnou ženu nebral jako přítelkyni. Toužím po naplněném vztahu, ale žádný se nenaplní. V určité fázi vztahu se na to vykašlu a začnu hledat jinde. Pokud se na to nevykašlu já, tak ztratí trpělivost ona. V čem je problém? Jsem z toho sám zmatený a chtěl bych svůj život změnit. Začal jsem chodit k psychologovi, už asi dva roky se mě snaží odblokovat pomocí kineziologie, ale stále nic. V jiných oblastech života problém nemám, umím si vydělat peníze, mám docela velký okruh kamarádů a známých, rád se chodím pobavit do společnosti, mám široký okruh zájmů, ale to mi nestačí. Žiji sám a často se cítím osamělý, toužím po něčem citovém - něha, láska, blízkost druhé osoby, někoho dobře znát a mít pocit, že někdo zná dobře mě. V čem může být problém? Můj vztah k ženám? Vyrůstal jsem v rodině, kde byly jen ženy, možná mě to nějak poznamenalo. Nevím jak něco změnit, mám hroznej strach se s někým sblížit a zároveň toužím po blízkosti. Snad někdo pomůže.