Partnerův čas na vás...

Ja mam druhou vaznou znamost a zjistila jsem ze vidat se 24hodin denne chci jen v prvnich par mesicich kdy jsem zamilovana az po usi. Ted kvuli praci se se svym soucasnym pritelem vidam 2x do tydne. kdy odpoledne prijede, jdeme sportovat a pak u me prespi a pro je to tak akorat. Je nam 24 a mam trochu strach abych vubec nekdy s nekym dokazala sdilet spolecnou domacnost. sama bydlim jiz 6 let a i jako mala jsem byla doma vetsinou sama. tak nejak jsem si na to zvykla a je mi dobre.

Milo:-))) nekdy je dobre slyset nazor lehce jine vekove kategorie, proto sem pisu, ale zase tak dramaticky rozdil ve veku neni...a zkusenosti se nesbiraji jen vekem...ale ruznym uhlem pohledu :-)))

Aha, tak do toho zatím nemůžu mluvit, je mi teprv 25, ty máš jistě o dost víc životních zkušeností. Ale tvůj nový postoj se mi zdá správný:-)

Ne Milo, jsme spolu 6 let, oba mame za sebou nekolikaleta manzelstvi. Jsme vyboureni, ale presto spolu velice aktivni. On v manzelstvi podnikal sve aktivity sam...takze uvital, ze ja jsem pro kazdou srandu a jdu take do vseho a mam podobne zajmy jako on. Nez prisel s tou motorkou, byli jsme milenci, pratele, kamaradi, partaci a "manzele" bez papiru na to. Najednou se svet otocil o 180 stupnu a vse je jinak. Zajmy, ktere mel vsechny opustil a venuje se jen te motorce. Hluchy, slepy, sobecky.No nic, tim psanim tady jsem si nasla trochu svuj postoj k veci. necham to byt, prestala jsem si ho vsimat, nemluvim, nevarim, nejsem pokud mozno doma...nebo si rovnou zalezu do sveho pokoje a delam si sve. Chova se vlastne stejne. Mozna to casem nejak vyprcha...bud vyprcha jeho zabava nebo nas vztah. Uvidime casem...nakonec clovek by mel mit nejaka zadni vratka a tohle ja dost v tomto vztahu podcenila. Moje chyba, budu se bavit taky po svem a treba me potka neco prijemneho co mi da zapomenout...a kdyz nepotka, tak se aspon nebudu nudit.Na muj vcerejsi vstricny krok nereagoval...tak proc si s tim lamat hlavu.

Zřejmě jste spolu od "útlého mládí" a nepoznali jste jiné partnery? Ze začátku byl zamilovaný, okouzlený, když poznal, co je žena...a teď teprve mu došlo, že se potřebuje vybouřit, asi se taky dostal do určité společnosti, co ho ovlivňuje. Pokud to tak je, myslím, že by ho to chytlo každopádně, ať už s motorkou, nebo za pár let s ženami...Pokud myslíš, že váš vztah nemá cenu, je to jednoznačné a nejjednodušší řešení. Myslela jsem, že chceš vztah zachránit a nevíš, jak na to. Tak to snad jedině to nějaký čas přetrpět a třeba se to zlepší. Mezi tím mu můžeš dát najevo, že si se stala samostatnou, že ti to nejen více vyhovuje, ale že ho k tomu ani nepotřebuješ. Musí ti uvěřit, že tě to tak opravdu těší, nesmí vidět vyčítavé obličeje a pláč. Třeba mu začně docházet, co kdyby tě ztratil...Ono se opravdu těžko radí, já jsem toho taky hodně zažila a ze všeho jsem se vybabrala, ale taky každej člověk je trochu jinej a má i jiný představy o životě. A bylo by zase škoda, aby sis ho v mládí zkazila...

Milo, mas uplnou pravdu, on by tu volnost maximalne ocenil...ale k cemu mi to je?Kdyz chtel tu motorku, hloedal, kdo by ho pro ni odvezl, zadnej kamarad mu nevyhovel, tak si rekl me (u me mel snad zacit ne?) a ja ho pro ni odvezla. Byl jak milius, ale tim nevyrovna to, ze rodinu neseznamil predem, ze to neni jen dopravni prostredek, ale konicek, zabava na cely vikend a kazde odpoledne/vecer po praci. Tim nevyrovna, ze se na cely den vypari a neda o sobe vedet ani malou sms...ani to, ze se zdrzi bez jedine zpravy do pulnoci, prestoze to pred tim nikdy neudelal.Muze necvim byt nadseny, ale nemuze kaslat na vsechno a delat slepeho, hlucheho, kdyz do te doby se delo vse hromadne a u niceho jsem nechybela...chtel me sebou.Dokonce jsem projevila snahu se s tou motorkou seznamit...a pokusit se prekonat strach...ale chova se jak idiot a jen hloupe machruje. Asi mu preskocilo.Je to nespravedlive a i kdyz jsem to s nim myslela vazne a on se mnou a vse bylo takrka idylicke...ta motoka bude nas konec. Citim to v kostech. Tak nejak nakoukl za sousedni kopec...a moc se mu libi co tam je, jiny svet...ve kterem chce byt sam.Ja usilovne hledam zabavu pro sebe, aby mi to tak nevadilo, ze si dela co chce, ale proc pak spolu maji lidi byt, kdyz si cas pro sebe travi s jinymi lidmi...jen kvuli sexu? Prece lidi spolu jsou, protoze chteji, neco maji spolecneho, jinak v tom smysl nevidim. A on ted ma oci jen pro motorku, tezko spolu muzeme mit neco spolecneho.Ale urcite by byl rad, kdybych ho nechala delat vse podle neho(stejne si to tak dela), ale to je tak vsechno, cas by si stejne travil jinde, takze je uplne putna, jestli je nebo neni rad, vysledek je stejny.

Teri, beru te za slovo, v Praze se kamosky co maji cas na kafe a pokec hledaji blbe, urcite sem pro.

Holky, četly jste Základy šovinismu od Josefa Hausmanna? Je to trochu drsný, nedá se to brát celý vážně, ale něco málo by vám to dát mohlo. Například postřeh, že ženský "neprogram" nebo neschopnost najít se činnost často brání partnerovi realizovat se ve svých koníčcích...Ale samozřejmě se nesmí nic přehánět, jestli na tebe, Zorko, kašle celý týden a pak nakonec i víkend, dá se skutečně říct, že na tebe jednoduše prdí.Na druhou stranu neni dobrý před nim brečet a dělat mu histerycký scény, s tím neumí chlap moc naložit.Měla jsem podobný problém a vyřešil ho hlavně čas. Teď už jsme se oba trochu umírnili, já jsem přestala být tak náročná a uvědomila si, že mu musim nechat prostor a on zas udělal trochu kompromis a navíc žádný nadšení nevydrží tak dlouho...Jestli to s ním myslíš vážně, tak to zkus nějaký čas vydržet, ale jestli to myslí vážně i on s tebou (na to se ho neptej, to musíš vědět sama:-), nesmí mít pocit, že ho dusíš. Chlapům někdy stačí jen ten pocit, že maj volnost, ve skutečnosti jí ani nakonec celou nevyužijou:-) Bude si tě i víc vážit, když si najdeš nějaký svůj program. Ale samozřejmě vás ani jednoho neznám a nevím podrobnosti, neznám ani názor druhé strany, takže to ber s rezervou:-)

Zorko, Smutna - tak zajdete na kafe, proberte to a mozna z vas budou i ty kamaradky, ktery byste chtely mit! Obe jste z Prahy, ne? Hodne stesti!

Zazivam s mym pritelem neco podobnemu, i kdyz, zijeme spolu rok. Pro pritele je na prvnim miste prace, a presto ze na zacatku vztahu jsme spolu travili spoustu casu, vsude chodili spolu, tak postupem casu jsem si zacala uvedomovat, ze nemam zadne pratele, s lidma v praci jsem si moc nesedla a nikam sama nechodim, takze ani neni prilezitost nejake pratele najit. Ziji v Praze pres dva roky, a clovek by rekl, ze v tak velkem meste clovek ani sam byt nemuze...Ja ale travim spoustu vikendu sama u televize a jsem nastvana na cely svet...nikdy jsem takovy problem nemela, ale jak clovek zacne chodit do prace, a navic k tomu v novem meste, tak se novi pratele hledaji tezko. Pritel zije v posledni dobe jen pro praci a kolikrat mi pri hadce rekne, ze to je muj problem ze nejsem schopna si najit kamaradku...

Diky za rady a podporu, rikala jsem si, ze urcite nejsem jedina, kdo neco takoveho resil. U nas se problem s pocitacem vyskytoval taky, ale ja si poridila svuj a zacala do nej cucet taky a je fakt, ze se zacal uz omezovat...on se bohuzel pro vse nadchne celou svou dusi...je maximalista, nedokaze vec jen uzivat, musi se ji vydat cely. Motorkou se zbyva cely pracovni tyden...veskery cas venuje uprave a udrzbe...jezdeni...aby na vikend mohl vyrazit opet na ni po svem.Asi neni spravne, ze na nej tak tlacim, ale zlobim se. Nekde je prece ta rozumna hranice.Pratele hledam, ale ani po pravde nevim jak, nikoho tu neznam, nemela jsem prilezitost, kdyz jsem veskery svuj cas travila s nim. Praha je velika, ale anonymni, bohuzel...a tech par pratel co mam, tak ti se venuji o vikendu rodine. S tim sportem by me to lakalo..ale jak na to?

Zorko, taky jsem resila podobny problem. Muj partner se zblaznil do pocitacu. Sice nikam nejezdil, sedel doma, ale celou dobru pred pocitacem, nemluvil, ignoroval me, nechtel nic jineho delat nez cucet na obrazovku. Byla to hruza. Cim vic jsem delala sceny, tim vic u pocitace sedel. Tak jsem ho nechala a zaridila si zivot podle sveho. Novi kamaradi, nove zaliby. Najednou jsem vubec nebyla doma a jemu to zacalo vrtat hlavou. Zacal mi sam od sebe navrhovat, abychom neco podnikli. Na to jsem odpovidala : nenut se do toho, zustan u pocitace, ja tam preci muzu jit s kamaradkou! Dneska je pocitac porad jeho nejvetsim konickem, ale nas vztah je znovu dobry. A vlastne i lepsi, protoze ted ziju i vlastni zivot a tim vic jsem pro partnera pritazlivejsi.

Zorko, tohle dobře znám. S mým milým to bylo totéž, nejdřív jsme bez sebe nedali ani ránu, potom jsme spolu budovali bydlení, a pak si on zařídil dílnu a nazdar- calý víkend tam vydržel být. Vracet se domů v jednu v noci, když už jsem spala. Je pravda, že dílnička je na zahradě a bez obsluhy nahoře bez, ale taky jsem z toho byla ztrápená a měla stejné myšlenky jako ty. Ale pak jsem o tom fakt přemýšlela a řekla jsem si, že ukončit to kvůli jeho koníčku by byl nesmysl. Jediné řešení je odpoutat se od něj. Najít si svůj velkej zájem. Ať je to nějakej sport, kde nejsi sama, nebo cokoliv, zahrada, svojí vlastní kámošku, práci třeba..teď už vím, že u toho mýho to bylo přechodný, z nadšení nad tou dílnou se jí nemoh nabažit-a po půl roce se to naprosto přirozeně ustálilo nějak rozumně, je tam rád, ale netráví tím všechen volnej čas. Neseď doma a netrap se! Zkus mu to přát, řekni mu, že tě mrzí, že ti věnuje tak málo času, ať to zkusí trochu omezit, pak si najdi něco svýho a uvidíš, za půl roku se srovnáte- on bude v sobotu na skůtru, ty třeba na potápěčskym kurzu, a neděli si uděláte pro sebe.

No nevim cetla jsem program...diskoteka, obsluha nahore bez...nevim jak si to vysvet?it, na diskoteku by se mnou nesel (neni to v nedostatku me atraktivity, ze by se jako stydel....asi chce zmenu, vysvetluji si to tak a pomalu balim kufry...uprimne receno, chlapu je na svete dost a ja nemam nedostatek zajmu, jen me nenapadlo to nejak brat vazne....Pokud chce zmenu, ma ji mit...ale u toho ja asistovat nemusim :-))))

Vis, ponorka byla drive...ale ted se jakoby vse znovu obnovilo, prislo znovuzamilovani, vse krasne , idealni....a do toho ta motorka, jak palici do hlavy...nemam vysvetleni

Zorko to je asi normalni, teda aspon podle meho nazoru, pises, ze jste 6 let travili skoro veskery cas spolu, ale neprepadla vas "ponorkova nemoc" ? To prece nejde, byt porad uvazan s partnerem, a muze to byt laska jako hrom. Kazdy si muze najit nejakeho konicka nebo zabavu, bud rada, ze jezdi na skutru... a ze na tom skutru nejezdi za zenskyma... P.S.

Vis, diky tem "pravidlum" ja nemela sanci si najit nejake pratele, nebylo kdy...nas cas byl spolecny...on se ted oddelil se svou zabavou...bez vysvetleni...bez nejake snahy o kompromis ci pochopeni...nemam sanci na to hned reagovat, nejsem kouzelnik, zvlast, kdyz me ted handicapuje nemoc...takze zbyva horkost z promarneneho dne, na ktery nebyla sance se pripravit.

asi jo, ale byl to jeho rytmus, chapu, ze se vseho jednou clovek nabazi, ale ja kdybych menila pravidla, dam vedet predem a dam vsem cas se s tim vyrovnat a taky vyvinu max. usili jim to usnadnit...

zorko nechci tě naštvat,ale asi pro tvého přítele ten váš "zaběhnutý rytmus rodiny" nebyl to pravé ořechové.Jediná rada - promluvit si sním.

co to?