Pochybujete o partnerovi?

Přesně, nikdy nenajdeš někoho, kdo bude 100% ten vysněný. Hlavní je se shodnout v zásadních věcech a pak je to o toleranci...

Monika: Nevěřím na to, že někde existuje ten jediný pravý, myslím, že je důležité najít někoho, s kým si rozumíš a shodneš se s ním aspoň v zásadních věcech. Jestli jsou tyhle podmínky splněny a cítíš se jinak ve vztahu šťastná, radila bych ti hodit pochybnosti za hlavu.

tak dneska to byl zase můj sexy chlap :o) mě se to tak nějak střídá :o)nic jinýho neřeším kromě ončas této zvláštní situace.Jinak bych neměnila co se týká všeho ostatního a nikdo lepší po světě neběhá.

Nepochybuji.

Tak ja jsem s pritelem rok a pul a od zacatku nebyl uplne muj typ, popravde bych se po nem asi nikdy neotocila. Ale prtz si nim fajne rozumim, tak to neresim. Ale predpokladam, ze az nastane krize, zacne mi taky vadit jeho "brisko"... v krizi totiz cloveku zacne vadit uplne vsechno... takze krize to muze byt, ale myslim, ze je v tom mozna i neco jineho co Ti vadi, ne jen vzhled... ale zatim jsem s nim chvili, tak se mozna pletu...

Mému byvalemu priteli zacalo po 4letech take z niceho nic vadit, jak vypadam, ze jsem tlusta, mam blbe vlasy atd. Rozesli jsme se(podvadel me s hubenejsi, vyssi, hezci). Takze to muze byt zacatek nejake krize. Aspon u nas to tak bylo

co když přítele miluji, jeho povahu, vlastnosti a podobně, ale co se týká jeho vzhledu, mám období kdy mi už nepřipadá tak ,,pěkný,, jako dřív.Mám pocit že mu nic nesluší, padají mu vlasy, roste bříško..jsme spolu 4 roky,3 roky bydlíme spolu.Je to jen malichernost, nebo přicházející krize?Dík za názory.

Pochybuji o něm velmi.
Nejde o krátkodobou známost a taky nejde o nevěru. Jen pochybuji o jeho zdravém rozumu.

Nechci nikomu sahat do svedomi ani se s nikym hadat, ale myslim si, ze jednou za cas zapochybuje uplne kazdy. Aspon v mem okoli urcite. Nemyslim, ze je to spatne, pokud si to radne promyslite, dokonce se z toho muzete i poucit a svuj vztah tak zlepsit. Naopak "odsuzuju" nazor, ze pri prvnim zapochybovani je treba se rozejit. Pochybovat(ne jen o vztahu) neni spatne, svedci to o svem vlasnim usudku, racionalnim pohledu na svet a do jiste miry i o inteligenci. Kdyby nikdo nepochyboval, jeste dnes verime, ze je zeme placaty stred vesmiru, jine rasy nebo zeny jsou neco podradneho a nejvyssi zivotni cil, je padnout za krale...A jeden pribeh ze zivota na zaver: Se svou prvni pritelkyni jsem byl pres 4 roky a prestoze to byl vztah vcelku pekny a bez vaznejsich problemu, rozesel jsem se s ni(ac jsem si to nikdy nepriznal) asi prave kvuli tomu, ze jsem se bal stravit zbytek zivota s prvni a jedinou zenou, kterou jsem kdy poznal. Obcas jsem zapochyboval a rikal si, ze tam nekde musi byt divka/zena, ktera nema ty nektere spatne vlastnosti a ze vztah muze byt idealni. Dnes po dalsich zkusenostech toho lituju (i kdyz mozna proto, ze jsem uz zapomnel na vsechno spatne a pamatuju si jen to dobre). Kazdopadne cas uz nevratim.

Myslím si, že ve výběru životního partnera by měla být stoprocentní jistota. Pochybnost nemá s láskou nic společného.

Občas taky váhám, ale většinou je to jen když se nepohodnem, pak si vždycky říkám, že jsem moc ráda, že ho mám. Asi bychom se neměli tolik hádat...

O tom jestli je on ten pravý nebo ne, mi pomáhá rozhodnout tato představa: Je mi 70 let, mám šedé vlasy a vrásky a sedím ve svém houpacím křesle. Když se podívám vedle sebe, tak ho tam vidím taky. Pokud ne,tak to ten pravý není:-))Mám za sebou vícero vztahů a přestože jsem byla hodně zamilovaná, tak jsem nikdy neměla ten pocit co teď - bezpečí, klid, důvěra, naprosté odevzdání se....Takže i když mě občas pořádně naštve,je pořád ten pravý. Nevěřím na to,že ten pravý chodí po světě jen jeden. Určitě je víc mužů, se kterými bych mohla prožít život naplno, ale prostě jednoho z těch pravých jsem už potkala, tak nemusím hledat dál.

Já myslím, že stoprocentně jistý si není nikdo?!

Debile, ty jsi sam ocas.

A holky není to náhodou tím, že hledáte pořád jiné ocasy?

Moniko, já si myslím, že jestli pochybuješ, tak to ten pravý není. Ženská by si měla být na 100% jistá, že je to ON! Pokud si jistá není, tak ten vztah neklapne. Věř své intuici, kterou člověk nemá jen tak.. Já mám snoubence, jsme spolu 3 roky a za tu dobu jsem ani jednou nezapochybovala o tom, že by to nebyl ten pravý. Taky se někdy hádáme, něco mě na něm štve, ale vím, že je to ON. U svých předchozím partnerů jsem občas pochybovala a jsem ráda, že jsem se s nimi nakonec rozešla a našlat toho pravého. Takže poslouchej své srdíčko a řiď se jím, i když rozum může říkat něco jiného.

Pochybujete o svém partnerovi?Myslím, jestli přemýšlíte, jestli je to ten pravý nebo ta pravá. Myslíte někdy na to, jestli není na světě někdo, kdo je vážně ten pravý? A je normální takhle přemýšlet, nebo je to jen nějaká deprese? Díky za odpovědi. Mon