Poraďte (moje povaha..)

je mi 45 let, jsem 2 roky rozvedená, 5 let sama, moje dětství a manželství byl očistec...vzpamatovávám se z toho tak nějak doposud...můj problém je , jak to napsat...pracovně s muži velmi dobře vycházím, jsem týmový hráč, mám šarm, umím poradit i vyslechnout, co se týče mého soukromého života jsem velmi, velmi obezřetná a to je asi můj problém...jakoby si pořád dávaám pozor, odkud může přijít nějaká zákeřnost...bohužel 40 let nejde vymazat, pracuji na tom, zajímám se o duchovno, dělám jógu i meditaci, mám dost přátel, ale skoro samé ženy...teď se objevil člověk, který je mi sympatický, i já jemu, jsme v pracovně-obchodním vztahu, spolupracuji s jejich firmou...zatím je to ve fázi takového "vlnění", ale velmi to vnímám...mám obavy, abych po letech si to "nezkazila" tím, že budu až moc obezřetná,nebo opatrná, nebo si budu věci jinak vykládat...abyste rozuměli, jsem v hodně věcech velmi liberální, v rodinných jsem větší "konzerva" a tak nějak cítím, že toto by mohl být muž mého života, děkuji za radu.Inka

Mám taky za to, že se to časem zlepší (naděje alespoň umírá poslední:)). Pomalu, ale přece. Jak a jestli to jde urychlit nějakou psychoterapií, nemůžu posoudit. Ale mně to naštěstí trochu ustupuje samo. (No, samo... je to fuška se dokopat k věcem, do kterých se člověku nechce!) Četla jsem si zrovna na fórech o sociální fobii a uvědomila jsem si, že už na tom jsem přece jen lépe než dřív - to jsem se taky klepala před každým vyřizováním, tehdy spíš zkoušením ve škole nebo vystoupením před třídou, a jakoukoli akci jsem si musela dopředu připravovat, abych se sebe vůbec vypravila slovo. Teď jsem přece jen schopná dát dohromady větu bez předříkávání a když někam vcházím, netrvá mi půl hodiny, než se odhodlám zaklepat:) Sice pořád zapomenu půlku z toho, co jsem tam vlastně chtěla, ale i to snad časem přejde. MUSÍ!!!

WWW.ABSOLVO.CZ

Taky je mi 25 a mam uplne stejny problem. Jeste pred par lety to ale bylo mnohem horsi, to jsem nekam zavolat nebo neco vyridit nebyla schopna vubec. Ted uz ano, i kdyz me to stoji urcite usili. Takze myslim, ze se to bude zlepsovat. Na psychoterapii jsem kvuli tomu zatim nikdy nepomyslela a doufam, ze to snad ani neni potreba.

Pardon, omylem jsem napsala socialni poruchu, mela to byt socialni fobie...

Podle toho, co pises, by se mohlo jednat o panickou poruchu nebo socialni poruchu, popripade uzkostnou poruchu. Jsou to psychicke nemoci, ktere se prave projevuji neoduvodnenym strachem z urcitych veci, situaci nebo lidi. Charakteristikou je, ze v pripade vystaveni se pusobeni techto veci (tedy napriklad to, ze telefonujes, jdes na postu a podobne) je u cloveka doprovazeno pocity uzkosti az paniky. Na tyto problemy je nejucinnejsi kognitivne-behavioralni psychoterapie, kde se formou expozic clovek uci na principech klasickeho podminovani mirnit uzkost nebo ji dokonce uplne zvladnout. Pokud by Te to zajimalo, mam nekolik dobrych odkazu na stranky nebo knizky, kde se o tom da dovedet vic, tak kdyztak pisni..Jinak preji hodne stesti

Buď ráda že máš takovou povahu, mně už chtějí nejbližší zabíjet.

Milá Hilary, tak jsi právě popsala moje pocity ve tvém věku. Dnes mi je víc jak dvakrát tolik a jsem v klidu, v pohodě. Neudělala jsem s tím na nějaký povel vůbec nic. Chtělo to čas, zkušenosti, i asertivní chování celkově. Je to určitý druh otrkání se vůči stresovým situacím. Chápu tě opravdu, ale recept nějaký nemám. Řekla bych, že ty si to uvědomuješ a snad ten čas, než se ti bude líp vyřizovat různé záležitosti, budeš mít kratší. Je to všechno v mentalitě člověka.

Mám takový problém. Je mi 25 let a dovedu se sama o sebe postarat, hodně nepříjemných věcí zařídit, ale.. před tím mě to stojí dost nervů. Dělám si hlavu kvůli vyloženým kravinám. Např. když mám hodně věcí najednou na poštu (složenku, hodně dopisů, balík a třeba chci ještě koupit známky, nebo vybrat peníze), tak už přemýšlím, že tam půjdu několikrát, protože se předem děsím toho, že lidi za mnou budou nepříjemní, že je zdržuju a jsem tam moc dlouho.. A tak je to všude.. Někdy mi dělá problémy si někam zavolat a něco vyřídit. Vždycky všechno vyřídím, nehážu své povinnosti a záležitosti na druhé, ale stojí mě to dost velké úsilí. Jak se toho zbavit??