porucha osobnosti

Jedna bajka o antidepresivech...ale je v tom pár kontradikcí.

Napřed se do lesa vlci "vrátili", a teprve po pár dnech do něj "dorazili".

Kamzíci si napřed dorazivších vlků "nevšímali", a vzápětí se z nějakého důvodu "rozprchli", aby vlci až poté rotrhali nejslabší kus.

Jedna bajka o antidepresivech : Kamzíci v lese měla velký stres ,protože do lesa se vrátili vlci,které pamatovali jen starší generace a proto se stáhli do hor,kde byl větší přehled.Skupinka dorostenců se ale rozhodla že navštíví paseku s omamnými bylinami a stresu se zbaví.Po několika dnech se jim stres zmírnil a začali žít jako před tím.Pásli se na nejšťavnatějším porostu a na starosti s vlky úplně zapomněli.Když vlci dorazili do lesa,mladí kamzíci spokojeně hodovali a vůbec si jich nevšímali.Kamzíci se rozprchli na všechny strany jak byli omámení a to je zachránilo.Vlci roztrhali jen nejslabší kus a ostatní kamzíci vyběhli do hor za většinou stáda.

Ahoj, mám problém už pres...Mám to samý, ale u mě to vyvolalo konrkténí problém mé chování a s tím problémem si nikdo neví rady, žádný psycholog, psychoterapeut, žádný lékař (neurolog, psychiatr), tak jsem se uzamkla ve svvým světě doma a nikam nechodím, jen na povinný kontroly k psychiatrovi, to ještě zvládnu. Nevím na koho se obrátit. Vyzkoušela jsem víc těch psychologoů i lékařů....nikdo....

Ahoj, mám problém už pres...Dominiku,
zásadní je, jestli s tím něco dělat chceš. Úplně se nezměníš, ale můžeš se naučit existovat sám se sebou bez toho abys trpěl. Obávám se, že tady léky nic nezmění, ale kvůli dg. bych se přece jen obrátila nejdříve na psychiatra. PO jsou ovlivnitelné hlavně (vlastně jedině) psychoterapeuticky. Takže přeji šťastnou ruku při výběru terapeuta.;)

Ahoj, mám problém už pres rok mívám problémy. Vykazuji všechny kritéria k poruše osobnosti. Trpím depresemi, snažím se vyhybat lidem a vztahům a hodně času strávím ve fantazii, když jsem ve škole. Spolužácí říkají, že jsem "divnej". Nikdo se semnou nebaví. Nevěřím si a bojím se neúspěchu. Dalo by se s tímto typem poruchy osobnosti něco dělat? Děkuji

Je normální, když mám a cítím trvalé deprese, že mi doktorka řekla, že žádné nemám, že mám hraniční poruchu osobnosi a já každý den myslím na sebevraždu, je mi zle stále.

To chcu vidět jak homeopat...lecim se s poruchou osobnosti a jsem shodneho nazoru jako pani doktorka neda se to ani lecit leky a trpim na to jako kun.JANA

Mám takový problém, který...Ahoj, tvoji situaci ti nezávidím, ale je to jen na tobě, jestli se postavvíš na vlastní nohy a obklopíš se lidmi, s kterými ti bude dobře a budou pro tebe přínosem. Dej si na pomyslné ramena vah všechny pro a proti.Tvé priority, jestli ti majetek stojí za to příkoří. Vydědit tě by pro mámu bylo dost složité, takže si myslím, že o to mít strach nemusíš. A co otec? Třeba by ti s ním bylo lépe. Hlavu vzhůru. Taky mám docela problém. Jsem ženatej, děti vylétli z hnízda a nějak si se ženou nerozumím, nemám žádnou životní motivaci, pociťuju prázdno, osamnění, lhostejnost k okolí. Nejsem na této Zemi v tuto dobu už šťastnej. Jestli si chceš psát, tak můžeš na email: [email protected]

Mám takový problém, který...Ahoj..nejsem žadný odborník a ani ti neumím nijak dlouze profesionálně poradit..Jen ti chci říct že mi je tě opravdu moc líto,,dovedu si to představit co musiš mit za život tam snima. Ja být tebou tak votamtat okamžitě vypadnu!!! nebo tě to psychicky na celý život zničí!!! začni se stykat z hodně lidma (normálníma) a od nich se drž co nejdál.!!! čus a hodně štěstí!!!

Mám takový problém, který se táhne již od dětství, musím to trochu rozvést, takže. Je mi 25 let a žiji na menším městě, žiji s matkou a o tři roky mladším bratrem v rodiném domě , matka s otcem(cholerik) se rozvedli, když mi bylo 13, od té doby žijeme bez otce. Matka se po rozvodu upnula na mého mladšího bratra, kterého neskutečným způsobem rozmazlila, jí bych charakterizoval jako hodnou, obětavou ženu s negativy dost výraznými osobnostními typu infantilní hysterka, panovačná. Bratr rozmazlený 22 maminčin mazánek, třetím rokem neúspěšně "studující" 1. ročník VŠ, ale v podtsatě se celý rok válí doma, kvůli nějrůznějším "chorobám" které si vymyslel a maminka mu je "zchválily", do práce ani na brygády nechodí, celý den jen polehává a poflakuje se po bytě. Třetí člen já jsem samotář s málo průbojnou povahou ačkoli vydělávající, stále existenčné závislí na matce. A nyní k jádru problému, týká se především vztahu mojí matky s mým bratrem. Matka z něj vytvořila spustlé, líné, nesamostatné a všehoschopné individum, které projevem a vizáží připomíná chovance ústavu pro mentálně postižené: neumí pozdravit, nedbá na hygienu, neumí si ustlat postel, spí s maminkou v ložnici v bývalé manželské dvojposteli (ve 22 letech!!!!!!!!!), nemá téměř žádné domací povinnosti, máme barák chatu, dvě zahrady...on ručičky dozadu, ale nejhorší ze všeho sou jejich slovní vzájemné projevy, za které se v přítomnosti cizí osoby doslova stydim a zároveň rudnu vzteky, maminka na něj šišlá jak na pětileté dítě a on jí to oplácí stejně, on ji oslovuje např.: ty vepřiku, ona jeho ty koťouši, jakékoli moje připomíky o nevhodnosti takového chování rezolutně smete a je schopna se kvůli tomu i hádat. Bratra já osobně naprosto nesnášim a dalo by se říci i nenávidim, musel jsem za něj v dětství nést často jako straší sourozenec odpovědnot, za jakýkoli problém jsem byl vždy tvrdě trestán, když jsme jakoli chtěl po něm spoluúčast na domácích povinnostech, žaloval mamince, že jsem byl na něj hnusnej a ta mi udělala peklo. Jsem naprosto po tolika letech přesvědčen, že pokud bych si našel partnerku, bydlet v tomto baráku s nimi nikdy nebudem i když dům je dost velký. Tyto úvahy jsou ale v mé nynější situaci absolutně mimo, bratr je mi bytostně odporný, protože s ním musím neustále být v kontaktu, jelikož sdílíme jednu domácnost. Často jsem přemýšlel i nad tím (matka je nemocná na srdce), že pokud bychom zůstali sami,neutáhl bych barák ze svého příjmu, ale "mazánek" nikdy nepracoval a pracovat by nechtěl, klidně by ode mě očekával, že ho sdna budu živit, jak to tedy řešit, podotýkám, že je schopen všeho, klidně by mi v noci vrazil nůž do zad, kdybych na něj nejak tlačil. Co radíte, odstěhovat se? Matka si klidně umane, že pokud jí nebudu pomáhat v domácnosti a na všem ostaním, tak mě vydědí a veškerý majetek přepíše na mého bratra. Byl někdo z vás v podobné situaci?

V pořádku to rozhodně není, co nejdříve k odborníkovi,pomoci se rozhodně dá,možná se zkuste spojit s lékařem napřed bez maminky, hodně štěstí.

mám problém s maminkou, která ztratila před několika lety zájem o domácnost, o zaměstnání, hledá pouze kličky jak se všemu vyhnout.bojí se být všude sama,minimálně jí,hygienické návyky ztratila,žije v představách které si vymyslela,nemá zájem ani o rodinu.dá se jí ještě nějak pomoci?hospitalizaci nebo vyšetření u odborníka odmítá s názorem že je naprosto v pořádku.

Josefe, co to tu píšeš za...Nazdar Sandro. Jeden z příznaků hraniční poruchy je vztahovačnost a agresivita. Jak to tady předvádíš.
Například drtivá většina hraničářek si o sobě myslí že jsou debilky.
Ale pořád jste lepší než hysterky.

Ahoj, hledám dobrovolníky s jakoukoli diagnostikovanou specifickou poruchou osobnosti, kteří by byli ochotni odpovědět mi na pár otázek nebo napsat pár vět o svém životě s poruchou. Případně se mohou ozvat i vyléčení lidé. Jedná se o výzkum, který potřebuji ke zpracování seminární práce. Vše by samozřejmě proběhlo v anonymitě. Pokud má někdo zájem podílet se na výzkumu, kontaktujte mne prosím na [email protected]
Děkuji

Porucha osobnosti nemusí být jen hraniční .....poruchu osobnosti má každý psychopat a to se často vůbec léky neléčí .....a se to nedá .

Josefe, co to tu píšeš za kraviny ? Vůbec netušíš, co je to hraniční porucha osobnosti, jaký ústup po 50. roce bez léčení ? Já na ni beru prášky, chodím k psychiatričce i psycholožce, nestačí jen psycholožka 1x měsíčně, jak píšeš. Má ještě daleko jiných možných projevů, pocit prázdnoty má skoro každá psychiatrická porucha a napětí v hlavě může být i bez psych.diagnózy.

Dobrý den, mám obavy že trpím...Ahoj Lilly , jestli cítíte takové silé napětí v hlavě střídavě s pocity prázdnoty , tak se jedná o hraniční poruchu osobnosti. Řešení : ambulantní psychoterapie.
Prognóza bez léčení - postupné zlepšování stavu ústup až po 50 roce věku. Prognóza s léčením. Při spoluprávi pacienata dramaticky zrychlí ústup příznaků stav nutno udržovat
návštěnou psychologa cca 1x za měsíc.
úplné vyléčení asi u poloviny pacientů , zbytek se jen zlepší.

do hajzlu s další diskuzí-ZAVŘÍT DOKTORKU PREFERUJI !

trpím poruchou osobnosti ,všechno je v piku

velmi vtipné chichi, chacha, cheche