PRÍTEL O MĚ NESTOJI

No právě....a co když to...vás je to velký problém,protože na to,že jsi s ním dva roky,tak to odcizení přišlo opravdu moc brzy.Poradit nedokážu,spíš asi ten rozchod a najít si někoho kvalitnějšího,protože nevěřím,že se něco změní,ba naopak.Pokud by tě miloval,pak by jsi to poznala i bez těch slov.Jasně že by ti volal často,staral by se celkově a pokud to nedělá,pak tam je ochlazení.Těžko radit vztahu,do kterého fakt nikdo z nás nevidí.Rozhodnout se stejně musíš sama,JEN,co mě překvapilo,tak dalšímu vztahu by ses nijak nebránila a to já mám Lenko jinak-pokud bych někoho moc milovala,jiného bych prostě nechtěla.

Tak to jsi na tom líp....blahopřeji, tvůj vztah bude mít šanci přežít :-)

Marku, všechno bych pochopila, ale ono se musí komunikovat. Vždyť to případně muže říct a ne nechat vztah dojít tak daleko, že v tom jsou zainteresovaný naše dospělé děti, rodiče...nechce se mi opět řešit rozchod, který už zasáhne víc osob.

No právě....a co když to..."Ano, každý neumí říkat, že druhého miluje, ale alespoň napsat jednou za čas, že se na druhého těší, že se mu stýská, že mu to sluší"
Ale jo, to bych asi ještě svedl :-)

i když to neřekneš,tak ta...Svůj handicap můžu třeba využít ku prospěchu věci, pokud k onomu "odblokování" dojde, bude to indikátor toho, že je to nejspíš ta pravá :-) No, uvidíme. Anebo taky ne, třeba budu do smrti bez partnerky, stát se to může.

No právě....a co když to necítíš? Co dál?
Jsem prostě člověk, co neumí žít bez lásky, nemůžu ji už ani sama nějak dávat, když mám stále pocit, že je to stále bez odezvy...Ano, každý neumí říkat, že druhého miluje, ale alespoň napsat jednou za čas, že se na druhého těší, že se mu stýská, že mu to sluší...cokoli.

Marku, také jsem si...Třeba si myslel, že už to konečně vyjde, ale zase vyvstal nějaký problém, může hledat určitou specifickou vlastnost, těžko říct.

Díky za radu. Jsem citlivý...i když to neřekneš,tak ta holka to stejně vycítí,pozná,o tom jsem přesvědčená zase já.Také jsem introvert,ale city dokážu dát najevo.Ještě nemáš žádné zkušenosti a vůbec se toho neboj.Ženská nemusí vyloženě slyšet slovo Miluji tě,ale vším okolo to pozná,zda jí na tobě záleží.Lenko,tvůj příspěvek ted ve 17.03 100%,přesně tak.

Marku, také jsem si říkala, že to přítel třeba jen neumí, cekala jsem rok....dva...jak dlouho ještě mám asi čekat..
Navíc je to chlap, který má za sebou dlouholeté manželství a potom další několikaletý vztah. To se toho ty ženy přede mnou taky nedočkaly?...nebo nejsem to, co chce? Tak proč to neřekne na rovinu a oba jen ztrácíme čas...Přitom jsem jeho první mladší partnerka, předchozí byly starší, asi ne ošklivá, dost jiných mužů by mělo zájem. Bohužel mám ráda tohoto....nevím proč..

Marku, pokud najdeš...Díky za radu. Jsem citlivý člověk, jen to nedávám najevo, ani ne, že bych nechtěl, prostě se to po trase jaksi "zarazí". Nejspíš mám fakt nízké sebevědomí a úzkost z blízkosti druhého člověka. No, snad se to ve mně v ony příhodné okamžiky alespoň na chvíli odblokuje.

Marku, pokud najdeš partnerku, kterou budeš mít opravdu rád a budeš si ten vztah chtít udržet, protože to bude ta pravá, tak i věř, že ji to řekneš....dáš jakkoli najevo.
Protože pokud to neuděláš a partnerka z tebe nic neucítí, tak bude přemýšlet o odchodu....vím o čem píšu. Vztah nemůže být jen jednostranná záležitost...musí být alespoň nějaká odezva, jinak to fakt unavuje, když je to jen z jedné strany.

No....růžové brýle už asi dávno nemám...jsem rozvedená, pár vztahu mám za sebou...S přítelem jsme necelé dva roky. Myslím, že v této době by ještě člověk měl cítit z druhé strany lásku, nějaký zájem a touhu...pokud to necítím teď, tak co bude za dalších pár let...
byla jsem v manželství přes dvacet let, a přestože manžel byl hulvát, který mě dovedl i fyzicky ublížit, lásku jsem z něj cítila víc než ze současného partnera.
Vím, že každý je jiný, ale jak má existovat citově založený člověk, který potřebuje k životu city, lásku.....a nedostává se mu toho?
Přítel je starší, nikdy jsem nestála o mladší partnery a nikdy je nevyhledávala...

Děkuji, bylo to napsáno moc...Já jsem třeba introvert a člověk, který dává emoce najevo hodně nerad, a když už, tak se musí hodně přemáhat nebo to hrát. K tomu jsem panic, mám obavy, jestli se mi s potencionální partnerkou nestane něco podobného. Vím, že jsem schopen mít někoho skutečně rád, ale nechce se mi to dávat příliš najevo. Ale třeba mě taková zkušenost změní a alespoň s ní se budu chovat přirozeně :-)

Děkuji, bylo to napsáno moc...jenže on je každý vztah krásný na tom začátku,ale aby to fungovalo leta to chce opravdu kvalitního partnera.Já jsem teda vždycky víc inklinovala ke starším,přijdou mě rozumní,taky už ví,co od života očekávají.Ale samozřejmě úplný ideál neexistuje.Každý má něco,co nám na něm vadí,jde jen o to být tolerantní a hlavně nemít nasazené růžové brýle a to jsem se já myslím už naučila.

Děkuji, bylo to napsáno moc pěkně a srozumitelně. Jen mi to potvrdilo, to co vlastně vím a nechci si to přiznat...že tohle asi nemůže dlouho fungovat...bud bych se musela naučit být absolutně chladná a nebo bych se v tomhle vztahu utrápila.
Nechci ani jedno, ale zároveň se mi nechce začínat nový vztah, mám přítele ráda, je to jinak hodný člověk....jenže...
Asi prostě partnerku nepotřebuje, možná k plotně, uklidit, vyprat a vyžehlit. Na ostatní má internet a porno a tam se nemusí projevovat citově.
Jenže, i kdybych byla otevřená novém vztahu, jak neudělat zase chybu...jak poznat, že to je vhodný protějšek...Asi mě už nebaví poznávat a hledat...chci hodného, citlivého partnera, který umí obejmout, pošeptat něco milého do ouška, vyznat se z citů, poslat "lechtivou" sms, abych věděla, že po mně někdo touží...
bude se se mnou chtít milovat.
Jenže to jsou nerealné požadavky a asi to balím...uvidím, třeba ještě někdy...někoho potkám...ale nechávám to být

Dle meho soudu jste "normalni" a Vase uvahy maji svuj hluboky smysl.Tak hluboky,jak hluboky by mel byt partnersky vztah.Bohuzel vsak,ne kazdy je takovy.Mozna patrite mezi tzv.HSP (Highly Sensitive Person) ,takovych typu lidi je jen cca.1/5 populace.
Bud'te rada,ze city disponujete.Vim,ze v dnesni spolecnosti je takove vnimani az handycap-ujici,ale i taci lide maji sanci na stastny zivot.Jen je asi potreba,aby hledali sobe podobnou povahu.Tak,jako lenoch nemuze byt s aktivni osobnosti,tak ani vztah cituplne os.s cituprazdnou nemuze byt idilicky.Pokud si 2 povahy "sednou",je vetsi sance na dlouhodobejsi a intenzivnejsi vztah,nez pokud jsou jejich povahy a projevy diferentni.
Z jinych diskusi vim,ze ve chvilich trapeni se citlivi lide zaobiraji myslenkami typu:"byt tak citove chladna,byl/-a bych stastnejsi a netrapil/-a se bolestmi kolem lasky".To neni dobra uvaha.City jsou v cloveku nutne potrebne,cituplocha osobnost je adept na medikaci AD s funkci SSRI.Z toho vyplyva,ze ani cituplochost neni zarukou stastneho vztahu.Muze byt jistou vyhodou,pokud vztah skonci,tak ti cituprazdni se z toho rozchodu nezhrouti,resp.jsou mnohem drive pripraveni jit do dalsiho vztahu,nez ti citove zalozeni.
Proto jsem toho nazoru,ze uslovi "vrana k vrane seda" je pravdive a vztazeno k otazkam partnerskych vztahu by melo byt respektovano.Cituprazdni,necht' si k sobe najdou stejny protejsek,dost mozna budou v tom vztahu spokojeni oba.Ale stejne tak,Empaticka os.bude stastna jen ve vztahu se stejne vnimavym clovekem...
PS:Ano,vlozena citace je skutecne okopirovana z Psychologie.Vlozil jsem ji sem jen pro Vasi uvahu,jestli se netyka prave Vaseho partnera...
:-J.

Děkuji,vysvetleno krásně, úžasné definice,jak vystrizené z učebnice psychologie.
Psychologii jsem měla ve škole, definice znám,ale život a osobní zkušenosti jsou pak tvrdší a veškerá teorie je nanic.
Víceméně chápu, ze někdo je takový a jiny zase makovy.
Že jeden má větší potřebu citů,doteku...těch pro někoho hloupých sluvek, milých a provokujicich sms...Že potřebuje častěji se milovat.Ale co s tím,když mu to schází po necelých dvou letech?
Co dal? Naučit se s tim žít a být jak mrtvola, žít s partnerem jako kamarádka a řešit svoje potřeby jinde?
Takhle jsem to nechtěla, chci mít vztah se vším všudy a být šťastná, nechci utíkat od někoho koho mám ráda jinam,kde budu jen kvůli tomu,čeho se mi nedostává.
Snažím se, on určitě také, jdeme na bezky,jedeme na lyže, plánujeme odjezd na pár dnů na hory...jen tohle všechno probíhá spíš jako sourozenecka akce,ne partnerská. ...Copak je takový problém dat někomu během několik hodin na lyžích nebo běžkách alespoň pusu,obejmout?
Asi jsem divná,možná to není normální,ze to potřebují k životu....
Je fakt,ze už mě to také nebaví,abych to byla jako první ja,kdo si o něco říká,kdo vezme za ruku,da pusu,chce sex.. už mě to až ponizuje se po někom plazit jak liana a pomalu rezignují.
Možná je normální milovat se jednou za týden...deset dnů, možná je normální si druheho tak nějak nevsimat ,možná je normální žít vedle sebe a ne spolu....Možná je normální vše a jen nejsem normální já ...
Jen jsem ještě takovýto vztah nezažila....měla jsem manžela hulvata, od kterého jsem utekla....ale přesto jsem slyšela skoro denně ,ze mě miluje...paradox,ze?
Měla jsem dost jiných vztahu, snad všichni mi uměli vyznat city a většina doteď sem tam napíše a zkusí to....co kdyby...
A ja čekám na zázrak,který stejně nepřijde a možná marnim cas.
Vím,ze když někdo neumí vyznat city,je citove mělký,tak už jen ty společné akce jsou pro něho jako by to řekl...mám tě rád.Vím,ze kdyz někdo takový vezme za ruku alespoň doma na gauci,tak už se asi překonal.Ale když už to neumí říct do očí,tak by mohl alespoň napsat sms;ze mu na druhém záleží,má ho rád,stýská se mu....sakra,vždyť jsem člověk,mám srdce;nejake potřeby...nejsem kámen...
Ma s tímto někdo zkušenosti?Jde tohle řešit.. jde tohle vůbec přežít a nezblaznit se?

Ja jsem zavisly na partnerce kterou miluji,ne na pornu.Pokud se mi libi,ma mne rada a ja ji,zadne porno nepotrebuji ja,ani jiste v ten cas ani ona.Od lasky se odviji vse ostatni.Pokud vsak laska dozna ujmy,je po harmonii a nastane oddaleni.A to je okamzik pro racionalni uvahy.Sveho partnera preci nechceme jen na sex.A take,jen sex nemuze zachranit vztah,ktery v jinych rovinach selhava,lepe receno "prinasi marna ocekavani".
O muzich typu "studeny cumak" jsem se zminoval drive.Je to povahovy rys,ktery nejde zmenit u vas zen,ani u nas chlapu.
Jestli tento 'chlad' znamena v pripade Vaseho partnera citovou oplostelost ci nikoliv,to Vam muze napovedet test pro zjisteni Emocniho kvocientu,ktery by vyplnil.Z vysledku zjistite,zda ma city v poradku a vy se s nim muzete pokouset o dalsi kroky,ci zda je citove prazdny,coz moznost Empatickeho vnimani Vasi (i jakekoliv jine) osobnosti zcela vylucuje a tam jsou potom vsechny snahy marne.Oplostelost muze naznacovat i nejakou Poruchu osobnosti,ktera mu v dusledku opakovane nici vztahy,nebot' se z techto urazu nedokaze poucit (vseobecna definice PO zni:
"hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu osobních a sociálních situací. Reprezentují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště má vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologického fungování.").

No tyhle poslední příspěvky jsou stejně už jen diskuze nad odkazem,který jsem posílala a týkal se závislosti na pornu....
O které se u partnera jen domnívám, ale nevím určitě, jestli se o ni jedná.
Hlavně jsme dost odbocili od hlavního prispevku,co jsem napsala...netvrdím,ze mě partner nemá rád, tvrdím,ze je citové měkký,nedává city najevo,nemá zájem se zvednout z gauče a jeho největší milenka je internet. ..s tímto si nevím rady.

No tyhle poslední příspěvky jsou stejně už jen diskuze nad odkazem,který jsem posílala a týkal se závislosti na pornu....
O které se u partnera jen domnívám, ale nevím určitě, jestli se o ni jedná.
Hlavně jsme dost odbocili od hlavního prispevku,co jsem napsala...netvrdím,ze mě partner nemá rád, tvrdím,ze je citové měkký,nedává city najevo,nemá zájem se zvednout z gauče a jeho největší milenka je internet. ..s tímto si nevím rady.