Přítel má sklony k SM :-(

Jedna z mála diskuzí, které se čtou s chutí. Bohužel vypěstovaná závislost na usurpátorech je jak rakovina. Je to nenápadné, bezbolestné, schovatelné za jiné starosti a když to člověk objeví a zjistí, je už pozdě a nikdo s tím nic nenadělá...

Markéto!!!!!! Doufám že si tenhle příspěvek ještě přečteš! Je zvláštní, že se tady vyskytuje několik příspěvků od holek s podobnýma zkušenostma, ale ta moje byla NAPROSTO stejná, jako tvoje!!!! Vždycky sem si o sobě myslela že jsem fakt zajímavá, celkem pěkná a "nadějná" holka. Pak sem potkala kluka, kterýho sem nejdřív nechtěla, ale pak mě ukecal..no a začali sme spolu chodit. Tyjo ted mi to vsechno dochazi. Taky se mnou zkusil spoustu veci, ktery bych se jinak bala realizovat, taky byl lehce dominantni (a to se mi hrozne libilo), jenze bohuzel taky az sem se na nem stala zavisla, zacal vic a vic casu travit s kamaradama. Ozval se mi treba jednou za tyden. Ale pritom to porad nechtel ukoncit. Me uz ani ten sex nebavil (bylo to hrozne rychly, jenom aby se ON udelal - nemela sem z toho zadnej pozitek, nekdy to spis bolelo, nebo sem se nudila..)Dokonce i zapomel na moje narozeniny, nezeptal se jestli sem udelala maturitu atd...
Ale stale sem se s nim NEMOHLA uplne rozejit. Citila jsem, jakoby me k nemu pojila nejaka zvlastni pouta...Nevim, mozna proto ze to byl muj prvni vazny vztah. Myslela sem na nej kazdy den, byla sem fakt zavisla..
Pak sem dikybohu mohla odjet za pracovni nabidkou do zahranici, a tam jsem poznala jak starostlivi a mili kluci umi bejt. Dneska bych si o nej uz neoprela ani kolo. Je to chudak. A ten tvuj taky. Pokud je mu jedno, ze ze sexu nic nemas, pokud se vedle nej necitis jako princezna (nebo aspon obycejne STASTNA), tak ho zahod! Jestli ti jde o to mit kluka, nejdriv musis odhodit tohohle prizivnika, abysis mohla najit toho, kdo te udela stastnou. Kdyztak se ozvi na peregrinn"centrum.cz
Packo

Na chvíli mi zatrnulo...jako by Milan popisoval můj život za posledních x-let. Byla jsem krásná, sebevědomá, milovala jsem, když se za mnou chlapi otáčeli, milovala jsem život. Zamilovala jsem se a podřídila MU všechno...bylo to fajn....do svatby,...pak už jsem jak mávnutím proutku byla jen průměrná kráva, náladová děvka, tuctovka,služka,tlustá ,hnusná... denně jsem slyšela, jak bych měla být šťastná, že "se mě ujal", protože by mě nikdo jiný nechtěl a nikdy bych se nevdala. Studovala jsem, chtěla jsem cestovat, kvůli němu jsem zůstala a dneska je ze mě ta šedá myš.Teď už je pozdě plakat nad rozlitým mlékem...

Markétko, vykašli se na něj dokud je čas. Později oceníš, když Tě Tvůj chlap obejme, místo toho aby Tě přiškrtil....

Marketko, i me, ac jsem dost silna osobnost, se stalo, ze jsem potkala tak silneho manipulatora, ktery se rozhodl, ze si me upravi k obrazu svemu, pro sve potreby. Postupne jsem citila, jak prebiram jeho nazory na zivot, ustupuje moje vlastni ja, nenapadne mi zvysoval davky sve pritomnosti ve vsem kolem me, pry jen a jen pro me blaho. No a co se na zaver stalo? Kdyz jsem se stala zavislou, tak me vlastne odlozil. Nikdy v zivote jsme se nezhroutila, tohle bylo poprve. Kdybych nemela pratele, praci, tak nevim. Asi bych se zblaznila (a to mi neni patnact). Takze drzim palce, aby se ti to podarilo prezit, ale odejdi. Nic jineho nezbyva, nikdo nema pravo s tebou manipulovat. Nejhorsi je, ze vim, ze mi chybi ta zavislost, nebyla to laska, hrozim se, co vsechno se v mem nitru nachazi.

Uz nechci byt se svoji pritelkyni a tak jsem ji zacal bit. JENZE!!! Misto ocekavanyho okamzityho rozchodu se me ted drzi jako kliste, protoze se ji to libi!
Asi jsem narazil na opravdovou masochistku, porad mi vola abysme se sesli a chce jen tohle a co ted. No zavaril jsem si to hezky.
Jenze je tad tak odvazana a vzrusena ze milovani je ted fakt super jako nikdy a me se to taky zacina libit. Mam v hlave zmatek.

Milá Markéto, obávám se, že tvůj přítel (mohu-li soudit z tebou uvedeného) je tzv. manipulátor, tedy perverzně narcistická osobnost (hezky to v následujícím komentáři vystihl Milan s popisem jeho známé). Pokud ti někdo soustavně snižuje sebevědomí, nebere v potaz tvá přání,přičemž tvrdí opak a,třeba nenápadně a plíživě,ti dává najevo, že bez něj nejsi nic, pokud ani v sexu nerespektuje tvé názory a "nenápadně" uvedený přístup zostřuje a posunuje,až pro něj jsi jen pouhým nástrojem jeho uspokojení, OKAMŽITĚ od něj odejdi. Minimálně si přečti knihu Isabelle Nazare-Aga: Láska a manipulace. Třeba se pletu (vlastně rád bych),ale takoví lidé jsou NELÉČITELNÍ.Znám z vlastní zkušenosti(bývalý mé přítelkyně) a některé rány se hojí dlouho a těžce.Hodně štěstí a pěkný den

Markétko, já ti přeji , abys sis vzala něco k srdci , co ti tady ostatní radí. A pomalu se ti dařilo zvednout svoje " JÁ " .
Tohle fakt není o sexu , ale o povaze tvojí a tvého přítele , kterému to vyhovuje.
Nedoporučuji manželství. !!!
Je to na tobě.

No Markétko - ty seš teda případ :-) Možná bys mohla zaběhnout k psychologovi. Měl jsem na prodejně jednu skvělou prodavačku. Bezva holka a šílená palba na mejdanech. Nedělalo jí potíže se milovat na veřejnosti, vyseknout strip v baru mezi cizíma a slušně zakalit. Pak se dala dohromady s klukem, kterej jí začal likvidovat. Bil jí, nadával, a vtloukal jí do hlavy, že je nicka, blbka - jen tak do domácnosti... Zakázal jí pracovat a byla pořád doma zavřená. Za rok se na nás přišla podívat troska - šedá myš v šedým flaušáku. Nenalíčená vobyčejná průhledná. Kdybych jí neznal jak eso večerů, kdy se za ní točili všichni chlapi, tak bych nevěřil. A proč ho neopustila? - Tvrdila: Jenže já nevím, na co bych měla být sebevědomá, když jsem ve všem taková obyčejná, nejsem nijak zvlášť hezká, chytrá, ani povahově žádný ideál...a hlavně se blbě seznamuju, sama kluka "sbalit" neumím, a ani jsem si nevšimla, že by za poslední dobu někdo o mě projevil zájem (z těch, co nevědí, že jsem zadaná)................

Hmm, že mám nízký sebevědomí mi řeklo už víc lidí, ještě než jsem začla chodit s ním (přítel se mi někdy snaží sebevědomí zvednout, i když někdy taky ne :-/). Jenže já nevím, na co bych měla být sebevědomá, když jsem ve všem taková obyčejná, nejsem nijak zvlášť hezká, chytrá, ani povahově žádný ideál...a hlavně se blbě seznamuju, sama kluka "sbalit" neumím, a ani jsem si nevšimla, že by za poslední dobu někdo o mě projevil zájem (z těch, co nevědí, že jsem zadaná). Já bych si asi nejradši dala na chvíli "pauzu", abych věděla, jestli se bez něj obejdu nebo ne, jenže to by se všichni hned dozvěděli, když s ním částečně (přes semestr) bydlím...blbá výmluva, hmm, ale i představa že bych všem musela říkat že jsme se rozešli (="nedokážu si udržet chlapa") je blbá, a samozřejmě hlavně ta skutečnost odloučení, nemám moc kamarádů, tak bych najednou neměla s kým trávit čas, komu se svěřovat...asi bych fakt nejradši odešla "ze vztahu do vztahu", ale to nevidím jako reálný (a co se týče jeho kámošů, tak ty já moc "nemusím" a bez něj se s nima nestýkám).

Honza má pravdu - v oblasti ponižování vzniká zvláštní stav, kdy muž v ženě zlomí sebevědomí natolik, že jí přesvědčí, že sama je úplně nemožná a de facto jej opustit nemůže, protože to bude její konec v životě. A čím je ten chlap větší magor, tím je na něm ta žena závislejší. Odejít bez války dokáže jen v tom ranném stadiu.

Hele a nestačilo by, aby se o tom dozvěděl nějaký jeho kamarád a nenápadně ho taktně upozornil, že jsi ve vztahu nešťastná a uvažuješ o odchodu? ¨To, že nikoho nemáš je věc velmi vážná - ženy málokdy odcházejí do nejistoty a pokud ano, tak už je to vážná věc.

Marketo jenze u tebe je to v prve rado o nizkem sebevedomi...
Co je to za nesmysl "nikdo jinej by me taky asi ani nechtel"? Zustavas s nim, protoze se bojis prave toho, co pises a kvuli tomu od nej i tolerujes veci, ktere se ti prici. Odhaduji, ze se ti od nej asi dostava i psychickeho nasili; nadava ti, ponizeje te, rika ti, jak jsi nemozna a ty jsi na nem o to zavislejsi.

Psát plusy a minusy nemá cenu, vždycky člověk podvědomě tíhne k jedné variantě...Asi jo, už dlouho někde cítím potřebu se s ním rozejít, protože nejen kvůli tomu sadismu/sobectví si ho neumím představit jako dlouhodobého partnera/manžela/otce svých dětí, jenže stejně to asi nedokážu...nikoho jinýho jsem zatím neměla a nikdo jinej by mě asi taky ani nechtěl a já nechci být sama, dopr.. jak se to dělá, rozejít se s někým, koho přecejen miluješ?

Tak to vzdej. Jak to čtu, tak mám pocit, že hledáš oporu k takovému činu. Že potřebuješ, aby Ti cizí dav řekl jednohlasně, že máš jít za jiným štěstím. Tak to udělej.
Před tím si ještě vezmi papír a napiš si vedle sebe do sloupečků - proč s ním jsi a vedle proč chceš odejít. Jestli Ti půjde vymýšlení proč NE - lépe a rychleji - tak to ani nedopisuj.

Hmm, taky mám pocit, že to Plachetnice docela odhadla, i když to, že přítele vzrušují některé SM praktiky, mám potvrzené přímo z jeho úst. Ale s tím sobectvím je to bohužel taky pravda. I když se milujeme úplně normálně, tak ze začátku se snaží mi udělat dobře, ale dřív nebo pozdějc ho to stejně přestane bavit, udělá se sám a pak akorát řekne "jé, já jsem hroznej, zase moc brzo, co?" a já si můžu "nakašlat", protože penis se mu hnedtak znovu nepostaví a rukou ani pusou mě až k vrcholu přivést nedokáže (přes všechny řeči o tom, že ženy orgasmus nepotřebují, mě vždycky chybí). A v normálním životě je to taky častý problém a důvod hádek, že třeba při trávení volného času dřív přemýšlí, zda by mohl jít s kamarády sportovat, než být se mnou - žádný výčitky z toho nemá, protože mi přece nezakazuje jet taky s nima, jen jaksi nevnímá, že já na ty adrenalinový sporty až tak nejsem...Hmm, asi bych měla častěji myslet na sebe taky já...
(jinak ještě Milane k tomu jak píšeš "levelu" - já mám pocit, že kdybych se s přítelem rozešla, tak by mi ty "hry" zas tak nechyběly, kdyby on s tím nezačal, tak by to zůstalo v nerealizovatelných fantaziích, možná že s jiným klukem bych se k takovým věcem - jako i třeba k tomu análu - vůbec nedostala, sama jsem spíš dost konzervativní)

Tak to jsem to špatně pochopil - já Tvůj první popis asi proletěl moc rychle. Nabyl jsem dojmu, že si hrajete podstatně ostřeji.
Takže takhle to vypadá spíš na "Ponižování" což je také jedna z velmi rozšířených potřeb.

Takže PLachetnice nabrala skvělý vítr - odhadla jsi to mnohem lépe...

Ještě k tomu levelu. - POkud se Ti ve 20 líbí lehké naplácání rukou na zadeček, tak je velmi reálné, že ve 25 to budou měkké důtky a okolo 30 roku klidně ostrá rákoska. To bych ale neřešil. Osud máme většinou napsaný jinde než na prdeli :-)

POřád se mi vkrádá taková ta životní symbioza, soulad, souhra... Mám kamarádku a její největší sen je, aby jí někdo chytil za vlasy a naprosto brutálně si to udělal její hlavou. Bezohledně, hluboko a prostřídat s fackami popliváním. Ejakulace na obličej je samozřejmostí ale i do nosu apod. Prostě se jí to líbí a já to neřeším ani nekritizuju ani nechválím. Je to její věc. Ale pokud se setká s Tvým přítelem při něčem takovém - tak.... nevím - nevím...
Vztah je soubor kompromisů a nikdo nemá mít pocit utlačení a křivdy.

Markétko, mně tvůj přítel nepříjde jako sadista, ale spíš trochu jako sobec, co se týče ohledu na tebe. Stříkání na obličej není sado - ale dělal to, přestože ses bránila, anální sex taky není sado, dokud při tom neřveš bolestí a nebrečíš a on si hned s čistým svědomím usne, na čtení SM povídek taky nic není, spíš jde o to, že asi na sebe a na své potřeby, bere větší ohledy než na tebe. Dovololila bych si předpokládat, že se trochu jako sobec a egoista projevuje i v chování mimo postel, budu ráda, když mě opravíš, že se pletu. Asi bych název diskuze přejmenovala - můj přítel je sobec. Hodně štěstí.

Jurass: to postříkání samozřejmě nebolelo, jenže mi to v té chvíli přišlo strašně ponižující (bylo to poprvé, netušila jsem, že to může být součástí sexu) a hlavně byl pro mě šok, že mě neposlechl, šlo spíš o "princip".
Milane: nevím, jestli si až tak "rozumíme". Už jsem několikrát psala, že bolest nechci, jedině snad něco opravdu lehkého jako pár plácnutí rukou přes zadek při souloži nebo silnějši stisk bradavek prsty, ale to co popisuješ nechci prožívat ani předstírat. Jinak je tvoje rada dovolovat partnerovi nenápadně čím dál méně raději než naopak, asi dobrá, jen jestli už není pozdě.

S alkoholem je to moc dobře. Víš ten Tvůj kluk by byl asi naprosto ideální materiál na ty testy, protože jak to vapadá, tak svádí uvnitř krutý boj právě s onou pomyslnou hranicí "rozumného" a "patologického" sadisty. Asi si plně uvědomuje dopad neuváženého jednání a na druhou stranu ho to šíleně láká. Jenže ono je to mnohem všechno složitější. Řada subinek si dělá takové zvláštní vlastní rekordy, nebo se chtěj ukázat a ta klasická stopka časem pozbývá na důležitosti. Už po roce jsou partneři schopni podle potu, barvy pokožky, rychlosti dechu, tepu, napnutí svalů a šlach velmi dobře odhadnout stav duše i těla svého protějšku. A mnohdy ono zakázané nakukování přes hranici je ten správný adrenalin - kdy určitá dávka nejistoty rozbouří v Tobě podstatně víc adrenalinu a potažmo i endorfinu. Kdybys měla partnera, který by Tě poslouchal naprosto přesně na slovo a skutečně na náznak stopky vypnul i proud a vodu, tak Tě brzy začne nudit. Z pohledu dominanta je zase fakt lákavé na hranici ještě malinko přidat - ale to se dělá při plné kontrole a v maximálním soustředění na vyvolané reakce. Zaútočit uprostřed orgasmu není ideální protože nefunguje ani sebekontrola - natožpak dohled nad partnerkou.

Poradím Ti jednu věc - pomalu a plynule si posunuj svojí hranici níž - aby si ničeho nevšiml. Vymluv se na léky nebo na co chceš - že máš malinko posunutý prách bolestivosti. A když bude Tvůj kluk vrcholit spusť preventivně slušnej nářek. U sadisty je bolestivý křik obrovským afrodisiakem. Vlastní činnost (ubližování - mučení) je jen prostředkem. Kdybys ani nemukla asi by se mu to nelíbilo. Samozřejmě bolest není nutno prezentovat vždy řevem - mnoho lidí to nemusí, nebo nemohou. Ale myslím, že mi rozumíš - zatnuté zuby, syčení, zadržování dechu, našponované svaly na krku, chvění, záškuby..... Prostě si to posuň - ale opravdu pomalu a nenápadně. A nezapomeň mu i tak sehrát občas uplakané a naštvané divadlo.

Třeba se Ti to takhle podaří udržet na uzdě.

Já tam moc sadismu moc nevidím. Postříkat partnerku spermatem, pomocí ruky ?
Nic nenormálního. Sprosté čtení, obrázky , později filmy . Tak to jsem vyhledával od 15ti let.
Četl jsem a prohlížel vše co vonělo sexem.
Hraběte SADE jsem promasturboval a přesto , mimo plácání po zadku , při souloži zezadu , jsem nic tvrdšího neaplikoval.
Mírnou hru na dominantního muže a submisivní ženu jsme občas se ženou, jako zpestření , dělali. Je to pomalé , vzrušující a je to příjemná změna, když má pár fantazii.

Milane, přítel by sám sebe určitě označil za toho "bezpečného sadistu", vždy když hrajeme nějakou tu "hru", tak slíbí, že hned přestane když se mi to nebude líbit a většinou to i dodrží, jenže je tu těch pár případů, kdy měl mozek zatemněnej blížícím se vyvrcholením (alkohol naštěstí moc nepije a nikdy jsme spolu nespali opilí) a skončil o něco později...A i když tvrdí, že mi nechtěl a nechce způsobovat bolest, tak v té chvíli bych si tu jeho lítost a omluvu možná představovala malinko jinak, opravdověji...
Fakt se nechci dočkat toho, aby mi více nebo méně "omylem" ublížil, ale na druhou stranu, někdy se mi to líbí, takže možná právě (naivně) doufám, že se nám to už napříště bude dařit ukočírovat...?
Taky nevím, zda jsem udělala dobře s vyhozením těch povídek, i když byly hnusný - jestli čtení takových věcí (příp. porno - ale zatím nemá v bytě video ani počítač) vede spíš k vybití představ nebo naopak posílí touhu to přečtené realizovat...
Ach jo, je to složitý...