PRO PEJSKAŘE - POMOZTE MI,DĚKUJU!!!

Nejsnadnější bude psovi nasadit košík,nejlépe umělý,který má dvojité dno a pes tak snadno přes něj nic nepropasíruje.Majitelé,kteří v sobě nemají vůdcovské sklony,budou těžko učit psa,že je musí za každých okolností poslechnout.To,že pes vrčí a nenechá si vzít kost jasně svědčí o jeho vyšším postavení vůči majiteli.'

Nevím jestli pišu pozdě a jestli se opakuji (nečetla jsem všechny příspěvky).Naši sousedé měli se psem stejný problém a vyřešeli to jednoduše-vždy nasazují venku psovi náhubek.'

Vy také, děkuji a přeji to samé.'

Dovedou neuvěřitelné kousky.Zatím se mějte a přeji uspěchy ve vychově.'

Ta naše zase drhne kožichem po sněhu, ale musí být takový ten ušlapaný, tvrdý a nejlepší když je trochu zledovatělej... Nebo začne hrabat třeba 30sekund v kuse úplně zuřivě ten led a pak ho začne kousat. To mi také přijde vtipný:-) Dneska si vylezla na takovej mírnej kopeček, lehla na záda a jela až dolů po hřbetu . A hlavou hrnula neuježděnej sníh a bořila se dovnitř.. ono to nejde moc popsat, ale fakt to stálo zato :-D'

Já se vždycky bavím,když ta naše blizna honí míček a ukouzne po ledu a zbytek jede po pr...kamarád se dnes málem uřval smíchy'

Aha-tak to máte dobré, že byla ještě mlaďoučká, to se dá lépe vychovat. Ta moje byla štěně, když jí našli(něco pod rok) a čekala štěňata. Hrozně zubožená, no hrůza. Ale vzali jsme si jí až po delší době, když jsem viděla, že tam pořád je. To byla hodná, poslouchala, nežrala hnusy, ale pak to začalo. Ona byla totiž zpočátku taková vystrašená a plachá, takže poslouchala, ale pak, špatnou naší (no, spíš mojí) výchovou si začala dělat, co chtěla. Přiznávám, že jsem jí rozmachala. Je těžký teď přeladit na jinou notu, protože to nechápe, ale jinak to nejde.Také bych byla ráda, kdyby sem psal nějaký zkušený chovatel, který tomu všemu rozumí. I by mě zajímalo, jak psa baví agility a cvičáky, a jestli je to vhodné pro každýho psa. Naše čuba miluju prolejzačky, skluzavky a houpačky :-) tak jestli by mělo smysl brát jí na nějaký ty psí cvičáky a tak.'

Ne-ta je od jednoho kluka-neuměla nic.Vyrůstala ale s batoletem,což pro mě bylo rozhodující,že je zvyklá na dítě-a skutečně je vůči němu trpělivá-spíše on se musí naučit chovat,ale jde mu to-jen ho musím usměrnovat,aby ji nebuzeroval-pes bere dítě jako štěně,takže si nemůže dovolit jí "vychovávat".Myslím,že toto téma,i když sem vlastně nepatří,byl dobrý nápad.Taky bych ocenila,kdyby se tu objevil nějaký opravdu zkušený chovatel a poradil mi,kde si nevím rady.Ony existují psí diskuse,ale rady tam za moc nestojí.A na reakci si počkáte třeba půl roku-tady to frčí.'

Můžu se zeptat? Vy jste si pejska pořídila také z útulku?'

Vidíte!Ted teprve si začne uvědomovat svou pozici.Také jsem byla před nějakým časem zoufalá,ale pak mi někdo řekl,že musím myslet jako pes,pokud chci něco po něm.Ona na toto bude reagovat dobře,protože to zná už od své matky.Nenechte se vystrašit případnou její nelibostí-toto byla první výchovná metoda,kterou poznala hned po narození.Nenechejte také psa,aby na vás lezl,když nechcete.Když se chcete mazlit,tak to je něco jiného.Ale pán určuje,kdy se mazlí a kdy hraje.U štěnat je to trochu jiné-těm musíme dopřát hru častěji-později by byla nevyhraná a zlá.ale nemyslete si-jakmile je u nás víc lidí,tak vypne a přestane poslouchat také-nemůžu jí odnaučit vítání skákáním po lidech.Mě už to nedělá,ale jak někdo přijde,má takovou radost,že je v amoku.A lítání za psama?Ani mi nemluvte!Ale je ted v pubertě,snad to přejde.'

uma:zajímavé, co píšete, vidím, že o tom víte hodně. Vyznáte se v tom. Ráno jsme zase byly venku - já a fenka:) - a zkusila jsem praktikovat chňapání za krk, ale tak jak radíte: pořádně k zemi a pevně držet. Reakce mě překvapila - vytřeštila na mě ty svoje hladový kukadla a asi jí to dost překvapilo, byla fakt taková jako podřízená, nebo jak to popsat. Pak jsem jí pustila, zvedla jsem se, a ona seděla pořád na místě, tak jsem se kousek vzdálila, ale pořád seděla. Tak jsem řekla: "jdi!" a poslechla, šla až na můj příkaz, a to nikdy předtím nedělala, vždycky si dělala, co chtěla ona. Je tedy možné, že jsem jí překvapila?? Že to nečekala, a tak nevěděla, co ode mně může čekat dál?'

No to bych neřekla-pes bude bránit vás.Pes vás nemusí mít rád a také nemá-tedy svým způsobem-je oddaný a závislý na vás-to že vás brání,nemá co dělat s láskou,ale s jeho vlastním přežitím.On vás brání,aby přežil,protože si myslí,že bez vás nepřežije.Takže vlastně brání sebe-tím,že brání člena své smečky.Pes je absolutně loajální-a to není málo!'

To člověka zamrzí, já chci, aby mě milovala, protože já jí muluju také. Kdyby se měla rozhodnout jestli bude riskovat aby mě zachránila a nebo jestli utéct, aby zachránila svojí kůži, tak se rozhodne pro sebe. Prý i medvědi, kdyby se měli rozhodnout pro své děti nebo sebe, tak vyhraje jejich pud sebezáchovy...To mě mrzí, já bych první běžela pro ní. :-('

Když vrčí,držet dál a pevněji-nelíbí se mu to,protože ho porážíte.Pes od přírody bojuje o své místo a musí cítit převahu svého pána.To víte sice malý terier,ale přesto terier.pes nehraje na mít rád-ono mu je jedno co cítíte-stejně tomu nerozumí.Pes je vděčný,věrný,ale nemiluje-to je zásadní chyba,kterou my lidi děláme-že si je pleteme s lidmi.No,taky mě to zklamalo..On se přizpůsobuje umělým podmínkám,které jsme mu dali,víte?On žije ve smečce-s vámi a to mu zaručuje přežití.To je jediný důvod,proč Vás nějak respektuje-ale musí Vás respektovat absolutně.To,že mu dáváte nažrat ještě neznamená,že jste pán.Taky jsem si myslela kdysi,že jsem pán automaticky-chyba .'

Díky za rady. Něco jsem už takového četla (dát psovi najevo nadřazenost), ale asi jsem to dost podcenila. Přišlo mi to zbytečné, domnívala jsem se, že bude stačit, když ho budu mít ráda, ale je to hold zvíře. Díky moc. K.'

Toho se opravdu bát nemusíte-psa to nebolí a je to jeden ze způsobů,jak mu ukázat,kde je jeho místo.Víte jak by dopadl,kdyby si nedovolil uposlechnout člena psí smečky?!To,že jste se psa ujala a přivedla si ho domů,ještě neznamená,že jste pán.Nejdřív ji o tom musíte přesvědčit.Ve spoustě případů je pánem ve skutečnosti pes a dokud ho nepřesvědčíte o opaku,tak skutečně nebude brát vaše usměrnování vážně.Pokud je tam vztah fena a žena,je to vždycky problematičtější-tím spíše,když je v domácnosti i muž-čuba si tím pádem automaticky nejvýše ve smečce vybírá jeho-v drtivé většině.U nás je to taky tak.Ale poslouchá mě i přesto,jelikož jsem ji ukázala,že za ním jsem ve smečce já.zkuste dodržovat pár rad:např.do dveří vcházíte první vždy Vy,co je vaše místo,nemá ona nárok-nesmíte ji ustoupit-pokud se válí po vašem gauči a vy tam chcete,musí dolů.do její misky můžete sáhnout,kdy se vám zlíbí-chovatelka mi poradila,abych to dělala často-i při jídle-jen tak tam hrábněte-pokud zavrčí,tak okamžitě udělejte to,co jsem výše popsala-za kůži a zatřást-nebo dokonce k zemi-pevně.Takto postupovat pokaždé,když se jí nebude líbit,že děláte něco,co dělá běžně člen smečky výše postavený.je toho více,ale snad jste pochopila,jaký způsob chování mám na mysli.Samozřejmě,pokud pes vycítí,že člověk je bačkora,tak bude mít vždycky navrch-ale já předpokládám,že Vy nejste.Musí pochopit,že jste nad ní a pak bude přístupná výchově.Možná budete sama překvapena,že jste si doposud opravdu jen myslela,že vládnete,když Váš pes bude reagovat podrážděně na tyto běžné "ustrky".Nemám to samozřejmě ze své hlavy,nedovolila bych si Vás krmit diletantskými radami-jsou to rady,které mi dal zkušený chovatel a veterinář.Já si je akorát ověřila v praxi.'

Ahoj, mám doma pejska a máme podobný problém. Je to jorkšír a já našla jediné řešení - být neustále ve střehu a kdykoliv to vypada, že by rád něco sežral, zařvat fuj. Dlouhodobě to však nefunguje. Přijde mi, že když to má v genech, tak mu to tam už zůstane a že ani tresty nepomohou. Byla bych ráda, kdyby jste mi někdo poradil s tímto problémem. Když se snažím psa potrestat (vytahání za krkem), příšerně na mě agresivně vrčí, až mu tečou sliny. Dostanu z něho strach a nechám ho být, ale vůbec se mi to nelíbí, to by přeci neměl. Díky za názory...'

OK :-)

Já Vám ještě napíšu,ted letím.'

Ano - mého otce poslechne víc. Ale toho vídám občas. Zdá se, že má u ní větší autoritu. S tím chňapáním za krk - máte pravdu, že se trochu bojím, abych jí neublížila, budu to zkoušet, ten náhubek koupím - uvažuju o tom už delší dobu.'