Proč pořád vzpomíná na svou bývalou?

Neptej se na jeho minulé sexuální vztahy/zkušenosti. Třeba bys to pak nemusela "ustát". A možná by ses pak chtěla s těmi předešlými srovnávat... Fakt, nechej to spát.

Minulý týden jsem tu založila diskuzi na téma "Ptát se partnera na předchozí vztahy?" Pravý opak této. On je můj první a zná mě od mého prvního polibku, takže není co řešit. Ale já o jeho minulosti (co se týká partnerek) nevím skoro nic. Jen to, že měl dva tříleté vztahy (mezi nimi se vzpamatovával 2 roky z rozchodu, i mezi tím posledním a mnou - pokaždé se s ním rozešly ty slečny a moc ho to ranilo. Nic o nich nikdy neříká a když náhodou někdy omylem něco, tak o nich mluví hrozně škaredě. Což se mi nelíbí, i když se s ním rozešly (ta první si našla jiného a ta druhá řekla, že to nemá cenu a odjela do zahraničí), přeci jen, zažil s nimi jistě krásné chvíle, miloval je, nelíbí se mi, že o nich mluví tak ošklivě (ale schází se s mladší sestrou té poslední, tu má hrozně rád, a podobný vztah si jakoby "buduje" s mojí mladší sestrou, skoro se nevídají, nic, ale je to jeho "milovaná sestřička" a když si představím, že bychom se jednou rozešli, o mně mluvil škaredě, ale "sestřičku" měl rád a scházel se s ní, přijde mi to hrozně nefér, protože ta partnerka s ním všechno prožívala, spoustu dobrého, ale i zlého, znám ho ze stránky, jako jiní - i moje sestra - nemůžou, že to s ním není až tak ideální, partnerka, i když ex si zaslouží si více úcty než ta sestra).Jsme spolu 2 roky. Před pár dny jsem se mu svěřila, že jsem zvědavá, jaké byly jeho minulé vztahy, že mě to zajímá, a také že mě zajímá, kolik měl sexuálních partnerek (nevím, myslíte, že mám právo to vědět, nebo je to soukromá věc?). O minulých vztazích, o těc "ženských" neřekne nic, o těch sexulních parnterkách se zmínil (ne přesné číslo, ale něco řekl).Doslova jednou řekl, že ty holky pro něj umřely. Je dobře, že to uzavřel, je to pryč. Ale nejhorší je, že si z těch předchozích vztahů donesl do našeho spoustu negativního. Mám pocit, že se obrňuje, dělá si odstup, bojí se dalšího zklamání, kdyby přišlo, aby tolik nebolelo, ale je to vůči mě hrozně nespravedlivé. Už si odbyl romantické věci (např. nechodíme za ruku, nechodíme na procházky, nedá mi "jen tak" pusinku a neobejme mě, nepochválí mě, neřekne mi, že mi to sluší, a neřekne, že mě má rád - říká, že není důležité to říkat, někteří kluci že to tak říkají ani to tak nemyslí, to je pravda, ale někdy to potřebuju slyšet, a ne jen, že tamta je v něčem šikovná, a já jsem pomalá, taková a maková),jsou to v podstatě maličkosti, které mi chybí. Říká, že si v podstatě dělá co chce, a ví, že mě to třeba trápí, ale že on taky nechce, abych se mu přizpůsobovala, obětovala. Ale já jsem obětovala už hodně, a nevadí mi to, mám ho moc ráda, miluju ho. Ale když chci do divadla, na koncert, na ples...Jedině sama. Řekl, at si klidně jdu na ples, že mi sežene lístky a já at si seženu partnera, že mu to nevadí, a tak podobně...Já jsem udělala asi chybu od začátku, že jsem se mu sama dobrovolně automaticky uplně podřidila, on cítí, že mě má 100% jistou, že ho uznávám pomalu jako Boha. Chtěla bych si někdy připadat taky jako milovaná princezna. Já vím, že mě má rád, dokázal mi to už i jinak, ale také je pravda, že kvůli němu často pláču a když porovnám okamžiky, kdy se trápím a kdy jsem šťastná, tak těch druhých je minimum. Nejšťastnější jsem byla v létě na dovolené v zahraničí - bylo to jako sen, tak se ke mě choval nádherně.Tak tady to vidíš, rozepsala jsem se tu i o problémech, které k tomu tématu nepatří, ale prostě mělo to být o tom, že ty už nemůžeš o jeho ex slyšet ani slovo a já jsem se sama ptala. Ještě dodám - mě bude 20, jemu 31.

Zdrovna jsem byla na úřadě a potkala jsem tam jeho bývalou na kterou tak rád vzpomíná - nenapadně se zadívám a musím říct, že fyzicky je mi podobná. Že by si mě chlap vybral jen pro to, že jsem ji podobná? Já vím, že nejjednodušší řešení je, se ho na to zeptat - ale stejně řekne, že to není pravda - tak ci si mám pak myslet....

Adriano, a proč si myslíš že svému současnému neubližuješ. To teda ubližuješ a pořádně. Jak mu asi musí být, když pořád vzpomínáš a srovnáváš? Jak by bylo tobě, kdyby ti řekl "ano miláčku, tvuje buchty jsou moc dobrý, ale Alenka je měla lepší" atd., atd. Jak se někdo může vrhat do jinýho vztahu když pořád myslí na toho předtím. Zmínit se o nějaké situaci, např: "na Kokoříně jsem byla před dvěma lety a viděla jsem tam to a to a bylo to super", proč ne, nemusíš zmiňovat že to bylo zrovna s ním, byl to kus tvýho života a zažili jste spolu spoustu věcí, ale musíš ho z těch řečí vyeliminovat. Já jsem si vzala rozvedeného a kdyby mi vzpomínal na jeho starou, tak ho utluču pantoflem. Naštěstí to nedělá, protože je mu úplně volná a to s ní taky prožil 6 let.

Tohle jsem delala taky...mela jsem potrebu rict vsechno co jsem mela s ex spolecnyho. Kdyz jsme byli nekde kde jsem byla s ex muj kluk to hned vedel...bylo to tak se vsim. Naopak on mi o sve byvale nikdy nevypravel. Casem jsem si uvedomila to ze on o mem zivote s expritelem vi vsechno a ja o jeho ex nevim skoro nic. Prisla jsem na to ze jsem vsechno tohle delala pro to ze jsem se chtela dozvedet vic o jeho zivote s ex. Jsem rada ze jsem mela tak chapaveho pritele...protoze nekdy to bylo opravdu moc tezke me poslouchat. Ted uz nemam skoro co rict. Dosli mi zazitky a muj milacek ma konecne pokoj :) Chi chi ted si pripadam jak psychopat kdyz si vzpomenu co vsechno jsem mu navykladala. I kdyz jsem mluvila o svem ex skoro porad kdyz se nasla nejaka prilezitost, mela jsem v srdicku vzdy toho kdo mi naslouhal a nechal me vypovidat...meho pritele. Bohuzel nevim jak to berou chlapy, obcas premysleji jinak nez zensky!Par veci od byvaleho pritele mam stale doma ale to ma i moje draha polovicka...neresim to. Jsou to proste jen veci.

A za jskych okolnosti se spolu rozesli? Proc? Kdo to ukoncil?Ja taky porad myslim na byvaleho a mluvim o nem pred tim soucasnym ikdyz rekne ze ho to nezajima a me to mrzi, ze to nechce slyset. Byla jsem s nim 1,5 roku a pripada mi to jako velky kus zivota co jsme spolu prozili, byli jsme spolu skoro porad..a taky se vzdycky otocim po klukovi na zavodnim kole(oén jezdil) nebo po klukovi s delsimi vlasy jako mel on. Partner o tom vsem vi..Doufam ze mu tim neublizuju, nejak mi to ani neprislo, ja miluju toho soucasneho a chci s nim byt az do konce sveho zivota,ale proste na toho predchoziho nemuzu zapomenout, ikdyz vim, ze nas vztah nemel budoucnost:(Tak at to vidis i z druhe strany...ja si ted budu davat vetsi pozor a pokusim se o tom byvalem tolik nemluvit:(aaach jo:(

me prijde,ze si pritel svou byvalou trosku zidealizoval,takze mozna uz nemiluje tak ji,jako jakysi idela ve sve hlave,do ktereho obsadil prave ji. No idealni by bylo,kdyby se vse,co mu pripomina jeho byvalku stalo pro neho ne tak prijemne - maly pes ho kousne do lytka,velmi neprijemna zdravotni sestricka popripade divka co ji je podobna a tak.Jsou to takove smesne priklady,ale proste mu nejak odidealizovat jeho ideal.nic jineho me nenapada.

Jeanette spletla sis forum myslim ze Sase by nak moc nepomohlo kdyby hladila pavouky a jezdila v malym vytahu.

Klasický případ závisláka. Je na ní prostě závislý. A obávám se, že pokud se zbaví této závislosti najde si jinou. Alkohol, drogy, hrací automaty, internet. No, nezávidím Vám to. Máte jedinou možnost, jak se z toho nezbláznit a nebýt stále ta druhá. Asi tušíte jakou.

Zdravím, mám takový dotaz - a ráda bych věděla co právě vy na to říkáte.Žiji už nějaký ten rok s jedním přítelem a ten nedokáže zapomenout na svou bývalou. Se kterou byl jen rok. Kdysi o ní pořád mluvil jaká to byla skvělá ženská atd...Samozřejmě jsem si nic nenechala líbit a vždy mu jasně řekla, že o ni nechci slyšet. Jenže mu to nějak nedocházelo a bez ostychu mluvil dál..kde pracovala,kde bydlela, jak bydlela, co delala rada a co delali dohromady. No zezačátku jsem tomu nechala volný průběh ale pak už mě to fakt štvalo....a neustále mu vštěpovala že to není vhodné až nakonec po roce ho to přešlo. Jenže od té doby mám pořád takový pocit, že na ni myslí, ona pracovala jako zdravotní sestra a od té doby miluje - vysloveně miluje všechny zdravotní sestřičky. Jak jdeme - což není často po nemocnici, tak po každé čumí a stále nějakou zastavuje a vyptává se na cestu kde máme jíd - přitom cestu už dávno vím.Měla ráda malé psy, takže jak vidí - nějaké podobné plemeno - tak mi připadá že "taje". Tu jeho bývalku jsem párkrát viděla, takže vím jak vypadá.Takže jak vidí nějakou podobnou tak se na ni nemůže vynadívat. Dokonce na naši společné obývací stěně stále stojí její darovaná keramika kterou můj milý dostal. Vždycky ji nenápadně sundám a schovám do šuplíku - ale nic nepomáhá - jen co se otočím zas tam stojí. Jak noční můra. No fakt nevím jak dál. Co na to říkáte. Jinak je to vcelku fajn chlap pokecáme spolu a celkem si i rozumíne. Jen ten jeden problém mě štve....

Co nejvic se schvalne dostavat do tech situaci. Takze hladit a hrat si z pavoukama, byt darcem krve a jezdit v malinkem vytahu. A to si, prosim, nedelam legraci. Nejdriv to bude na umreni a postupne to bude normalni soucast zivota. Ja jsem takhle na radu jednoho dr psychologa lecila PP. Dostala jsem od neho za ukol SCHVALNE vyhledavat situace ve kterych mne prepadla P ataka. Prepadla mne jeste asi ctyrikrat a kdyz jsem to absolvovala popate, tak nejednou nic. Je to hodne tezky, ale zvladnutelny. Drzim palce!!