Prosím, jsem tu zase. :-((

Holky k žádným starším...Ideál-chlap se začíná zklidňovat a ženská se rozvíjí jak růžička,chlap je ješitně pyšnej nad tvým rozkvětem a nechává zčásti volné pole působnosti,nesmí v tom figurovat děti,to všechno vkládá do tebe...

Holky k žádným starším nechoďte, co budete dělat se starym strejdou, až vám bude čtyřicet a jemu šedesát?

Katko23, jak to celé nakonec dopadlo? Zůstala jse s ním nebo odešla k tomu staršímu?

Tak"tyhle dve blby veci" mi chybeli ve vsech vztazich a pokazdy jsem odesla./Dva 6 lete jeden 3 lety/.Tu bolest znam vzdy u me trala zhruba pul roku a to tak ze dost:-( Pak to ale vzdy absolutne preslo a byla jsem rada jak jak jsem se rozhodla.Je to asi u kazdeho jine ale pro me je ta "harmonie" ve vztahu dulezita a mam vyzkousene ze kdyz uz neni tak ani nebude.At delam co dela.Je to muj syndrom"at je to jako na zacatku" :-)) vim ze to nejde ale takovy ten vztah jako po 30 letech,nevsimavost atd.to nechci to bych byla radeji sama.Hrozne me to ubiji.Ale urcite nekdo to ma zase jinak:-)

Katko,jak žiješ?Chodíš ještě na doktorku?

Katko,znám to, prožívám v současné době něco velmi podobného.To, co psala kkhatka, s tím bych se moc neztotožňovala. Respektive, jí to může klapat a vycházet (ovšem jak dlouho? co když se ten její dovtípí, jak to všechno je? on si nakonec taky zaslouží lásku...), ale ty jsi pravděpodobně jiná. A já si taky například nemyslím, že vztah, kde to neklape v posteli, k něčemu kloudnému směřuje. Mám vlastně ten stejný problém a taky mám srovnání a vím, jak může dobrý sex vypadat. Ale až příliš často se tady na doktorce objevují příběhy lidí, kterým sex neklape (a dostane se to do šíleného stavu, kdy se jeden nebo druhý trápí nebo se cítí ponížení odmítáním), a obvykle tam zazní něco v tom smyslu, že kdyby ti lidé mohli vrátit čas k tomu bodu, kdy si uvědomili, že jim to neklape v posteli, nikdy by si dotyčného/dotyčnou nevzali. Pak mají třeba děti a jiné závazky a odchází se těžko.Spíš ti to řeknu takhle: v každém vztahu musí existovat tři pilíře - oddanost druhému (= obdiv), důvěra a vášeň. Pokud tam jedno není, tak ten vztah pevně nestojí, ale jen se tak jaksi kolíbá.Nevím, kolik ti je, to rozhodování o vztazích u žen aspoň hodně ovlivňuje. Ale doporučuji ti risknout to, protože si myslím, že tady neplatí to staré známé lepší něco než nic. Zkus teď najít sama sebe, dát si i třeba chvíli pauzu od vztahů, ujasni si, co od partnera očekáváš a pak vykroč dál. Lhostejno, jestli k té o 13 let starší lásce, nebo k někomu úplně jinému. Držím palce a klidně mi napiš na mejl víc.

Jsem tu zase. Ale tentokrát už jinak. Rozešla jsem se s přítelem, dnes si doodstěhoval všechny věci. Teď jsem sama a jen pláču a pláču. Nejsem zvyklá usínat sama, nejsem zvyklá, že nikdo nepřijde domů. Doufám, že tenhle stav brzy přejde. Popravdě teď nemám na toho staršího ani náladu, ale to je asi tím, že si prožívám rozchod. Je hrozný být v bytě sama a všude ho vidět. Nejhorší je, rozcházet se v dobrém, my jsme si totiž vlastně nic neudělali. Jen nám to neklapalo v posteli a chyběla komunikace. Tyhle dvě blbý věci... Ale asi to tak má být. Mějte se všichni krásně.

Kkathy, dostala jsi mailíka?

Díky! Už jsem ti písla. No, tak aspoň v tom nejsme samy, co? :-)))))))))))

Ahoj Katko,jsem z prahy a je mi 23(teda v říjnu už 24).S přítelem jsem od 15ti a vlastně skoro od začátku spolu bydlíme.Miluje mě strašně moc a já jsem taky blbá,že si toho vůbec nevážim.Muj mailík je u jména.Když budeš chtít,tak samozřejmě můžeš napsat,budu moc ráda.Měj se krásně.Katka

To: Kkathy. Děkuju moc moc moc. To jsou přesně moje slova. Já bych šla, ale to co mi brání, je moje odvaha. Nemám odvahu opustit přítele. Nevěru tu nepovažuju za odvahu. Přítel je ten nejhodnější, miluje mě, věří mi a já ho takhle zklamu. Někdy si říkám, že si tak hodnýho kluka nezasloužím, ale když od něj odejdu, takového už nepotkám. Teď máme celé léto krizi. Vůbec spolu nespíme, když se mě dotkne, nic to se mnou nedělá. Vůbec tam není ta vášeň, která tam byla, když jsem byla s tím starším. A taky si s tím starším strašně rozumím a s přítelem si nikdy tak nepopovídám...Ale na druhou stranu...Prostě kolotoč, je to pořád dokola. Myslela jsem, že se to prostě vyřeší, ale je to stále stejné. Akorát jen ubližuji příteli lhaním, co mi je, proč jsem taková, co se děje... Nemůžu mu říct, že myslím na jiného. I když něco už jsem naznačovala. Myslím, že jsme na tom obě stejně. Kkathy, kolik ti je, že píšeš, že jsi ještě mladá? A odkud jsi, prosím? Ráda bych si s tebou napsala pár mailíků, myslím, že v tomhle máme "bohužel" dost společného. Ráda bych ti dala vědět, jak jsi psala, jak to dopadlo a jak jsem to vyřešila, ale já stále nevím a pořád se v tom jenom potácím. Doma tichá domácnost a sama se v tom strašně ubíjím. Někdy si říkám Proč?Co slyším od ostatních, všichni jsou ty nejšťastnější, tak proč já ne?Těším se, až napíšeš. Moc jsi mi pomohla, jsem ráda, že mi rozumíš. Popsala jsi přesně moje pocity. Díky. Zatím papa

Ahoj Katko, já už jsem ti psala jednou.A víš co jsem ti radila? Zustat s přítelem a snažit se to vylepšit....Měla bych říct, že pokud nad tím uvažuješ ještě teď, tak bys měla jít za láskou...ale to já neřeknu.Nemyslím si to.Já stejný problém řeším pořád dokola vlastně už od začátku vztahu (mimochodem,dnes jsem s přítelem devět let),ale nikdy jsem se neodhodlala ho opustit.Chyběl by mi,moc.Mám ho ráda.Nevím, proč blbnu a chci od něj, asi to bude tím věkem, že jsem ještě mladá a chtěla bych si užít...nebo já nevím čím.Ale ikdyž mám pocit, že miluju někoho jinýho, tak bych mu ublížit nedovedla.Vím, jiným se to radí...Znám to, mě všichni radili od začátku ať jdu od něj,protože hrozně žárlí,ale já žádný rady neposlechla a jsem ráda...Tak nějak asi čekám,až mě sám přestane mít rád.Nechci ničím ničit nic pěknýho,co jsme za ty roky zažili...A nikdo za to ani nestojí.Ty to asi máš jinak,chceš být s tamtím.Ale to třeba už jen proto,že doma neni pohoda.Chceš hledat štěstí jinde.Ale třeba to neni nutný, i tu lásku,k tomu druhýmu můžeš ve vztahu využít.Je jasný,že když spolu dva lidi bydlí,tak už vám ze sebe samou láskou neběhá mráz po zádech.Ale sečti si ty roky,a koukni zpátky,jestli to za tu záchranu stojí...a jestli si budeš jistá,že ano,tak zachraňuj.Jestli ne,tak s nim promluv a uvidíš.Nemusíš hned řikat všechno narovinu.Stačí si ho jen nějak proklepnout,třeba ani on už neni spokojený,ale třeba mu jen chybí tvoje láska.Chlapy vypadaj blbý, ale tohle náhodou poznaj,že se něco děje.Ale problém je v tom,že to neřešej,ale mlčej a trucujou uvnitř.A mysli taky na to, co bude s tamtim druhym po pár letech?V každym vztahu po letech zamilovanost vymizí a je jen na lidech,čím jí nahradí...Věkovýho rozdílu bych se nebála vůbec.Bála bych se spíš přijít o někoho, kdo mě miluje... jenže který z těch dvou? Jestli máš odvahu,a to asi máš, když už jsi přítele s tamtim podvedla, tak můžeš jako jednu možnost třeba udělat to,že si dáte s přítelem pauzu...a uvidíš,jak to vezme on... Ale mysli na to, že ta krize kterou máte, může být jen obyčejná krize a že se dá v pohodě přejít.My jich měli snad tisíc a jsme spolu teď šťastný a pořád jako zamilovaný.Jen nesmim myslet na nikoho jinýho,což mi dělá problém,protože jsem už 5 let zamilovaná do kamaráda...ale prostě nechci nikomu ubližovat,tak to nikdo neví...ani jeden a ani kamarádkám jsem to neřekla, nikomu.A tak to musí zůstat.Jsem ti asi moc nepomohla,viď?Když v tomhle ani radit nejde moc.Srdce by ti radilo běž a udělej to.Ale mozek a zkušenosti a vzpomínky říkaj zustaň a snaž se...Nejlepší je dopracovat se k takovýmu názoru,že budeš myslet na oba,ale odoláš pokušení (to je těžký,vim) a zustaneš s nim a budeš čekat,co samo přijde.Ale každopádně bych si přítele nebrala,dokud si nebudeš jistá.Pak se hned rozvádět,to ničí oba.Ale já jak se znám,tak bych s přítelem hlavně hodně mluvila,oni to chlapy nemaj rádi.Ale pomůže to oběma.Radši už končim....Měj se krásně, a dej vědět výsledky...:o)

Ahoj, můj přítel je starší o 17 let. Věkový rozdíl mi nevadí a nad tím, co bude za 10, 20 let raději nepřemýšlím. Důležité je, co je teď. Kdybych byla na tvém místě, tak bych šla za tím starším. Vztah s tvým současným přítelem bych neprodlužovala. Podle mě to nemá cenu. Ale to je jen můj názor.

Prosím, řekněte mi jen váš názor, nechci žádné románky. Děkuju!!!

Prosím, řekněte mi jen váš názor, nechci žádné románky. Děkuju!!!

Je to už 5 měsíců a jsem tu zase pro radu. Před 5 měsíci jsem hledala radu, odpovědělo mi 47 lidiček. Ale jsem zase tam, kde jsem byla. S přítelem jsem zůstala (3 roky spolu bydlíme), ale stále myslím na toho staršího (o 13 let). S přítelem spolu už vůbec nespíme, nesmějeme se... atd. Je to krize? Nebo náš vztah opravdu končí? Mám to překlenout a vydržet to? Je to normální? A nebo se mám rozejít a jít za tím starším? Bojím se věkového rozdílu... Teď to jde, ale co za 20-30 let? Máte někdo podobnou zkušenost? Napište mi, prosím. Jsem zoufalá a nevím, jak dál.