Psychiatr versus psycholog

Radši nejdřív za psychologem. Já se léčím na psychiatrii od 14 let, ve 12 letech jsem poprvé byla u psycholožky. Myslím si, že kdyby do mě tenkrát ve čtrnácti nezačali cpát psychofarmaka, dokázala bych se ze svých problémů dostat bez nich, bohužel jsem je brala dlouhodobě, teď už neberu skoro nic, ale ta cesta za zbavováním se léků byla dlouhá a bývala bych si ji mohla možná ušetřit. Potíž je v tom, že spousta doktorů nemá na pacienty čas, a tak do nich cpe prášky horem dolem a naivně si myslí, že se tím všechno vyřeší. Bohužel i do těch, kteří by mohli zvládnout svoje problémy čistě s psychologem. Jsou samozřejmě psychické nemoci, kde asi není jiná cesta než léky (např. schizofrenie), ale věřím, že spousta lidí s psychickými problémy by je brát vůbec nemusela.

Presne na tohle bych taky rada cetla nejakou chytrou odpoved, bohuzel taky netusime, jak dostat psychicky nemocneho cloveka na psychiatrii, kdyz tam sam nechce. Obavam se, ze dokud se nic nestane, nic delat nemuzeme.

Dobry den, mam dotaz ohledne psychicke poruchy, kterou trpi maminka.Mam jiz nekolik let trpi nejakou fobii na lidi a dalsimi problemy.Nechodi mezi lidi, nepracuje a nestara se o naseho mladsiho nezletileho bratra. O vse se starame my s tatou.Otec se s ni kvuli tomu rozvedl.Mama miva hystericke zachvaty.Neprizna si,ze ma nejake problemy.A tvrdi, ze zadne nema.Takze odmita jit k psychiatrovi.Snazili jsme se ji pomoct. Byla jsem s tatou kvuli tomu u psychiatra, ale tam nam rekli,ze nam nemohou pomoci, pokud mama neprijde sama. A ze lze to resit pouze pres policii.Ale to by mama musela neco provest.Poradite mi, jak ji mam dostat k doktorovi, aby se lecila a zacla konecne take zit? Dekuji.

Dobry den, ma dotaz ohledne psychicke poruchy, kterou trpi maminka.Trpi nejakou fobii na lidi.Nechodi mezi lidi, nepracuje a nestara se o naseho mladsiho nezletileho bratra. O vse se starame my s tatou.Otec se s ni kvuli tomu rozvedl.Mama miva hystericke zachvaty.Neprizna si,ze ma nejake problemy.A tvrdi, ze zadne nema.Takze odmita jit k psychiatrovi.Snazili jsme se ji pomoct. Byla jsem s tatou kvuli tomu u psychiatra, ale tam nam rekli,ze nam nemohou pomoci, pokud mama neprijde sama. A ze lze to resit pouze pres policii.Ale to by mama musela neco provest.Poradite mi, jak ji mam dostat k doktorovi, aby se lecila a zacla konecne take zit? Dekuji.

Ahoj vsichni!Asi pred dvema lety se objevil problem v rodine, ktery by rozhodil hodne lidi, nejen me, nezvladala jsem to, byla jsem v depresich a znamy my doporucil psycholozku, ktera me pak nasledovne napsala doporuceni pro psychiatricku, ktera mi dala prasky.(co vim, tak prasky pise prave psychiatr). Obe dve si se mnou povidaly a kdyz pominul ten problem, tak jsem vlastne ze dne na den prasky vysadila (nema se to, ale ja nemela silne davky). Od te doby jsem v pohode a vubec se ale nebranim jit kamkoliv znova, zila jsem v Americe a tam je to dokonce normalni mit doktora na dusi, vzdyt tato doba je silena, tak kdyz musime k zubari, tak proc ne k cvokari?:) Myslim to vseobecne, ja si rada popovidam s nekym, kdo tomu rozumi. Rada bych zasla nekam tady v Praze, ale nevim spis, jak to je, jestli bych ted musela platit za navstevy nebo jestli to automaticky hradi pojistovna...(tenkrat jsem neplatila nic)

Ahoj Verčo, nemůžeš napsat trošku konkrétněji, co Tě trápí? Možná bych Ti pak mohla poradit lépe.Zatím tedy jen obecně rozdíly mezi psychiatrem a psychologem: 1)psychiatr je člověk, který vystudoval všeobecné lékařství a poté si udělal atestaci z psychiatrie. Má tedy vždycky titul MUDr. Oproti tomu psycholog studoval obvykle jednooborovou psychologii (u klinických psychologů ani nic jiného nepřichází v úvahu) na filozofické nebo podobné fakultě. Tím to ovšem nekončí a k rehabilitačnímu pracovníkovi bych ho nejspíš nepřirovnávala, protože pokud chce působit jako klinický psycholog, musí si udělat z klinické psychologie atestaci, při které je kromě sumy znalostí vyžadováno také několik let praxe pod supervizí (aktivním dozorem) zkušeného psychologa a výcvik v terapii (který si obvykle psychologové platí z vlastních zdrojů a stojí je desetitisíce korun, ba i víc). Z titulu kvalifikaci psychologa nepoznáš, dřív býval nějakou dobu hned po vystudování PhDr., teď je Mgr. a atestací se na něm podobně jako u lékařů nic nezmění. PhDr. se nyní dává za tzv. "malý doktorát", což je ale akademická záležitost, která Tě asi moc nezajímá. Někteří kliničtí psychologové si tento titul pořídí hlavně proto, že vypadá na cedulce na dveřích lépe než Mgr. :-)2) psychiatr může předepisovat léky (a většinou tak hojně činí), zatímco psycholog ne.3) diagnózu stanovují oba dva, psychiatři ještě častěji než psychologové (ti pokud pracují soukromě bez smlouvy s pojišťovnou, tak vlastně konkrétní diagnózu mnohdy k ničemu nepotřebují). 4) léčbu provádějí také oba dva, ale každý po svém. Jak už tu bylo zmíněno, psychiatři hodně věcí řeší farmaky, ale to neznamená, že nic jiného neumějí. Psychologové se musí bez farmak obejít, ale jejich terapie zase není omezena jen na nějaké to povídání, postupy terapie jsou celkem propracované a u mnoha z nich byla prokázána účinnost.Netuším, jestli Ti tohle nějak pomohlo v rozhodování. Jak už tu psali přede mnou, hodně záleží na typu problému a taky jeho stupni. Já osobně bych Ti doporučila začít u psychologa z těchto důvodů: pokud je Tvůj problém hodně závažný a pouhou psychoterapií těžko řešitelný, každý rozumný psycholog Ti doporučí návštěvu psychiatra. To např. pokud by se jednalo o endogenní depresi. Pokud máš ale např. problémy ve vztazích a z toho vyplývající deprese a začneš u psychiatra, může se stát, že dostaneš antidepresiva v situaci, kdy by mnohem lépe a trvaleji zabrala psychoterapie. Samozřejmě rozumný psychiatr Ti nabídne odeslání k psychologovi, ale není to tak pravděpodobné jako naopak (podobně jako často ortopedi neradi uznávají, že rehabilitační pracovník některé problémy zvládne líp než oni). Ještě jedna malá poznámka - souhlasím s tím, že je potřeba mít štěstí na člověka, ať už psychologa nebo psychiatra. Ale neber moc vážně slova o tom, že když se Ti nechce na návštěvu, tak je třeba psychologa hned měnit. Dá se to přirovnat třeba k horečce, sama o sobě se nám nemusí líbít a často ji honem srážíme paralenem, když přitom nechat ji proběhnout znamená umožnit tělu vypořádat se s nemocí. Tady to nechtění je někdy součást úzdravného procesu a vlastně dobré znamení, že se něco děje, i když ztuha. Ještě poslední rada - pokud důvěřuješ své praktické lékařce či lékaři, zeptej se jí, ke komu jít a nech si rovnou napsat doporučení.Sylvie

Psycholog určí diagnózu, psychiatr léčí.

Tím jsem taky odpověděl na otázku: Pokud je váš stav psychyckou chorobou, pak jednoznačně k lékaři, psychiatrovi. Pokud se váš stav chorobou nazvat nedá, může vám pomoci psycholog. Stejně jako se zlomenou nohou jdete k ortopedovi, ale s ochablým svalstvem vás lékař zcela správně vyhodí a odkáže na rehabilitaci nebo posilovnu.

Psychiatr je odborný lékař se vším všudy. Psychologa bych přirovnal spíš k rehabilitačnímu pracovníku nebo k trenérovi - nestará se však o fyzické tělo, jako spíš o duši. Bazírovat na titulu PhDr. nebo Mgr. mi připadá, odpusťte, hloupé. U trenéra v posilovně taky nepožadujete, aby měl doktorát z fakulty tělesné výchovy a sportu, nebo snad jo?

Ahoj, ráda bych opravila to, co z mého příspěvku asi bylo pochopeno špatně. Psychologem jsem myslela klinického psychologa, tedy toho který má titul PhDr. a prošel určitou terapií sám, proto, aby mohl léčit lidi. Psychologové Mgr. by vůbec praxi provádět neměli. Schůzku s takovým psychologem si můžeš sjednat sama a nepotřebuješ doporučení od psychiatra (pouze v případě, že by ses rozhodla pro terapii, která by byla dlouhodobější) a zároveň měla problémy, které by jinak než léky nešly řešit. Záleží pouze na problému, který chceš řešit, to je jediné, podle čeho se musíš rozhodovat. Sama mám za sebou hospitalizaci na psychiatrii a roční terapii. Je pravda, že psychiatr s tebou tvůj problém řešit nebude, pouze ti předepíše léky, které ulehčí tvým problémům. Terapie mi byla doporučena, ale svého terapeuta jsem si našla sama, dokonce soukromého, tudíž za to platím, ale vím, že to má výsledky. Asi záleží, na jakého psychiatra nebo psychologa narazíš, nemůsí ti vyhovovat, i já mám za sebou podobné zkušenosti a vím, že jakmile se další návštěvy bojíš, je něco špatně. Ke svému lékaři musíš mít absolutní důvěru, ale jsou bohužel i tací psychiatři, kteří tvé problémy slyšetnechtějí , zajímají je jen důsledky, tzn. deprese, úzkosti atd. a ty se snaží léčit, tak ti napíší léky, ale tvé skutečné problémy s tebou vyřeší opravdu jen klinický psycholog na terapii. Jestli nevíš, co dělat, zkus napsat víc. Třeba soukromě. Ahoj

Ahoj, rozhodne doporucuji psychiatra. Stalo se mi, ze moji zenu znasilnil jeden pobuda. Domluvil jsem ji schuzku s psyciatrem a ze svych traumat se dostala, a to jak za pomoci leku proti uzkosti, tak diky terapii. Tu ji predepsal psychiatr nikoliv psycholog. Je sice pravda, ze psycholog byva take doktor (i kdyz nemusi - muze to byt i magistr), ale neni to lekar, ale obvykle absolvent filosoficke fakulty (PhDr.). A od tech radeji dal - sami to byvaji podivini. Kdyz ma clovek porouchane telo (a mozek je soucasti tela) mel by jit k lekari (psychiatr) a nikolv k felcarovi (psycholog)!!

Určitě doporučuji psychologa, protože s ním můžeš o problému mluvit a třeba ho vyřešit. Za psychiatrem se chodí až v případě, že máš problémy typu: úzkost, panika, plačtivost, bojíš se vyjít na ulici, máš strach, ale nevíš z čeho, tvoje problémy nejsou ničím konkrétním opodstatněné. Nebo můžeš trpět velmi nepříjemnými psychosomatickými bolestmi žaludku apod. Tyto bolesti se projevují právě tehdy, když se u tebe děje nějaká věc jako třeba ten strach. Ty nemáš strach, ale bolí tě žaludek. Samozřejmě v takovém případě je potřebné celkové vyšetření, zda se opravdu jedná jen o psychosomatické projevy, nebo zda bolest je opodstatněná. Psychiatr nedává "oblbováky", ale prostě léky, který lidem s nějakým problémem (viz výše) usnadňují život - můžou sami ven, jsou schopni vyjít na ulici, prostě se umí sami o sebe postarat. K takovým lidem patřím i já. Nebýt léků, nemohla bych normálně fungovat. Naštěstí vím, že u mě nejde o chronické onemocnění, a proto chodím na terapii, která už spoustu věcí vyřešila a věřím, že vyřeší i další. Je to ovšem dlouhodobá záležitost. Směju se sama sobě, když si vzpomenu, že na začátku jsem si myslela, že je to jako chřipka, která za 14 dní přejde.

Když jsi jěště nikde nebyla, je lepší jít za psychologem.Je to doktor, který si s tebou baví, dělá ti různé testy, atd.Psychiatr ti může předepisovat léky(které tě oblbují:),má na tebe většinou málo času.podle mě je lepší nejdřív psycholog a když je to vážnější případ, tak se obrátit na psychiatra.hodně šťestí

Mam dotaz. Chtela bych vyhledat odbornou pomoc...a nevim,kam se obratit. Zda na psychologa nebo psychiatra. Asi mi neni dostatecne jasny rozdil mezi nimi a take jsem nekde slysela, ze jakmile zajdu za psychiatrem, pise se to nekam do zaznamu a pri jakemkoliv vetsim problemu (treba pripadne havarii autem) se na to pohlizi. Je to pravda?