psychosomatické onemocnění

Dajo, k psychiatroivi určitě běž a možná nebudeš potřebovat ani prášky, měla jsem podobné potíže a pomohla mi psychoterapie! Za zkoušku nic nedáš!

odpusŤte mi překlepy ahoj

DAJO-teď jsem si to přečetl trochu lépe a myslím si že tě psychiatr nemine a radši dříve než později pak to může být horší a těžší léky budeš muset brát když však tvou nemoc podchytí včas tak se z toho můžeš dostat s nějakýma lehčíma práškama na celý život-ale budeš mít vzděláni -později mit rodinu + práci a můžeš být na tom dobře nezapominej nemoci nechodí p=o horách ale púo lidech-a léči je lékaři od tohop tu jsou..zkus to

jusem alergik+schizofrenik ale schi..-je snad dobou protože alergologie tehdy nebyly tak dostupne..ale mohu ti říct že jsem byl zapálený sportovec-plaváni vytrvalostní a též jsem trpěl pořád virozama angínama antibiotika pravidelně 3x ročně ..a pak jsem se sportem přestal-plaváním-uplně a jsemk už asi 7let-nevím co je to angína antibiotika již nepotřebuji a mám po bolůestech hlavy..atd. zkus to taky..sinice a řasy jsou svinstva akurát jsem trochu přibral na váze-třeba jseš také plavec ve vodách zapéálený

K nahlédnutí celý chat na...rada bych se léčila touto cestou, prosím o bližší informace. Přeji pěkný den. Milada

Také mám problémy, které tady popisujete - ale hlavně ty zažívací - pocit plného žaludku, pálení, když se ráno probudím, mám okamžitě hlad, ale nemůžu nic sníst, aby mi nebylo špatně. Poslední dobou mám i problémy s pamětí - zrovna mám zkouškové období a nemůžu se nic naučit.. často mě bolí hlava. Léčím se s tím skoro rok a půl a hodně se mi zhoršila imunita - pořád mám virózy, které někdy trvají i 14 dní, je to k zbláznění. A to přitom jím dostatek ovoce a zeleniny, jsem si jistá, že to je tou psychikou, ale tu nějak moc nezvládám kvůli stresu ve škole. K doktorovi momentálně nechodím, protože se zjistilo, že je to psychikou a doporučil mi psychiatra. Tam se mi ale chodit nechce a snažím se to zvládnout sama - nejsem ten typ, co by se někomu cizímu svěřoval. Beru teď alespoň žaludeční kapky bez předpisu - zpočátku hodně zabíraly, teď už o něco méně, možná jsem si na ně už zvykla.. no a každý den piju meduňkový čaj.

že se tvoji rodiče rozvádí není pro žádnou zůčastněnou stranu nic příjemného.Ale pokus se to brát s určitým odstupem,už jen proto ,že ty toho nejsi příčina.Pokud máš možnost v této chvíli se tomu vzdálit tak to udělej především pro sebe.Měj na paměti,že pro oba rodiče budeš vždy na prvním místě ačkoliv to teď určitě nevypadá.Musíš jen počkat,až bude po všem a pak bude líp.Po čase zjistíš ,že budeš mít oporu v obou rodičích i když nebudou spolu.Určitě máš ráda oba i kdzž si možná proti jednomu z nich zaujatá,ale ber to asi takto .Byla bys raději s oběma,když bys viděla jen problémy hádky apod?Nebo oba spokojený a v klidu?Víš ,až bude po boji mezi tvými rodiči je možné ,že kvůli tobě budou spolu vycházet lépe než doposud.Neboj zase bude dobře.

ahoj,
je mi 16 let a už půl roku trpim pocitem na zvraceni.Zjistila jsem že je to všechno psychika kvuli tomu, ze se mi budou rozvadet rodiče.Je to dost nepříjemné.Nemůžu nikam chodit,protože je to strašnej pocit někdy uteču z fronty na záchod.Snazim se to zvladat ale nekdy se to proste neda.Mam ted moznost za 5 dnu letet do recka jenze se bojim jak to tam zvladnu.Mohl by jste mi prosim nekdo pomoct jak stím dál?Předem děkuju

Poslední rok trpím...Ahoj,je mi 36 let a mám naprosto stejné obtíže.Na vyšetřeních mi rovněž nic nezjistili.Můžu se zeptat,Týno,jestli jsi našla něco,co pomáhá ?

Zdravím všechny, co mají potíže psychosomatického rázu. Potřebuji radu, někoho z Vás, kdo již má nějaké obdobné problémy, jako já.Již nějakých 15 let trpím poruchami zažívání. Poslední 2 roky jsem pod dohledem psychiatra, který dělá ze všech sil, aby mě z toho dostal. Ale stále se mi nedostává léčebného efektu a vyléčení potíží. Ted beru za léky Rivotril 0,5mg 0-1-0 a Deniban 50mg 1-0-0, momentálně bez efektu. Spíše se cítím hůře. Před těmito léky jsem bral jen Rivotril 2x denně 0,5mg, potíže přestaly tak na půl roku a pak nějakým způsobem i přes braní léku opět se ukázaly v plné své kráse, hrůza. Jaké mám potíže? Tady jsou: žaludeční-pocit plnosti žaludku, nechutenství, nevolnost, nauzea, pocit pálení v žaludku, časté říhání, vracení se potravy do krku - fuj, moc nepříjemné, někdy průjem a bolesti střev, pocit knedlíku v krku, pálení na hrudi a pocit sevřené hrudi, bolení a pálení šíje, pocit nedostatku vzduchu, obtížné dýchání, někdy zalehnutí uší, bolesti hlavy časté i s poruchami vidění, bolest očí, velké závratě, sucho v ústech občas-při velké úzkosti, bušení srdce, že ho slyším až v uších. A to je asi vše. Je toho hodně, ale po shrnutí jsou to vše psychosomatické potíže, které po řadě vyšetřeních celého těla to dokazují. Vyzkoušel jsem dost léků, až od antidepresiv po nějaké neuroleptika, psycholitika apod. Nejvíce i seděl Prosulpin 50mg 1-1-0, ale ml jsem po něm poruchy vidění, občas jsem přestal na minutku vidět,spíše rozmazané vidění, vždy jsem se toh až lekl a dostavovala se při cestování silná nevolnost, kinetóza, ale vím, že to bylo způsobeno očima. Po lécích. Můžete mi prosím někdo poradit, co by se s tím dalo dělat, popř. jaké léky brát. Jak jsem řekl, ted beru eniban a Rivotril, ale snažím se Rivotril již nebrat, je to pěkný sajrajt, roste po něm závislost. Nejradši bych léky vůbec nebral,ale na to asi můžu jen zapomenout.....Díky za radu a všem přeji rychlé uzdravení a prožívat život bez potíží.

Poslední rok trpím...Týno a máte v pořádku štítnou žlázu? Tak i to připomnělo potíže, které měla dcera, než zjistili, že jí odchází štítná žláza. Ale před tím absolvovala asi 20 nejrůznějších vyšetření a na štítnou žlázu se přišlo úplně náhodou.

Poslední rok trpím...psychouše určitě navštiv já jse tam jak doma , denně jsem měla pocit inarktu , pálení na hrudi , píchání, a brnění rukou , no hrůza a to mi neni ani 40 let, užívám antidepresiva a smířila se že je budu brát pořád, lepší než ty šílený stavy.držim palce....měla jsem taktéž různá vyšetření ,,ledviny, sono srdce,ekg, plíce, játra , slinivka , prsa, kolotoč na zbláznění.

Poslední rok trpím zdravotními potížemi, a poté co jsem obešla snad všechny doktory světa, si začínám myslet,že je to asi psychické. Mám stále teploty, únavu, stále bych jen spala, mám strach, deprese, bušení srdce,nevolnost, často pocit na zvracení, objevily se mi alergie na potraviny, v noci se budím a mám hroznou třesavku a průjem. Psychiatr je to poslední, co jsem ještě nevyzkoušela. Nemohl byste mi někdo doporučit nějakého dobrého? díky

Popsal jsem svůj případ v posledním příspěvku. Doplňuji, že jsem v péči psychiatra.Jinak bych se k lékům nemohl dostat.

Mám 80 lez, z toho posledních 30 let s potýkám s fyzickou depresí. Projevuje se bolestmi, podobnými infarktu. Srdce však mám zdravé. V prvních letech k zahnání bolesti stačilo pití vodym později bylo nutno začít používat Diazepam. Dnes už pozřebuji až 40 mg Diazepamu k potlačení bolesti. Přitom musím navíc celé tělo - hlavně nohy, hlavu a prsa - chladit, jinak bolest neustoupí. V současné době, při klimatických změnách, přichází bolest téměř denně. Navíc beru několik antidepresiv, bez nich by to bylo ještě horší. Co s tím ?

Dobrý den,
již několik let...Romane poštete mi svůj mail na [email protected]ím se pomoct, antidepresiva jsou to poslední řešení :) 

Dobrý den,
již několik let...Ahoj, přesně tohle jsem zažívala taky a já to měla hlavně spojeno s cestováním. Začalo to tím, že jsme měli jet s přítelem na dovolenou. Čekali jsme na kamaráda, který nás měl dovézt k autobusu. Jenže on pořád nejel, tak jsem z toho začala být nervózní.Je možné, že jsem se před tím i docela přejedla,takže ve chvíli když jsme odjížděli mě bylo tak špatně, že jsem myslela, že tu cestu nepřežiju. Byla jsemvážně rozhodnuta to ještě na hranicích zabalit a prostě je domů. Od té doby se mě tyto stavy držely asi 5 let.Prostě pokaždé,když jsem veděla, že musím někde jet (kupodivu cesta do práce mi nevadila), tak jsem začala panikařit auž den předtím jsem chytala takovou jakoby třesavku. Nadruhý den ráno před cestou jsem byla úplně vyřízená. Pocit na zvracení, slabost atd. Jakmile jsem se na místo dostala, uklidnila jsem se. Cesta zpátky už ok. Omezovalo mě to i pracovně, protože jsem nebyla shocpna jezdit na služební cesty. V podstatě pokaždé,když jsem věděla, že jsem nějak omezená časem,tak mě to chytalo. Už jsem odmítala jezdit i na dovolenou a pokud ano, tak jedině autem. (pocit svobody,že se můžu rozdhonout odjet a zastavit,kdy chci). Snažila jsem se to samozřejmě řešit u lékaře. Dokonce jsem dobrovolně šla na gastroskopii,jen ať mám už klid a zjístí,comi je. No nakonec to opravdu bylo jen psychického rázu. V lékarně jsem si koupila takové tabletky..bohužel už nevím název...byla přírodního charakteru...a zdá se, že mi maličko pomohly. I když to byl možná psychologický efekt.Pořád jsem se cítila špatně, ale aspoň jsem byla schopná vyjít z domu. Pak jsem měla cestovat letecky do Anglie. Myslela jsem, že tu cestu nedám, ale prostě jet jsem tam chtěla.Kupodivu nevolnost nebyla až tak velká jako předtím a v podstatě mi bylo dobře už na letišti. No a jak tato porucha přišla, tak zase odešla.Najednou vše ok. Nesmí se na to myslet,že ti bude zase špatně. Když se s tím psychika srovná, problémy  vymizí.Aspoň jedna cesta - u tebe zkouška atd - bez těchto potíží a svůj boj si skoro vyhrál. Otázkou zůstává, jak toho docílit. Zkus ze začátku nějaké ty tabletky. V lékarně ti něco poradí. Držím palce.

Jo aještě Romane zkoušel si už nějakou přírodní léčbu a když fakt nezabere tak zkus ještě jiného psychologa nebo psychoterapeuta a když nepomůže ani to tak psichyatra jak říkám mi psycholog taky nepomohl ani autogenní tréninky Až ty léky neboj se jich v dnešní době jsou léky nenávykové moderní .Pomohly mi a teĎ už nic neberu a je to v klidu.

Chci jen napsat že psychika je pekné svinstvo , vím o tom svoje.Zhruba od 18let u mě začly bolesti hlavy tupé ale pořád. No na to jsem si zvykla na nic mi nepřišli. Ale potom přišly závratě které mé držely třeba rok a potom zase zmizely. Pak mě chytly znovu třeba na 2 roky a potom zase zmizely.Připadala jsem si jako simulant který otravuje doktory.Prošla jsem snad všechna možná vyš. která existujou a nikde absolutně nic.Strašná beznaděj.Ani jednoho doktora nenapadlo že by to mohlo být od nervů.Dvakrát jsem k vůli tomu přišla o práci Pavlanedalo se to vydržet.Asi si lidi o mě mysleli že jsem líná a proto silmuluji.Dnes je mi 33let a mám 2 děti .Myslela jdem že už se to nevrátí.2 měsíce po porodu druhého dítěte to znovu udeřilo.Azase všechna vyšetření nanovo.Horor kdo to nezažije nepochopí.Ze zoufalství a myšlenek na sebevraždu z té beznaděje mě vytáhlo jen to že mám 2krásné kluky a kdo by se oně postaral.A pořád ty odporné závratě -pořád vkuse i vleže neustále a pořád.Probrečené dny co stím co mi je  a proč mi nemůžou na nic přijít a jak se mám starat o 2 malé děti když se mi pořád točí hlava.Jezdila jsem po léčitelích, chodila na odblokování páteře ,všechbo možné a nakonec jsem šla ke kartářce kterou jen tak mimochodem napadlo že bx to mohlo být psychosomatického původu.Doporučila psychiatra.Vůbec jsem tomu nevěřila ale asi po dvou měsících tam šla.Už nebylo totiž kam jít.Strašně příjemný psychiatr mi předepsal antideperesiva ,které jsem brala asi třičtvrtě roku a závratě postupně úplě vymizely.Teď neberuuž asi 2 roky nic a občas se mi to vrátí ale jen třeba na 14 dní a slabě a pak to zmizí. Chápete to ? Jájsem trpěla několik let úplně zbytečně,když existovaly léky ale nikdo mi nedokázal říct že je to od psychiky.Doteď jsem naštvaná na všechny ty doktory a hlavně na mou obvodní lékařku v dnešní době a taková neznalost.Skoro už jsem začínala tenkrát věřit že jsem asi fakt blázen a simulant.Píšu to proto aby jestli někdo máte nějaké takové podobné trápení  a všechna možná vyšetření v pořádku -zkuste psychiatra vůbec na tom nic není.Není to o tom že by byl člověk blázen nebo nějaký psychouš prostě je to přetížení nervů i kyž sám nevěří že by tohle mohla zpúsobit psychika.Může pomoct i psycholog v lehčí formě ale ten nemůže předepsat léky když sezení u něj nepomáhá to může jen psychiatr.

Dobrý den,
již několik let trpím psychosomatickou poruchou. Zatim mi ani jeden psycholgo neřekl, co to je za nemoc a od obou jsem odešel po pár sezeních, protože mi vůbec nevyhovovali.
Moje nemoc spočívá v tom, že když jsem mezi lidmi, nebo mám jít ve škole na zkoušku, nebo například na různé společenské akce, dostanu hrozný strach a bojím se,abych se nepozvracel a nebo že uteču pryč. A jakmile se otočím a odejdu odněkud, okamžitě to ze mne spadne. Ale posl.dobou už je to horší a horší. Končím vysokou školu, ale kvůli tomuto onemocnění jsem musel prodloužit a myslím, že nejsem stavu ji už dodělat ale moc bych to chtěl. Ať jdu kamkoliv, musím mít stále u sebe nějaké bonbony, zeleninu a tu porád prikusuji, kdyz mam jakoby pocit na zvraceni. Drive to pomahalo, ale nyní už ani to nestačí a zacnu se dávit z toho stresoveho vypětí. Nikdy se nepozvracim, i když jsem se třeba najedl, nebo je mi špatně od žaludku. Snažím se tomu zvraceni vším možným způsobem vyhnout a když uz je to nevyhnutelne, stejně se jen zadávím a to je vše. Ale omezuje mě to pořád a všude. Mezi lidi se snažím chodit sám, to mi tak nevadí. A cizí lidi mi také nevadí, ale dyž jdu k někomu, koho znám, nebo jdu někam s přáteli, hned je mi zle a kolikrát i sedim nekde venku a dávím se. Potřeboval už bych vážně pomoct a doporučit někoho, kdo by mi pomc poskytl. Chci dodělat VŠ a žít normální život, ale zatím se mi to nedaří a stále se to jen zhoršuje.
Děkuji za jakoukoliv pomoc a odezvu.
Roman