Chtela bych najit lidi s podobnym přistupem. Je mi 25 a ziju sama. V podstate jsem i sama vyrustala. Zhruba od 10 let jsem byla doma skoro porad sama, rodice zaneprazdneni a hodne jsem si na to zvykla. Na koleji jsem vydrzela 3 mesice protoze jsem nesnesla sdilet 1 pokoj se 3 holkama. Nyni mam pritele a ten by tak nejak do roka chtel zacit se mnou bydlet. Problem je v tom, ze me je dobre tam kde jsem a vyhovuje mi to. Nejenze se mi nechce stehovat do jineho mesta(je to jen 20km) ale nechce se mi ani sdilet spolecnou domacnost. On bydli stale u rodicu, s dvema bratry a jeste s babickou, takze maj neustale plny dum. Musim priznat ze kdyz tam jsem, citim se znacne nesva, u televize nas sedi 6, kazdy to komentuje, v koupelne clovek nema chvilku klidu... vadi mi ale i kdyz jsem u svych rodicu vice nez 2 dni. Myslim ze bych nedokazala bydlet ani se svou nejlepsi kamaradkou! Jsem rada kdyz prijdu domu, v lednici mam jen to co mi chutna, muzu se v klidu vykoupat, uvarit si, precist si v klidu knizku.. Drive jsem chodila rada a casto do spolecnosti, ted jsem nejstastnejsi sama na chalupe. Opravdu z toho zpusobu zivota u meho pritele, kde je jich 6 v jedne mistnosti jde na me uzkost a nikdy bych nechtela takhle zit. Jinak samozrejme bychom nebydleli u pritelovo rodicu, ale v domecku vedle.Ale zase je to dvojdomek, takze urcite by tam nekdo bydlel s nama. Bud jeho rodice, nebo jeho bracaha s pritelkyni. Takze spolecna zahrada a vchod.Ja si dokonce ani nedovedu predstavit mit dite, protoze to bych pak s nim byla asi porad. Ja vim ze me vetsina odsoudi jako sobce. Asi jsem, a taky si myslim, ze asi nemam rada moc lidi, kdyz jsem tak rada sama.. ale neumim si vysvetlit proc to tak je. Asi jak jsem si zvykla na urcite pohodli, urcity standard tak ted se mi nechce slevovat?? Jste na tom nekdo podobne? A myslite si ze je to v poradku a muzu takhle prozit zivot? Nebo se budu muset zmenit?
Chtela bych najit lidi s podobnym přistupem. Je mi 25 a ziju sama. V podstate jsem i sama vyrustala. Zhruba od 10 let jsem byla doma skoro porad sama, rodice zaneprazdneni a hodne jsem si na to zvykla. Na koleji jsem vydrzela 3 mesice protoze jsem nesnesla sdilet 1 pokoj se 3 holkama. Nyni mam pritele a ten by tak nejak do roka chtel zacit se mnou bydlet. Problem je v tom, ze me je dobre tam kde jsem a vyhovuje mi to. Nejenze se mi nechce stehovat do jineho mesta(je to jen 20km) ale nechce se mi ani sdilet spolecnou domacnost. On bydli stale u rodicu, s dvema bratry a jeste s babickou, takze maj neustale plny dum. Musim priznat ze kdyz tam jsem, citim se znacne nesva, u televize nas sedi 6, kazdy to komentuje, v koupelne clovek nema chvilku klidu... vadi mi ale i kdyz jsem u svych rodicu vice nez 2 dni. Myslim ze bych nedokazala bydlet ani se svou nejlepsi kamaradkou! Jsem rada kdyz prijdu domu, v lednici mam jen to co mi chutna, muzu se v klidu vykoupat, uvarit si, precist si v klidu knizku.. Drive jsem chodila rada a casto do spolecnosti, ted jsem nejstastnejsi sama na chalupe. Opravdu z toho zpusobu zivota u meho pritele, kde je jich 6 v jedne mistnosti jde na me uzkost a nikdy bych nechtela takhle zit. Jinak samozrejme bychom nebydleli u pritelovo rodicu, ale v domecku vedle.Ale zase je to dvojdomek, takze urcite by tam nekdo bydlel s nama. Bud jeho rodice, nebo jeho bracaha s pritelkyni. Takze spolecna zahrada a vchod.Ja si dokonce ani nedovedu predstavit mit dite, protoze to bych pak s nim byla asi porad. Ja vim ze me vetsina odsoudi jako sobce. Asi jsem, a taky si myslim, ze asi nemam rada moc lidi, kdyz jsem tak rada sama.. ale neumim si vysvetlit proc to tak je. Asi jak jsem si zvykla na urcite pohodli, urcity standard tak ted se mi nechce slevovat?? Jste na tom nekdo podobne? A myslite si ze je to v poradku a muzu takhle prozit zivot? Nebo se budu muset zmenit?
- Odpovědět
Pošli odkaz