Rozchod a navrat - co vy na to??

ja jsem taky prozila rozchod a nasledny navrat. Je mi 19 a se svym pritelem jsem od 15. Chodili jsme spolu 3 roky, kdyz se se mnou ze dne na den rozesel. byla to moje vina, vim to, byla sem psychycky vypjata, ptz sem mela pred maturitou, delala sem prijimacky na vysku atd. a casto sem na neho vyjela kvuli blbostem, az to proste jednou nevydrzel a ukoncil to. Vubec se mu nedivim, tenkrat jsem byla absotne nesnesitelna a on je zrovna typ, ktery si po sobe nenecha slapat. No ale po dvou mesicich, co jsme byli od sebe, se vsechno postupne uklidnilo a dalo do poradku. No a prekvapil me tim, ze dosel s ruzi ke me do skoly pul hodiny pred tim, nez jsem sla maturovat a od te doby jsme zase spolu. Bude to trictvrte roku a sme opravdu stastni. Podle me se neda jednoznacne rict, jestli je navrat spravne nebo spatne rozhodnuti. Nekdy se vyplati odpustit a dat novou snaci. Jindy je to zase krok zpet...

tohle jsem před chvílí psala do tématu "Dostala jsem druhou šanci", ale myslím, že by se to hodilo spíš sem: no, piště dál svoje zkušenosti. můj poslední vztah byl jen po měsíci a půl ukončen ""pauzou"", která už však trvá skoro půl roku. během té doby jsem se neuvěřitelně natrápila a nabrečela, opravdu muka, nemohla jsem se vůbec smířit s tím, že by byl konec (z mého pohledu vůbec k němu důvod nebyl, všechno bylo skvělé, oprvadu jsme to tak cítili). To mě vyprovokovalo k tomu, abych se o celou tu situaci, prostě o všechno, co se mezi námi dělo, začala víc zajímat, chtěla jsem to nějak vyřešit. Tak jsem čtením odborných knížek dospěla v závěru, že ve skutečnosti jsem v té době nebyla na takový vztah vůbec připravená (je mi 21), skoro pořád jsem nevědomky chybovala ( např. vůbec jsem v té době neměla ponětí o tom, že kterýkoliv suverenní muž mívá velké problémy s vyjadřováním svých citů a prostě že celkově uvažuje a komunikuje naprosto jinak než ženy a tak prostě vznikalo jedno nedorozumění za druhým a to bylo důvodem ke konci se slovy ""nemáme asi nic společného"", což vůbec není pravda). Teď si samozřejmě své chování vyčítám a chtěla bych to vše nějak zase urovnat, takže se ted snažím sebrat veškerou svou odvahu a nelézt k tomu vhodný způsob. přehodnotila jsem své názory a celkem jsem i změnila vůbec své uvažování, prostě mi něco pořádně otevřelo oči, až teď vím, na co si dávat ve vztahu s chlapama pozor. člověk holt potřebuje nakopnout k tomu, aby se v něm něco změnilo, byla to pro mě lekce, kterou si budu do smrti pamatovat... takže si zastávám názor, že návraty jo, pokud se na jedné straně nebo na obou toho dost změnilo, pohnulo se to někam rozumně, dojde k uvědomění si chyb.. ale třeba se mýlím..

Tak tomu říkám chlap.Toho si vem.A za další 3 měsíce nazdar.Pak nám to napiš do tematu - co mám dělat,jsem na dně.Muži mají štěstí,že existují slepice.Jinak by se ani neoženili.

Kecy typu nikdy nevstoupis do jedne reky jsem uz od detstvi nesnasela, je to tak pausalizujici.
Kazdy pripad je jiny, neda se nasadit jedna formulka.
Apropo co to vubec znamena, proc by clovek nemel vstupovat do jedne reky dvakrat. Zni mi to jako "ranni ptace dal doskace"))) coz taky nekdy je pravda ,jindy po brzkem vstavani odpadnu po obede a ucinek se mine.Nekdo je pracovne nejaktivnejsi v noci...
Hlavni je delat to co clovek opravdu citi, zaroven se snazit neublizovat. Davat si pochopeni a toleranci, takove veci se vzdy v v dobrem vrati.
Vsem porozchodovym preju hodne sily, nezranujici emoce a vedomi ze se vsechmo otoci v dobre, at uz to bude jakkoliv.

Nikdy nevstupujte dvakrát do jedné řeky. Nevyplácí se to a nestojí to za to

Musím souhlsit s názory Marty a vicany. Jenom bych se chtěl zeptat, co když ta druhá by chtěla moc se vrátit, ale brání jí v tom, že je těhotná se součastným partnerem? To se mě bohužel stalo před vánocemi po 8 měsících od rozchodu. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet.Radši bych na vše zapoměl.

ROzešel se se mnou po třech letech, řekl, že chce být volný a nic už necítí, i když ještě před pár dny byl zamilovaný. Moc to bolí, nevím co dál.

Ahoj všichni. Taky si myslím, že každý případ je jiný...Já jsem naposledy psala do diskuse v prosinci. Tři dny po napsání příspěvku se můj ex po 3měsíční známosti oženil. Svatba veliká, účinek žádný. Teď měsíc po svatbě se ke mne vrátil, podal žádost o rozvod a chystáme naší svatbu na červen... Jak v americkém filmu, ale toto jsem opravdu prožila a prožívám!!! Takže odpustit se může, já mu také tento úlet odpustila.

V únoru letošního roku jsem se rozešla se svým manželem. Byli jsme spolu 4.5 roku, z toho 3.5 roku v manželství. Oběma nám je 32 let. On má 9-letou dceru, kterou má ve své péču, protože její matka nefunguje. Jsme stále svoji. Co vedlo k rozchodu - přes 4 měsíce byl můj tatínek v nemocnici, v lednu zemřel. Bylo to hodně těžké období, což se samozřejmě projevovalo i na našem vztahu. Já jsem cítila velký tlak ze strany mojí matky, která všechno to, co do té doby valila na tatínka, začala valit na mě (takže probíhaly telefonáty plné výčitek atd.). Já jsem se s manželem rozešla v podstatě proto, že už jsem to všechno neustála - potřebovala jsem z toho všeho ven, být sama. ta potřeba byla tak silná, že jsem to prostě udělala. On si po velmi krátké době našel mladší přítelkyni, s kterou je doteď. Cca po 2 měsících, co jsme se rozešli, jsem přišla s tím, že bych náš vztah chtěla zpět. On nejdřív odmítal, potom ale řekl, že ano, ale že to nechce nějak rychle - podle mne se prostě bál. Nato se mu ale ozvala jeho slečna a on se k ní vrátil - jeho argument zněl "prostě to tam nemám" - já jsem to pochopila tak, že do ní je zamilovaný a u mě to necítí. Zajímavé, po skoro 5 letech vztahu...... Pak se to nějak uklidnilo, i já jsem měla vztah. Ale teď se mi to zase všechno vrací. Velkou roli tam hraje i jeho dcera, kterou mám moc ráda a ona mě také. Byla jsem pro ni vlastně taková náhradní máma. Pokud vím, manželova současná slečna tuhle roli nemá. Dalším faktorem je, že spolu vlastně celou dobu udržujeme sexuální kontakt, a to docela často (1-2x týdně). To mě samozřejmě pořád vrací zpátky, i když si říkám, že by pro mě bylo lepší např. úplně přetrhat kontakty. Mám ale pocit, že to nedokážu, mám ráda jeho i jeho dceru. Přijde mi hrozná škoda zahodit to, co jsme mezi sebou měli. Z manžela mám pocit, že se mě nechce vzdát, pořád se zajímá, kde jsem, s kým - cítím to tak, že mě prostě nechce pustit. Možná si není jistý, že by nám to znovu fungovalo....? Je pro mě i dost těžké se s ním o tom bavit - dost mě zraňuje když např. mluví o té své slečně atd. Už jsem mu nedávno řekla, že už se nebudeme vídat (myslím na sexuální úrovni) - udělala jsem to proto, že jsem z toho už byla psychicky vyčerpaná. Ale mezi námi je hrozně silná sexuální přitažlivost - po této stránce to máme oba stejně, opravdu hodně si v tom rozumíme. Přiznám se, že už si nevím rady - jsme od sebe už 3/4 roku a já nejsem schopná žádného nového vztahu.

Já za takové situace "pálím všechny mosty" a jsem oukej.

Dobrý den, obracím se na Vás ze zoufalství a pomoci..níže Vám popíšu to co mě trápí a s čím bych potřeboval poradit.

Právě prožívám dny smutku, beznaděje až zoufalství. Před dvěma dny mě opustila má přítelkyně se kterou jsem byl téměř dva roky. Byli jsme na sebe zvyklí , někdy to hraničilo se závistlostí. Na začátku byla přítelkyně více na mě upnutá, ale postupem času se karta obrátila a já se stal tím závislým. Byl to můj nejbližší člověk, můj nejbližší kamarád zároveň člověk kterýho jsem měl moc rád.
Problém našeho rozchodu byl ve mě, dával jsem své přítelkyni málo najevo mé lásky k ní. Jako je objetí, tulení, nebo obyčejná pusa..Přítelkyně mě to vyčítala a několikrát byl rozchod na obzoru, poté když jsem jí přesvědčoval, že to bude všechno jiný, tak se to vrátilo zpátky do normálu, pár dní na to jsem se choval k ní krásně, ale pak jsem se vrátil do těch svých kolejí ( myslím si, že je to způsobené naší rodinou, když vidím kolik lásky má v rodině moje přítelkyně a má rodina, v naší rodině se neobjímáme – ikdyž se máme hodně lásky, prostě si to nedáváme najevo, naučila mě to až moje přítelkyně, jak můžou být krásny city )Ale po nějakým čase jí došla trpělivost a rozešla se se mnou ( před dvěma dny). Zachoval jsem se tak, že jsem přistoupil na přemlouvání, slibování, brečení do telefonu..všechno jsem myslel vážně. Můj problém je ten, že vše pochopím až když mi teče do bot, že vše mi chybí až když to nemůžu mít. Chtěl bych to vše napravit a přítelkyni vrátit to o co jsem jí obral. Teď u mě panuje neskutečná touha, jí obejmout, políbit a být s ní. Každou chvíli na ni myslím, moc mi chybí. Dnes jsem ale pochopil, že tím, že jí budu přemlouvat jak se změním, jak jí budu prosit aby se vrátila tak se nic nezmění, ba naopak bude to ještě horší. Dnes mi přítelkyně otevřela oči když jsem jí zase nenápadně nutil a napsala mi :

já s tebou nechci ukončit úplně všechny kontakty..ale poslouchej se někdy co mi řikáš..vždyť ty se uplně ponižuješ..já se k tobě ted prostě vracet nebudu respektuj moje rozhodnutí a nesnaž se mi každou minutu vnutit že to bude jiný..
jestli mě máš rád tak jak řikáš tak to pochopíš a nebudeš mě tak ubíjet mě to taky ubližuje když vidim jak se trápíš..hraničí to už s citovým vydíráním..
pokud se s polu nemůžeme bavit normálně bez každodenního hodinovýho přemlouvání tak s tebou radši ale nechci mluvit..i když bych ráda..
proto ti radim a řikam přestan mě přemlouvat..neřikam že se nemůžeš snažit o něco ale řečmě mě nepřemluvíš..jestli to prostě nedokážeš příjdeš o mě uplně..

Když jsem to četl, všimnul jsem si důležitýho slovíčka TEĎ se nebudu k tobě vracet, že se můžu snažit ale slibování ničemu nepomůže.. Proto jsem se rozhodl, že se začnu chovat tak jak bych měl, nemůžu nic nechávat na poslední chvili, uvědomil jsem si, že jí přestanu otravovat přemlouváním a slibovat jí jak se změním, ale místo toho jí to dokážu, už jí nechci zklamat. Dokonce ji během dne můžu napsat. Za pár dní se uvidíme, musím pochopit, že teď nemůžu za ní přijet ikdyž bych tak rád..ale nemůžu to dělat proti její vůli, myslím si že by to bylo pak ještě horší. Rád bych se pokusil jí získat zpátky, vím že to budě těžké, ale naděje umírá poslední..Tato naděje mě zvedla ze země. Chtěl bych se pokusit zabojovat, vím, že to bude potřebovat čas, ale chtěl bych se pokusit být každým dnem blíž a blíž k ní. Vím, že jestli se mi to povede budu zase ten nejšťastnější člověk, v opačném případě, na to raději nechci myslet.

Rád bych poznal Váš názor a také jak se mám dále ke své „přítelkyni“ chovat tak abych jí neubližoval, ale získal zpátky její srdce, její důvěru..Vím, že toho máte hodně, ale byl bych rád za jakoukoliv brzkou odpověď.

Moc Vám děkuji, za Vaši chvíli, kterou budete mému dopisu věnovat.

Teď mi to zlomilo srdce tak,...Ahoj Pripominas mi mou situaci pred rokem a pul. Vem si me prosim jako odstrasujici pripad. Byli jsme spolu dva roky velice intenzivne az zhruba tak posledni pul rok byl jsme se zacali odcizovat, jelikoz ja byla nespokojena s praci a neustale z pocitu ze chci neco jeste dokazat a nedari se mi to i neprijemna ve vztahu. Nebo spise uplne ta nejhorsi varianta byla jsem neprijemna a nebo jsem zase naopak ho chtela vydat kazdy den jak je to normalni v kazdem vztahu. On se stale odcizoval a ja z toho byla na nervy. Nechapala jsem co se deje a on stale at se soustredim na praci a ze on chce taky na sobe jeste pracovat. OK, rikala jsem si to je dobry napad, ale stalo se to ze jsem se abychom neutraceli nastehovala k rodicum a on zustal v byte po babicce jeste se svym mladsim bratrem. Je tohle normalni???? V sobe jsem citila takovy neprijemny navrat v case..lide okolo se k sobe naopak nastehovavaji, ale my?? No nic, bude aspon cas na sobe pracovat. Jenze nejak jsem mu prestala verit a zacala mu delat sceny. Chodil ven do takoveho jednoho baru..uz jsem si myslela ze jsem blazen, mela jsem zarlivou paranoju, strasne sceny az jsem se s nim vlastne ja nejak po telefonu rozesla. O par tydnu pozdeji jsem zjistila ze ma holku nejakou slepici, jak jinak a najednou se tvaril ze ma vsechno, jako kdyz ji zna sto let. A ja? Ja jsem i po takhle dlouhe dobe v haji. Stale na nej myslim stridave ho nenavidim protoze se ruzne dozvidam jak mi lhal a mezitim jsou chvile udesnneho stesku, kdy jsem schopna brecet. Brecet nad tim ze at je jakkoliv vlastne na holky, velmi jsem si s nim rozumela a hlavne ten prvni rok povazuji za ten snad nejkrasnejsi v zivote. Nejsem schopna si najit nikoho jineho a je to pravdepodobne tim, ze uz nekoho miluju. No ze me si priklad neber;)
Jsem blazen

Teď mi to zlomilo srdce tak, že jsem přestala věřit na lásku, i když chci. Vím, že se to hold stává a nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a říct si: nejsem pro něj dost dobrá. Ale kolikrát si tím musím projít. I když budu sebe více perfektní, kde vezmu jistotu, že se to už nestane, že mi nikdo už srdce nezlomí? Bohužel, s tím se musí žít. Ale bojím se, že po tomto rozchodu nebudu schopná už nikomu 100% věřit, protože jemu jsem tak věřila a stejně mi lhal. A vztah bez důvěry nejde. Třeba za měsíc se na to budu koukat více optimisticky, ale zatím je to tahle fáze.

"rozdupe srdce" co se za tím pojmem skrývá?

Protože kdybych vypadala jako troska, což teď vypadám, ztratila bych veškerou úctu. Chci vypadat spokojeně a šťastně, nebo aspoň usmířeně,ale neumím se dobře přetvařovat,ani to nemám ráda. Nejhorší je, že nedokážu kvůli emocím, nedostatku spánku a jídla racionálně přemýšlet a mám i strach, že skončím ve špitále. Musím se dát do kupy. Ale máš pravdu, že není dobré hrát divadýlko, aby se vrátil. Třeba přijde někdo další, který mi rozdupe srdce znova :-D

Krystýno, proč se chceš do něčeho stylizovat, tak aby to působilo co nejlépe?
To mi hlava nebera, proč nejsi svá, buď navenek tím čím jsi uvnitř a nemusíš přemýšlet o dramaturgii.

Děkuji za odpověď. Je velice trefná. Už jsem reagovala, ale nějak se to zde neobjevuje. Tak to zkusím znova.Vím,že se tím sám trápí nemá to v hlavě uspořádané. Včera jsem si s ním psala naposledy. Je pravda, že ve skryté formě jsem ho přemlouvala,aby se vrátil a stydím se za to. Byla jsem jen plná emocí, a to, že nespím a nejím, mi k tomu nepomáhá. Proto jsem mu potom dala na jevo, že bych ho zpět nechtěla, abych ukázala svou hrdost. Myslela jsem si, že si tím přilepším,ale on mi to začal vyčítat, že mám takové zvraty a považoval mě za mrchu a že chci,aby se ke mě doplazil jako spráskaný pes. Uklidnila jsem se a vyřešila to s ním,aby jsme nebyli rozhádaní.Jenže mi zase poslal nějakou písničku a začalo to znova.Ale už ho nebudu kontaktovat a nechám ho dýchat,třeba si to sám uvědomí. Jenom se nemůžu smířit s tím, že mu nestojím za tu námahu,aby tomu dal právě tu jednu šanci!Takže i kdyby si to rozmyslel, nevím, jestli bych se k němu měla vrátit.Jsem tak blbá,že bych mu to i odpustila.Moc chci,ale jak mu mám věřit,že by to neudělal znova? A nevím teda, jestli se mám tvářit před ním spokojeně, nebo sklesle, co nejlépe pomůže?

Kristýno ono je to u nás chlapů totiž někdy tak, že se dostaneme do situace v životě i citech ,že nevíme sami jak dál. Jako chlap doporučuji,skutečně dát si pauzu (klidně i delší)a ono se to vytřídí....Buď k sobě patříte a nebo ne...Tlačit na něco a nutit se fakt nemá cenu..Co má být to bude..Každý je asi jiný..já se držím celý život toho: nikdy se nevracet a na kolenou neprosit ! Svoji bývalou partnerku jsem ze Skype neodstřihl a ona ví už dlouhou dobu, že může klidně zavolat a pokecat,protože nežijeme ve středověku,ale v 21 stol.,ale taky ví, že času na rozhodování bylo víc než dost a já že už jako partner se nevrátím a prosit jí taky nebudu. Každý člověk má svoji cestu a hlavu, jak se už rozhodne musí nést následky svého rozhodnutí a jít dál svojí cestou.Každému z nás běží drahocenný čas i roky a každý by měl taky dostat jednu šanci,ale rozhodně ne na pořád !

Ahoj. Kukám, že tu jsou muži, třeba mi pomůžete. V sobotu se se mnou rozešel přítel po dvou letech. Je mi 19 a jemu 21. Měli jsme spolu skutečně pěkný a spokojený vztah. Nevím, co se stalo. Pořád ho velice miluju. Začal s tím, když jsem měla 3 týdny před Maturitou. Řekl mi, že už to není ono, že ho už čas se mnou tolik nebaví a neví, co má dělat, že na to nemá sílu. Na druhou stranu říkal, že ho nebaví být se mnou jen o víkendech, ale chce se mnou být pořád. Proto jsem se přihlásila na vysokou poblíž jeho práce a říkal, že spolu budeme bydlet. Potom jsme si promluvili a on řekl, že to zkusíme. Měl problémy s mými stresy ze školy, ale to mělo skončit. Hodlala jsem se kvůli němu napravit. Teď po Maturitě se se mnou rozešel. Jen na to čekal, abych ji udělala. Dokonce se mnou spal a říkal mi, že mě miluje a už to nebyla pravda. Hrozně to bolí. Najednou je někdo jiný. Nevím, proč tomu nechce dát šanci, nebo pauzu, já nevím, asi mu za to nestojím po tom všem, co jsem pro něj udělala. Na otázku, jestli má ženskou mi popřel. Nevěřila bych, že by mě podvedl, takový není, ale co když se do někoho pobláznil? Potom jsem mu psala dopisy, že kdyby mě před tím miloval, tak to hned tak nevzdá! Nedostala jsem na to plnohodnotnou odpověď. Jen, že by to u něj nefungovalo. Držím se,abych ho už nekontaktovala a neshazovala svou hrdost. Třeba se mu začne po mě stýskat.Mám ho ale potom přijmout zpět? Promiňte za délku.

ppetr - za ten vysoce...To by šlo,ale musel by tam sloužit jako šnůra na prádlo.Mám dvě děti a ty mě drží od jiného využití provazu hoodně daleko.