Rozchod a navrat - co vy na to??

Pro marki a Janu. Holky jestli Vám můžu poradit, najděte si nějakého dobrého klinického psychologa. Já takového našla a můžu říct, že teď skoro po třech měsících po rozchodu mi je lépe. Vím, že tyto vánoce budou kruté, že musím být tvrdá a hlavně veselá kvůli dětem, ale když už jsem přežila snad to nejhorší co mě v životě potkalo, tak přežiji i toto. Holky zůstalo nám po nich to nejdražší na světě - naše děti. A třeba za ošklivým koncem se líhne někde vzadu krásný začátek. Zatím to necítím, ale pevně tomu věřím....Holky držte se, my to zvládneme!!!

Je to půl roku po rozvodu a já poprvé v životě začínám litovat a uvědomovat si,že svého,byť cholerického a abnormálního manžela k životu prostě potřebuji.Život s ním byl mnohdy moc bolavý,ale krásné vzpomínky neustále převyšují.Já vím,že se ze vzpomínek žít nedá,ale nemohu si poručit.Znovu jsen ho pozvala k sobě a milovali jsme se,že se země zachvěla...Žiju ze dne na den,už nepřemýšlím o budoucnosti a nikoho nesoudím a neodsuzuji.Jsou věci,které nechápu sama,natož ,aby je chápal někdo jiný.Každý z nás je originál a co je dobré pro jednoho,nemusí býtdobré pro druhého.Láska je krásná,ale i bolavá.Pro někoho jediná a navždy.

Je to necelých čtrnáct dní co mě a moji tříletou dceru opustil manžel a táta.Jsem na dně. Nedal nám žadnou šanci žádné pořádné vysvětlení a tak se v tom plácám a pořád čekám, že se vrátí.Odešel tak nečekaně se slovy, že už se s námi necítí jako doma. Ani jsem netušila, že někoho má a nakonec odešel s mou nejlepší kámoškou ta mrcha a já jí tolik věřila. Vůbec nevím jak dál. Díky tomu všemu jsem nucena prodat náš dům s hypotékou a odejít i s malou někde do bytu. Pro ní to bude šok. Fakt nevím jak dál.

Ahoj,rozesla se se mnou pritelkyne po 4 letech.Posledni dobou jsme se dost hadaly a ja to vzdycky chtela ukoncit.Kdyz jsem to skoro udelala,uvedomila jsem si,ze ji nechci ztratit a pak se to behem dne obratilo a ona opustila mne.Je to tyden,je to hruza,nejim,nespim,trapim se,premyslim,co by se stalo,kdyby jsme zacaly znovu,jinak,bez chyb.Jde to vubec?Hm ,ale stejne si myslim,ze ona uz je rozhodnuta.Pulku vztahu trapila ona mne, druhou pulku ja ji...tak to asi melo dopadnout.Snazim se jit dal..je to ale sakra tezke :-(((

pro xx: netrap se - dej tomu čas - užívej si ty hezké chvilky s ním i přestože jste již rozvedení.Teprve čas vše ukáže, jaké budou další možnosti. Nehledej v tom něco špatného.

xx to jsem udělala taky, ale je to blbost, nejde vrátit čas, voda teče nestojí.

Rozchod a návrat-to je těžká věc,já se včera rozvedla a dnes jsme se milovali jako dřív a bylo to moc pěkné,ale ted jsem v háji,můj klid je pryč.

cítím to stejně jako lamarc, moc bych jí chtěl zpátky, ale už bych nevěřil....mám novou přítelkyni, miluje mne, přesto mám výčitky, že myslím na bejvalku...co dělá, vzpomene si na mne...přitom té současné ubližuji, mám od ní odejít a zůstat sám, Mám ji rád , ale nemiluji ji...

¨Jani - musíš se vzchopit - moc na tebe myslím a držím palečky ať tohle období máš co nejdříve za sebou. Najdi si činnosti - lidičky - dětičky....prostě někoho komu se budeš moci věnovat, kdo buse rád s tebou a pro koho můžeš cokoliv neustále dělat. Prosím zapomeň na něj už.

Andyle,vůbec se nemohu vzchopit,celá se chvěju,nespím,nejím,pláču.Psychologa jsem již jednou navštívila a nepomohl mi vůbec,jen si vydělal nějaké body.Začínám obviňovat sama sebe a to je veliká chyba.Děti jsou z domova hodně daleko.Přemýšlím,komu bych začala pomáhat,abych měla zase pocit,že mě někdo snad potřebuje.Jsem momentálně ve fázi,kdy se mi nechce vůbec žít,hlavně,když příjdu domů.Už se těším na zítra do práce.Já,žena tolik obletovaná muži stále miluji člověka,který si to vůbec nezasloužil.Už jsem tady měla nápadníka s kyticí,ale pocit,že by mě objímal někdo jiný,než můj bývalý manžel je otřesný.Jsem tak blbá,že mu zůstávám věrná.Moc si přeju,aby čas vyřešil moji bolest a našel se někdo,kdo by mi otevřel oči.Bohužel,těžko ještě nějakému muži uvěřím,protože jsou vždy na začátku jiní.Přeji všem,ať Vás nic takového nepotká.Děkuji.

Jano, to je naprosto jasné a pochopitelné - jak se teď cítíš. Měla bys vyhledat psychologa a řešit, povídat si o svých pocitech. Musíš to ze sebe dostávat ven. To víš, zvykla sis na ten "příšerný" život - to se stává s cholerikem, prostě je to zvyk a nejde se toho zbavit. Život s ním byl hrozný, ale ty sis na to zvykla a připadalo ti to jako tvůj osud - tvůj život a najednou ho nemáš, najednou na tebe nikdo neřve, nebojíš se kdy přijde domů......najednou je v tvém životě ticho a klid ----a to v tvém případě je naprostá prázdnota - chybí ti to. Já bych mohla vyprávět, ale jak říkám, měla bys (nestydět se) a najít si pomoc psychologa. Snad po čase to společně zvládnete. Moc ti držím palečky - DĚLEJ NĚCO pro sebe musíš - změň svůj život ale hlavně začni něco dělat s tím. Nemá smysl se trápit - tyhle největší choleričtí hajzlové za to opravdu nestojej.

Jsem podruhé rozvedená.Manžel byl velmi cholerický a sobecký.Týral mě i psychicky a já onemocněla nervovou kopřivkou.Měsíc po rozvodu jsem ho vzala zpět,abych ho po třech následujících měsících opět vyhodila.Nezměnil se,jen si chvilku hrál na někoho jiného.Asi proto,aby měl čisté prádlo a navařeno.Přesto mi chybí a vůbec tomu nerozumím.Vždyť ten člověk nestál za moje slzy.Moc se trápím,pláču a sama v sobě se nevyznám.Uzavřela jsem se před okolním světem.Myslíte,že najdu ještě klid?Byl to jediný muž,kterého jsem kdy milovala,tou čistou, ženskou láskou.

Po 12 letech manželství si moje žena našla nového přítele.Rozvedli jsme se ,děti 10 a 12 máme ve střídavé péči.S mou bejvalkou vycházíme dobře už kvůli dětem.Našel jsem si také přítelkyni,ale kámen úrazu je v tom,že ji nemiluji.Často myslím na svou bývalou ženu a taky jsem se s tím rozchodem ještě nevyrovnal.Kdyby jsme se měli dát znova dohromady říkám NE.Už bych ji nikdy nemohl věřit.Ty lži a tolik bolesti,na to se nedá zapomenout.I když si někdy říkám že bych ji chtěl zpátky.Ale na druhou stranu už by to nikdy neklapalo tak jak dřív.Co se jednou rozbije už nikdy nebude tak jako dřív.

Já jsem měsíc po rozchodu a pár dní tady sleduji podobně zasažené lidičky.Bolí to a všechny bez rozdílu.Náš vztah byl od začátku jiný,protože partner byl o třináct let mladší.Vztah to byl pouze víkendový,oba jsme pracovali jinde.Já do toho šla naplno,když miluji,tak pořádně,ale on mi vlastně nikdy neslíbil lásku,věrnost,společné bytí.Stále měl otevřená zadní vrátka.Již po roce chození jsem doma na svém PC objevila leho milstnou korespondenci a on přiznal,že je má paralelní vztah.Proto to tajení mobilu,psaní sms na záchodě a blbé výmluvy,kd.mi nebral hovor.Vím,že mobil je příšera v lidských vztazích.Jak to bylo dál?Uvěřila jsem,že to skončil a dál na víkendy prala,vařila a dělala zázemí.Už jsem ale nevěřila..Odjel pracovat s dětmi do Kotoru a jel s taškou plnou preservativů.Tam se opčt odvázal a já?Blbá!!Táhla vztah dál.Odjela jsem na čtvrt roku pracovat do zahraničí a on mi opět nebral hovory a přitvrdil.At?tam prý chcípnu!Takže byl rozchod.Vrátila jsem se a dali jsme se zas dohromady.Pak už to byla lavina pekelností.Vůbec nechápal,že když má neustále schůzky s "kamarádkami a mně říká,že mi do toho nic není,že jsem v háji.Při našich večerních telef.hovorech do Prahy mě častoval slovy,že jsem stará kráva,pixla,vyzobaná slunečnice,ale jak se blížil víkend,potřeboval vyprat a jezdit pro desky s kterými kšeftoval mým autem,tak jsem se hodila.Vůbec se nechápu.Naposled mi oznámil,že si ve svých 33.letech neužil a že má 22.letou studentku a že jsem s tím měla počítat,když je mi tolik.A´propos.jsem aktivní sportovec a pohledná žena.Leč jak čtete,naprosto nevyrovnaná a naivní,když jsem si takové chování nechala líbit sedm let.Proč se tak otevírám...mám strach,že se bude chtít vrátit a já podlehnu.Sbírám se a dávám dohromady,protože mi těžce podlomil sebedůvěru.Nikdy neodpouštět nevěru.Opakují se.Je mi nyní velmi smutno,trápím se když si představím,jak je s ní a mně se posmívá za zády po tom všem,co jsem pro něho dělala.Byla to má chyba.Věkový rozdíl,vztah na dálku,odpouštění nevěr.Proto zde nikoho nesoudím.Život je těžkej a nikdy neříkat,to já bych..Mějte se všichni a zbytečně se netrapme.Život má i jiný rozměr a tak se nyní zabývám věcmi o které jsem dřív neměla zájem.

já ze svojich zkušeností se už nikdy nebudu vracet jednou to neklaplo tak už to ani pak nebude klapat a je to čím dál horší

Je to 2 měsíce co jsme se rozešli po 7 letém vztahu. Ani já to nevstřebala a ani tak rychle nevstřebám. Jsme z jedné dědiny, máme stejný kamarády....... Prý jsme měly přechozený vztah a nakonec je v tom jiná. I já bych si strašně přála, aby se vrátil, ale vůbec spolu nekomunikujeme a ani se nevidíme. Každý mi též říká, že to chce čas a že se stejně bude chtít vrátit. Nevím co druhá pro něj znamená či s ní je, jestli se zamiloval, lepší je asi nepátrat.. Každopádně trápení to je!!!

koukám, ža se zde dočítám zajímavý věci. Jsem už pátý měsíc sám. Opustila mě po roce známosti( našla si mladšího) a musím přiznat pořád to řádně koušu. ale co vlastně chci říci. Jsou to tři týdny, co mě zavola, že by mě chtěla vidět a popovídat si a dokonce, což mě hodně překvapilo, že přijede za mnou domu, kde jsme spolu bydleli a stále na tom trvá. Vůbec nevím, co si mám o tom myslet. Já osobně bych byl rád, kdybychom to zkusili jěště jednou, protože náš vztah, alespoň dle mě byl dobrý ve všech směrech. Rčení, která zde byla vyslovena mohou i nemusí být vždy pravdou...

po 9 letém manželství jsme se v míru rozvedli a po 5 letech se k sobě jako milenci vrátili, nyní je to rok od nového počátku,nebydlíme spolu ,ale jsme ve stejném městě a je nám spolu moc dobře, máme spolu 14 letou dceru,které trvalo asi 10 měsíců,než si uvědomila,že to opravdu myslíme vážně, a že se nemusí bát,že by spadla z lopatky, jsme štastní a vážíme si jeden druhého a myslím,že jsme oba tím 5 letým odloučením oba vyzráli a dospěli, jsem o 13let mladší než muž. Dlouho jsme rozebírali jestli to myslíme opravdově a s čistými myšlenkami,ale celou dobu jsme cítili,že jsme se tady narodili jeden pro druhého, takže já návratům ano, ale s rozumem v kapse a srdcem na dlani.

nevim jestli poradim ale ja jsem byl se svoji partnerkou rok...a ona se semnou rozesla....a uz je to mesic a vubec jsem se z toho nestrebal...porad mi tvrdi ze to chce treba cas....ja vim ze se rika ze slepovane vztahy nevydrzi dlouho ale myslim si ze u nas by to klapalo jeste vic...mame oba dva zkusenosti...vime jak ted spolu resit problemy...oba dva sme si uvedomili svoje chyby a tak...takze chci jen reagovat na to ze clovek by se nemel ridit tim jestli znovu slepeny hrnek bude drzet nebo ne...

Nejde jen o to před ním jsem měla pouze kamarádský vztah s jedním klukem, bylo nám spolu strašně fajn, trávili jsme spolu každý den mohli jsme si povídat o čemkoli hodiny co hodiny a vždycky jsme si měli co říct. Postrádám to, jen se tenkrát rozhodoval mezi mnou a jinou a vybral si tu druhou, která ho nakonec odkopla. Nedávno jsme se potkali občas se scházíme. Vím, že ho mám ráda, nechceme to moc řešit, je to hrozně zapeklitá situace, ale srdíčko mi říká, že chci bejt s ním. Nevím, zda tomu dát druhou šanci nebo to nechat vyšumět???Nevím co s tím??