Schizotypní porucha

keby som to davala najavo, tak by nebol problem, ale ja mu neviem povedat chod k lekarke, ani nic take, och ja neviem ako to skonci vsetko, ked nemam odvahu sa liecit, lebo sa mi vsetko zda stratene, v takej neistote som, sakra ako moze byt niekto tak sprosty, ze sa nestara o seba, a nici tak okolie...

Promin,četl jsem to rychle a myslel jsem si,že to není dopsané.Jani projevuješ city i doma,protože máš zájem o tatínkové zdraví,a dáváš mu to najevo i když si to možná neuvědomuješ.

nerozumiem ako dopis kde co?ako?

Dopiš to prosím tě.

napis mi prosim na:tajna"pobox.sk, budem rada, diky pa:)

Robert:;)ano som citovo zalozena osoba to je pravda, ale vraj doma, doma fakt neprejavujem city, neviem to len medzi kamaratkami, a ked pisem jedine...ale diky ze napises papa:)

Martin:no ja mam dve diagnozy:schyzotypovu poruchu a tu uzkostno-depresivnu poruchu...takze mas pravdu, len neviem ktora je viacej vyrazna:)tak pa

Jana: Z toho co popisuješ jako svoje příznaky to totiž moc na schizotypní poruchu nevypadá. Spíš na nějakou kombinaci deprese a uzkostných stavů myslím že existuje i diagnosa uzkostne-depresivní porucha. No ale jestli ti doktoři řekli že máš schiz. poruchu tak by to měli vědět líp než já protože já jsem jenom laik. U mne třeba žádné deprese nebyly aspon ti co mne léčili mne tvrdili že moje psychické stavy se nedají označit jako depesivní.

Ahojky,píšeš,že neumíš projevovat city,já tě ubezpečím,že je projevuješ,i když si to neuvědomuješ.Např.článek ze 22.7.je hodně o citech,z mého pohledu bych soudil,že skoro celý,ale je to trochu víc složitější a já nejsem kompetentní osoba abych to uměl rozebrat.Jen slova: som rada,sakra mně už to nebaví,strašně mně to deprimuje atd,a hodně si projevila cit,když si napsala,že jseš ráda,že jsi mně poznala...:)Jinak bydlím v Hranicích na Moravě a o víkendu jsem byl u sestry v Mikulově,internet doma mám,ale je nás ogarů doma víc,tak si nemůžu sednout k němu kdy chci.Budu se snažit ještě dneska napsat.Zatjal.

Martin:...mam depresie, som uzkostna, napata, vyhladavam samotu, neviem prejavovat city, chudobne prejavovanie, viac prezivam vsetko vo svojom vnutri ako navonok...ja neviem co by som napisala, lebo ja takto zijem dlho a beriem sa taku aka som, cize ja to nevidim chorobne...samozrejme ze obdobia sa striedaju, aj dobre aj zle, co ta presne zaujima?

Jana: Zajímalo by mne jak se tvoje problémy projevují. Mám taky diagnosu schizotypní porucha tak jen pro srovnání mne to zajímá.

hmmm skoda, chcela by som viac pokecat, tak si vymienat pocity, skusenosti, hmm ani zajtra:(?a kde byvas ze ides na vlak?tak skus na mail...ok?asi nemas doma net co?

Jani,hlavně nesmíš propadat panice,to je to co jsem ti psal,že se nesmíš moc zabírat tím co ti kdo řekne,at je to věštkyně nebo mág,je to jen člověk,a ten má taky své myšlenky,které pouští lidem do "mozku",bere za to peníze a třeba ho ani nenapadne(nezajímá)že to může být pro toho člověka něco s čím se nikdy nevyrovná,né třeba pro to,že by chtěl jen peníze,ale možná proto,že něčemu věří tak silně,že už nevidí ostatní skutečnosti.Jani mrzí mně to,ale můsím to ted ukončit,protože mi jede za chvíli vlak,tak musím letět,víkend tady nebudu,klidně piš,přijedu v pondělí,zatím pa.

..ak chces mozme si pisat, lebo tu sa neda vsetko uverejnit:)na mail skor

Robko;) som rada ze mozem pokecat s niekym podobnym, ale dnes mam zase taku depku, sakra mna to uz nebavi, vies my s otcom nevieme komunikovat, a pred dvoma rokmi som bola u vestkyni, ktora mi dost pobabrala zivot, je to odvtedy so mnou horsie, co sa tyka otca povedala, negativne veci, ze dlho tu nebude, a on fakt sem tam odkasliava, spolieham sa len na utechu, nejake rady, lebo on k lekarovi nepojde, strasne ma to deprimuje, taka som nahnevana na vsetko, na seba, nanho aky je blby ze sa o seba nestara a citim ze to nezvladam, uz fakt nie, idem sa ozaj zblaznit/preto ta psychiatria/, a buduci tyzden idem ku psychiatricke, a neviem co robit, lebo keby to bola pravda, ze je chory tak sa asi zabijem, ta neistota ma nici, v takej situacii mam si hladat pracu, fakt smiesne, oni mi doma nerouzmeju, ze su to hluposti co povedala vestkyna, ale ja potrebujem istotu, ci ozaj je to ok, a som sa rozhodla, ze takto ked pojdem do nemocnice upozornim na seba, a vlastne mne je to uz jedno, som vycerpana, a oni idu na dovolenku, tak to posuniem az ked sa vratia, do stacionara sa mi tiez nechce velmi chodit, ani skupinovky tam niesu ako boli sem tam, tak sedim pri pc cele dni, som rada, ze ta poznam, popisem aspon:), tak rozumne pises, vyzera ze sa vyznas, tak si z toho uz vonku?alebo pomaly vonku?je to liecitelne?beries este lieky?ake mate vztahy doma?ja beriem len rok Seroquel, a Fevarin dlhsie uz, cize nic moc, nepomaha mi zvysenie davok, ale ani tak nieje dobre, porad, napis, budem rada:) pa J:)

Jestli tě to neodradí je mi 24 let,psycholog nejsem,ale prošel jsem si touhle nemocí.Jani,já tě nechci nutit aby jsi šla do nemocnice,myslel jsem tím,že když ti bude hodně špatně,tak bys měla.A že nezažil člověka co se nechá dobrovolně zavřít do"blázince"?at´mi napíše,já byl dobrovolně ve čtyřech různých...:)Lidé se vždycky rozmýšlí zda jít do nemocnice a když je nejhůř tak jim je nakonec všechno jedno a jdou,já se moc dlouho nerozhodoval,ale pozor,tím tě nechci hned hnát do léčebny,tím ti chci říct,že jestli bude nejhůř a budeš cítit,že už nemůžeš,tak neváhej.Těší mně,že chodíš do stacionáře,já osobně jsem tam taky chodil,ale přiznám se vůbec se mi tam nechtělo být.Je dobře,že něco děláš i když si myslíš,že je to málo.Ze začátku postačí když zůstaneš sama sebou,budeš dělat to co chceš ty,a dáš spíš na sebe než na to co řeknou ostatní,tím nemyslím odvrhovat názory a myšlenky jiných,ale nechat je jen tak v sobě,moc o nich nepřemýšlet,oni vyjdou najevo sami.Ještě jedna důležitá věc,do"blázince"nechodí jen vážné případy,by naopak,chodí tam i takoví co si jen myslí,že jsou nemocní,pak ti co třeba jsou nemocní,ale jen tak málo,že zdravější člověk se cítí hůř,a pak i takoví co to jen hrajou.Je dobře,že si píšeš s holkou co byla nějakým způsobem nemocná,pozdravuj ji.Jestli chceš tak napiš víc o své nemoci.Zatím se měj...:)))

ahoj Robo:)tesi ma tvoj zaujem o veci;)...ten strach tam je dost velky, ist dalej, a risknut to lebo niesom na to pripravena co povedat lekarke, musi zase sa to nabalit ten problem a nastartovat a zavolat jej a otovrene povedat co citim a co dalej chce so mnou, pocula som rozne debaty o tom o tychto veciach, davala som to na jedno forum, len tak ako budu reagovat ludia, a jeden napisal, ze este nezazil cloveka ktory sa chce dobrovolne zavriet do "blazinca"hmm aj to je odpoved, ale nepomohlo mi to, ze tam chodia vazne stavy, ale moje motanie sa v tej istej situacii tiez nieje fajn, skor horsie a horsie:(, s jednou holkou si pisem, podporuje ma ona uz bola v nemocnici, kvoli uzkosti, ked to poviem niekomu tak sa opyta:co od toho ocakavas, a same take uvahy...co robim cez den?chodim po meste sa prechadzat, rano popratam doma, som na nete, nuda fakt, a dvakrat tyzdenne chodim do stacionara, ale na rekval. kurz pre dlhodobo nezamestnanych, fakt vzdy si nieco najdem co robit ale je toho malo, casto sa nudim, trapim sa co bude, ako bude, kde zacat, ako zacat, a tak...snad zatial len tolko pa,napis.p.s. ak mozem vediet kolko mas rokov?si psycholog?:)alebo si presiel nejakymi blbymi vecami?

Janko,řeknu to znovu a škaredě,vykašli se v tomto směru na rodiče,nevím sice jaké máš vztahy doma,ale vypust´.Zvládnout to musí oni a nepřemýšlej ty, jestli to zvládnou,ty máš své potíže,akorát mně trochu zarážíš s tím,že píšeš jak se budeš na sebe potom dívat.Uznej co je lepší,dívat se na sebe ted´když je ti špatně a dejme tomu říkat si,že to nezvládám a třeba,že jsem hrozná,(nemusí to být tvůj příklad),že rodiče to tak nechtějí atd.,nebo bojovat a třeba jen něco malého zkusit(zkoušet)a pak se postavit třeba k zrcadlu a říct si,zas tak hrozná nejsem a třeba to zvládnu.Asi ti to řekne každý,že musíš zkoušet a musíš se snažit,jinak to nikam nepovede a možná to bude znít drsně,ale zůstane to na mrtvém bodu.Psala jsi,že ti připadá,že už to nezvládáš a ted´zas,že jak to jinak nepůjde tak rada z lékařkou,jsem trochu zmatený,jestli jde o strach,tak to je bariéra,která ti může zabránit všemu v životě a je třeba ji přelézat.Zajímalo by mně jak trávíš dny,co tak děláš,jen jestli ti to nebude proti srsti.Ahojky.

riskovat no s tou nemocnicou, neviem ci to nasi zvladnu a ako sa budem ja potom na seba pozerat, ale ked to inak nepojde poradim sa s lekarkou a uvidim..pa

Ahoj Jani,co myslíš tím riskovat?Přiznám se,že jsem se na tohle téma podíval po dlouhé době,za jiných podmínek a zjistil jsem,že jsem nikde v min.čl. nedělal tečky,z toho si nic nedělěj.