Ve škole naboso
Ano, existují lidi, kteří chodí bosi třeba i ve škole nebo jinde.Ale při čtení této diskuze jeden neví, co je fantazmagorie a co realita.Mimo jiné, spousta příspěvků na úrovni bulvární stoky.Už aby byla bída a lidi neměli na boty, to by myslím leckteré zdejší diskutující vyléčilo.
Jo taky mi přijde že je to tu samý trol. Taky jsem si na střední zouval pantofle a zapomínal je pod židlí a chodil po třídě nebo i po chodbách bos. V létě mě třeba bavilo jet bosky i domů (sandály v batohu). A to letní cupitání bosky venku mám doteď, je to príma.
Chodím normálně ve sportovní obuvi, v té co normálně přijdu do školy, nepřezouvám se a nikdo mi nic neřekl a nejsem jediný. Někteří se přezují do pantoflí, holky si většinou v zimě nechávají kozačky a poměřují, která má lepší. Dvě mají džínové až nad kolena a s dírami, jedna má asi kožené a taky nad kolena, ostatní ty běžné a nebo klasické sportovní boty.
Do školy jdu v ponožkách a v šatně si je sundávám. Pár holek to se mnou taky dělá a vždy mě těší,když si je sundají. V tělocviku si holky ponožky sundávají na šplhání po tyči a celá tyč je potom krásně voňavá.
To chodíš v ponožkách venku v této zimě do školy? Nebylo by lepší chodit do školy v botách, v šatně se vyzout a chodit v ponožkách po škole?
Ja som neznášal, keď spolužiaci slinili ruky predtým, ako šli šplhať na tyč. Fuj. Inak, bosé nohy na náradiach cítiť v telocvični bolo, to je pravda.
A ty si niekedy bol na fotke v ponožkách, alebo aj niekedy inokedy?
Naštěstí ne. ale skoro na každé fotce někdo v ponožkách je, pamatuj ale .že část holek se před focením vyzouvala dobrovolně, že je lepší být ke kostýmu bosa, než v pantoflích se včelkou Májou.
Kluci ne, ti byli v ponožkách a snažili se většinou zaplout dozadu. Koukal jsem na fotky, 5 třída jeden chlapec červenobíle pruhované ponožky. šestá nikdo, sedmá: tři chlapci v ponožkách, v bílých můj nejlepší kamarád, jinak šedé a černé, jedna dívka v bílých, osmá: jeden chlapec v šedých a čtyři dívky v silonkách/ vyzuli se dobrovolně, devátá : nikdo.
Fúha, to sa ti ani raz v živote nepodarilo zabudnúť prezúvky doma?
Ano, jednou. Vždyť jsem psal že jsem kvůli tomu musel chodit bos,
U nás byl v tomhle doma docela dril, mohl jsem se třeba koukat třeba na televizi , jak jsem dlouho chtěl, ALE - všechno do školy muselo být hotovo a připraveno. A ráno jsem měl tři věci, už nachystaný batoh, vedle něho igelitku s přezůvkama, a na lednici pytlík se svačinou. A ve čtvrtek ještě bágl na tělák.
A kde si k tý úchylce přišel?Nebo je to dědičný?
Nevím, jestli je to úchylka, nebo nějaká fóbie, ale třeba mi zas tak nevadí být bos o tělocviku. Nebo i na chalupě občas chodím i venku bez bot. Ale přímo chození v těch ponožkách mi přijde takový trapný. Nevím proč. I doma nosím buďto pantofle, nebo jsem úplně bos.
Adam a Matej jedna osoba.Navíc grafoman.
To si netrefil.
U nás na základce se přezouvání kontrolovalo docela přísně, takže nebylo nic vzácného, když skoro každý den byl někdo jen v ponožkách.
Všiml jsem si u bosých spolužáků, že někteří z nic, asi tak polovina, se i bez bot chovali úplně stejně. Běhali po chodbách, smáli se, seděli nohu přes nohu a o přestávce si vyložili nohy na židli nebo na lavici. A vůbec neřešili, kdo se jim dívá na chodidla. Ta druhá polovina se chovala zcela jinak. Byli zakřiknutí, pokud nemuseli, tak neopouštěli místo v lavici, povídali si nebo si něco četli, ale celkově působili nejistě a tiše. Bylo i jasně vidět, že se pokoušeli svá chodidla skrývat ,třeba za taškou. Já jsem se tomu trochu usmíval a dával si pozor, abych si přezůvky nikdy nezapomněl.
Ale to se i mně bohužel jednou v životě stalo. Bylo to v osmé třídě, když jsem v šatně zjistil, že v batohu nemám tašku s pantoflemi.
Dala se do mně panika a stres. nechtěl jsem jít bez bot. Počkal jsem až, se učitelka na dozoru otočí a pak jsem to risknul v botech.
Všimla si mně. Chtěla žákovskou. Zoufale jsem se snažil ji uprosit. Omlouval jsem se, že jsem si výjimečně zapomněl přezůvky a že se to už nestane....
Poznámku jsem tedy nedostal. ale rezolutně řekla:" Tak bos! A boty do šatny!
Nezbývalo mi, než se pod jejím dohledem vrátit do šatny, zout se a nechat tam své boty a dál jít v ponožkách.
Ke vší smůle jsem měl na sobě , v kontrastu k černým kalhotám, nápadné bleděmodré ponožky, ve kterých se mi navíc i dost rýsovaly obrysy prstů.
Ve třídě to bylo hrozné, měl jsem pocit, že se mi všichni dívají na nohy, a taky jsem mnoho pohledů, dost z nich i delších a upřených, zachytil. Zvláštní je, že se mi na nohy víc koukali kluci, holky zas tak moc ne, a když tak jen koukly a pak se hned dívaly jinam.
O druhé hodině jsem byl vyvolán při zeměpisu k tabuli.
Být bosý u tabule mi připadalo jako být na pranýři. Teď jsem měl ne pocit, ale jistotu, že se všechny pohledy zaměřili na mé nohy.
Ještě horší to bylo o hlavní přestávce, kdy jsme museli povinně být na chodbě.
Tam jsem si připadal ještě hůř. Kolem procházeli žáci z ostatních tříd a také z nich velká část stočila pohled na mé neobuté nohy. Velmi trapné bylo, když se mi na nohy dívali páťáci, co měli třídu vedle. Já vyzutý a ponížený osmák a o tři roky mladší obutá děcka se škodolibým pohledem
Takže to byl jasně můj nejtrapnější zážitek ve škole.
Připadal jsem si bezbranný, zranitelný, styděl jsem se, červenal, nejistě propínal prsty na nohou, zatínal je do podlahy, snažil se skrýt chodidlem jedné nohy nárt té druhé.
-Prostě bylo to naprosto nekonečných pět hodin. Což bylo i jediné štěstí, že jsme měli krátké vyučování a šli se najíst už ze šatny. Kdybychom měli delší, přivedl by nás do jídelny učitel vnitřní chodbou mimo šatny a všichni bosí by se museli bosi i najíst.
Ten den jsem, už obutý, viděl v jídelně dva bosé žáky, jednoho taky osmáka z paralelní třídy a jednoho mladšího, asi šestá, sedmá třída. Stáli ve frontě a jediní vyzutí.
Bylo mi jich líto, ale současně jsem byl rád, že jsem v tom dnes nebyl úplně sám.
Tomu osmákovi to asi ani moc nevadilo, choval se i neobutý docela suverénně. Ale u toho šesťáka bylo vidět, že je vystresován tím, že je jen v ponožkách- Díval jsem se na něj, měl bílé ponožky, ale na chodidle už jasně zřetelný černý otisk klenby, paty, záprstí a prstů.
Taky bylo vidět, jak nejistě působí.
Byl jsem rád, že jsem ten den už přežil, že kromě toho koukání na mé nohy nedošlo k žádnému blbnutí a dobírání si .. U nás totiž byl vyzutý žák, dost často i zlechtán na chodidle, nebo mu byla odejmuta jedna nebo i obě ponožky.
Ale to se vlastě bez výjimky týkalo té skupiny lidí, jak jsem psal ze začátku, těm, co to nevadilo a své neobuté nohy jakoby "nabízeli". Těm ostatním, co měli co dělat, nepropadnout se hanbou, se to netýkalo. Na to jsem byli na základce dobrá parta a nikdo nechtěl nikomu ubližovat.
A co vy? Jaké jste měli pocity, když jste museli být ve škole bosi?
U nás na strednej sa taktiež prezúvanie kontroluje veľmi prísne. Pokiaľ niekto prezúvky nemá, môže ísť zo šatne iba v ponožkách. Ak niekoho prichytia na vyučovaní v topánkach, tak sa musí vyzuť, odniesť si topánky do šatne a navyše dostane aj poznámku. Pokiaľ sa vyzujeme hneď ráno, tak sa to ďalej nerieši, ako trest sa berie, že sme v škole v ponožkách. Mne sa stáva pravidelne, že si prezúvky doma zabudnem, tak cca 5 krát do mesiaca. Stáva sa mi to hlavne, keď sa ponáhľam na autobus. Vždy keď si prezúvky zabudnem, alebo som si ich ešte nezaobstaral, skrátka ak prezúvky nemám, tak sa hneď ráno vyzujem a som v škole v ponožkách. Zo začiatku som sa cítil celkom trápne, ale časom som si na to aj zvykol. Naposledy som musel byť v ponožkách na konci školského roka. Vtedy sa mi prezúvky nechcelo niesť. Mal som vtedy oblečenú tmavomodrú košeľu a čierne rifle, a k tomu bledo šedé ponožky. Cítil som sa divne keď sme stáli celá škola nastúpená v telocvični. V ponožkách som tam bol len ja, čo som videl.
Tak to jsi strávil naboso vlastně dva ročníky. A stalo se ti někdy, že ses bez bot trefil do focení třídy nebo do cvičného nácviku evakuace? U nás bylo seřadiště při evakuaci v parku nedaleko školy, asi 200 metrů, Ale ta cesta tam nic moc, část asfalt a část ostré dlažební kostky. Já nosil crocsky, takže v pohodě, ale ti spolužáci ,co měli lehké domácí pantofle, si stěžovali, že je to hodně nepohodlné. No a ti bosí, ti si to vysloveně odtrpěli. Snažili se chodit po obrubníku, ale to je učitelka hnala zpátky, aby je nikdo nepřejel. Takže poskakovali po špičkách a snažili se chodit s opatrným našlapováním. Vypadalo to dost směšně, ale mě jich bylo vždy líto. A když zazněl poplach, většinou to bylo tak v půlce září, tak i ti spolužáci, kterým nevadilo chodit po škole bosky, tak začali nadávat a působili vystresovaně. V tom parku jsme pak čekali asi půl hodiny, než se sepíše hlášení a než školník nějak znovu zprovozní požární systém . Učitelky se vybavovaly, někteří z těch bosých nadávali, někteří se červenali studem a občas se našlo i několik blbečků, co se jim posmívali a přitom si je i nahrávali na mobil. A byl jsem svědkem, že když se jeden vyzutý spolužák zeptal učitelky, jestli by jsme se už nemohli vrátit , že je jen v ponožkách a je mu i zima, tak na něj vyštěkla: " A co já s tím? Dobře ti tak, máš nosit přezůvky. Tak teď si to užij. " Prostě i některé učitelky byly krávy....
Stalo sa mi jedno aj druhé. V deviatej triede som bol na fotke v ponožkách, ale našťastie sme my chalani stáli vzadu, takže to nebolo vidno. A vlani na strednej som bol v ponožkách počas cvičnej evakuácie. Keď zazvonilo na poplach, tak nebol čas sa obúvať, tí čo boli v prezúvkach išli v nich, tí čo boli v ponožkách išli tak. Odišli sme na ihrisko, a tam sme stáli asi hodinu. Postupne som sledoval, ako sa na spodky mojich bledomodrých ponožiek sfarbujú do čierna a navyše aj od trávy som ich mal trochu mokré. A potom som v takých ponožkách bol celý deň v škole.
Kluci, chodíte ve škole v pantoflích naboso, bez ponožek, nebo i bosky, když je teď teplo? a ráno třeba jdete v ponožkách a pak si je ve škole někdo sundáte, když je odpoledne teplo?
Reklama
Ano, úplně bosí.
- Odpovědět
Pošli odkaz