Snášení kritiky

Jenže problém je v tom, že moc lidí konstruktivně kritizovat neumí. Tohle téma jsem založiela já, jen jsem se uklepla, a tak u prvního příspěvku není napsaný celý můj nick.

Předem bych rozlišila, co je kritika a co ponižování. Věci, které jsem od Tebe čektla, nepovažuju za konstruktivní kritiku, ale o snahu toho druhého (Tebe) ponížit a potopit. A to je podstatný rozdíl. Správně podaná kritika vypadá jinak, nemá za cíl tomu kritizovanému ukázat, že je totálně k ničemu, ale šetrně se domluvit na možnostech zlepšení (pokud je v čem, protože kritizovat jak se směješ mi přijde trapný a nestálo by mi to za odpověď). Není vždy snadné se s kritikou vyrovnávat, ale s ponižováním se vyrovnávat nemusíš a být Tebou tak se ohradím, pokud rozhovor spadne do těchto nepřípustných rovin.

Jak se vyrovnáváte s tím, když vás někdo kritizuje? Já s tím mám dost problém. V práci to dělá většinou moje přímá nadřízená, bohužel neumí kritizovat konstruktivně a většinou je při tom dost nepříjemná. Vždycky mám pocit, že jsem úplně k ničemu a taky jsem hodně v rozpacích, protože nevím, jak na kritiku správně reagovat. Doma mě dost kritizuje táta, což mě dost rozčiluje, protože předmětem jeho kritiky jsou většinou úplné maličkosti nebo věci, které ke mně prostě patří a měl by se mě s nimi naučit brát, např. způsob mého smíchu. Skoro vždycky, když se zasměju, se od něj dozvím, že to je smích debila, což mě strašně zraňuje a ponižuje!