Strach

Mam ted uz ztrach z cehokoli, nic se mi nedari, bojim se, ze ostatnim jen ublizuji, byt mi rikaj, ze ne!

ahoj,bohužel já mám strach i z normálně běžným věcí, chodit do práce, udělat si řidičák, mít děti, jít do banky.. výsledkem je, že stojím pořád na místě. Strašně bych chtěla řídit auto, vychovávat dítě atd.. ale nejde to, jenom při té myšlence mě zachvátí panika, myslím, že to má i do činění se sebevědomím. Je to hrozné, trápím se, ale nejsem schopna ten strach překonat. Rdši sedí doma, nikam nejdu, děti nechci. Ale přitom uvnitř vím, že bych toužila po věcech, které jsem tu popsla, ale jenom tapředstava, že budu řídit auto ba dokonce udělat ten krok, jít do autoškoly, nebo porodit a vychovávat dítě, nebo snad jenom být těhotná, mě děsí. Jsem nešťastná.

mám strach že ztratím toho koho už jsem vlastně ztratila! tohle asi není normání,že? :-( máte taky někdo takový pocit??? :-(

Já mám strach,když jdu domů ožralej že se pobliju,to mě přímo děsí,co mám dělat,po čtyrech se mi blbě chodí,ve zpřímený poloze se motám.

Taky bych chtěla svoji bitvu vyhrát...jenže strach mě zahání do kouta..

Alexandr Veliký říkal, že pokud mají jeho válečníci strach je to důkaz toho, že chtějí bitvu vyhrát.... asi na tom je něco pravdy on měl také strach(ze své matky) a proto asi došel tam kam člověk v jeho dobách nikdy nedošel... Zkuste to brát takhle:-)

Předmět: Strach Autor: Ivča Datum: 7.7. 2005 7:10:16 Nevím zda-li jsem se trefila do té správné rubriky,ale třeba je někdo na tom stejně jako já. Byla jsem vychovávána jako jedináček spíš babičkou,otec byl alkoholik,který jezdil po montážích a matka si užívala s kamarádkami.Já sama jsem se vdala což podotýkám můj manžel je super a jsme spolu už přes 2 let,všude něco je,ale myslím si,že si rozumíme,mám 2 téměř dospělé děti,18 letého syna 15 letou dceru a v tomto právě je.Mám o ně až panický strach,aby se jim něco nestalo,když se zpozdí třeba jen o 5 minut už panikařím a asi jim musím určitě lízt hrozně na nervy.To samé i s manželem dost často jezdívá na služební cesty a já mám hrozné pocity úzkosti během cesty.Podotýkám,že k žádnému psychologovi nejdu,zkoušela jsem to a k ničemu to nebylo.Prosím poraďte,vím,že se děti postaví za chvíli na vlastní nohy,každá máma má o ty své strach,ale já taky kolikrát nespím a sama jsem chtěla několikrát najít řešení jak z toho,ale nanic jsem nepřišla. Předmět: Strach Autor: Renata Datum: 7.7. 2005 8:58:17 Ivčo,asi jsi moc úzkostlivá.Buď ráda,že máš dobrého manžela a děti a nedělej jim ze života peklo.Radila bych ti,pokud na tebe sedne úzkost,vzít si nějaké léky(já si beru 1/2 Lexaurinu)a když nemůžu spát,tak prášek na spaní.

Amélie, myslím si, že bys měla vyhledat pomoc odborníka. Jak je vidět, tak dokonce sama tušíš, že to co v poslední době prožíváš, není úplně v pořádku. A taky Ti, to co se teď s tebou děje, vadí. Zkus se pozeptat ve svém okolí. Řekni například, že hledáš nějakého dobrého psychiatra nebo psychologa. Můžeš říci, že jej hledáš pro svou matku, sestru, kamarádku a podobně, jestli nechceš aby tvé okolí vědělo více. Je jedno, který to bude, záleží mnohem více na jeho vzdělání a osobních kvalitách a schopnosti vcítění se a zkušenostech, nežli na tom, jestli je psychiatr nebo psycholog. Jelikož psycholog nemůže předepisovat léky, možná tě pak i pošle ještě k psychiatrovi. Lékaře najdeš i na internetu anebo ve Zlatých stránkách. Pak si s ním domluvíš telefonicky schůzku a uvidíš, jestli ti bude vyhovovat a jaký na tebe udělá dojem. Kdybys z něj neměla dobrý pocit, snadno jej můžeš změnit. Jen řešení své momentální situace zbytečně neodkládej, aby ti nebylo ještě hůř. Podle mého názoru je lépe vyhledat odborníka, který má na to školy, nežli zkoušet amatérskou léčbu. Tu můžeš konečně zkoušet kdykoliv, třeba i současně s tou odbornou. Neboj se, zkus se objednat a uvidíš. Nebolí to.

Mám problém a nevím, zda jde o úzkost, depresi, či co...V zimě jsem přišla o práci, poté jsem ji víceméně neúspěšně hledala až do dubna, kdy jsem byla zaměstnána v obchodě s desetihodinovou prac. dobou a šesti prac. dny v týdnu, navíc mě tam nepříjemně napadal kolega (fyzicky i psychicky). Přesto jsem zde setrvala déle než měsíc. Nyní mám nové zaměstnání, s kolegy problém nemám, ale objevilo se bušení srdce, padání vlasů v až extrémní míře, smutek, myšlenky na sebevraždu. Když mám jít do práce, nemohu noc předtím vůbec usnout, v práci mám neustálý strach z neúspěchu a vyhazovu, pocit neschopnosti (ten mám i doma - že nic nestíhám) a navíc mi přijde, že mě všichni (v práci, v MHD, v obchodech)nenávidí a mluví o mě - negativně. Něco podobného mám i s přítelem, zdá se mi že ho odpuzuji...můžete mi prosím, poradit, co se děje, zda mám navštívit odborníka, případně co mohu dělat? Díky

nazdarek!posledni dobou mam v sobe strasnej strach..z lidi na ulici,z velke ulice(o namestich nemluvim),z pozornosti lidi(a to sem se chtela zivit divadlem),ze smrti,z zivota,nekdy ani nevim z ceho,proste jen tak sedim cela se klepu,drkotaji mi zuby,mam husi kuzi,rvu si vlasy,mota se mi hlava...a nevim proc..nebo jeste najednou pred ocima vidim film ve kterym umira nekdo muj znamej,nejcasteji vsichni postupne a ja to nemuzu nijak ovlivnit...taky mivam strach sama ze sebe..strach z toho,kdy opet nekomu ublizim,pac celej svuj zivot jen nekomu ublizuju a UZ NECHCI!!!nenavidim se za to..chtela bych umrit,ale opet mi brani ten strach..tak se aspon rezu a sleduju jak po me tece krev a tim prekonavam svuj prvni strach,ten kterej sem jako jedinej mela uz jako mala-strach z bolesti... a to sem byvala takova beztarostna vesela holka...

Předmět: strach Autor: Pavlína Datum: 5.12. 2003 9:56:18 Moc si nevím se svým problémem. Mám strach. Hrozný strach, že mě můj manžel opustí a vlastně dělám všechno, aby mě opustil. Prohledávám mu mobil, dělám žárlivé scény a neustále něco vyčítám. Připadám si, že mám v sobě nějakého sabotéra, který něco udělá a já si to pak všechno uvědomím a jsem z toho hrozně nešťastná. Nejhorší je, když musím být sama se sebou. Naše manželství se hroutí a pochybuju, že se může dát někdy dohromady. Nemůžu si pomoct. Nedokážu se z toho kruhu žárlivosti a závislosti vyvázat. Mám velký strach. Předmět: strach Autor: S. Datum: 5.12. 2003 10:30:12 To je zlý:o( Chce to pomoc třeba psychologa, pracovat na zlepšení vlastního sebevědomí a také povzbuzení.Většině chlapů je opravdu žena , co dělá scény a prohledává věci a přehnaně žárlí na obtíž.Říkej si jsem fajn ženská, šikovná , hezká...atd. a tohle mi není zapotřebí. Zabav se vlastními zájmy, seber energii, hlavně se uklidni, pracuj na sebeovládání a snaž se zase manželovi ukázat tu svoji stránku, kterou má na Tobě rád. Zkus se zbavit zbytečného napětí. Vím, že je to těžké, že se o to jistě snažíš, ale je to silnější jako Ty. Ale pokud máš manžela ráda a nechcež ho ztrati musíš zabojovat, ale ne žárlivostí.Je těžké radit, moc jsi toho o vás nenapsala, takže jsem si něco domyslela a taky nejsem žádný odborník, ten by Ti pomohl lépe.Ale vždycky je taky důležité uvědomit si za co každý člověk stojí a pak sebrat všechnu energii a systematicky na zlepšení pracovat.Tak se drž ahoj Předmět: strach Autor: Tereza Datum: 5.12. 2003 10:36:32 Ahoj Pavlino, vypada to, ze vsechno vis a snazis se, ale moc se Ti to nedari. Vyhledej urcite odbornika. Na doktorce je hodne temat o psychologii a urcite tam bude nejaky kontakt na nekym overeneho psychologa. Drzim palce!!! Předmět: strach Autor: Tereza Datum: 5.12. 2003 10:43:05 Jeste me napadlo. Co navstivit pana doktora Plzaka? :-) Ma s tim urcite bohate zkusenosti. V mediich na me pusobi pohodove. Předmět: strach Autor: puk Datum: 5.12. 2003 15:05:14 Dobrá psycholožka je třeba paní skulilova"cbox.cz, ale je z Moravy, takže pokud jsi zdaleka, tak smůla.

lidi ja mam uplne opacnej problem nez vy.. mam pocit ze sem nikdy neprozila en opravdovej strach,vdycky se moje pocity daly vyjadrit jinak nez slovem strach.. a ja hochci prozit. chcu zjistit co to vlastne je strach.. dokaze mi nekdo poradit?

Regresní terapie, hlubinná abreaktivní terapie, nebo tak něco.

JO tak slovo strach mi teda určitě něco říká. A komu taky.Mám strach z lidí, mám hroznej strach z mé šéfové, kvůli které jsem myslela i na to nejhorší,ten mě v poslední době asi tíží nejvíc, tak strašně ráda bych dala výpověď,jenže mám pocit, že nedokážu sehnat novou práci. mám ke své práci odpor, ale radši to nedávám moc najevo. tak moc se potřebuju svěřit,ale nevím kam. je mi trapné volat kvůli všemu na linku důvěry.jsem na tenhle svět asi moc citlivá. Neustále zápasím se sama sebou, s touhou být šťastná, a neschopností být šťastná, s tou koulí co mám na noze, se svým strachem, se svým vztekem..

Mám pořád strach o své blízké(manžel,děti).Pokud někam jedou beze mne,tak na ně stále musím myslet jestli se jim něco nestalo atd.Několikrát jim musím volat,abych se přesvědčila,že jsou v pořádku.I když je manžel v práci a nevrací se v dohodnutou hodinu už panikařím.Co s tím?Poradí mi někdo?Díky Sára.

Tomasi, to je plachost. Pokud si holka vybira takove ty drsne typy, tak ji patrne do oka nepadnes, ale spouste holek se naopak libi kluci, kteri pusobi jemne a plase. Nelam si s tim hlavu a bud proste prirozeny, vetsina holek vi, ze na drsnaky moc spoleh neni a hledaji spis citove zalozene kluky.

Souhlasím plně s Jiřinou, z mé zkušenosti jsou opravdu psychologové a psychoterapeuti k ničemu. Pokud člověk začne prožívat stavy nezvladatelného strachu a úzkosti, potřebuje léky, které předepíše jen psychiatr. Vím o čem mluvím, protože jsem to taky absolvovala. Můj psychiatr zjistil, že trpím panickou poruchou, nebyla jsem schopná ani jít nakoupit, jaký jsem měla nevysvětlitelný pocit strachu a hrůzy.Dnes jsou to čtyři roky, co užívám léky (všechny léky nejsou návykové!!!!!)a nemám žádné potíže. Jestli ti Franto můžu radit, opravdu se nestyď vyhledat lékaře psychiatra (a hlavně se nenech odbýt od nějakého obvoďáka). Podle svých zkušeností je nejlepší rovnou zavolat na nějakou psychiatrickou ambulanci (najdeš ve Zlatých stránkách)a nebudeš muset pro nějaké doporučení k praktickému lékaři. A ještě něco: podívej se na rubriku "panická porucha" a možná se tam "najdeš" a uvidíš, že nejsi sám. Napiš, jak bojuješ.

Uz od detsvi mam problem se strachem z lidí. Nevim jak poznavat nove lidi,ale predevsim nevim jak se seznamit s holkama. Mám strach ze se budu citit trapne atd. Poradite mi?

Franto, nevím, proč nereaguješ na předchozí příspěvky. Souhlasím s názorem, že chorobný strach nelze přemoci bez odborníka a bez léků alespoň v první fázi. A nelze poskytnout obecnou radu, každý strach má v pozadí nějakou příčinu a každý probíhá chemicky v mozku trošku jinak, proto i jiné léky např.Vyhledej pomoc psychiatra, neboj se toho, ale hlavně to neřeš alkoholem, to by tě mohlo stáhnout do úplně jiného a složitějšího, co se terapie, společenských vztahů, zdravotního stavu apod. týká, problému. Jestli je tvůj strach příliš silný a nevíš si s ním rady, omezuje tě v normálním životě, zkus si najít něco o panické poruše, ta je celá o strachu a úzkosti.

Franto, prosim Te nechtela jsem aby to vyznelo nejak bezcitne. Rozhodne nikdo Tvoje problemy nezlehcuje. Mnoha lidem ve Tve situaci pomaha alkohol a to je prave to nebezpecne. Prosim Te, rozhodne se pokus vyhladat nejakeho odbornika. Ja mam skutecne lepsi zkusenosti s Psychiatry. Pomohl by Ti zkraje nejaky ale na potlaceni strachu, ale hlavne pravidelne pohovory s nekym, kdo Ti muze pomoct to zvladnout.