STYDLIVOST

Mne napriklad nedela dobre, kdyz mne ostatni vidi jist nebo mne pozoruji. Bojim se, ze odhali moje skutecne pocity, ktere se snazim co nejvic skryvat.

Jo a pak taky by nebylo na skodu uvest, v jakem meste se nachazite. Ja v Praze. Obecne si myslim, ze je lepsi s touhle fobii se presunout do mist, kde je min lidi a chovaji se k sobe ohleduplne, tak si sebe taky vic budete uvedomovat. Myslite si to samy? Mozna je ta stydlivost takovej instinkt, maji to i zvirata, ze jsou plachy. Tak jestli to neni prirozeny...

Tak koukam, lidi, ze je nas docela hodne! Zajimalo by mne, cim je tahle blba stydlivost zpusobena. Ja jsem nekde cetla, ze to maj inteligentni lidi, asi citlivi, co vic vnimaj, co si o nich mysli okoli atd. Tak udelejme praktickej vyzkum. Reknete o sobe nejaky fakta? Ja taky studuju VS a jsem ve znameni Kozoroh s ascendentem v Raku. Tak pokracujte, jsem moc zvedava!

Je mi 21 let. Mám strach z lidské společnosti. Cítím se v ní nesvůj a nedokáži s nimi komunikovat. Týká se to pouze lidí, které neznám. Jenže problém je, že já se už vůbec nedokážu seznamovat s nikým novým. Mám pár přátel z dětství a tím to hasne. Když jsem v jejich společnosti, tak se cítím dobře, dokonce bych mohl být považován za příjemného společníka, ale jak se objeví někdo další, tak je se mnou konec. Při nejbližší příležitosti mizím. Myslím si, že je to tím, že jsem vyrost na samotě, kde jsem neměl moc šancí stýkat se s vrstevníky, jedině až ve škole. Také mám se spolužáky nejmenší problémy a asi jediné nové vztahy, které jsem navázal, byly v rámci třídy. Co jsem na VŠ je se vším konec. Jestli se bojím komunikovat s cizími lidmi, tak s dívkami je to už skutečná panická hrůza. Je mi 21 a s žádnou jsem v podstatě ani nemluvil, natož abych s ní měl něco víc. Přitom nevypadám zas tak zle, snad i hezky a občas mi to i někdo řekne, ale to už jsem mrtvý strachy, zvlášť když je to holka. Ať se snažím sebevíc, nejde mi to. K oslovení dívky se snad ani nikdy neodhodlám. Když některá osloví mě, tak hledím rychle zmizet, a to i v případě, kdybych dal já nevím co za to, abych s ní mohl chvíli být.

Lidi,váš problém je s největší pravděpodobností sociální fobie. Vím, o čem píšu, protože se ve mně kdysi také usadila:-). Prakticky jediná cesta, jak z toho ven, je svěřit se do péče psychiatra (ne psychologa), který praktikuje kognitivně-behaviorální terapii. To je ve světě i u nás uznávaná terapeutická metoda, jak účinně člověka zbavovat fobií, nadměrného stresu, panické poruchy, generalizované úzkostné poruchy atd. Pracuje se s myšlenkami, resp. s dysfunkčními myšlenkovými schématy takto "postižených" lidí (kognitivní složka) a změny v myšlenkových schématech se trénují v konkrétních situacích (behaviorální složka). Je to opravdu velice účinné, a je téměř jisté, že vám to aspoň trochu pomůže. Nespoléhejte se na to, že to nějak odezní nebo to sami zvládnete. Ve skutečnosti vás to bude požírat ještě víc a život se pro vás může stát jedno velké utrpení. Fakt vím, o čem mluvím, a radši vás nechci strašit, takže: běžte za psychiatrem, to není žádná ostuda, buďte silní, bez bolesti to nepůjde, ale dá se to léčit a dá se to nakonec zvládnout. Držím vám všem palce! Hodně pozitivních myšlenek přeje Martin, léčený soc. fobik.

stydím se sem aji napsat...je mi 15,stydím se snad všude...na zabave..protoze neumim tancovat(nebo si tak aspon pripadam),ve skole..kdyz neco řeknu začne mi být horko a červenám se,stydím se kdyz mluvim..citim se trapne,ze se neumím ani vyjádřit...asi nikdy nebudu mít kluka protože bych se styděla...před ním,před ostatnmi...vím že není třeba důvod ale nemůžu si pomoct..:(

ja jsem na pracaku a kazdy mesic musim dokladat papir,jak si hledam praci.problem je v tom,ze se stydim se kdekoliv zeptat,takze to za me musi delat pratele.mam z toho trauma ale to by asi urednice nepochopily.

Když jsem byla malá, tak pro mně byla stydlivost tabu. Teď je mi osmnáct a stavy červenání nebo uhýbání očima mě provází životem už několik let. Doma před zrcadlem mi sebevědomí nechybí, dokonce si myslím že jsem hezká holka ale to by musel být svět jen ze zrcadel abych nepotkala cizí lidi. Červenám se dokonce i ve škole jen když se mě učitelka na něco zeptá a jí odpovím správně i za to se stydím. Vždycky úplně zrudnu a začne mi být nepříjemné horko. Je to mé druhé já, je to zátěž, je to prostě ve mě a já nevím jak se toho zbavit. Strašně ráda ve škole píšu slohovky, ale přihlásit se abych je přečetla, ne ani náhodou vždycky se tak nenápadně krčím v lavici, ale přesto doufám, že si mě učitelka všimne a vyzve mě k přečtení.

Možná se na to dívám špatně, za mlada jsem byl skoro stejný jako Pavel nebo Jiří, teď když jsem už starší tyto problémy snad už nemám. Zdá se mi ale, že pro muže je dost důležité být trochu "obouchaný životem". Nevím jak bych to jinak řekl, prostě se začít starat sám o sebe, nespoléhat na to, že mi všechno přinesou až pod nos, být tvrdší sám k sobě a nefňukat. Je jasné že mnohdy narazíme, na druhou stranu se nám dost věcí povede i takové o kterých bychom si to nemysleli a najednou nám sebevědomí samo stoupne. Nesmíme být maminčini mazánci( je to sice rozkošké ale pro dospělého muže k ničemu).To si ale každý musí projít sám,nikdo to za něj neudělá. Pokud sami nějaké překážky zdoláme budeme jistější a zdravě sebevědomí, v tomto nám žádný psychlog nepomůže

Je mi 32 let a hrozně mě trárí nemluvnost a stydlivost v určitých situacích.Hlavně po příchodu do společnosti.To náhle přestanu mluvit,stydím se,když něco řeknu je to trapné že se za sebe stydím,nedokážu se uvolnit,přemýšlím nad tím co mluvit a nedokáži se prosadit.To samé u holek,která se mi nelíbí nemám problém se s ní bavit ale s kterou bych chtěl tak to prostě nejde.Na akcích kde se pije alkohol to docela ujde,ale jinak no hruza.Kolikrát je mě ze mě pěkně nanic,a i většinou se radši všemu vyhýbám.O psychologovi jsem uvažoval ale je to pod moji uroven.Byl bych rád kdyby k tomuto mohl někdo něco napsat a dá se s tím něco dělat? Děkuji

Jsem rád za možnost podělit se s ostatními o choulostivou stránku svého života kterou je - jak jinak - stydlivost nebo malé sebevědomí. Předně musím podotknout, že jsem si musel dodat kuráž napsat tyto řádky neboť zde píše drtivá většina žen a tak nevím, s jakými pocity budou tyto řádky číst neboť právě žen se můj problém týká. Jednoduše řečeno, celý život mám problém s navazováním kontaktů s ženami. Tedy alespoň těmi, které se mi líbí jako potencionální partnerky. Jde-li o kamarádský vztah, není větší problém až na fakt, že ne s každou ženou nalezneme společný jazyk, mluvím totiž rád, rád naslouchám rád a jsem schopen hovořit na spoustu témat, nemám ale rád povrchní a hloupé chování. Nízké sebevědomí ve smylsu - normálně oslovit neznámou dívku nebo ženu a pozvat jí na drink nebo večeři. V momentu, kdy se mi nějaká žena opravdu líbí začnu myslet způsobem "co by si asi ahle kočka vzala na takovém chudákovi" nebo "bez tak někoho má a já se nebudu navážet do něčího vztahu" nebo si řeknu "zase jedna z těch, nakterou čeká prachatý a zajištěný úspěšný muž" ... ne oprqavdu není pro mne. Už 31 let uvažuji tímto způsobem, prostě nechci patřit k tzv. "nadsamcům" a mám z toho mindrák. Přátelé i známí mi říkají, že mám tyto pocity naprosto zbytečné ovšem jakoby to bylo ve mě. Přitom všem hodně sportuju a studuju, vydělávám. Mám ale tenhle problém který se po prvním skončeném dlouhém vztahu stal nesnesitelným a začínám z toho být opravdu nešťastný. Bývalá partnerka byla totiž opakem, tedy mladší, sebevědomá blondýnka. Mé ultra malé já se začíná promítat i do profesního života a navíc vědomí, že žádná žena netouží po muži s nízkým sebevědomím, ba dokonce, každá samička si v přírodě pro založení rodiny hledá toho nejsilnějšího, mne přímo ubíjí .. budu rád za každou radu co s tím. Děkuju a ostatním držím palečky.

Jsem ráda že tady čtu příběhy lidí, ve kterých se úplně poznávám. Jsem hodně stydlivá, i před lidma na kterých mi až tak nezáleží se nemůžu uvolnit, nožná i z pocitu, že bych se ztrapnila sama před sebou. Je to hodně svazující.. taky si nemyslím že bych byla nějáká šeredka, jsem normálně hezká holka, tak v tom to není. Prostě se bojím. Moc bych chtěla poradit co s tím.

Mě je 18 a taky se stydim,třeba když mam říkat něco nazpaměť před tabulí,to je pro mě malej horor.Nebo když mam mluvit s některejma lidma,podvědomě cítim že mě nemaj rádi a prostě nevim co bych si s nima povídala,bojim se že se ztrapnim.Snažim se s tim něco udělat,mam kámošky i kluka,kterejm dokážu říct svůj názor a s nima sem ukecaná,bláznivá,docela si i věřim,nemyslim že sem ošklivá ani nudná ale s cizíma lidma nebo před hodně lidma tomu nedokážu zabránit,nenávidim to a vim že to tak bude do konce života.Hrozně bych chtěla bejt oblíbená a aby mi to nekomplikovalo školu,budoucí práci,chtěla bych mluvit anglicky ale to je ještě horší,mam úplnej blok.A taky si říkam proč zrovna já,je to horší než nemoc,klidně bych byla tlustější,ošklivější,jen ne tohle.Jinak k tomu chatu,to je něco jinýho,tam si myslí že sem sebevědomá a že se se mnou dobře povídá.

Máte někdo problémy se stydlivostí před partnerem? Má stydlivost mi zabraňuje uvolnit se při intimní chvíli s partnerem. Nemůžu před ním roztáhnout nohy, jak se stydím, ani jeho dotyky mezi nohama si nemůžu tolik užít, když se stydím a to i když je tma. Prostě to nejde... Nevíte, jak se tohoto pocitu zbavit?

Nová cesta1. Přeji vše nejlepší těm, co mě čtou nebo poslouchají, oni poznali, že je správné jít po nové životní cestě, aby se jim dobře žilo. 2. Život to je cesta a na konci této cesty je smrt, po smrti zde již není žádné potěšení. 3. Zachováno je přeci to co má velikou hodnotu a tak se zachovají myšlenky velmi zkušených lidí.4. Zkušení ukazovali nezkušeným lidem novou cestu k tomu, aby se jim dobře zde žilo. 5. Pokud se někdo bojí toho, co jej čeká na konci životní cesty, musí se postarat o to, aby jeho zkušenosti a hodnoty přebrali ti, co jsou mu blízcí. 6. Jde o to zasadit semena do vhodné půdy, tou půdou je jenom veliká rodina, kde žije 6 mužů a 6 žen v manželství, které uzavřeli, když jim bylo 12 let. 7. Takto bude možné to, že každý den v týdnu budete mít nového partnera a sedmý den si odpočinete a budete se věnovat jenom sami sobě. 8. Nová veliká rodina zajistí to, že zde bude lidem dobře a zmizí vše zlé, co dosud lidem škodilo a život jim v očistec proměňovalo. 9. Malá párová rodina je experiment, který se nepovedl a nebo snad znáte nějakou párovou rodinu, kde existuje dokonalé štěstí a soucítění? 10. Párová rodina vyhovuje některým živým tvorům, ale pro člověka není vhodná. 11. Čas jako objektivní spravedlivý kritik ukáže vždy co je správné a on nám ukázal, že veliká rodina je ta správná nová cesta. 12. Naše duše je schopná navázat přirozené vztahy jenom s určitým množstvím lidí a optimální je zde 11 lidí, se kterými máme tento hezký vztah. 13. Rodina je základem pro vše v našem životě, a pokud zde jsou dobré základy je i náš život dobrý a nikdo nemusí žít v očistci kde je mnoho bídy a špíny díky párové rodině. 14. Tak jako je cihla základním stavebním klasickým prvkem pro naše domy tak je i rodina klasickým prvkem pro naši kulturu. 15. Abychom mohli konat to, co nám přinese užitek, musíme si nejprve zmapovat čas a prostor kde budeme lovit potřebné. 16. Pro lov potřebujeme anonymitu, jinak se z nás stane kořist, jde o to splynout s časem a prostředím natolik, že nás nepřítel nespatří. 17. Jakmile nás každý zná, tak nás snadno zotročí nebo zlikviduje, život to je boj o výhody. 18. Když přijdete do nového zaměstnání, tak si nejprve mapujete čas a prostor, protože jenom tak zde uspějete. 19. Když se vytváří program do počítače, nebo ekonomický program pro podnik, tak se zde taky mapuje čas a prostor. 20. U mapování platí, že čím menší čas a prostor mapujeme, tím podrobnější je i naše mapa. 21. Mnohdy je zde snaha zmapovat podrobně mnohé odlišené prostory a časy, toužení navodí zde obrovské soužení. 22. Život může konat to, co dokáže díky svému energetickému hmotnému a duševnímu zdroji, tak jako i auto může převážet jenom to, co motor utáhne. 23. Někdo má malý zdroj a tak toho i málo dokáže a jiný má veliký zdroj a tak toho i mnoho dokáže. 24. Zdrojem je zde svoboda, čím více v nás bude svobody tím více toho i dokážeme, osvobodit se od toho co nás zotročuje to ale obtížné mnoho je. 25. V párové rodině je každý mnoho zotročován tím druhým, ve veliké tuctové rodině je svoboda protože zde má každý 6 sexuálních partnerů a 5 kamarádů. 26. Možná si někdo řekne, proč by tato rodina nemohla být menší nebo větší? 27. Vycházel jsem zde z týdne a tak je zde 6 pracovních dní kdy se v posteli věnujeme druhému a 7 den je dnem odpočinutí kdy se věnujeme sobě. 28. Může zde být názor, že by zde den odpočinutí nemusel být, nebo že by zde byli dva dny odpočinutí? 29. Mladí chtějí vše zkusit a potom si vyberou to, co jim vyhovuje.30. Jakákoli rodina která není párová, je mnohem lepší než ta párová, kde je jenom boj o moc a žárlivost. 31. Jsem pro svobodu a vše co zde říkám to je jenom moje subjektivní stanovisko, které vychází z času a prostoru kde jsem. 32. Je docela možné, že svoje stanovisko vylepším a mnohé změním, tak aby to lépe fungovalo. 33. Miluji změny a vím, že každý člověk chybuje a pokud je moudrý tak staré chyby neopakuje. 34. Tuctové manželství je mnohem více dokonalé než to párové, protože když je zde někdo nemocný nebo má problémy je zde mnoho těch co mu rádi pomohou. 35. V párovém manželství je zde jenom jeden slabý člověk, který nám může v nouzi pomoci a to je opravdu velmi málo! 36. Představte si to, že máte od 12 let sex s 6 partnery a že máte i 5 kamarádů, není to vstup do pravého lidského ráje? 37. Vše se v našem životě točí kolem vztahů, pokud se někdo ocitne po narození mezi opicemi a nemá zde lidské vztahy, je zde něj zlá opice, která má lidské tělo a podobá se tomu, kdo pije alkohol. 38. Díky ohni je člověk člověkem, jenom on používá zde oheň a tak má nad mnohým zde velikou božskou moc.39. Tuctová rodina to je veliký duševní oheň, který nám schází. 40. Mnozí fanatici se snažili změnit celou společnost, ale neuspěli.41. Změnit se musí jenom rodina, tak půjdeme po nové správné cestě. 42. Nejde to ale řešit tak, že jeden muž bude mít mnoho žen, nebo že jedna žena bude mít mnoho mužů. 43. Musí zde být dokonalá rovnováha, kdy na jedné straně je šesticípá mužská Davidova hvězda a na druhé straně je taky Davidova hvězda. 44. Představuji si tuto Davidovu hvězdu, jako zlatou velikou minci, kde na jedné straně je muž a na druhé je žena. 45. Kdysi došlo k tomu, že lovci ulovili veliké stádo dobytka a ono bylo označeno trojúhelníkem.46. David měl chytrý nápad, že na tento trojúhelník vypálí další trojúhelník a učiní z něj hvězdu. 47. Od té doby je tato šesticípá hvězda symbolem staré víry, ve které byl uctíván oheň jako zdroj bohatství a síly. 48. Dnes, já mám chytrý nápad, kdy párovou rodinu nahradím tuctovou rodinou, ve které si všichni sedmý den odpočinou a možná si i na mě vzpomenou. 49. Dítě potřebuje velikou rodinu, protože zde může mít mnoho vztahů a díky nim i mnohé získá, již zde nebude to, že by dítěti nikdo nedokázal odpovědět na jeho otázky. 50. Nebude zde ani rozvod a tím i mnoho problémů pro dítě, samozřejmě že s výhodami zde jsou i nevýhody a ten kdo prodává, chválí. 51. Čas objektivně ukáže co je lepší a jakákoli lidská kritika je zbytečná, evoluce jako lavina postupuje k jednoduchosti. 52. Je to cesta od centralizace k decentralizaci kdy tuctová rodina, bude jakýmsi malým centrem kolem kterého se vše bude točit.53. Zmizí takto obrovská centra, ve kterých docházelo k obrovským problémům a obrovskému plýtvání penězi a časem. 54. Zmizí prostituce tělesná a duševní, ten druhý nebude nám již peklem, ale kamarádem protože on s námi bude žít v tuctové rodině. 55. Tuctová rodina nás natolik změní, že již nebudeme mít zájem brát drogy a ničit to co je nám cizí. 56. Dosud v párové rodině zde byla stará špatná výhova a následkem bylo to, že je zde i stará špatná společnost kde jsou drogy a prostituce. 57. Veliká duše má veliké nároky na sebe a druhé, malá duše se spokojí s cigaretou a pivem!58. Vytvářím novou mapu lidské kultury, aby se lidem lépe žilo, tak jsem zde subjektivně zmapoval to jak to zde je.59. Zajisté každý z vás má svoji subjektivní mapu a podle ní on žije.60. Pošlete mi svoji životní mapu, abych měl více informací o tom, jak se lidem zde žije a co je trápí a co jim dělá potěšení.panvitkouba"hotmalil.comkoubavit"seznam.czBhagavan

Já jsem z Plzně. Taky mám problém se sociální fobií a chtěl bych s tím něco udělat.

Ak tu je niekto "stydlivy" z Plzenskeho kraja,nech mi napise.Zvyknut na kolektiv sa da,ale treba ho vytvorit a trenovat,a trenovat...

jo, já su stydlivá taky dost. Jak su mezi cizími lidmi nevydám ze sebe ani hlásku...A pokud musím třeba někomu nutně odpovědět, tak uplně zrudnu...Mám snad nějakou fobii?

koukam ze je to docela rozsirene. Mam velike problemy s temito pocity stydlivosti, nesounalezitosti, ztraty schopnosti komunikovat (obzvlaste s opacnym pohlavim) atd. Rozhodne to souvisi se sebeobvinovanim, nebo snizenou sebeduverou. Zjstil jsem, že velká většina těchto pocitů je založená na mé přecitlivělosti a vykládání si všeho trochu jinak než to je. Myslim si o sobe ze jsem spolecensky a dokazu se bavit s lidmi normalne. Casto se mi stava (nebo spise stavalo) ze treba kdyz sem sel po ulici a nekdo na me zkoumave hledel jako by me chtel hodnotit-mel sem z toho velmi spatne pocity. Dneska to resim jednoduse - na lidi se nekoukam - jakokdyby me opravdu nezajimalo a nezalezelo co si o me mysli- je to sice podle me pristup dosti arogantni coz rozhodne neni moje rodova vlastnost. Rozhodl sem se venovat se svym dobrym par pratelum a na ostastatni se neohlizet a musim rict ze je to vyborna terapie:)

ahoj, já mám taky stejný problém, strašně se stydím na veřejnosti, mám úzkostlivé stavy a často je mi do pláče, protože jsem piořád sama a bez přátel:( přítele jsem si chtěla najít i tady na netu, ale nedokážu se s ním sejít...