totální vyčerpání - ponižování v rodině

ahoj byla jsem víc jak 14 a...tady je procházka velmi nutná, až budeš zdravá jdi do přírody, zhluboka dýchej a okyslič si mozek, naber sílu od Matičky Země. Může se Ti to zdát úsměvné, jako i objmímání stromů, ale hlavně když to funguje.
Vzpoměla jsem si na sebe, když jsem maturovala, jednu otázku, už jak jsem byla přeučená, mi hlava nebrala a mohla jsem dělat, co chtěla. Nervy, stres, únava, pláč na kraji, to každý student zná. A víš, co mi radili? Nauč se z každé otázky půlku. No, mě pomohla pauza a vycházka do příroda se psem. Pak jsem si s sebou brala i učení a mluvila nahlas. A tu pitomou nenáviděnou otázku v ruštíně Mezinárodní obchod jsem chytla. Zlatý Puškin a Lermontov. Dopadlo to dobře jak jinak. Přeji Ti úsěsné složení zkoušek a jednou se tomu zasměješ. Rodiče chápu, ale mohli by být zticha. Zdar, zdar, zdar.

ahoj byla jsem víc jak 14 a půl dne nemocná a zároveň mám zkouškové,učení mě hrozně unavuje. Naši mi vyhrožují xže pokud ty zkoušky neudělám tak mě nechají vydědit a vyhodí z domu, že nebudou s takovou ostudou žít. Já bych strašně ráda uspěla ale náročnost a zdlouhavost jednotlivých otázek (raný novověk,19 a 20 století(to mám nejraději a učí se mi nejlíp) je ubíjející. Hubnu, mám stašně lehky a nerelaxující spánek.
Škola mě moc nebaví,jsem tam z donucení rodičů. Měla jsem jiné představy ale z důvodu ověřenosti kvality té školy jedním ze členů rodiny jsem tam musela. Kolikrát lituju kolik nervů by bylo ušetřeno kdybych šla do práce i když tohle je taky v době krize dost relativní.Mým snem bylo studovat jazyky nebo medicínu nebo humanitární pomoc ale bylo mi to známými vyvráceno,že jsem blázen a mám se orientovat na něco perspektivnějšího. Přijde mi to jako dlouhá agónie s nejasným koncem. Zkoušky mám 20,27 a 1.2 snažila jsem se do toho vložit maximum ale nejsem si vůbec jistá. Jediné co vím je že to všem akorát škodí, mě ničí výčitky a nadávky našich a naše zase ničí ten stres z rozčílení. Mám 100 chutí studium ukončit a začít znova ale na to nesmím veřejně ani pomyslet, bylo by skvělé stát se za půl roku co mi zbývá bakalářkou ale vzhledem k okolnostem je to cíl dosti nejistý.Budu ráda až bude konečně jasno,s jakýmkoliv výsledkem.

Zkoušky se mi vlivem těchto nemoci a únavy,stresu nepodařilo udělat.Za každý neúspěch následovala přednáška jaká jsem nula,příživník,parazit. Jak všichni jsou lepší,inteligentnější, úspěšnější. Teď mám 3 měsíce do státnic. Doma ale panuje obrovské napětí a bylo nasazeno šílené tempo,aby se to ještě všechno stihlo. Už nemám čas na svoje koníčky,když si chci koupit aspon svůj oblíbený časopis doma mě seřvou jestli mám čas ted to číst.Nesmím vyšívat,jít ven se psem,malovat ani jinak tvořit jen celý den sedět nad školními povinnostmi. Já ale takové tempo nezvládnu ubíjí mě to už ted