Utekl mi rozum

tY SES ROZEPSAL TEDA !

Ahoj Kat (asi Katko, že jo).
nevím, jestli si vezměš něco z mých postřehů, které sepíšu. Těžko se hodnotí z pár vět textu, i když velmi obsáhlého, ale zkusím to.
Jako jeden z hlavním problémů u tebe vidím to nízké sebevědomí, jak sama píšeš. Každý si pod slovy "nízké sebevědomí" představí samozřejmě jinou věc, ale obecně asi neprůbojnost, strach z lidí, z toho jak tě přijmou, z nedostatečné "dravosti"(V dnešní době celkem důležitá vlastnost, pokud chceš dosáhnout větších úspěchů), zaměření na cíl atd. I z toho nízkého sebevědomí může pramenit to, že jsi nakonec neuspěla v těch testech - asi ti nemusím říkat souvislosti, když jak jsem pochopil jsi v této problematice (psychologie-jung,freud) celkem kovaná ale přesto - nevěříš si, tím pádem se podhodnocuješ a podvědomě si sabotuješ úspěch (v tomto případě Scia). Samozřejmě tvůj neúspěch nemůžeme přikládat pouze této věci, ale jedna z možností to může být. Pro tebe je tedy důležité si své sebevědomí zvýšit(postupně-jinak to ani nejde) růzmýma technikama - nemá cenu se rozepisovat, zabralo by to hodně stran ale inteligentnímu člověku to stačí i v jedné větě a ta zní - vše je to v tvé hlavě(ve způsobu myšlení).
Další věc, která mě napadá (neuraž se) je, že z tvého popisu mi přijde, že jsi v oblasti "vědomostí" až příliš sebevědomá až

arogantní v tom smyslu, že ty jsi nejchytřejší a ostatní jsou hloupí(nevzdělaní) a to může hrát i tu roli, že jsi tím pádem

mohla přípravu na přijímačky "podcenit", protože jsi si věřila, že to zvládneš, jenže ostatní se připravovali a ty zas tak

moc ne. (to musíš zvážit sama, nevím jak to je).

- s tou prací - proč se necháš využívat? Chápu, peníze jsou potřeba a práce v dnešní době moc není a člověk je rád, že

nějakou má, jenže tu vyvstává otázka - opravdu chceš jít studovat na vysokou? Tak pro to musíš něco obětovat! Tzn. v práci

si prostě "dupnout". Vím, že to může mít za následek vyhazov, ale jestli ti je přednější ta práce, kde tě "využívají"(bez

placení víkendů? co to je, za víkendy se platí dvojnásob.. Ale zase - chápu to, v dnešní době), tak tam zůstaň. Je to jen na

tobě. Píšeš, že odejít nemůžeš - proč? Drží ti u hlavy pistoli? Odejít můžeš, jen nechceš nebo jsi závislá na výdělku. Jenže

výdělek ti dají i v jiné práci. Vím, je to moc radikální, ale je důležité si uvědomit své preference.

- to že se věci neučíš zpaměti ale snažíš se přijít na princip je právě dobře, pokračuj v tom (ale někdy je potřeba se něco

naučit i "nazpaměť").

Takže co bych poradil na závěr, aby to mělo hlavu a patu? Snaž se zvýšit si sebevědomí (určitě najdeš způsoby - pozitivní

formulky, které nebudeš jen opakovat dokola ale budeš se snažit si je vštípit do hlavy a hlavně do "duše" - stávat se tím

člověkem co chceš. Pak si případně sehnat nějakou literaturu, co tě "nakopne" - (můj typ - Transformace vědomí - Tomáš

Keltner, Moc podvědomí 1 - Joseph Murphy, Tajemství vnitřní mluvy - Ivo Toman. Ale i další, které tě někam posunou. Ale v

podstatě ti všechny tyto knihy řeknou něco jako " Věř si, záleží jen na tobě. Žij v přítomném okamžiku, protože minulos ani

budoucnost neexistují. Vytvářej si v myšlenkách ty věci, které chceš aby se staly a neustále si je opakuj a žij podle nich.)
Dále se připravuj na přijímačky, zjisti si, z čeho se skládají a věř si, že se tam dostaneš.
A nezapomeň - ani vysoká škola ti nemusí zaručit, že se budeš mít v životě dobře. Hlavní je, abys dělala to, co tě bude bavit a co ti bude dávat sílu :). Hodně úspěchů...

(omlouvám se za formátování, psal jsem v notepadu a nechce se mi to upravovat)

Co delas za praci ?
Starnes.
Pecujes o sebe ?
Sexuj.

jednoznačně to zhoršuje stres případně stud,,

Zajímalo by mě o co jde, o čem si myslíš, že nikdo nemůže vědět víc než Ty a přitom to má nulový efekt...

Ahoj,
pišu tu, protože se potřebuji vykecat. O rady samozřejmě také stojím, ale pochybuji, že mi doporučíte něco víc než vím, a co má jaksi nulový efekt.
Minulý rok jsem úžasně krachla při přijímacích řízeních na vysokou. Na první termín scio testů jsem šla s pocitem ,,To zvládnu. Nic to není. Na škole a i doma, co jsme to cvičili, jsem měla vždy percentily nad 90." Jenomže bum, já je nenapsala. Tak jsem si říkala, že mě určitě rozhodila průpovídka kámošky na mou adresu před zahájením a totiž, že vypadám hrozně. Sama osobě mám nízké sebevědomí a tohle mě prostě muselo vyvést z míry. Ale po druhém termínu scia, mé výsledky dopadly ještě hůř. Ba co, já nenapsala ani nějak testy na Palackého. Co? Já už od mala čtu knížky od Freuda, Junga apod. Dějepis mám pak jako koníček. V kultuře, jsem si myslela, že se také vyznám. I práva jsem měla jakž takž načtené. V hodinách společenských věd pak mý spolužáci vždy pokládali, tak nesmyslné dotazy, že jsem měla opravdu občas chuť z hodiny odejít. Učitel klidně vysvětloval dotaz, který šel lehce vydedukovat z jiných poznatků, i celou hodinu. A oni stejně nechápali-a nejde jen o jeden předmět-. Ale, dostali se na vysokou. A já? Nikde. Tehdy jsem to brala ještě sportovně.. A protože je pro mě studium důležité a moc jsem chtěla studovat, říkala si, že to zkusím letos. Čím víc se pak blíží termín zkoušek, o nichž vím, že na ně letos jsem ještě méně připravená než rok minulý -práce, nervy v práci..nechávám se navíc využívat i o víkendech a to bez zaplacení, protože jsem v práci vlastně na jednu stranu nelegálně, odejít zároveň nemůžu-, tím víc mám pocity úzkosti, třes rukou a návaly vzteku. Nechutenství. Atd. A co je nejhorší, nic se mi nechce. Po nocích jsem schopná vypočítat tak dva příklady max. A to někdy ani nespím, protože když mám -noční běsy nebo- špatnou náladu, usnout nemůžu vůbec, a tak se ji snažím alespoň nějak odbourat. Většinou cvičením. Po kterém se mi navíc chtějí dělat i víc než ty dva příklady-přiznám se, že ve středoškolské matice plavu...ale velký podíl na tom má má střední-. Z knížek už také nějak nic nečtu. Nic si z textu nepamatuju. Ne tak, abych ho mohla převyprávět. Spíš si teď vše pamatuji na bázi emocí. A věřit si? Na to jsem dojela minule. Nevím, co budu dělat. Mám dva záložní plány, jak mi ta vysoká zas nevyjde, ale nějak to prostě pro radost ze života nestačí. Navíc teď pořád nějaké boty - viz ta práce. Jako zkušenost dobrá, ale za jakou cenu? Ještě jsem zapomněla, že rozhodně nejsem/nebyla ten typ, co se vždy vše jen nabifluje a jaksi pára o čem to vlastně je chybí. To ne. Ani jsem nad učením nikdy netrávila hodiny. Spíš jsem měla v hlavě vše už ze školy. K psychologovi nemůžu. Za případné chyby v textu se omlouvám. Nemám chuť si to po sobě pročítat =D.