úzkost z ublížení blízkým lidem

Ahoj viem ze to uz je vela...To by mě taky moc zajímalo,jsem na tom podobně, někdy docela OK, jindy hrůza.

Trpím tím už od 12, ted je...Ahoj viem ze to uz je vela rokov ale vies mi poradit ako si sa z toho dostala?

tak tohle uz ocd neni plete te si to u ocd tohle nechcete udelat jen mate strach ze byste udelali neco spatne ale v zadnem pripade vas to nepritahuje tohle bych rekla ze je neco zcela rozdilneho

zdravim vsechny,mam problem se sebeovladanim a agresivitou.Je mi 26let, mam 4 mesice pritelkyni (31)krestanku, ja jako neverici jsem to bral jako prijemnou zkusenost - zadny problem sjem v tom nevidel,abych popojel : vidame se kazdy den v praci i ve volnem case, do konce brezna to bylo naprosto v poradku, pak se to zacalo kazit, tezko rict kde se stal problem. Ona je akcni, nebavi ji sedet doma kazdy den, tak jsme chodili po vystavach, divadlech, vyletech, bylo mi skvele - zacal se ve me probouzet "novy clovek" ... a to vsechno bez nejakeho stresu, nebo lamani pres koleno...Pak se to zacalo kazit - vrchol to ovsem melo ve ctvrtek, kdy jsme se nepohodli na obede a po ceste z obeda jsem do ni strcil, na coz reagovala velice podrazdene. V tu chvili jsem si pripadal jako nekdo, kdo ji hrozne ublizil, bylo mi hrozne.... omlouval jsem se cely den, a pak prisel patek, kdy na byvale kolegyne oslave jsem trochu popil a snazil se zjistit, v jakem stadiu je ma odpoved. Opet byla podrazdena, tak padlo par osklivych slov z me strany, zacal jsem s ni trast a chytnul ji pod krkem, to vsechno v opilosti - nevim, kde se to ve me vzalo - hrozne se za to stydim a vicemene to znam jen z povidani...v sobotu, kdyz jsem se z toho castecne vyspal, jsem dorazil domu a jal se zehlit...problem byla moje nevyspavost a zbytkovy alkohol, v te chvili jsem byl schopen slibit prakticky cokoliv. Nevedel jsem jak uz si ji ziskat zpatky, tak jsem rekl, ze pokud bude potreba a nezvladnu to sam, vyhledam odbornou pomoc...celou noc jsme debatovali, rano zadna zmena (byla nedele), sel jsem do kostela (jako dukaz, ze mi neni jedno, co se stalo), tam jsem dostal odpusteni, zpatky jsme jiz sli ruku v ruce, ja byl zase stastny a pripraveny vsechno resit (SAM) ...proble mnastal vcera vecer, kdy doma , pri spolecne veceri mi s usmevem rekla, ze mi sehnala telefonni kontakt na psychologa...ve me se neco zlomilo, zacal jsem se neovladat a kricet, ze me ma za blazna, opravdu jsem to nebyl ja, bylo to neco hrozneho, neco agresivniho, z ceho ja jsem i sam mel strach...padlo opet par osklivych slov, par podezreni, ze mi neveri, ze nebudu s nikym, kdo si o me mysli, ze jsem blazen...praskl jsem dvermi a jeste do nich kopl - nevim, kde se to ve me vzalo, neskutecny vztek a nejsem sam schopen rici, kam to az muze zajit...dneska v praci jsme spolu chvilku sedeli na kave, jinak samozrejme dela, ze me nezna a nehlasi se ke me...trvala na tom, ze bych mel vyhledat pomoc, ja si ale ovsem myslim, ze bych byl schopen to zvladnout sam, na tom zustala stat cely nas vztah... bojim se, ze bych ji nekdy dokazal ublizit... pritom k nasili a vsemu kolem mam radikalni odpor, nikdy jsem takovy nebyl, je mozne, ze to ve me nejak vzbuzuje ona? nemate nekdo nejakou radu jak se s tim vyporadat co nejdrive prosim? Dekuji, Jakub

Podívejte se všichni na téma:vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem.Jinak se tomu říká OCD(obsedantně kompulsivní porucha)...

mel jsem to same, porad dokola me myslenky navadeli abych vzal nuz a nékoho bodl, nikomu jsem ublizit nechtel, ale ty myslenky me pronasledovaly vsude, doslo to tak daleko, ze jsem byl hospitalizovan na psychiatrii, sel jsem tam celkem dobrovolne, protoze jsem nechtel nikomu ublizit, tam jsem pobyl 5 tydnu a vyzkouseli na me radu neuroleptik, nakonec se nasli ty pravy a to sice zoleptil a nyni jsem jiz rok bez tech odpornych myslenek

To vidim spise z te druhe strany, znam par opravdu agresivnich lidi, kteri i fyzicky ublizili a nikdy se sebou nic nedelali a ani se nesnazili ovladat. Proste tu agresi bez zabran chrlej na ty ostatni lidi. Vybijej se na nejblizsich lidech jak fyzicky tak i psychicky. Myslim, ze je vyborny, ze se s tim zkousis "poprat" a mit nad tim nadhled. I kdyz to je asi dost velkej osobni boj. Ale urcite to stoji za to. Preju hodne pevny nervy a vydrz.

Trpím tím už od 12, ted je mi už docela faj,ale stejně mívám myšlenky na to někomu ublížit. Nejčastěji nožem. Vždy jsem se toho bála,např. jsem se nikdy nedívala na násilné filmy, ani detektivky, trpěla jsem pak velkými úzkostmi, že se mi něco stane, a byla jsem na sebe i blízké velmi opatrná. Pak se to jednou zlomilo a násilí mě začalo přitahovat. Vzrušoval mě ten pocit moci nad lidmi, že u nich můžu vyvolat strach. Ale u mě to vyvolávalo úzkost a strach, že jim opravdu ublížím, zničilo mi to můj první vztah, určité období jsem nenáviděla sama sebe. Pak jsem začala navštěvovat psychiatra a zlepšilo se to.Jinak občas jsem agresivní,ale ne doopravdy fyzicky,spíše náladou. Kdokoli máte podobné zkušenosti nebo pocity, budu ráda,když napíšete. Díky