Co vám řekli hnusného a jak jste reagovali?

Díky za odpovědi. Já měla na mysli spíš takový ty situace, kdy je jeden v pozici, kdy má z nějakého důvodu "navrch", např. ty doktoři, nebo různí úředníci, učitelé, nakonec i prodavači/ky apod. Prostě situace, kde je zapotřebí asertivní reakce a člověka možná zrovna v tu chvíli nenapadne... anebo jestli napadne, tak bych ráda věděla, CO napadlo zrovna vás:-).

Jo, chlapi jsou charakteři, když omlouvají svojí nevěru. To se někdy člověk nestačí divit!

Tak to máš pravdu, Spikule. O mně vykládal debiloviny můj bývalý přítel, jak jsem nevyrovnaná...proto mi musel zahnout. Škoda, že mi to nedocvaklo, když kdysi přede mnou takhle pomlouval svouji bejvalku... A jak jsem reagovala? Sbalila jsem mu kufry a dneska jsem spokojená s jiným.

No, já se dozvěděla, že přítel mé kamarádky o mně řekl, že žiju s o 3,5 roky mladším chlapem, protože si nemůžu vybírat. Mám komplexy ze svého vzhledu, takže mě to rozbrečelo.

Po krátké době, jsem ale zjistila, že chlapec jen a jen záviděl. Je mu třicet a bydlí u rodičů a asi nemohl překousnou, že mi jsme se s přítelem zmohli na vlastní bydlení.

Takže závěr: Když někdo řekne něco hnusného obykle to pramení z nějakého jeho problému. Dneska bych si asi řekla, že je to chudáček.

ahoj, máš pravdu. Mě to prostě přišlo legrační. Dítě mám ale naštěstí zdravé. I když po porodu kleštěma měla místo hlavy fialovomodrou hrušku, ale je pravda, že mě ujistili, že to bude v pohodě, tak jsem se tomu dokázala smát.

No, kámošce to moc legrační nepřišlo, protože dlouho nebylo jasné, jestli bude její holčička vůbec v pořádku, a taky u jejího partnera v rodině se to bralo tak, že je to její selhání, že nedokáže "ani donosit dítě" (krom teda spousty jiných věcí, které podle nich "nedokázala"). Nevím, jestli máš děti, ale podle vlastních zkušeností bych řekla, že i lidi, kteří normálně nejsou nijak paranoidní, si věci ohledně svých dětí berou hodně osobně (já jsem třeba měla strašný pocit viny, že syn asi rok kašlal a kašlal... prostě jsem "měla" něco udělat, ale nevěděla jsem co).
Tak ještě jiný příklad: Známé se v čekárně na gynekologii vyptávala sestra na detaily onemocnění, se kterým tam přišla. Když řekla, že by to radši řekla až v ordinaci, sestra na ni vyjela "no aby tě náhodou neubylo" (bylo jí asi 26 let). Na to už nebyla schopná reagovat a taky se tím dost dlouho trápila.

???
mě to přijde legrační..

Někdy mi zůstává rozum stát nad tím, co všechno jsou schopní říct lidem např. zdravotníci. A ještě horší je, že člověka ta "správná" reakce buď nenapadne, nebo napadne, až když je pozdě:-(. Příklad: kámošce se narodila holčička předčasně a když byla na kontrole tuším na neurologii, dr. řekla: "jo ta nedonošená, to jsou ty s tou spláclou palicí":-(((. Kámoška na to nedokázala nijak reagovat a byla z toho špatná snad rok.
Tak se chci zeptat - máte podobné zážitky? (ne nutně ze zdravotnictví) A jak jste se s tím popasovali?