Už vážně nemůžu
Jak je možný, že ten čurák má přístup na tuto stránku, kde hledá pomoc jeho žena. Normálně nejsem vůbec sprostá, ale co je moc tak to je moc. Jsem v podobné situaci a už ji řeším. Vdala jsem se podruhé a můj muž není ani úspěšný, choval se jako oběť a ukazoval "jak je hodný a má srdce na dlani". Na to jsem mu skočila. Po svatbě jsem zjistila spoustu skrytých věcí a to jsme spolu byli před svatbou 4 roky.A sice, že byl léčen na psychiatrii s diagnozou maniodepresivní psychóza. Říkal mi jen půl pravdy, že tam po rozvodu skončil. To se dá pochopit, že tak bolestně rozvod nesl. Jenže prd! Pokud jsme byli v pohodě chodili k nám jeho i mé děti. A pak se to projevilo. Mé úspěšné děti se rázem staly vykořisťovatelé, podnikají, hakzli nejvyššího kalibru a jeho děti ho už dávno nenavštěvují, protože se mi svěřili, jak s nimi a s jejich mámou zacházel. Nejdřív jsem myslela, že mi tak pomáhá a nenapadlo mě, že mě kontroluje. Pak přikazoval. Diktátor hadra! Měla jsem naštěstí rozum a mám svůj byt a toho jsem se nevzdala. Mé děti bych za něho v životě nevyměnila. Stýkali jsme se dále bez něho. Rada? Jít za dětmi, přiznat svůj velký omyl a požádat o odpuštění. To musíš Zdeno udělat Ty. A bude líp. Nejdřív si získej ty děti, spadne Ti první kámen ze srdce a pak řeš to ostatní a dořeš! Asi víš co myslím, vyprdni se na debila a hleď si zařídit život jinak!!!!!
Její starý nepindej a pomoz.Zdeno,chce to změnu života a ty to víš.Dělej s tím něco,než onemocníš.
aspoň mám na to, vymyslet si nějaký Nick:-) narozdíl od tebe. A já nenadávám, raděj se podívej na sebe:-)
Hele ,ty jeji starej,ona muze byt i pipina,ale ty budes peknej ididot.Rekla bych ze jsi vic ubohej nez ona. Zda se resi problemy nadavkama a urazenim no to teda nevim.
hele, ero, ty jsi někam a nepleť se mezi ní a mě. Ty víš houby. Musel(a) bys vidět, co to je za pipinu, abys pochopil(a)
Starý, ty nesuď, víš o tom hovno a nevybízej Zdenu k zamýšlení, když sám toho nejsi schopen. Zmínila se snad o něm?
Zdeno, ta první rada je fakt dobrá. Žiješ-li s diktátorem, sama se z toho nevybabráš, potřebuješ dobrého psychologa a taky podporu od svého okolí, určitě máš kamarády a známé, budeš je potřebovat, až vytáhneš do boje. Nic jiného ti stejně nezbývá, v případě života s tyranem je jakékoliv řešení založené na normální dohodě obvykle bezvýsledné. Nezoufej si a vzchop se, chce to odvahu a uvidíš, že štěstí se přidá.
zapomínáš tu uvést, že moje jednání je pouze reakcí na to, jak se chováš ty k nám. Proč myslíš, že šly děti se mnou a nezůstaly i tebe? Zamysli se nad tím...
proc zijes s nekym kdo ti dela ze zivota peklo??? myslim si ze deti a tvuj zivot je dulezitejsi nez denodenni trapeni s nekym...a take nechapu vsechny ty sprosty a s prominutim debilni lidi co pisou takovyhle sprosty a nevkusny odpovedi lidem,kteri si sem zasli vylit svou dusicku a srdicko...vsem tem vulgarnim jedincum-bezte se nechat zavrit do bohnic na dozivoti,protoze lidi jako vy mezi slusny a normalni lidi absolutne nepatri a lituju matek,ktere porodili takovyhle jedince...jejich zivot mi prijde uplne ztraceny a zbytecny...zdeno mame zodpovednost za svuj zivot jen samy takze nazahazuj zivot a roky takovymhle zpusobem...mas stesti ze jsi slusna a normalne uvazujici zenska a ne jako tihle ostatni jedinci,kteri umi vyjadrit akorat vulgaritu...drzim palce ale jednej rychle...dny utikaji a zivot take...
Pred cca tremi a 1/2 roky me neznami telepati zacali pronasledovat a kopat do mne proudem ve snaze dohnat me k infarktu a celkovemu vysílení telesné schranky. Zásah do srdecni krajiny se jim jiz podaril nadvakráte-skoro primo druhá chlopen- a prozil jsem mnoho dnu v oddeleni intenzivni pece ale diky dohledu zrzavych sester zdravotnich s velkymi knofliky k paralyzaci nedoslo.(Za coz jim DEKUJI!!!) Chirurgove me moc neporezali v oblasti za levym uchem o rozloze 18.7 cm2 a pisi z instituce kde neni hácku a cárek na klávesnici, snad pochopite. Zastancu mam hodne coz mi dodava silu v letu i kdyz me ruzne servery neustale odpojuji. Sousedé z Karafiatovy ulice v okruzich Komenského 9 a Kosmonautu 29 me stále udávají ale jiz nadarmo!! nebot jsem se zbavil zvonku, prokopnute schranky i bytu se zbytecnym balkonem a diky vlivnym známostem z ministerstva (4. patro) jsem se prevedl do mesta Prahy v casti 8 rozlehlá oblast Bohnice panelove sidliste s luxusnimy byty kde na me nemohou!!! Jiz neomdlevám, ale zbavily me chaty na Morave, kterou znicili castym vykrádánim a ke konci pak i konskym hnojem, ktery ani nebyl reden v pomeru 1:9 jak je uvedeno v navodu. Ze by nemeli prostredky redici bezne k dostani jako v Rakousku odmitám verit. Vietnamskocinske restaurace v Praze jsou v kvalite dobre avsak casto mi podstrkuji zvlaste krehke hulky lámajici se a do nudli schválne zapletaji chobotnicky navzdory mym castym stiznostem. Posledne mnou privolana policie zase stala na jejich strane a chtela mne odvleci ale pak videla ty chobotnicky (v restauraci na rohu ne v te v pasazi s oranzovymi okny s drakem a mecem) a byl jsem propusten i kdyz krvaceni z rany neustalo a ztratil jsem (nebo mi nekdo ukradl!) levy sandal. Omluvily se a dostal jsem poukazku do obchodniho domu vice v centru, ale hnojivo doslo a prinutily me zakoupit zmrzlinove lzicky navzdory protestum na ministerstvo (4. patro)! Nejsou to dobré sluzby ale metro jezdi sem tam a nechteji, abych se ohrival na kolejich i kdyz k tomu mam povoleni. Teplousu je tu hodne ale uz se mi neposmivaji jen me nekolikrát napadli neznámi chlapci v cernych bundach a holohlavi a zkopali me. Mysleli si , ze vyhrali, ale hlasy neprestaly a cukani v oku uz neni, jen v levem koutku ust, takze stíznosti nebylo treba i kdyz postrádam pytlík se salatem. Novy byt je mirumilovny a prosluneny ze zapadu, ale uniku neni ani tady ve tretim patre! Neznámí telepaté mi zlikvidovali mlynek na kavu(starozitny) a neustale kopou do me kocky, ktera uz davno ma podkozni nádorky a ted casto vyplivuje plice! Byty jsou ale lepsi a olovenou mrizi jsem znemoznil pristup skodne k siti, mimo nejmensich mravencu. Praha mi dela dobre vyjma dlouhe fronty v samoobsluze na kosík 29.8.2004 ktery nevrátil zlatou minci, ohodnocenou na 256 Kc . Take nemám rad kopulujici krysy v regalech, kdyz sahám pro okurky i kdyz maji benatské masky a vesele tancují a pritom jsem znepokojen, ze krysar neni v dohledu. Moje sestra uz je v porádku, udelali pitvu, coz netrvalo dlouho a hned jsme sli jen mela sipku v oku to ale nepálilo jako napr. pepr. Casto si kupuji sardinky Saira kvuli horciku misto tablet a spim pod stolem, jen se preventivne polevám nekolikrát za noc olivovym olejem EXTRA VIRGIN proti utoku chobotnicek z orientalnich polévek. Je mi dobre i kdyz se mi nelibi koleje na Vaclavskem námesti od Muzea kde je velryba smerem dolu ale casto je lestim a ted oslnuji zahranicní turisty, na coz jsou stíznosti ale budu se bránit! P. S.: Prosím všechny, kterí se mnou Zkopaným sympatizují, aby tuto zprávu šírily sítí!!
Pre Zdenu: Hned prva rada je dobra! Od ZDENA.
tyhle diskusni fora skutecne potrebuji moderatora :((((
vyhoň si piču, ty krávo nevomrdaná, hi hi
Nejprve se zbav člověka, který ti ničí život!!! Začni znovu!! Zajdi si k psychologovi, který ti pomůže s prvními krůčky v novém životě.Hlavně se nepasuj do role oběti. Řekni si dost!!!!
jednu upřímnou radu,zde žádnou radu neočekávej!Nechci ti radit,ale musíš si pomoc sama,nebo hledej pomoc u odborníka nebo osoby, kterou znáš.Až se zde objeví další příspěvky a budou na podobnou notu,tak se z toho zcvokneš,nebo si z tebe budou dělat legraci.Dobrých rad je zde jako v prdeli medu!
Doufala jsem, že tu najdu radu, světýlko, které mě vrátí do normálního života. Teď mám pocit, že jsem asi VŠ vzdělaný blázen, kterému není pomoci.Dostala jsem se během 4 let do situace, kterou nedokážu řešit, ale ani takhle dál žít.Cítím se hrozně osamělá a nepotřebná.Děti mě opustily kvůli mému příteli,se kterým si dnes vůbec nerozumím.Postavili jsme spolu dům, jenže tu bydlíme sami dva a to, co denně prožívám, mi bere chuť k životu.Žiju s diktátorem a jsem fakt na dně.Nemám vůbec chuť žít.CO s tím?
Já už taky dál nemohu. Inu, jsem tu rád a jsem tu dobře. Všude kolem mne samí staří nemocní a postižení lidé. A já, mladý, zdravý a živý, jsem nucen žít tam, kde nechci, dělat to, co mě nebaví a nemohu žít, zapojit se aktivně do společnosti. Neměl jsem to v životě lehké, žil jsem v podmínkách, kde se to prostě nedalo a oni si teď myslí, že toho nejsem schopen. A tak se mnou jednají jako z bláznem a ještě si myslí, jak mi bůh ví jak pomáhají. Nemám sílu se vzepřít, nemám náladu se pořád vnucovat. Všechno je v pořádku a má to tak být. Když o tom se mnou někdo mluví, tak za půl roku u zubaře. Nikam sám nemohu, jen po areálu, jinak s doprovodem. Přece není možné, aby byli tak slepí. A dost. Už jsem se napovídal až hrůza a stejně k ničemu.
- Odpovědět
Pošli odkaz