Vlastní máma mě nesnáší

Vladko, ja nemam pravo ti do toho mluvit. Ja bych si to od sve matky libit ted nenechala. Cim min ji budes videt a min pro ni budes delat, tim lip pro tebe.Bud rada, ze mas hezky vztah se syny. Mozna se dockas nejakeho vnoucete od svych synu a tomu pak muzes venovat svou lasku, ktere mas v sobe dost. Podle toho, co pises, tak tva matka si ji nezaslouzi.Ono se rika, ze lide si k nam dovoli tolik, kolik jim sami dovolime. A ve vztahu k rodicum to plati stejne.

Mám 2 dospělé syny s 10 letym rozdílem. 30 a 20 let. Mají svůj život, každý bydlí s přítelkyní. Mají práci, jsou slušně vychovaní, chovají se ke mě jako ke kamarádce. To jsem u své matky nezažila. Naopak si uvědomuju, že se mi pořád snažila srážet sebevědomí. Kdybych jí taky poslechla, tak bych byla zlá a zavistivá, nepřející jako ona.Když se narodil mladší syn, tak se na něj přišla podívat až mu byl rok a půl. Neměla čas, měla zajímavou práci, měli s tátou zahradu a ta jim byla přednější než vnuci a o mě ani nemluvím. A je to tak dodnes.Víš Bohdano já ji mám i přesto všechno pořád rada jako matku. Kdyby ted zavolala, že něco potřebuje, tak k ni okamžitě jedu.Můj manžel by to neudělal už k vůli mě ne. K němu si nic nedovolí, o to víc si vybíjí vzek a závist na mě. POslední kapkou bylo, že jsme jim cely 2 pokojovy byt po vyměně oken vygruntovali, uklízeli jsme 2 dny.Kdo zažil, tak ví. Když bylo hotovo ani mě nepoděkovala, naopak řekla že by si byt uklidila líp, kdyby mohla. To už manžel nevydržel, sbalili jsme se a mlčky odjeli.Je to všchno na dlouhé povídání, nechci aby to vyznělo jako obyčejné stěžování si, ale pořád se držím téma této diskuze.K matčině nemoci. Má vysoký tlak, oběhový systém špatný, cévy špatné, nechutenství, bolesti hlavy, žádnou vážnou chorobu nemá, nebo o ní nevím. Taky to přisuzuju kouření. Kouří od svých 15-17 let. Cigarety jsou na prvním místě. 2 krabičky denně. Tak bych mohla pokračovat..... já jsem nekuřák, protože jsem to viděla a cítila doma, když oba rodiče kouří, každý 40 denně. Hnus. A když jí řeknu, že jí všechno smrdí kouřem, tak za to můžu já. A nemám se starat a mám jí ty cigarety kupovat. :-( atd....

Vladko, pokud nema nejakou nahlou nemoc, tak bych se od ni oddalila a nekontaktovala ji. Clovek si nema nechat libit od nikoho nic, co si nezaslouzi, vcetne rodicu. Jen bych ji rekla, ze se s ni budes dal bavit, az se uklidni a bude k tobe chovat slusne. No, a kdyz ti ani deti nikdy nepohlidala, tak co jeste resis. To by byl pro mne cizi clovek.

Nelly, takhle si to myslim taky. Lip bych to nenapsala. To by si vsechny holky, co se citi, ze trpi, mely dat za ramecek.Ty jsi mela vyhodu, ze jsi to sebevedomi v te dobe mela. Ale asi ti ho matka tak moc netlacila dolu, jinak si to nedovedu predstavit. Tehdy nebyl internet a clovek byl dost izolovany. Take nikdo z jinych dospelych - z pribuzenstva, znamych, apod. se neodvazoval do vychovy v rodine zasahovat - jako napr., ze by ti rekl: "mamu neposlouchej, je hloupa, ty sama vis, co mas delat". Ja tedy, na rozdil od tebe tomu, co mi v te dobe, matka vtloukala do hlavy do znacne miry verila. Bohuzel. Druha moznost - tvoje matka byla sama sebevedoma osoba, ne jen ve vztahu k tobe, ale i k cizim lidem a ty jsi tohle zdrave sebevedomi zdedila po ni.Jak casto se s ni ted vidavas?

Souhlasím s Nelly. Moje matka mě začala nesnášet poslední rok. Je jí 75 a mě je taky 50. Myslela jsem si, že je to stářím, jak se ke mě chová, ale přesvědčila jsem se, že mi závidí, že mám to, co ona v mých letech neměla, že vypadám líp než ona vypadla v 50 l. Jsem k ní vstřícná, snažím se jí vyhovět , ale začíná být na mě doslová zlá. Vycházeli jsme spolu dobře. Táta mlčí, když to matka se mnou rozjede, jde pryč. Chci si s ním promluvit, on nechce. Hledám chyby u sebe, ale mám čisté svědomí. Nikdy jsem jí neublížila, nevyužívala. Ani děti mi nikdy nepohlídala. Je toho víc. Jenom jsem zahlídla tuto diskuzi tak reaguju. Na moje telefony nereaguje, na smsky neodpovída (ona s mob. neumí , nebo nechce umět, táta s mob. umí). Nikdy jsem si nepomyslela, že by se mohla ke mě, k mému muži k dětem chovat. Někdy si myslím, že jí pořádně hráblo. Je to vulgární, ale já nemám jiné vysvětlení. Myslíte, že její chování změnilo stáří?

Ty matky, ktere souperi s dcerou, aby byly hezci, pritazlivejsi, no, to tak nejak nechapu. To je trochu zvracene, ne? Pro takove "matky" mi chybi slova.Mne, at se chovala ke mne matka jakkoliv, tak v tom, abych vypadala lip, hezky se oblekala, apod.nikdy nebranila. Je ale pravda, ze jsem mela dobry vkus a ackoliv mi to matka nikdy nerekla, tak ji to delalo dobre, ze ma vzdelanou, dobre vypadajici dceru. A to sama (alespon podle fotek) na svych 20 vypadala lip nez ja v tom veku a bez licidel.Samozrejme mela jiny nazor na liceni, odbarvovani vlasu, vytrhavani chloupku, delku sukni, apod., ale to nebyly nikdy podstatne spory, ktere by se mne nejak dotkly. Spise slo o to, ze se snazila porad dirigovat moje chovani a neustale me chovani kritizovala a ponizovala mne. No a to ve snaze, aby z ditete neco bylo, aby se ucilo, nelitalo po diskotekach, nezamilovalo se do sousedovic syna alkoholika apod., tak jsem delala ja sve dceri v bledemodrem taky.

Vaši otcové nestojí taky za nic, jen je neomlouvejte, ty slabochy. Já jsem byla silná osobnost a matka se snažila se mnou manipulovat, stejně nic nepořídila a dělala jsem si, co jsem chtěla a myslela si něco o její ubohosti. Rozhodně jsem dost sebevědomá a dodnes jí říkám, kdybych dala na ni, byla bych stejně ubohá a takto jsem to dotáhla fakt daleko. Ona byla malá a tlustá a nic po ní, já jsem vysoká, štíhlá a vypadám dnes v 55 letech jak ona ve třiceti. Je to jen žárlivost. Opustila jsem ji 2x v životě a naposledy prosila Boha, abych se k ní vrátila. Dnes ji navštěvuji a nedovolí si ani pípnout, stejně bych si myslela to co kdysi. Proč vaše psychika tak trpí? Protože jí věříte každé slovo o vaší neschopnosti? Jste téměř dospělé a tak si to snad přeberete. Ji možná nezměníte, ale můžete změnit vlastní postoj jak k ní tak k sobě. A vy přece víte, jak skvělé a schopné jste narozdíl od ní, ne?

verco 2,tvoje mama si nezaslouzi aby si pro ni brecela.akorat by stoho mela radost.neco podobneho jsem taky zazila,prvni svoji vyplatu jsem utratila za adidasky ktere jsem si hrozne prala a mama malem pukla vzteky.nevim co je vede byt takhle zle.byt tebou uz bych to nechala byt a nevracela se k ni,dala jsem tuto sanci i sve mame,a jelo to na novo a bylo to jeste horsi .verco ona se nezmeni to by do ni musel vstoupit buch svaty jak rika muj manzel.mas svoje deti a to je tvoje zazemi tak se na ni vyprdni tyrala te a delalo ji to dobre.a vem si ze si to muze skusit i na tve deti.proto jsem to ukoncila ja s mamou ,nechtela bych se dockat aby pri hlidani se chovala tak k me dceri.verco jestli mas zajem dam ti svuj meijl, a muzem si spolu o tom pocetovat treba se ti ulevi a nebudes potrebovat.psychiatra.taky jsem se vypovydala kamaradce ktera na tom byla obdobne.pa

verunko je mi to lito ze se ti neda nijak pomoct.hrozne rada bych ti poradila ale tady je kazda rada marna .ja vzdycky kdyz na me mama spustila jednim uchem tam a druhym ven.oni ty mami jsou totiz nestastny sami ze sebe a proto kopou okolo sebe.teda tak je to u me mami tata pije ale diky ni.protoze se k nemu chova jako ke me ale tata to neprizna.ale nikdy ho nebolelo mi rict mam te rad.a od sve mami jsem to vzivote neslysela.preju ti nejakeho hodneho pritele ktery ti bude oporou a nahradi ti matcinu lasku a vse v tom zivote bude jednodussi.

Samozřejmě to, co tu popisujete, je podstatně horší, ale schválně zadělat svým dětem na zdravotní i jiné potíže, jen z vlastní ješitnosti,to je taky děsný a nepochopitelný.

Alice, je to možný, sama znám takový případ. Bývalka mého manžela je totéž, ona svoje dcery snad ne že přímo úplně nesnáší, ale soupeří s nimi. Cpala je odmalička sladkým a rohlíkama, holky jsou jak koule, ona sama se pěstuje a udržuje štíhlá. Naší společné známé se ptala, jestli jí nevadí, že má krásnou dceru, to že by ona nesnesla, že prý je ráda, že jsou její holky škaredé a tlusté a nedbají o sebe, přímo je k tomu vedla. Že se pak všichni diví jak je ona krásná a dcery ošklivé a to jí dělá dobře. No chápete to??? Ještě že moje mamka je úžasná láskyplná bytost a měli jsme s bráchou nádherné dětství, taky ji oba hluboce milujeme.

Ahoj holky, to, co tu popisuji Veroniky, na me taky plati. Proste nikdy jsem se v nicem matce nezavdecila, porad jen kritika, popr. sceny. Sourozence, ktereho by protezovala jsem nemela. Darky ode mne - to same, co tu pisete, nasla na nich jen chyby. Tak jsem ji pak uz nic nedavala, nanejvejs flasku alkoholu, ktery jsem vedela, ze ma rada.Ona mi nevytvorila spokojene detstvi, ale peklo.Ja se snazila se ke sve dceri chovat opacne, ale stejne se mi to nepodarilo. Dcera mi dnes obvinuje z psychickeho tyrani v detstvi a ze je rada, ze bydli hodne daleko a vidime se trikrat do roka.Ono je to tezke se te zateze zbavit. Ja si musim vnucovat a porad myslet na to, ze musim deti chvalit, trikrat za neco pochvalit a jen jednou neco opatrne kritizovat. Taky ukazovat, ze vam na detech zalezi, na tom jak se citi, na tom, aby byly spokojene, proste porad ukazovat, ze je mate rady. Na to clovek, ktery sam lasku v detstvi nepoznal, take stale zapomina.A tak holky, drzte se, piste si denik, kde se vypisete ze sveho smutku. Skolu je treba dodelat, ta leta to vydrzet a pak odejit hodne daleko. A kdyz pak matka bude vzdychat, ze nevidi vnoucata, tak ji je ukazat, ale pri prvnim jejim urazlivem projevu okamzite odjet. Moje kamaradka, ktera bydli take daleko od sve matky, a ktera taky mela tenhle osud, tak kdyz naposled po pul roce prijela k matce, tak ona ji kazdych 10 minut vycitala, jak je tlusta. No, samozrejme, ze kamaradce to samotne take vadi, ze je tlusta a nepotrebuje to dokola poslouchat od sve matky, kvuli tomu k ni nejela. Tak svoji matce odvetila, ze tedy prijede zase az se ji podari zhubnout, ale to ze taky nemusi uz byt nikdy.

První Veroniko: já si taky nesu obrovský blok z dětství ve vztahu k rodičům, vypisoval jsem to kdysi v jiné diskuzi. Ale pravdou je, že tam to bylo v jiné rovině. Ono se to lehce radí, ale po té větě, kterou jsi slyšela, bych já začal hledat práci, abych se mohl osamostatnit, potom bydlení a šel bych pryč. čím déle to budeš snášet, tím více se to podepíše na Tvém zdravotním stavu. Nejsem sice klinický psycholog, ale on ti neřekne nic jiného. První podmínka pro zlepšení stavu je změna. Nemůžeš chodit na pohovory, brát léky (třeba) a vracet se do stejného prostředí. To je stejné, když by se alkoholik léčil ze závislosti a k tomu si večer skočil do oblíbené hospůdky.

Pane bože, ani ve snu by mě nenapadlo, že je nás tak moc! :-( že by jméno Veronika bylo prokleté? Veru, taky jsem si vzpomněla na mé první měsíčky, kdy jsem jí nadšeně řekla, že už krvácím a ona: no a co?ach jo, z těch příspěvků se mi kutálejí po tváři slzy jako hrachy. Milý Tome, zkoušela jsem si s mámou promluvit, že mi vadí, jak mě odsuzuje, co jsem jí v životě udělala...odpověď: TO, ŽE ŽIJEŠ!plakala jsem celou noc. A to jsem taky vzorná dcera!Maturita s vyznamenáním, státní zkouška, vysoká škola, nekouřím, nepiju...já se snažím být raději mimo dům, ale to je ještě horší, protože si stěžuje, že h....dělám!A to vůbec není pravda! Ona už ani neví, co je to žehlička, už 5 let pravidelně žehlím já!Myju okna všechno, bratříček dělá jenom nepořádek a když ho udělá, seřve máma mě, že je doma bordel!Silně uvažuji, že si najdu psychologa nebo aspoň někoho, kdo mě bude poslouchat, nechci totiž donekonečna otravovat tím samým.Milá tajná :-) ano babičku mám, spíš prababičku, ale ta žije spolu právě s tetou, mají malý byt, ani by to nešlo. Jinak už nikoho nemám :-( Všichni umřeli! :-(Holky tak musíme zatnout zuby, můžeme si říct, že když byly babičky na naše mámy takové, chcou, abychom taky poznaly, jaké to je! Škoda jen, že právě nedělají pravý opak, abychom tohle nikdy nezažily! :-(

Veroniky obe, radila bych vam a ne jenom vam dvema, hlavne ti kteri maji velke potize v rodine, udelat konstelaci rodiny, tam se dovite proc se mama tak divne chova a dostanete jiny nahled a dokonce se nektere neprijemne situace uklidni nebo-li uvolni, budete mit navzajem lepsi pristup

Radikální řez je takový, kdy jí vysvětlíš, co Ti vadí na jejím chování, případně navrhneš sezení na neutrální půdě, to jest třeba v poradně pro lidské vztahy (nebo jak se to nazývá) a pokud nebude mít zájem, tak omezit styky na minimum a nenechat se dále vydírat,.

Milé Veroniky, jsem úplně v šoku. To, co jste psaly, jako by bylo o mně. Jen s tím rozdílem, že mě máma nesnášela už od malička a mám sestru (taky mazánek). Stejné žárlivé výstupy ohledně otce (dokonce mě napadala - před ním - že s ním spím, tak nevýslovně trapnou situaci si asi těžko někdo umí představit), mlátila mě do té doby, než jsem se jí ubránila, nadávky nejhoršího kalibru, hysterické scény, ponižování atd. Přitom jsem byla úplně bezproblémové dítě, premiantka třídy, docela i sportovně nadaná, tichá a klidná. Taky mi přijde, že žárlila a že byla s tátou nespokojená a já, jelikož jsem po něm, jsem jí lezla tím na nervy. Samozřejmě jsme si s tátou velice dobře rozumněli. Taky jsem dělala VŠ - a nedodělala ji, ze vzdoru, utekla jsem po 3 letech. Bohužel se to na mě všechno podepsalo; je mi 35 a nepodařilo se mi dosud navázat nějaký pořádný vztah, od puberty trpím depresemi, panickými záchvaty, bulimií - a co je nejhorší, spadla jsem do alkoholu. Snažím se s tím bojovat, ale vím, že mám zničený život. Jediné pozitivní snad je - jak jste se tu ptaly - že se situace s mámou zlepšila. Byl to souběh mnoha okolností, moje odstěhování z domova, její vážné celoživotní onemocnění, můj pád. Taky jak zestárla, už není tak hysterická a vzteklá. Možná si už uvědomuje, že to, jak na tom jsem, je její vina. Je na mě teď hodná - a já se na ní nedokážu zlobit.

Tome to jsem nepochopila... Samo se to nespravi, dobry, co myslis tim radikalnim rezem?Me by take zajimalo jestli se to nekdy zlepsi... Ja doufala ze se to zmeni kdyz budu starsi, kdyz budu mit deti. Ale nic moc, spis ted mama obratila a hystericky breci ze nevidi vnoucata, pritom je to ona kdo me vyhnal pred lety z baraku. Me to mrzi take, ale co mam delat? Ted uz je pozde... Na druhou stranu kdyz se mi narodilo prvni dite, ptala se co bych chtela jako darecek, rekla jsem si o krajkovou zavinovacku, kdyz ji privezla malem me kleplo: jakoby ta zavinovacka byla ze sekace ci co. Uplne jsem se za to pred manzelovou rodinu stydela a tu zavinovacku radsi zahodila. Zato kdyz mivala narozeniny nebo vanoce maminka tak to jsem se vzdycky tak praskla pres kapsu az jsem se zadluzila. Take rvani na me pri rozbalovani darku ze "kdo ma nosit?" anebo "co je to za blbou barvu, vis ze tuhle barvu nesnasim" bylo temer pravidelne...

Nepřemýšlej o psychiatrovi, ale navštiv psychologa. Samo se to nikdy nespraví, proč taky? Ona se nezmění, nezbývá nic jiného než radikální řez. Vím že jsem to napsal tvrdě a zkráceně, ale to je jádro problému. Nápravu musí chtít obě strany.

Holky, dovedete si představit, že byste takhle soutěživej a ohavnej vztah měly se svým dítětem? Vždyť to je úplně vykloubený, neříkejte mi, že ty maminy jsou psychicky v pohodě...