Vztahy na pracovišti

taky jsem si to jednou prožila -klasika : sekretářka a šéf. Dlouho jsem mu odolávala - skoro rok, ale pak jsem se s ním vyspala. Bylo to hrozný, protože v tý chvíli o mě přestal stát. Jako bych tam nebyla. Měla jsem svou práci i kolegy moc ráda, ale situace byla tak neřešitelná, že jsem musela dát výpověď. Je to už skoro 4 roky, co se to stalo, ale když ho ještě teď potkám, tak ho nenávidím za to, co mi udělal.

Presne tak. Pred nedavnem se mi stala podobna vec. S pritelkyni jsme spolu byli pres 3 roky a najednou po ni vyjel kolega v praci, rikal jak ji rozumi a jak ji miluje. Pritom byl zenatej. Ona z toho byla samozrejme unesena a nas vztah ukoncila. Po mesici ji kolega nechal a vratil se zpet k manzelce. Zpatky ke me uz se nevrati, protoze uz ji nechci a na druhou stranu - dobre ji tak. Muze si za to sama.

Ahoj Aleno !Tvuj prispevek mne moc potesil a dodal mi odvahy. Se svym pritelem se zname jiz rok, ale kazdy jsme z jineho mesta. Ted se uvolnilo u neho misto v praci na jeden rok a on mi nabidl, jestli bych se nechtela prestehovat a zacit pracovat u neho v praci. Byla jsem tam na prijimacim pohovoru, vse dopadlo dobre, prijali mne. Za mesic bych se mela stehovat a zaroven zacit v nove praci. Trochu ty lidi od neho z prace znam, presto se trochu bojim. Ale kdyz jsi to zvladla ty, zvladnu to taky. /Snad./Ahoj Romana

Dneska už vím, že pevný vztah a práce jdou dohromady, i když před dvěma lety jsem si kladla stejnou otázku jako Martina. JÁ vždy zásadová a držící se onoho zmiňovaného hesla "Co je v domě není pro mě!" jsem z ničeho nic musela vést boj se svým rozumem, který byl zásadně proti a svým srdcem, které tolik toužilo po NĚM. A přestože jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že to nejde a já tuto práci nechci ztratit (to budu radši šťastná s řidičem autobusu > každý večer mi bude vyprávět o krásách krajiny, kde jel)zjistila jsem, že rozum se dá oblbnout, ale srdci neporučíš! Dneska jsme spolu třetí rok a je to čím dál krásnější. Náš vztah je veřejný a naši společní kolegové nás berou. Určili jsme si jasná pravidla, nenosit práci domů a soukromé věci do práce a striktně je dodržujeme. A jak se na vás kolegyně dívají, záleží spíš na Vaší osobnosti. Držím palce všem odvážným, kteří se do tohoto "boje" pustí! Alena

Ahoj Evko, existuje vice vztahu na pracovisti, ja jsem se z manzelem seznamila taky v praci a nikdo o zadne matraci nemluvil. Vztahy se zenatymi muzi uz pak matraci nekdy zavaneji s tim souhlasim. Ale o tom Martina - dotazujici se, nemluvila.Odejit nemusi ani jeden, horsi je, kdyz vztah skonci. Drzim palce, at to dopadne dobre a vas vztah vydrzi.

Milé podnikové madrace! Tak se vám potajmu mezi kolegyněni říká! Nikdy vám maminka nevysvětlila, že co je v domě není pro mně? Je nám jen těch"potvor manželek" upřímně líto.Snad se také vdáte a budete takto odměněny!

Ten chlap tě jenom využívá a nikdy k tobě nepůjde. Mu to v současné době tak vyhovuje. Má rodinu, má ženu a dítě a když jeho manželství zažívá nudu, tak si odskočí k tobě a slibuje ti určutě hory, doly. Chlapi už takoví jsou a pořád si musí něco dokazovat. A kdyby tě tak moc chtěl, tak už by u tebe dávno byl a nějaké city k právě narozenénu dítěti nevěř. Chlapovi to ze začátku nic neříká, on si svuj vztah k dítě vypracovává teprve s tím jak to dítě roste.A proč od tebe po 4 měsících utekl? Zjistil, že je to samé co zažívá doma a tak se vrátil a ted si k tobě pouze "odskocí" a je maximálně spokojenej. Chlapi jsou v tomto směru děsní parchanti.

Mela jsem tu zkusenost, vlastne hned 2x, s tim samym teda.Bohuzel tu byl jeste jeden problem, je zenatej a ma rocni holcicku.Poprve to trvalo asi jen mesic,jeho zena byla tehotna, ale ted to doslo tak daleko, ze jsme spolu 4 mesice bydleli,ale pak se vratil k rodine, ale mezi nami to neskoncilo,nasledoval dalsi pokus byt se mnou, zase to nevyslo, a ted naposled uz jsem mu opravdu verila,ale zase nic.Dohodli jsme se,ze to definitivne skoncime,ale copak to jde rict si to a udelat tak kdyz ho vidam v praci?Snazim se, opravdu moc,ale takovyhleho clovicka jsem hledala a kdyz jsem ho nasla tak se ho mam vzdat kvuli tomu, ze se sve zeny boli a ona ho uplne ovlada?Ano ma dcerku,miluje ji,ale nikdy bych ho od ni netahala.Naopak.No nic, to je ma zkusenost.Mohla bych o tom napsat cely roman,ale tohle snad jako prispevek staci.

S mým přítelem jsem se potkala na pracovišti, jsme spolu 9 let a nepočítám, že se to v blízké budoucnosti změní. Pracujeme spolu stále, problémy nejsou. Pokud bychom se rozešli, nevím... Ale jak jsem již napsala, na rozchod nepomýšlíme, protože jsme, jak se říká, jedno tělo, jedna duše. Nemůžeme za to, že jsme se potkali právě v práci:-)

Nepřemýšlela jsem sice o tom, jestli je nutné, aby jeden změnil místo (myslím, že ne) ale jedno Ti můžu říct, pokud do toho vstupuješ, musíš uvažovat i s tou variantou, že ten vztah skončí - a to pak může být velký průšvih. Zažila jsem to, nechtěla jsem za žádnou cenu opustit svoje místo, protože bych jiné těžko sháněla,a bylo to hrozné. HROZNÉ!

Tady na Doktorce jsou téměř všechna témata,ale jedno tu přeci jen postrádám a myslím,že nejsem jediná.Často se v časopisech objevují články o vztazích na pracovišti,obvykle s komentářem -,,Co je v domě není pro mě".Ale vím,že spousta lidí se s tím setká.Dá se vztah v práci udržet,pokud tam chtějí oba zůstat,povedlo se to někomu?Nebo je vždy nutné,aby jeden v blízké době odešel a tím vztah zachránil?Co dělat,když člověk nechce ztratit ani jedno?