Reklama

Zamilovávám se do

Sara (Pá, 18. 6. 2004 - 20:06)

Ale presto Vam vsem moc dekuju za reakce.

Sara (Pá, 18. 6. 2004 - 20:06)

Uz jsem se sverila psycholozce a ta mi rekla, ze v podstate si za to muzu sama. Je to ve mne. Ze ja vlastne ty chlapy rozmazluju. Splnim vsechno co jim na ocich vidim (ve vsech smerech), dokonce i kdyz se tomu vnitrne branim. Nikdo to na mne nepozna. Souvisi to s mym sebevedomim (i kdyz jsem si nikdy nemyslela, ze mam nejake male, spis normalni). Mam pry neustalou potrebu byt ve vsem naprosto dokonala, a i kdybych prisla o vsechno a mela s ostudy kabat, mam pocit prevahy a dokonalosti vuci tomu urcitemu muzi, pro ktereho to vsechno delam. Kdyz se nad tim zamyslim, opravdu se da rict, ze delam vsechno. I tzv. "muzske prace". A ti muzi udajne vyciti pri setkani se mnou ceho jsem schopna. Ale ja si nemuzu pomoct a ten, ktery mi tento pocit dodava (nepostradatelnost, úžasnost...), toho nedokazu opustit, i kdyz vim, ze mne vyuziva. Dokonce pri setkani uz takove muze rovnou poznam a zaradim si je. Nechtela jsem ani tak radu, jako se sverit, protoze pokud to reknu svym nejblizsim, tak neveri a uzavrou to tim at uhanim pryc a najdu si nekoho "normalniho".

Woland (Pá, 18. 6. 2004 - 19:06)

Saro, tak me napada, proc vlastne nezajdes si o tom popovidat s nekym, kdo ne ze by snad znal odpovedi, ale muze te otazkami dovest k tvemu porozumeni - mam na mysli nejakeho profesinoalniho terapeuta (nedoporucoval bych amatery a lidi s par vikendovymi kursy)? Par takovych sezeni nebo jedno jedine cloveku usetri trapeni na dlouhe roky dopredu. A neni to nic "divneho" nebo "nenormalniho".

Sara (Pá, 18. 6. 2004 - 19:06)

Ty minule zivoty do toho taky nechci montovat. Neodsuzuji to, ale nevim jak to provest. Muj otec je autoritativni. Ale "vlidne prisny" Kdykoli jsem potrebovala, udelal si na mne cas a pomohl mi s cimkoli. Dokonce mam k nemu bliz nez k matce. Diky svym rodicum jsem mela opravdu krasne detstvi. Rekla bych, ze pochazim z uplne klasickeho modelu rodiny. Jedine co je mozna problem, muj otec je takovy ten klasicky zarlivec na svou dceru. Kdokoli byl po mem boku, nikdy nebyl dost dobry...Myslim, ze je na mne muj otec velmi upnuty. Dokonce se mi zda, ze trpi, pokud mam nejaky vztah, o kterem si myslim, ze bude dobry. Nechci vypadat, ze zkousim jeden vztah za druhym. Tak to neni. Mela jsem manzela, pritele a ted mam druheho manzela. Prvni manzel stavel vzdusne zamky, nasliboval hory doly a nakonec ze vseho zbylo jen spousta starosti. Ted jsem vdana podruhe. Opet mam spoustu zbytecnych starosti. Lineho manzela, ktery slibuje hory doly... Tim nechci rict, ze se chci rozvadet, to ne. Ale na zmenu uz je taky pozde. Mame maleho syna. Jen se modlim, aby az vyroste nebyl jako jeho otec....

kokrouč (Pá, 18. 6. 2004 - 14:06)

Sáro, pokud jsem to pochopil dobře, tak ty to ale předem nevíš, když píšeš, že jsou to dobří herci. Takže v podstatě jsi pokaždé obelhána. V tom bych neviděl žádný osud, ale čistě jen smůlu. A na druhou stranu desetkrát za život od něčeho odcházet a začínat znovu s tínhle rizikem asi také nejde. Možná to chce nějak nabrat sílu a pokusit se to zlomit, prostě to nevzdávat. Vcelku živě si umím představit, jak tě tvé okolí má za blbce, prosím, v dobrém.A ty minulé životy bych do toho nemontoval.

Smajlinka (Pá, 18. 6. 2004 - 14:06)

Samozřejmě, nejdříve by měl člověk pátrat v současném životě, především v dětství. Otázkou pak ale zůstává, pokud Sára měla úplně jiného otce, jak si můžeme myslet, byl hodný, v pohodě... Má sestra si vybírá taky stále stejné partnery, to je taky pravda, ale úplně jiné než já, i když jsme byly vychovávány stejně...

Woland (Pá, 18. 6. 2004 - 14:06)

Clovek muze patrat treba v predminulych zivotech, ale odpovedi jsou i blize a hlavne je vis jedine Ty, Saro... Ti muzove skutecne vypovidaji o necem v Tobe, coz Ty stejne uz vis... Zkus se podivat, co Ti prinaseji, a zda to nemuzes najit u nekoho jineho a jinak... co dokonce u sebe.... Ale jinak pokud muzu srovnat s tim, co rikaji moje zname, tak "hodni" muzove nikdy nikoho nepritahovali ;) Vzdycky u nich meli vetsi success takovi trosku, jak rikaji, "testosteroni" ;)

Erika (Pá, 18. 6. 2004 - 14:06)

Mne napadlo taky spíše vliv dětství. Uvedu jen příklad: malá holčička, jejíž tatínek na ni nemá moc času a nedokáže jí projevit své city (což je jeho problém, ne její), si začne myslet, že si jeho pozornost a lásku musí "zasloužit". A toto své "chybné" chování, za které jako dítě samozřejmě nemůže, pak v dospělosti přenáší i do svých vztahů s muži.Každý má něco takového, co si s sebou nese. A zvláště je to patrné u toho, který své chyby (volba stejného typu nesprávného partnera) opakuje. Rozhodně lze tento začarovaný kruh přerušit, pokud člověk sám chce. Chce to jen podrobněji a poctivě se zamyslet, jaké typy mužů a proč člověk vyhledává (platí samozřejmě i naopak). Hodně a konkrétněji se (nejen) o tom píše v knize Tajemství partnerství od Barbary de Angelis, která podle mého názoru dovede "otevřít oči" co se týká volby "slučitelného" partnera. Hodně štěstí:)

Smajlinka (Pá, 18. 6. 2004 - 14:06)

A proč ne? :-)

Smajlinka (Pá, 18. 6. 2004 - 14:06)

A proč ne? :-)

Pan L (Pá, 18. 6. 2004 - 14:06)

Minulych zivotu? .. omg .. to snad ne :-)

Smajlinka (Pá, 18. 6. 2004 - 12:06)

No, já bych to možná viděla ještě dál než jen do dětství, ale i do minulých životů. Většina našich problémů totiž vznikla daleko v minulosti. Možná těm mužům máš něco splatit a oplatit. Radila bych ti hledat a pátrat dál, jak v sobě, tak třeba zkusit kineziologii nebo regresní terapii.

Sisinka (Pá, 18. 6. 2004 - 11:06)

A jaky byl (je) Tvuj tatinek? Vzdyt podvedome si vybirame partnery podobajici se necim nasim otcum. Je mozne, ze to prameni odnekud z detstvi. Sisi

Sára (Pá, 18. 6. 2004 - 11:06)

Jsem 29 leta nornalni zenska. Podruhe vdana. Rekla bych, ze i celkem pohledna, protoze je stale o mne zajem a v tom to prave je. Nepritahuji mne ti hodni muzsky, kteri by mi snesli modre z nebe a vsechno by za mne delali a zhrnuli vsim moznym.... Ja si proste vzdycky vyberu (nevim proc) pravy opak. Zaroven si uvedomuju, ze i ja tyto typy pritahuju. Jsou to vetsinou muzi, kteri se stylizuji do role zklamanych, znicenych a rozervanych intelektualu, ktere nikdo nechape...Dokazi mne tak umluvit,ze jdu za nimi jak slepa... A dopadnu vzdy uplne stejne. V podstate jsou to vynikajici herci a citovi vyderaci. Ze zacatku je ten vztah nadherny, jsem zahrnovana vsim co si zena jen muze prat a po case vyplouvaji na povrch takove lahudky z jeho minulosti, jako jsou dluhy, hrozici vyhazov z prace... A on je opet nikym nepochopen a vsichni mu ublizuji a ja jsem opet ta chapajici a platim a vsechno srovnavam.... V podstate vim, ze jsem hloupa, kdyz tohle snasim, ale zrejme jsem k tomu odsouzena. Me vztahy i manzelstvi si byly podobne. Neustale stehovani, ostudy, reseni problemu, ktere jsem ja nezpusobila..... Pritom nejsem zadna utapnuta. Umim spoustu veci od vareni az po jezdeni v nakladaku (jako konicek). Mam velmi dobre zamestnani a mohla bych mit tak krasny a klidny zivot s nejakym hodnym muzem... Ale co to se mnou je, ze mne ti problemovi muzi tak pritahujou (a ja je)....

Reklama

Přidat komentář