Žárlí:(

Ahoj tak ktomuhle bych taky chtela neco dodat mam pritele cizince a snim jedno dite ale od ty doby co se nam ladik narodil tak strasne moc zarli raci by me videl neupravenou kdyz jdu s klukem na hriste nez abych byla takova jako chci ja.Tohle co se deje u me tak neni normalni uz 4roky se nemuzu bavit s rodinou, kamarady taky nemam proste jenom doma a nic jinyho bydlime s jeho rodinou takze to je tezky on muze vsechno ale ja nic.Boji se kvuli me chodit do prace neustale se snim hadam vubec mu nemuzu rict pravdu kde jsem byla musim mu lhat jinak by to bylo este horsi.vsichni mi radi at jdu od neho pric ale ja uz nemam kam,uz nam to ani neklape jenom se pretvarim.Je mi 22let a je to hrozna prestava ze tak budeme zit raci na to nechci ani myslet.Radim vsem aby si nejdriv rozmyslely doceho dete aby ste nelitovali tak jak ja ted lituju

No tak se na něj vykašli, máš přeci dvě možnosti, buď se přizpůsobit tomu, co che a zkusit jestli to nebude lepší (nebude, mám potrvzené z vlasatní zkušenosti, ale každá na to musí přijít sama) nebo to nechat tak, jak to je, ale pak se ti s ním zase nebude žít dobře...

Pryč od něj!

No, s tím mě fakt štve:-( Možná, že trošku důvod žárlit přece jen má... Vystupuji s taneční skupinou, kde jsou převážně muži a jsem tam celkem oblíbená.... Jenže já fakt nedělám nic špatnýho. Tančím už roky. Je pravda, že jsem v kontaktu se spoustou lidí a tak, jenže by mi věřit měl. On sice tvrdí, že mi věří a tak, jenže když je pak protivnej, kvůli hlouposti... Svou žárlivost se snaží tlumit, přiznává si, že žárlí a prý nechce. Jednou mu řeknu o dalším vystoupení a on řekne, že je to fajn, že zase máme kšeft a ať se mi daří a podruhé je naštvaný a obává se, aby mě tam někdo neobtěžoval... Někdy nebývám kvůli vystoupení doma ani přes noc. Jezdíme třeba i daleko od bydliště. No asi každej chlap by to nevydržel, ale nevím... Zase přece o mým koníčku věděl, než se mnou začal chodit, ne?

Hm,taky bych nejspíš vzala nohy na ramena.Když tohle provádí už teď když spolu jenom chodíte,tak co bude dělat až se vezmete,Bude mít pocit,že tě má jistou a bude si dovolovat víc.Nakonec tě odřízne od všech původních přátel a dá ti na výběr-buď on nebo oni.Bude to pokračovat,to mi věř,za každým neviným kafe s kámoškou bude vidět nevěru.
Píšeš,že je jinak fajn-jenže na druhou stranu mu nemůžeš nic říct-a pro vztah je nejdůležitější komunikace.Budeš se mu bát něco říct,pak to dospěje k tomu,že si budeš radši vymýšlet,aby byl doma klid a to myslím není pro vztah nejlepší.
Najdeš lepšího-žárlivost je sv..ě

No když takhle žárlí a navíc bez důvodu, tak to asi nebude tak vyhovující kluk, ne? Já myslím, že by sis ho vzít neměla, jediné co vzít - tak nohy na ramena a honem pryč. Vždyť vztah je o nějakém společném žití, komunikaci - a jak ta může vypadat, když se bojíš říct věci tak, jak bys chtěla?

Každý má to, co si zaslouží, jestli s ním zůstaneš, tak prostě nemůžeš poznat nikoho lepšího. Já jsem vždycky věděla, že nechci a neumím být sama, ale raději sama, než s nějakým pitomce...

Je mi 26 let, před víc jak rokem jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsem žila 7 let... Dost pil a nebýval doma. Kamarádi a hospoda mu byli přednější. Jinak jsme si ale rozuměli a mohla jsem mu říct cokoliv, zkrátka svoboda projevu. Po něm jsem si našla přítele, který je o 3 roky mladší než já a je na mě moc hodný. Nepije a je to takový domácí typ. Přesně to, co jsem si vždycky přála. Ve všech oblastech nám to funguje, až v jediné ne... A to je že žárlí... Snaží se to nedělat, přesto je ale kvůli každé hlouposti naštvaný, samozdřejmě bezdůvodně. Taky už se vyhýbám rozhovorům o tom a tom známém, protože každý je podle něj "debil" a jeho to nezajímá, co kdo dělá a tak... Vždycky mi tím zkazí náladu... Druhý den je třeba zase milý a hodný. Jednou jsem třeba dostala od kamaráda, kterého znám od dětství bonboniéru k narozeninám a on se na ni vrhl, jako že si dá bonbon. Když ale zjistil od koho ta bonboška je, řekl fuj a s odporem milý bonbon položil zpátky.... Takovýhle věci mě na něm fakt vadí... Jinak je fajn a mám ho ráda. Nikdy jsem nezahýbala a dělat to nehodlám. K žárlení nemá důvod. Co myslíte? Má cenu vydržet jeho zbytečné žárlení? Nebo přesto, že je to jinak vyhovující kluk se s ním rozejít? Chtěla bych už taky děti a nechci být sama, ale copak si ho můžu vzít, když mu nemůžu nic říct, aby se neurazil? S kým si budu povídat?