Zavdecit se

Na všechno se vykašli,nikomu nic neříkej a odjeď do nějaký pustiny bez možnosti civ.vymožeností,spadneš na dno jak nejposlednější pitka a pak se konečně dokážeš vzepřít a nenechat sebou vláčet.

Já jsem zbtohohle docela zoufalá, mám sice " svou hlavu" , ale jsem hrozně submisivní, každý se mnou vláčí , jak chce, mám strach, že když nevyhovím, zůstanu sama, ale nakonec stejně zůstanu, i když vyhovím. Nevím, jak z toho ven, nejhorší je to s mým dominantním otcem, superdominantním manželem a už to na mě "zkouší" i jednáctiletý syn.. o kamarádkách ani nemluvě. Poraďte, jak se začít trochu vzpírat..

Vsem se nezavdecis. Zavdaec se sam sobe a zavdecis se vsem.

Daniil Charms

...until I finally realized that I was not responsible for the happines or lack thereof of my parents that my goal in life was not to "repay" them in some sort of eternal gratitude for "giving me life" and it was like a big stone was lifted from my shoulders. It didn't turn me in a social butterfly or an extrovert, but it freed me...

(prispevok z psychforums.com)

casto to byva nevedoma potreba zavdecit se rodicum, pokud si tohle clovek vyresi, pak to zpravidla zmizi.

A co kdyz to clovek nedela proto, aby se zavdecil, ale aby byl obliben? Neni to pak paranoia?

Letitia, s tím naprosto souhlasím, ale pak není možné kňourat...

No zaleží, jak v čem, občas je dobré něco udělat kvůli někomu jinému, když člověk nemusí. Jen tak pro radost svou i druhého.

jo, necháváš sebou manipulovat

Ahoj prátelé, zjistil jsem onehdy, ze radu veci delam jen proto, abych se nekomu zavdecil. Delate to taky tak? Neni nejvyssi cas s tim prestat?