Závislost na sportu?

Mě to nepřijde jako závislost:o)Já mám trénink 6-7 hodin denně.Dělám profesionálně balet.Ale je pravda,že na takový týdenní trénink musíš pomalu najíždět,takže pro toho kdo chce začít sportovat a nikdy to nedělal,tak začněte s hodinou týdně a postupně přidávejte.Optimální pro zdravého člověka je 4-5 hodin denně cvičit.To ale nejde někdy moc uskutečnit,vzhledem k náročnosti dnešního života.'

Hm... když na to tak koukám. Říkáš, že si připoadáš závislá na sportu a cvičíš 2-3x týdně? Já cvičím téměř každý den (někdy i 2-3 hodiny denně). Jsem na VŠ - na kolejích cvičím skoro každý, ale jezdím jednou za 14 dní domů a o víkendu zase necvičím vůbec (pá,so,ne). Taky chodím na aerobik + chodím do posilovny. Většinou obojí. Ale nepřipadám si nějak závislá. Neupřednostňuju cvičení např. před schůzkou s kamarádkou nebo s přítelem. I když je fakt, že se snažím nějak cvičení do denního programu vtěsnat. Ale už je to můj způsob života. Co si o tom myslíte?'

Hmm, znám to. Když dlouho nejdu cvičit tak mě žere hlavně ten pocit, že zase ztratím všechnu tu kondičku, která se tak těžko získává. V jedné knížce jsem četl, že cvičení víc jak tříkrát týdně je nefyziologické, pokud se správně vyjadřuji, a při nevhodné stravě resp. špatné regeneraci svalů dochází později k degenerativním onemocnění kloubů atp. Myslím, že by nebylo špatné poradit se s nějakým specialistou na výživu, aby se spíš nepotvrdilo přísloví sportem k invaliditě místo pro radost, což velice nerad slyším od lidí, kteří jen sedí u piva nebo televize a docela mě to štve!'

Chtela jsem napsat, ze dnes mam jen o tri kila vic, nez kdyz jsem tancovala, takze o hubnuti to neni. To jen pro upresneni:o))Diky za prispevky.

Ahoj, nejak se mi chce vypsat a slyset nazor jinych na muj problem. Mam pocit, ze jsem zavisla na aktivnim pohybu. Drive jsem zavodne tancila (asi sedm let), ted uz dva roky aktivne netancim. Uz posledni dva roky jsem zaroven s tancenim zacala chodit na aerobik. Takze jsem denne melä trenink a nekolikrat tydne navic aerobik. Telo samozrejme kricelo, ze to prehanim, ale me to bavilo a nejak uspokojovalo. Ted uz chodim jen cvicit. Ale zacinam mit pocit, ze to opet prehanim. Tak trikrat nekdy petkrat tydne. Kdyz nejdu, tak me to stve. Kolikrat cviceni uprednostnim pred podstatnyma vecma. Mam dojem, ze si tim kompenzuju to, abych mohla normalne jist. Nikdy jsem netrpela ani anorexii ani bulimii, ale tancovani ve me vypestovalo to, ze jsem se porad sledovala, jak vypadam. Vychrtla jsem nebyla nikdy, ale taky ne tlusta. Ten rok, co jsem prestala tancit, jsem pribrala asi sest kilo. Dnes mam asi o tri nebo ctyri kila navic. Nepotrebuju zhubnout na původni vahu, ale spis se desim toho, ze me to cviceni tak svazuje. Aerobik jsem zacala navic predcvicovat. Zatim hodinu tydne, ale do toho mam jeste tanecni prupravu a pak dve tri hodinky cviceni jako jedna z davu... Asi je to uplna hloupost, tak nevim, proc se tim zabyvat, ale chtela bych se zbavit pocitu, ze kdyz nepujdu cvicit, tak ze je to spatne.'