Zivot bez otce

Přeji hezký den.Jsem jedna s matek,na kterou se vykašlal chlap.Byl ženatý a měli jsme spolu sedmiletý vztah.Z našeho vztahu se narodil chlapec.Ted má čtyři.I když nám táta nasliboval,nic z toho nesplnil.Otcovství přiznal až když klukovi byly tři roky.A teprve ted začaly problémy.Kluk chce být s tátou jen za přítomnosti matky,začal se bát chodit do školky,začal mít poruchy spánku.Otec si ho chce začít tahat domů kde nikdy nebyl.Jeho rodina se u soudu k tomu postavila tak že v případě když by pršelo tak by mu snad dovolili hrát si na omezeném místě,aby nenarušoval jejich podnikání.Chovají se tak že můj syn mezi ně nepatří.A to jeho táta vykládá jak se k synovi zachoval čestně.Myslím než špatný otec,tak raději žádný.

Jsem jeho teta a mám pocit,že ho má sestra špatně vychovává.Nechává ho koukat na filmy,které nejsou dětem přístupné.Vždyť tomu klukovi je teprve třináct.Ono nestačí,že ho vychovává sama bez otce.On si jí vzít chtěl,když byla těhotná ona nechtěla jeho.Tomu klukovi chybí otcovská výchova.Když bylo maškarní tak kluka oblékla za ženskou .Kluk mi teď tvrdí,že je asi gay,tedy na kluky.Matka,která udělala ze svého syna buzíka,když jí kluk zlobí,klidně ona na něj použije nadávku buzíku,co je to za matku,moje sestra je opravdu hulvát.Chudák její syn,můžu mu jako teta nějak pomoct a vysvětlit mu,že myslet si o sobě,že je teplouš není dobré.

Žiju od malinka s matkou a nevlastním otcem a vlastního otce jsem nikdy nepoznala.Mám nezkrotnou touhu ho poznat už od malinka.A s nevlastním otcem si nerozumíme.Ignorovala sem ho a myslela si že mě bude také ignorovat ale on spíš naopak dělá naschváli.Takže rozhodně nejste sama..

Ja otce mam, ale nikdy jsem ho nezajimala. V detstvi me jenom bil a nadaval. Mockrat se vyjadril v tom smyslu, ze jsem pro nej velikym zklamanim. Dodnes jsem nepochopila proc, jini otcove by na me mohli byt pysni. Kazdopadne na sobe silne pocituju nasledky. Za partnery si vybiram citove chladne, nedostupne muze, kteri se otci podobaji i fyzicky. Upnu se na ne, oni se mnou mavaji a nakonec me odkopnou. vsechny moje vztahy takhle skoncily. Uvedomuju si jasne, kde delam chybu, ale nedokazu s tim nic udelat, je to nekde ve me, nemuzu si porucit. Do konce zivota proste budu hledat v chlapech tatinka. Dost blby.

Znám to, žiju bez otce přes dvacet let a čím jsem starší, tím mi víc a víc chybí. Cítím se míň než poloviční.Je to velká škoda, že to nejde vzít zpět.

to je fakt kdyz nechlasta,nefetuje,nosi vyplatu domu, muze to byt jeste horsi. mohlo by to byt lepsi ale taky zase horsi asi zvolim zlatou stredni cestu. jenze az se konecne rozhodnu co chci, nevim jestli delat tam ci tam venovat se tomu ci onomu nebo co. jsem tak zmatena cely muj zivot je jako zmatek na zmatek vsechno me vytaci chci byt flegmatik, to ale asi patri do jine rubriky. vsechny jenom pomlouvam,jsem sobecka a zavistiva nejvic zavidim tem,jez si rodice vsimaji a vypomahaji jim treba s domacnosti,se zarizovanim a me to strasne mrzi ze me nikdo nepomaha a jsem na to tak sama......

Cosmo, to prece nemuzes vedet, jestli vzit si pozdeji sveho muze, tak se nerozvedes...to vis az ted po svych zkusenostech, driv nebo pozdeji nema vliv, ty zkusenosti co mas ted bys nemela, mas je jen tim, ze ses rozvedla a vyzkousela si to sama.Jinak Z., kdyz si uvedomujes jak na tom jsi a co se muze kolem dit a co tomu predchazi, uz je to o neco lepsi a muzes vse ustat.Syty hladovymu neveri...tak clovek neveri sve kamaradce, ktera rika, nerozvadej se, lepsi to nebude...a rika si, ted jsem nasla toho praveho a tak se rozvedu, protoze mam konecne o cem jsem snila.ALE...kdyz ptacka lapaji, pekne mu zpivaji, nakonec se zivot stjne otoci do starych koleji a az se probudite z ruzoveho snu, uvidite, ze mela kamoska pravdu a nakonec skoncis sama...a uz si na nikoho nebudes moci zvyknout a najednou ty problemy, ktere te hnaly do rozvodu jsou nepodstatny a ty vis, ze se to dalo prejit...Jenze radit se nikomu predem neda, neveri...zvlast v dobe zamilovanosti a pak uz je pozde.Zivot bez otce je pro deti spatny, pokud nechlasta,nefetuje, nehraje automaty, nebije te, tak si ho proste nech. Muze byt fakt jeste hur.

ahoj Z., tak na to si dobře vzpomínám! Já byla úplně odporná a vůbec jsem se za to nestyděla:-)Pár let po rozvodu jsem na to ještě vzpomínala, že bych to už nikdy nevrátila.Život jde dál.Je to jen Tvoje rozhodnutí, napiš si na papír pro a proti a uvidíš:-)

já chci taky pořád něco jiného ale nevím co já opravdu nevím co bych chtěla mé názory a nálady se mění takřka po hodinách. jednou to podruhé ono. nesnáším se....

ahoj Z., asi podle toho, kolik Ti je let. Já se rozvedla v 25ti, na krku dvě hodně malé děti.Dnes , po 9ti letech, si říkám, že bych to už v životě neudělala. Taky jsem na svého manžela řvala a buzerovala jsem ho až jsem se s ním rozvedla.tenkrát jsem chtěla něco jiného a říkala jsem si, tohle není můj svět.Dneska jsem satrší a tím pádem i pohodlnější.Bohužel jsem si zvykla na to, žít sama, takže k sobě nedokážu někoho přijmout a dělit se o můj čas,ale kdybych mohla vše vrátit, nikdy bych to neudělala.Tedy vzít si mého muže o pár let dýl,rozvedená, jako moje máma, bych nebyla:-)

prosím vás nestrašte mě, myslíte že se taky rozvedu? že se ten model podělanej opravdu předává dál. je pravd že když chybí v rodině mužský model, je to blbý, já svýho partnera jakoby nesnáším,ale nemůžu bez něj být,jako bych se mstila. pořád ho buzeruju a řvu na něj a nedokážu to zastavit....jiný chlap by mě už zmlátil za tohle dávno,jsem cholerická až se někdy nenávidím. neměla sem se narodit. nikdy sem se nemohla rozhodovat svobodně.matka despoda a sobec,otec v prdeli, co může bejt ze mě?

Zivot bez otce (nebo s otcem, ktery jako by v rodine nebyl) se zacne projevovat az kdyz mame svou vlastni rodinu (ktera se nam velmi casto rozpadne). Cim? Nemely jsme ve sve blizkosti ten model, jak se vzajemne chovat, zname to jen z te pozice, jakou nam predala matka a tak nam vztahy pekne hapruji. A delame stejne chyby a historie se opakuje....vzdy jsem si rikala, ze budu jina, ale nejsem. Neumim to a tak jdu po stejnych stopach a desim se toho, ze to stejne predavam svym dceram a budou mit stejne podelanej zivot. :(

Já jsem svého otce nikdy nepoznala, odešel dřív než jsem se narodila. Do mých 18ti let mne to docela dost trápilo.Pořád jsem ho chtěla někde potkat, pořád jsem si říkala, že jednou přijde, objeví se z ničeho nic.Ale nikdy nepřišel.Pak jsem začínala mít pomalu zlost a začala jsem si říkat, co to asi musí být za muže, když ho ani nezaímá jeho vlastní dcera.Přešla léta a já jsem se vdala a porodila dvě dcery.Brzy po narození mých dětí, dcer, jsem se s mým mužem rozvedla.On žije skoro 1000 km od nás a mé děti ho vidí 2x za rok. nyní jsem rozvedená 9 let.Čím d¨ál víc cítím, jak jim chybí mužský element a jak to není dobré, když jsou jen s matkou.

Vidíte, já mám oba rodiče vlastní a zažívám pocity jako někteří z Vás. Ač se stýkáme, z mé strany je to silné přemáhání. Snažím se návštěvy omezovat a nejlepší náladu mám, když odjíždíme domů.

Jediná starost mého otce, kromě pití, bylo jak nás všechny seřezat. Nikdy k nikomu jsem necítil čistší nenávist. Neviděl jsem ho 21 let a nikdy mi nechyběl. Naopak - před tím mi velice překážel.

ale jake problemy tedy mate? budte konkretnejsi,prosim

Sice otce mám, ale protože se ke mně v dětství choval špatně, nemám k němu dodnes moc hezký vztah, i když dnes již komunikace mezi námi probíhá bez problémů. Volá mi spíš on, já mu zavolám málokdy, nevzpomenu si na něj a vídám ho 2x do roka. Nechybí mi. Problémy mám ovšem velké, hlavně teď v dospělosti. Ráda bych je vyřešila, než si založím vlatní rodinu. Snad se mi to povede.

Já svého otce znám, ale nestýkám se s ním. Ani dříve jsem se s ním téměř nestýkala. Rodiče se vzali, ale v mých 4 letech se rozvedli (táta u nás ani před rozvodem nebydlel). Ovšem nevychovávala mne jen mamka. Ona se vdala znovu, když mi bylo 7 let, měla jsem tedy nevlastního otce (už zemřel). Mám bráchu, který se v tomto manželství narodil. A co se týče psychických problémů? Jsou ohromné!!!! Nejvíce se projevily v době dospívání a hledání životního partnera. Dodnes jsem je nevyřešila. Naplakala jsem se kvůli tomu moc, není mi to ale nic platné. Dodnes nevím, jestli není nakonec lepší žít jen s maminkou (i když mužská role v rodině určitě chybí), než když přibude do rodiny nový otec. Někdy to jde, ale můj otčím hodný nebyl, rád mne opravdu neměl. Asi je nejlepší, když má člověk rodiče oba vlastní.

ps, myslim,ze horsi by byl zivot bez matky ikdyz i takovi lide jsou a ziji, a taky ti, kteri nemaji ani jednoho z rodicu. na tyhle lidi ceka mnohem vice nastrah nez na nas a taky se s tim vyrovnaji.

cele detstvi a pubertu jsem to snasela vyborne, nikdo nic nepoznal a kdo to vedel,jen obdivoval jak jsem uzasne v pohode atd, ani ja si nepamatuju, ze by mi to nejak extra vadilo, bylo to pro me normalni, o to vic problemu mam ted,casto se tyhle ztraty zacnou projevovat az v dospelosti, ale nikoho z toho chran buh nechci vinit, jsem dospela a snad vim, jak si pomoci.