Život s nemocným člověkem

Barboro, tak to je jiná, myslím, že on tě trochu citově vydírá.Nikdo nemůže druhého nutit výhrůžkami, aby s ním zůstal.A když ti byl nevěrný a zradil tě, tak jdi dál, netrap se.Řekni mu na rovinu, že odcházíš a jdi.Neboj se, on si nic neudělá, představ si, kdybys s ním měla třeba dítě a pak musela odejít, to by bylo o moc horší.A jestli si něco udělá, tak je na vině jeho psychika a ne ty.

Je pravda, že svého přítele mám svým způsobem ráda, jsem na něj zvyklá, má převahu kladných vlastností, ale dokázal mi zároveň ublížit (navázal jiný vztah a miloval ji, když jsem na to přišla pak to ukončil). Říká, že je rád, že mě zase našel, že ho podporuju, dávám mu sílu žít. Bojím se, že když ho opustím, bude mít pocit, že se všechno zhroutilo a že nemá už nic nemá cenu a smysl. Jak pak s tím budu moct žít. Strašně se teď tím trápím, neumím si nijak pomoci, už z toho nespím.

Chodila jsem nekolik let s epileptikem. Zpocatku to pro me bylo strasne, hodne tezce jsem nesla, kdyz trpel. Pak jsem ale zjistila, ze se sam o sebe vubec nestara, to, co zde pise Berdy, na nej vubec neplatilo, on si zivota nejak moc extra nevazi a nema k nemu uctu, vubec se o sebe nestara, nedodrzuje zadnou zivotospravu, hodne pije a dalsi veci, nakonec kdyz nam vztah prestal klapat a on ke me byl velice hruby a vulgarni, tak jsem mu ty zachvaty mnohdy i prala, vim, ze je to strasne, ale on byl dost zly a agresivni, tak kdyz ho to pak popadlo, rikala jsem si dobre Ti tak...Nicmene, myslim, ze si k tomu musis najit vlastni cestu, moc nemyslet na to, ze je nemocny, spis to proste brat jak to je a divat se na nej jako na kazdeho jineho cloveka, treba musi omezit nektere aktivity, ale nepochybuji, ze to neni zadna fatalni diagnoza, takze proste zit dal a radovat se z hezkych veci a nesoustredit se na ty spatne. Bud pozitivni a optimisticka, a neutapej se v zadnych smutcich, to je hlavni!

Barboro, záleží, z jakého úhlu se na něj díváš.Jestli ho miluješ, tak ti bude milý i s nemocí a budeš s ním ráda.Jestli ale máš pocit, že ti něco uniká, tak ho nech jít, ublížila bys i jemu, on jistě nestojí o tvou obět, ani o soucit.Nemocní lidé bývají citlivější a umí si života vážit a myslím, že ho nehodlá prožít s někým, kdo má pocit, že mu ujíždí vlak.

Život s nemocným člověkem. Mám přítele, který má nemocné srdíčko. V současné době je stav stabilizován, ale prošli jsme si velmi traumatickým obdobím. Já ale stále prožívám vedle něj strach: z budoucnosti, z jeho zdravotního stavu. Neumím se vyrovnat s tím, co jsme prožila. Je mi 30, přítel je o 11 let starší. Jsme v době, kdy bychom se měli těšít ze života, plánovat rodinu. Já se místo toho stresuju. Je tady někdo, kdo žije s nemocným člověkem,jak jste se s tím vyrovnali?