Reklama

Životní krize - deprese?

Standa (So, 13. 6. 2009 - 00:06)

Ahoj lidi no nevim kde začít muj přibech začnu asi tím že muj bratr se zabil když mi bylo 8let otec se upil k smrti a sestra zustala dusevne nemocna. Zustal jsem z matkou a sestrou ktera ale nezije snama a jako by tohle vsechno nestaci ma zivotni laska z kterou mam dcerku mi dala konec. Po rozchodu jsem to uz nezvadl a propadl drogam.(pervitinu) z kterym jsem sam po roce uzivani prestal, ted mam nesnesitelne deprese a vstek na lidi ktere mam rad a nevim co mam stim delat uz neumim zit zivot jako normalni clove proto hledam pomoc tu . A nechavam tu svuj email JJFOX"CENTRUM.CZ pro lidi v podobne situaci pro vzajemnou pomoc. SPOLU TO ZVADNEM!!!

Návštěvník (Út, 9. 10. 2007 - 09:10)

http://butlavavrba.dobrodruh.net/

sss od petry (St, 17. 5. 2006 - 13:05)

neboj mě se teď taky hroutí život mušíš si hodně psát a byt v kontaktu s lidma mluvit o svých pocitech jsi mladá holka a musíš si říct chci být lepší než matka dokážu to. Neužírej se mě partner psychycky deptá a ja ho přesto miluji mám 7 leteho chlapecka měla bych ho poslat do řiti, ale taky nevím jak ubližuje mi hodně a navíc mám roztroušenou sklerozu ve 28 letech dobrý ne příští týden jdu k psychyatrovi moc se mi tam nechce už jsem tam chodila je to trapný a hlavně zalezí jestli si bude povídat nebo jen napíše recept na léky a řekne nazdar zase za měsíc jsem na dně a vím jak ti je udělej si něčím radost a můžeš kdykoliv napšat jo jsi silná já taky jen to musíme zvládnout a ukázat to ostatním

Martin (Pá, 10. 2. 2006 - 00:02)

Soňo, Violo... tak jak se vám daří? Soňo, já beru Deniban stále dál, teď už je to zhruba 3 měsíce a pomáhá mi; některý den, hlavně když jsem v práci, si přidám ještě jeden protože cítím, že to potřebuju a je to OK. Asi tak za hodinu co si ho vezmu cítím, že se mi hodně zvedne nálada, najednou je to o něčem jiném ale zároveň se dostávám i do jakéhosi těžko popsatelného stavu, nevím přesně ale je to něco jako částečné snění a bdění zároveň. No, ozvěte se, jak vám je.

Lenka (So, 28. 1. 2006 - 21:01)

Ahoj Soni,Jak se Ti daří?Dnes jsem si přečetla tvé starosti a problémy,jsem ráda,že si už měla pozitivní myšlenky.Přeji Ti hodně štěstí pa.

A. (Čt, 22. 12. 2005 - 17:12)

Ahoj mila S.cast tveho pribehu mame spolecnou, i kdyz nepochazim z tak priserne rozvracene rodiny. Jsem standardni ditko matky ktera ho nemela rada, mlatila ho, opakovala ze me nikdy nemela mit, vyhazovala v 6ti letech v backurkach z domu, zavirala po tme do sklepa atd atd. s tatou nemam vztah vubec zadny.... vysledkem je to co mame spolecne - absurdni zachvaty vzteku, zlosti, zatemni se mi mozek a jsem jakkoliv schopna ublizit - nejlepe tomu kdo je mi nejbliz. Chodim na terapii k psychoanalyticce a poomalinku se ucim chapat sebe i to odkud pochazim. nerikam ze mam vyhrano (prave ted jsem vzteky rozbila telefon a byla nepricetna na jednu me blizkou osobu)... zacinam chapat, ze asi k tomu ma mama mela svuj duvod (jakkoliv se mi zda nepochopitelny), asi sama mela problemy se kterymi si nevedela rady, musela me nenavidet za mou povahu - ja byla vztekla a nezvladnutelna asi vzdycky. myslim ze je to hodne o tom nahlas mluvit a mluvit a mluvit o tom co citis.. ale ne s pritelem, kamaradkou apod. ty usetri a setri si je na nejhorsi az budes potrebovat plakat a pochovat. pocity, duvody, zvraty... res to s clovekem ktery na to ma vzdelani a ktery si da vsechno co reknes do souvislosti a v pravy cas ty souvislosti nenapadne odkryje. obcas nestacim zirat co k sobe vsechno patri. Res to takhle i kdybys mela nekam dojizdet, nebo si na cas najit praci v praze, kde je doktoru nejvic... Drzim ti moc palce, a jak uz tu prede mnou nekdo rekl - jsi velice silna a odvazna (i kdyz si to ted nemyslis) a dokazala jsi toho uz hodne. A.

Soňa (St, 7. 12. 2005 - 17:12)

To mě moc potěšilo, že sem někdo kouká - moc, moc:)Já za chvilku právě odjíždím k doktorce na sezení, beru 3.týden nový lék REMOOD 20mg. DENIBAN jsem musela vysadit úplně, působil na mě vážně děsně. Teď je mi tak nějak dobře, není to ani nijak super, ale ani mi není ošklivě. Ale tak jak jsem brala Citalec na začátku tak dobře se rozhodně necítím. Tak já vyrážím. Zítra vám sem písnu co a jak a další podrobnosti (pokud mi zbyde chvilka, práce je teď náročná). Tak se mějte hezounky. S.

Martin (So, 3. 12. 2005 - 21:12)

Vilo, tomu moc nerozumím... nechodíš přeci do "ordinace" ale ke konkrétní doktorce, kterou sis vybrala, ne? A s tou pak vzájemně spolupracujete. Když budeš na každé návštěvě psychiatra mluvit pokaždé s jiným (jinou), tak to nemá naprosto žádný význam.

Viola (So, 3. 12. 2005 - 15:12)

Taky mě mrzí, že se Soňa odmlčela.Děvče Soňo, co je s tebou? Napiš jak pokračuješ.Toto téma mě hodně zajímá, taky mám nějaké špatné zkušenosti s antidepresivy, ale jejich názvy si nepamatuji. Přibrala jsem postupně deset kilo a dr. psychiatrička mi řekla, že to těmi ADP není. Během půl roku jsem léky měla změněné několikrát a pořád mi bylo hůř a hůř. I z toho, jak přibírám a přitom držím přísnou dietu bez cukru a tuku. Jím hrozně a váha jde nahoru. Za pár dní jdu zase na psychiatrii. Mám z toho depku. V jedné ordinaci se střídají 4 dr. a nikdy nevím, ke kterému se dostanu. A tak ani nemám důvěru, je řeknu, že se necítím lip, tak dostanu jiné léky... nejlepší byla první p. dr., ale od května jsem jí tam neviděla. Přitom tam ordinuje taky, ale střídají se. Beru Citalec a Rivotril - ten podle potřeby. Citalec ráno 1 tbl.(20). Zdá se mi, že by stačil Citalec ale větší dávka. A už se těch dr. bojím. Ach jo, uvažuji o tom, tam už vůbec nejít, ale co dál?

Martin (Pá, 18. 11. 2005 - 01:11)

Já beru Deniban 1 celý 1x denně. Beru ho zatím 2 týdny a zdá se, že to s ním bude OK; nevím jak dlouho nabíhá ale domnívám se, že taky tak ty 4 týdny minimálně. Ze začátku bych pořád spal ale teď už se to upravilo. Jinak beru Coaxil 3x denně necelé 3 měsíce.*mar

Soňa (St, 19. 10. 2005 - 07:10)

Tak jsem volala doktorce, změnila mi dávkování, Citalec beru celý a večer kolem osmé hodiny beru půlku Denibanu. Tak půl hodiny po tom co si ho veer vezmu mě pravidelně chytá to moje bláznění, jsem jak časovaná bomba, zlá i na svého přítele a ten říkal, že se to teda opravdu znatelně zhoršilo. Teď ho druhý den beru těsně před tím než jdu spát abych zas nevybouchla, v noci se vzbudím maximálně 2x, ale za to clé dopoledne jsem na usnutí. A taky se mi zvedá žaludek, mám strašně zduřelé prsní žlázy´- podotýkám že těhotná opravdu nejsem - a doktorka říkala, že to je opravdu k tomu Denibanu i to že nemám menstruaci. Zítra jí mám volat jak se to změnilo po upravení dávkování. Mám poci, že je to opravdu děs. Zas jsem taková k ničemu, po tom co jsem brala Citalec tak měsíc jsem se začala cítit tak suprově, že se mi to zdálo až neskutečný, nevím proč se to njednou zničehonic zhoršilo a teď ten Deniban... No musím jít pracovat, ať máte všichni krásný podzimní den. S.

Nykkytta (Pá, 14. 10. 2005 - 08:10)

Určitě doktorce zavolej.Deniban je neuroleptikum,působící na dopamin,asi ti nesedí.Třeba by bylo lepší zvýšit dávku Citalecu,případně nasadit jiné neuroleptikum,vůbec se neboj doktorce říct,že je ti zle.Psychiatřimstejně jako kožní lékaři,musejí často "zkoušet" různé léky,protože každý člověk reaguje trochu jinak.

Soňa (Pá, 14. 10. 2005 - 07:10)

Ahoj lidičky, tak jsem byla u doktorky a říkala jsem jí jak se cítím, že posledních 14dní to není nic moc. Říkala, že to taky bude mou náročnou prací a změnila mi prášky. Citalec beru jen půlku a začla jsem brát Deniban. Myslím... hodně se to zhoršilo. Jsem jak na začátku, jsem hystrická, výbušná, protivná a přítel říkal, že je to na mě vidět, že se to zhoršilo, že jak mi bylo po tom Citalecu když zabíral, tak že jsem byla fakt super. Teď je to špatný zase zpět. jsem děsně unavená, celý den klimbám u počítače, moc toho neudělám a přitom v noci se pořád dál budím. Nevím zda to je tím, že dávka Citalecu je menší a tělo si na ten Deniban zase musí zvyknout... já fakt nevím. Asi zavolám doktorce, ale mám pocit, že jí tím budu otravovat, že se cítím trochu hůř. Co Jirka, kouká sem ještě někdy??? Tak já se jdu pokusit pracovat. Jsem tak malátná, mám pocit, že ani ruce necítím. Tak ať se vám všem daří co nejlíp a pokud někdo můžete poradit tak poraďte prosím. Děkuju moc. Soňa

Stáňa (Pá, 23. 9. 2005 - 14:09)

Ahoj Soňo,mám radost s tebou,že jsi si dokázala pomoct,šla k doktorovi,brala léky a že je ti už o hodně líp.Je prima,že i přes to všechno sis dokázala najít práci,která tě baví a uvažuješ o dalším studiu.BRAVO!Plň si svá přání,stejně to za tebe nikdo jiný neudělá.Matka tě dost terorizovala,jen dobře,že s ní nestýkáš.Pryč od všeho negativního!Toho otrapu jsi poslala do patřičných mezí a to je někdy taky těžké,to pokušení je fakt veliké.Drž se své cesty a neuhýbej,dostaneš se z toho,ale chce to čas,držím ti palečky a zase někdy písni,jak se držíš.

Soňa (Pá, 23. 9. 2005 - 10:09)

Ahoj lidičky, tak Vás zdravím po dlouhé době. Takže bych vám měla nejdřív napsat jak se mám. Prvních 14dní jsem myslela, že nepřežiju, bylo mi pořád zle, měla jsem střevní a žaludeční potíže, ale 3.týden se to zlepšilo. Během té doby jsem si našla novou práci, konečně se mi podařilo po 7letech najít práci kterou jsem si přál dělat od školy a tak jsem moc spokojená, i když je to stresující zatím tk věřím, že se to zlepší až se do toho dostanu. S přítelem je doma pohoda, oba jsme dělali chyby a jak jsem teď klidnější tak se i dokážeme na všem domluvit. Ten jeho kamarád co mě pořád blbnul hlavu mi pokoj dal chvilku a vždycky když ho potkám tak to zkouší znovu a já si z něj akorát dělám srndu, protože mě opravdu přestal zajímat. Minule jsem mu už na ty jeho SMS napsala, že jsme pouze kamarádi a že jsem ráda za toho človíčka co mám doma. Jinak posledních 14dní mám pocit, že ty prášky už necítím, jsem sice klidná, nereaguju výbušně, ale už zase začínám mít ty stavy, že sipřipadám děsně zlá a k některým lidem, který mi fakt nesedí to nedokážu ovládnout. Tak nevím čím to je. Jinak doktorka ze mě má moc radost, říkala, že zm+na je tam určitě vidět. Začínám přemýšlet ještě o škole dálkově, to jsem si nikdy nesplnila, protože mě máma nepustila a to jsem dokonce měla zaplacenou přihlášku na vysokou a řekla, že to zrovna, že mě nebude dalších 5let živit. Jinak s mámou se i ndále nestýkám a cojsem se od ní dozvěděla mi vyrazilo dech. Půjčuje si vesele dál peníze, protože jen za 3letní měsíce protopila elektriku za 4.000Kč!!! To nechápu. A taky byla u nějakýho pána co se zabývá minulýma životama a ptala se ho zda je možný, že mi nějak ublížila, že se s ní prostě nehodlám stýkat (ONA SI TO FAKT NEUVĚDOMJE!!!) a on se jí zeptal, jestli měla někdy sebevražedný sklony a ona že jo a že když bya v 8měsíci těhotnství, když mě čekala, tak tála u kolejí a chtla skočit pd projíždějící vlak, jenže jsem ji v břichu strašně moc kopla a tak tam neskočila. Ten pán jí řekl, "a to nemáte pocit, že jste jí ublížila???". Tuhle cénu mi vždycky popisovala, fúúúúj!!!Jinak vím, že mě vždycky terorizovala kvůli pořádku, třeba jsem musela 3xumýt okbna za sebou, protože řekla, že tam jsou čmouhy. A nebo jsem celé odpoledne drhla TERONEM koberec a ona přišla dmů a zmlátila mě, že je tam prý zase "bordel jako v tanku". Jsem strašně pořádku miovná, možná občas až přehnaněa ty stavy co mám - ty špatný - jsem zjistila, že se objevujou i teď to vždycky když začnu uklízet. Musím to říct té doktorce. Tak já se loučím, mějte se krásně a já jdu pracovat - mám tu toho až nad hlavu. Ještě jednou vám všem co jste mě tu podrželi děkuju, nebýt vás tak se rozhodně necítím tak jako teď - dá se říct, e už bych asi ani nic necítila, protože bych tu už nebyla.Soňa

Soňa (Út, 2. 8. 2005 - 10:08)

Tak vám všem musím napsat, bohužel jen na rychlo, jsem na skok ještě v práci dodělat něco a tak jsem sem zaskočila. Včera to bylo fajn, paní doktorka je moc příjemná ženská, nacpala mě tam asi mezi 10pacientů a tak jsme to probrali jen z rychla, ale stihli jsme vše podstatné, dala mi CITALEC 20, první týden brát po půlkách, potom jí zavolat jak to zvládám a kdyžtak dáme po celých tabletkách. Za 3 týdny máme sezení, to už tam budu sama bude to prý psychoterapie a bude se mi věnovat. Jinak říkala, že z toho co jsem jí řekla o mámě je jasné, že tam budou nějaké dědičné sklony a že tedy uvidíme. Upozornila mě, že první 3týdny to asi nebude nic moc. To co mi dával ten psychiatr před tím tak to prý bylo hodně silný. Tak já musím hnát, nějak mám divně v hlavě a cítím jako by tlak v krku a v žaludku, nevím zda je to normální. Děkuji vám všem, že jste mě podpořili a napsali mi - jinak by mi možná nedošlo, že tu pomoc opravdu potřebuju. Tak ahojky a budu vás průběžně informovat jak mi je. Dnes to bylo jen v rychlosti, papa S.

Stáňa (Pá, 29. 7. 2005 - 13:07)

Soňo,čtu tady tvoji diskuzi a moc ti držím palce,jak ti píše Jirka-chvilku to potrvá,než léky zaberou,dej tomu čas,nic neřeš,té doktorce všechno řekni,aby věděla přesně,o co jde a jakou léčbu nasadit.Je dobře,že sis dala poradit a vyhledala si s novou doktorku.Dej nám pak vědět a ničeho se neboj.

Nejsem nula!Jir (Pá, 29. 7. 2005 - 13:07)

Ehm blbe jsem to napsal >>Mam vychlastanu hlavu uz asi.Ma to byt >>Ma vychlastanu hlavu uz asi.No i kdyz po 5 letech mam mozna uz i ja:)Jinak Soňo,me strasne pomahalo napsat svoje pocity a vsechno co souvisi s mojim zivot.Co me stve proste vsechno jsem napsal jsem a hned se mi ulevilo. :) Papa a bud Happy :)

Nejsem nula!Jir (Pá, 29. 7. 2005 - 13:07)

Soňa je hezke jmeno :)Je mi lito,ze se tvy rodice porad hadali.U nas se ani moc nehadaji,ale kdyz uz,tak poradne :( Za mlada jsem to musel nejak pretrpet.Dnes tam vletim mezi ne a udelam poradek!At sa tahnu hadat nekam jinam kde je nebude slyset cela vesnice :)Jinak otec je v klidu ale nesmi ho nic nastvat nebo met popite.Potom se dejou teprve veci a ze pije dost.(ted to trosku omezil).Nadaval mamce do kurev a atd a ze ji zabije.To kdyz jsem videl jak se na ni rozprahuje pesti,tak jsem mu ruch chytil a rekl jestli je vubec normalni a at prestane chlastat.Mam vychlastanu hlavu uz asi.No joo Jizni Morava raj vinaru :( Dost o tem blbovi.Soňo,opravdu nemej strach z toho ze ti rekne,ze ti nic neni!Rekni je vsechno.Klidne zacni od zacatku jako ja.Byl jsem tam u nej hodinu a pul.Potom mi rekl jestli nechci jet do lecebny kvuli tomu alkoholu???Haha na to jsem mu rekl jedine,ze NE.Premlouval me a mel jsem pocit,ze me neda zadne prasky a umru,protoze se ta depka nedala snest uz.Nechtel aby me nasli mrtveho a ja mel v sobe prasky mixnute vyskou davku alkoholu.TO ho chapu.Ale dal jsem slib holce,(ktera me zmenila) ze nebudu pit.To pro me znamenalo hodne.Viis ja 5 roku chlastal na plno,jak jsi si mohla precist v moji diskuzi.Chlastal jsem asi 1 ligu uz o vikendech.Nebyl patek,sobota abych nemel od pulnoci okno do te doby nez jsem se vzbudil :o( po 2 rokach aktivniho piti jsem si uvedomil ze potrebuju nekoho (holku) kdo me z toho vytahne a zmeni me!Cekal jsem 3 dlouhe roky,ale povedlo se.Ono bylo tezke najit holku do ktere jsem se zamiloval az po usi a ona me milovala (mozna i miluje jako ja ji jeste) takoveho jaky jsem a co mam za minulost.Ono moc holek nejevi zajem o nekoho kdo ma 3 promile v krvi a vala se po zemi.Nepiju uz 4 mesice a naucil jsem se bavit i bez alkoholu,ktery jsem potreboval abych se odvazal.Pil jsem i proto abych zapomel.Psychiatr me rikal,ze sam alkohol vytvari deprese ale nevime o tom a zalezi jak na kom a jake ma problemy.Coz jsem ja mel s otcem problemy a velike.Ten,to prase podle toho jak se chova asi by zaslouzil dostat pres drzku.Tady toto se tu moc netoleruje.Kdyby to nekdo udelal tady,tak ma veliky problem.Cela vesnice kluku i holek by ho odepsalo.Nestoji ti za to, to prase!!Jinak ja ti pesticky drzim porad,aby jsi to zvladla a byla na tom dobre aspon jako ja :)Ja to rekl jen mojim nejlepsim kamosum.Prvni jsem to rekl mojemu nej z nej kamosu o kterem vim ze nic nevykeca a je to v poho kluk.On me aspon chape a zajima ho jak sem na tom.Soňo co bzch pro tebe neudel.Ja bzl na tom da se rict stejne.Proto se ti snazim pomoct aby jsi to zvladla.Takze ja ti rad pomaham a poham i ostatnim lidem kdyz je to v mojich silach apod.Jsem takovy lidumil :o)Jinak se priprav,ze az budes brat Antidepresiva,tak to pujde s tebou z kopce.Me to trvalo mesic nez jsem se otrepal z toho.3 dni nalada na jednicku a behem vteriny proste kolaps.Silena chut se zabit,nic me nabavilo,byl jsem podrazdeny atd.Ono se s tim musi mozek poprat.Chybi ti nebo mas malo v mozku serotoninu.To je nejaka latka na lepsi naladu atd.Mozek to nechce prijmou proto s tim valci ale nakonec podlehne :)A uz to bude jen a jen lepsi.Kdyz jsem to bral asi 3 tydny tak jsem myslel,konecne uz tyden zadny vykyv nalady asi je to za mnou uz.No na druhy den bum to same,deprese se mnou "hazela" a vedel jsem ze mele z posledniho uz :o) Ted ani myslenka na sebevrazdu nebo tak.Zivot me zacal silene bavit zase.Snad tak jak nikdy jeste.Dneska jdu na rande a zitra na diskoteku za kamoskou,se kterou se musim jeste seznamit :o)Tak se loucim zatim az pisne,tak pisnu taky.Papa Soňo a preju hodne zdaru.PS:V moji diskuzi mi taky hodne pomahali.Hlavne Uma.Ta u me stala porad a radila co delat v takovych a makovych situaci.

S. (Pá, 29. 7. 2005 - 07:07)

Jirko, tak ses skoro trefil, táta mě takhle chtěl pojmenovat a prý se s mámou v porodnici pohádali (hádali se pořád...) a máma chtěla Soňu... :) takže jsem nakonec Soňa.Právě jak jsi psal mám najvětší strach z toho, že mi nic nebude věřit ta psychiatrička - jako ostatní doktoři, že si bude myslet, že mi nic není a že jsem v pohodě. Nevím jak to bude probíhat, čím mám začít... no mám z toho strach, ale těším se. Dnes jsem poslední den v práci a taky kvůli tomu asi nebudu mít přístup na internet denně, ale hodně mi tohle pomáhá, což bych nikdy nevěřila tak si na to čas udělám sem zajít. Času asi budu mít dost zatím. Ten kluk (co jsem ho nazvala "prase") mi včera celé odpoledne psal a dnes jsme s přítelem pozvaní k nim na "gardenparty". Řekla jsem to kamarádovi mého přítele co s ním pracuji a ten říkal, že je to opravdu hnus, když mi blbne hlavu a pak dokaže před mým přítelem dělat jakoby nic. Jemu prý kdyby se tohle stalo tak se mému příteli nedokáže podívat do očí. Jsem ráda, že o tom někdo ví, snad si ho taky zprotivím a je fakt, že mi to akorát ještě víc všechno komplikuje. Tak já se moc loučím, nevím kdy napíšu, ale asi až budu mít po sezení s psychiatričkou, drž mi pěstičky... jsem moc ráda, že mi píšeš. Opravdu to pro mě moc znamená, že mi aspoň někdo rozumí, tady kdybych to někomu řekla tak ze mě udělají blázna a vysmějou se mi. Řekla jsem to mojí sestřičce a ta to chápe, viděla mě jak jsem vypadala když jsem brala fet a ví jak to bylo s mámou.Tak já opravdu musím.Ať se vám všem moc daří a Jirko ještě jednou díky :) Soňa

Reklama

Přidat komentář