Zkousky-VS

Caute, kamarad studuje nejakou chemickou v Pardubicich, myslim, ze to je ta, co uvadi prispevek hned nade mnou. A po asi roce, co to zacal studovat, musel zacit brat antidepresiva. To absolutne nechapu, protoze to je nejchytrejsi kluk, co znam, ovlada fyziku a vsechno na jednicku, ale tahle skola ho proste zlomila. Vyslovene. Ani nevim, jak se ma, posledni jeho mail, ze na navstevu do zahranici za mnou nekolik let asi neprijede. Byl takovej skleslej ten mail. No ale proc jsem tady, ja uvazuju o 1.UK v Praze obor fyzioterapie, nebo ERGO, ale porad se nemuzu rozhodnout, natoz se rozhodnout zda to vubec studovat. A konec unora se blizi. Potrebuju rychlou radu. Jsem 5 let ze skoly a tak bych se do toho uciva musela zase dostat. Ma nekdo s tou skolou zkusenost? Da se to zvladnout pro cloveka, co ma ekonomku a 5 let nevidel ucebnice?

Po přečtení těchto příspěvků je mi o něco lépe. Aspoň vím, že v tom nejsem sama. Taky se před zkouškou (hlavně před tou ústní) hrozně nervuju. Jsem v 1.ročníku na FCHT v Pardubicích a taky se mi moc nedaří. Tak všem přeju hodně štěstí a pevné nervy.

Zdar, taky studuju přírodovědu na UK - 1.ročník. Připadá mi to docela záhul na psychiku, zvlášť, když se v prváku moc nedaří... přitom si nemyslím, že bych byla hloupá nebo tak něco, ale vlivem stresu toho dokážu hodně zmastit...

Ano, vsichni rikame to stejne, skoda, jako obvykle si nerozumime. Tak se drzte, cau.

presne to co napsala krystyna si myslim,ze je hlavnim problemem(hlavne u ustnich zk je vlivem osobniho kontaktu zvysene riziko stresu)...proto je naprosta hloupost rikat nekomu kdo to nezvlada at radeji zkonci-bojovat se musi-na vysoke to plati dvakrat

Vzdavat to rozhodne nehodlam...a nemyslim si,ze kdyz mam stresy ze zkousek,ze bych pak zakonite musela bejt spatna i v praxi.Cvika a laborky zvladam v pohode...A ani pisemny zkousky mi moc nevadej...Mam hruzu z tech ustnich...a kdyz uz tam nahodou dojdu,tak jak vejdu dovnitr, tak to ze me vetsinou spadne ten des a chovam se uplne normalne a bojuju...Spis jde o to, ze nedokazu jit na zkousku to proste jen tak zkusit...musim mit pocit, ze to aspon trochu umim-problem je, ze nez tenhle pocit nabydu, trva to priserne dlouho...

nikdo nerika, ze to nemas zkouset, ja mam ze zkousek taky stresy, ale neznicim se kvuli tomu. Je nutny umet si pripustit svuj strop a taky doma se to asi spatne vysvetluje, rodice si vetsinou ve svych detech plni sve nesplnene sny.

ja mam take velke stresy ze zkousek a o to mam pak hezci pocit kdyz ji udelam-pripadnu si pak, ze opravdu neco dokazu, ze k necemu jsem,kdybcyh se na to vykaslala, tak bych byla slaboch co to ani nezkusil

zkouska neni od slova zkusit, ale zkouset znamena, ze budes zkousen a ne ze ty zkusis!
pro saru:studuji prirodovedu-psala jsem to.
-ale doporucovat nekomu, aby kvuli stresu odchazel ze skoly-to by tu skolu udelalo, tak o pulku min lidi-protoze by radeji odesli, aby se nestresovali-zivot neni pericko, clovek nemuze porad volit tu lehci cestu-jako kdyz mi neco nejde a bojim se toho, tak se na to radeji vykaslu?-co je to za zivotni nazor?-nikam nevede..
a kdyz tu skolu neudela, muze se pak stresovat celej dalsi zivot, z toho ze treba nema dobrou praci-nema penize-nemuze zabezpecit rodinu... vzdavat skolu kvuli stresu ze zkousek je smesne, to prece musi uznat kazdy

Mám kamarádku, co se taky takhle strašně stresuje - teda ne tolik aby na tu zkoušku nešla, ale je u ní normální že zvrací, i po zkoušce kdy jí udělá, většinou za jedna. Má prostě strašný nervy, myslim že kvůli tomu byla i u psychiatra. Kdybych já měla takový nervy tak bych se z toho musela zbláznit. Asi bych zkusila vyhledat psychologa,ten by moh možná pomoct. Navíc "zkouška" je přece od slova zkusit a když to člověk neudělá napoprvý, tak má ještě druhej a třetí pokus a když ani to ne, tak to přece může opakovat ještě v dalšim semestru a má zase tři pokusy.. oproti práci je to dost dobrý, vemte si že v práci uděláte kiks a letíte hned, pokus nepokus..

Jestli se stresuje tak moc z blbých zkoušek, tak si ji nedovedu představit v praxi...! Však uvidí, jestli školu dodělá... Napiš si pro a proti proč školu studovat a napiš si, proč máš takový děs jít na zkoušku...! Vždyt nejde o život, maximálně si ji zopakuješ, o nic nejde.

Sorry, zapomela jsem se podepsat. Souhlasit nemusis, krome toho, nevim, co studujes a jaky jsi studijni typ, pro me je daleko tezsi pisemna zkouska a tech mam vetsinu, tam nic neokecam ani nezapusobim. Ustni jsou vzdy jednodussi, ty mam vzdycky napoprvy. ALE: v zivote budes mit jeste tolik stresu, ze mozna potom pochopis, ze je zbytecny zadelavat si na ne uz v mladi. Na druhou stranu, pokud se nekdo hrouti uz pri stresu ze zkousek, jak potom muze byt treba dobrym lekarem, ktery se musi ve stresu klidne a spravne rozhodnout!? Zamysli se nad tim co pisu, nemusis souhlasit, nekdy je vsak dobry, kdyz clovek vcas odhadne sve moznosti.

nesohlasim s nazorem nademnou-ze na se to ma vykaslat?...clovek co z nej muze byt dobry doktor nebo farmaceut se na to ma vykaslat jen kvuli stresu?..-s tim nesouhlasim-to bysme meli mozna i o vic jak polovinu mene vysokoskolaku, protoze by se na to museli kvuli stresu taky vykaslat(protoze,stres vic jak pulka lidi ma)-hlavne kdyz ma clovek ustni zkousky, na kterych je v kontaktu s ucitelem, to je o dost tezsi jak pisemna)...A patent na rozum to neni, ale bez diplomu proste doktor byt nemuzete-takze je to naprosta hloupost co tu bylo napsano viz. výse

za rok a pul uz jsem si zvykla, ze se nervuju az tesne pred zkouskou, nekdy az nad papirem. Krome toho je to zkouska, mame minimalne 2 terminy, tak se prece neslozim, i tak mam dalsich starosti nad hlavu.
Hlavu vzhuru, neni to nic, co by se nedalo prezit.
Pokud to nekdo nezvlada, radsi se na to ma vykaslat, v praxi stejne prijde na to, ze VS neni a nikdy nebude patent na rozum.

mimoch.nase skola neni lehka-kamaradka co tu byla s nami na oboru, sla dalsi rok na medinu a rikala ze k nam uz by sae nevratila, ze i kyz je ta medina tezka(asi tezsi) u nas jsou pry desny studijni podminky,ucitele hrozni, a desny predmety kterych je daleko vic nez na medine(ted jsem meli 10zk za sem.)

ahoj stujudi 2.roc prirodovedy odbor bi-ch(chtela jsem jit na farmacku-ted jsem rada ze tam nejsem)..ze zkousek jsem taky mela vzdy takovy strach ze jsem to bud podelala nebo tam ani ensla-pritom jsem pripravena vzdy byla-naucila jsem se ze daleko dulezitejsi je jak to u te zkousky podate, nez to co reknete(samo, ze to musi byt spravne-ale nemusi to byt spickove)..vzdy se chovam dost sebevedome a i kdyz nevim delam ze vim, jen to nedovedu jako spravne vysvetlit, usmivam se(i kdyz vim ze to delam jen aby me nevyrazili)-ale oni se proste vzdy budou radeji divat na usmevave lidi nez na chudacky se slzami v ocich, a snazim se prostee za kazdou cenu profesora presvedcit ze mi ma zkousku dat a nejen to,ze mi ma dat dobrou znamku-verte mi, neco na tom je

Ahojky, studuji prvním rokem UK a řeknu ti, že jsem na tom podobně... teda né, že bych ze strachu nechodila na termíny zkoušek, ale spíš mám strach takovej, že to pak všechno v závěru podělám. Přitom si myslím, že vysoké sebevědomí mám, ale tahle škola mi ho hravě shazuje... Určitě je ale hloupost lhát o tom rodičům, jsi sama proti sobě. Po letošním semestru taky budu skládat všechny zkoušky v průběhu letního, protože jsem to prostě ve zkouškovým nezvládla... Jinak mám pocit, že se na to učení po maturitě (byly dlouhé prázdniny) nemohu tak koncentrovat. Rychle mě něco vyruší a vrátím se k tomu až třeba za hodinku... je to hrozný, někdy, zrovna teď, jsem z toho úplně zoufalá

Studuju VS-farmacii a muj velky problem je des ze zkousek...zatimco ostatni se ve zkouskovym intenzivne uci a pak zkousky skladaji, tak ja se sice ucim, ale cim vic se zkouska blizi, tim se ucim min a min az nakonec vubec-protoze me primo ovladne strach a na zkousku nakonec radsi vubec nejdu.Tkze mi propadne 1. termin. Pro me okoli je to naprosto nepochopitelny a rodicum uz to nemuzu ani rict, takze lzu, ze me bud vyhodili nebo ze to mam...coz je teda dost neprijmne..Momentalne opakuju druhak,ptz jsem 1 zkousku nezvladla-teda ani jsem na ni vubec nebyla. Skola rozhodne dodelat chci.Jen uz nechci studovat timhle zpusobem-zkousky totiz skladam v prubehu celeho roku, takze porad sedim nad knizkama a jsem porad ve stresu. Pred 3 lety jsem se taky lecila s depresi, ale ted uz aspon 2 roky jsem v poradku...ale asi mam nizke sebevedomi-u spousty veci mam pocit, ze to nezvladnu, ze na to proste nemam...i kdyz je to objektivne asi blbost...a hlavne se to ani nedozvim, protoze to vesmes ani nikdy nezkusim...Jste na tom nekdo podobne? Uvitam kazdou radu-krome tech jako bez se zastrelit a tak...