Je možné ve vyléčeném stavu zemřít?

Naprosto stímto článkem souhlasím.Zažila jsem klinickou smrt a po návratu zpět jsem pochopila,že musíme žít ,tak že smrt může přijít kdykoli-hned.Proto je třeba žít s vědomím,že jsme udělali vdycky tolik,kolik jsme mohli a měli.Nenechávat za sebou nějaký dluh - ať už se jedná v chováním se k ostatním,nevyjádřením lásky,nečekat na to - třeba už tu příležitost nemusíme dostat-zemře táta - a věděl ,že ho máš ráda, řekla jsi mu to někdy? O to jde.Žít tím co je teď a ne co kdyby ale tady a teď.A dělat co je třeba. A jak poznáme , co je třeba? Snadno. Stačí si položit zcela vážně otázku: Co bych udělal a řekl, když bych věděl,že za týden umřu? Každý si poctivě odpovědět a přesně to udělat-postupně. A když to uděláte budete smířeni se smrtí a tím připraveni zemřít.A pak se stane to,že začnete mít strašnou chuť žít. Kdyř tohle rozhodnutí uděláte ve 30 letech a zcela zdravít tak vám zaručuji,že v okmžiku smrti budete připraveni zemřít.A o to jde.Jsme tady vlastně proto,abychom zemřeli. Zní to morbidně ale je to tak. Připravte se na smrt rychle a hned a zaručuji vám krásně prožitý život. A v okamžiku smrti ještě krásnější, protože už se nebudete chtít vrátit zpět.

Pormiň, ale to co se tihoní hlavou je asi tvůj problém, ale normální člověk ví že může umřít kdykoliv, ale aby se tím zabýval? Jako mladý člověk jsem jen někdy podvědomně myslel na smrt, třeba na pohřbu někoho stejně starého. Ale ani v v šedesáti nemyslím na smrt, ani se nazbývám takovými myšlenkami. Dej se do pořádku.

na smrt jenom "jako" se nedá. Až člověku opravdu lékaři oznámí smrtelnou diagnózu, tak teprve u každého nastane to skutečné zděšení.

Ty si střelenej do kebule, to je tvoje diagnoza

Tak fajn, když jsem se tedy na tu smrt v mých 54 letech připravil a jsem smrtelně nemocnej, co teď?

Zůstaň v pohodě, tak jak jsi, s tím už nic nenaděláš.NĚKDO jako ty, má v životě, prostě víc štěstí,než rozumu. Proč být pořád ten rozumný? Co takhle být normálně šťastný!!!!!!!!!

Zůstaň v pohodě, tak jak jsi, s tím už nic nenaděláš.NĚKDO jako ty, má v životě, prostě víc štěstí,než rozumu. Proč být pořád ten rozumný? Co takhle být normálně šťastný!!!!!!!!!

Taky jse si myslel že to nejde.Ale jde. Zvládnul jsem to.

A co já.Nezbývá mi, nic jiného než souhlasit s tím, co řekl můj syn.

já jsem byl mockrát blízko smrti a vždy jsem se z toho dostal, důležité je být štastný a na smrt nemyslet. Kdybys věděla na co myslím, pořád i když už mám jezyk vyplazený a umírám, to bys čuměla!

Na smrt je fakt lepší nemyslet i když jseš smrtelně nemocný.Ale pořád ještě žiješ a pořád tady s námi jseš.Takže bojovat až do konce s hlavou vzůhru, neklesat na mysli a brát každý den jako první v životě.

Já se snažím na smrt nemyslet, ale nejde to. Strašně se jí bojím. Bojím se každého večera, když jdu spát, že už se ráno neprobudím. Bojím se každé malinké nemoci, každého štípnutí, každé bolesti... a nemůžu na to přestat myslet...

no tak jako váš strach ze smrti je teda až na hranici normálního vnímání, jinak co se týče přirozený smrti tak tý by se člověk neměl bát ale spíš ji vítat