Reklama

Lechtivost: Tajemství smíchu a obrany našeho těla

Jistě jste zažili ten okamžik, kdy vás někdo polechtal na břiše nebo chodidlech, a vy jste se začali nekontrolovatelně smát, i když jste vlastně vůbec nechtěli. Pamatujete si, jaké to bylo jako dítě, když vás kamarádi lechtali, až jste se skoro nemohli nadechnout? Lechtivost je jednou z nejpodivuhodnějších reakcí našeho těla – směs zábavy a nutkání se bránit. Proč ale lechtivost existuje? Co způsobuje, že nás smích i obrana přemohou tak rychle?

Co je lechtivost?

Lechtivost je přirozená tělesná reakce na mechanické podráždění kůže, zejména na citlivých místech, jako jsou chodidla, podpaží, krk nebo boky. Tento fenomén může být vnímán jako příjemný (smích) nebo nepříjemný (nutkání se bránit). Existují dva základní typy lechtivosti:

  1. Knismesis – jemné šimrání, které spíše způsobí reflexní pohyby, například když vás lechtá komár.
  2. Gargalesis – intenzivnější šimrání, které často vede k nekontrolovatelnému smíchu a úniku před zdrojem podráždění.

Proč jsme lechtiví?

Lechtivost má pravděpodobně kořeny v evoluci. Z pohledu ochrany těla by mohla pomáhat:

  • Detekovat hrozby: Lechtivá místa jsou často v tělesných oblastech, které jsou zranitelné, například krk, břicho nebo v noci odkopané nohy. Lechtivost nás možná kdysi upozorňovala na nebezpečí, například hmyz, který by mohl kůži poškodit.
  • Podporovat sociální interakci: Smích při lechtání může posilovat vztahy, například mezi rodičem a dítětem nebo mezi přáteli.

Jak funguje smích při lechtání?

Smích způsobený lechtáním je specifický tím, že je spíše reflexní než vědomý. Mozek zde hraje klíčovou roli. Signály z kůže putují do hypotalamu, což je část mozku zodpovědná za reakce jako strach nebo smích. Proto často vnímáme lechtání jako příjemné i nepříjemné současně – tělo reaguje smíchem, zatímco instinktivně uhýbáme.

Proč se sami nedokážeme polechtat?

Zajímavé je, že lechtivost většinou nefunguje, když se pokusíme lechtat sami sebe. Mozek totiž dokáže předvídat vlastní pohyby a signály, které z nich vyplývají, díky čemuž ignoruje podráždění.

Reklama

Lechtivost a psychologie

Lechtivost je úzce spjata s psychologií. Záleží na situaci, náladě i vztahu mezi lechtajícím a lechtaným. Například děti jsou obecně mnohem lechtivější než dospělí, a to nejen kvůli vyšší citlivosti kůže, ale i kvůli jejich spontánnější povaze. Naopak, lidé s určitými úzkostnými poruchami mohou být k lechtání méně vnímaví.

Je lechtání vždy nevinné?

Zatímco lechtání je často spojováno s hrou nebo zábavou, může být za určitých okolností také nepříjemné nebo stresující, zvláště pokud je nechtěné. Mělo by být proto vždy dobrovolné a respektovat hranice.

Zajímavosti o lechtivosti

  • Lechtání bylo v historii využíváno jako forma mučení – především proto, že je účinné a zároveň nezanechává fyzické stopy.
  • Některá zvířata, jako šimpanzi nebo krysy, reagují na lechtání smíchem podobně jako lidé.
  • Hypersenzitivita na lechtání může být spojena s neurologickými poruchami.

Závěr

Lechtivost je jedním z mnoha způsobů, jak naše tělo reaguje na vnější podněty. Je důkazem, jak úzce spolupracuje fyzické a psychické vnímání. Ať už ji vnímáme jako zdroj smíchu, nebo ji zrovna nesnášíme, lechtání je příkladem lidské reakce, která nás spojuje s přírodou i se společností.

MK

Reklama

Komentáře

Reklama