Na jaře 2002 přišel do mojí léčitelské poradny Václav, pětatřicetiletý štíhlý muž se strupovitou tváří, pokrytou velkými rudými a místy mokvajícími fleky. Stejnou vyrážku odhalil i na prsou, na celých rukách, ramenech a zádech. Atopický ekzém svědil a nutil ke škrabání, občas se z těch intenzivních nepříjemných, bolestných a nikdy nepřecházejících pocitů vyvinula zimnice s třesem. Řekl mi, že se to zhoršuje jakýmkoliv, i drobným psychickým stresem. Lékaře s touto potíží navštěvoval od útlého dětství. Po pubertě zažil několik let bez atopického ekzému, zato však se zhoršenou sennou rýmou. Ale od sedmadvaceti byl opět nucen stát se klientem kožní kliniky.